Wednesday, April 20, 2011 4:37:10 AM
Bylo me jen 19 let, byl jsem jen "velky ucho". Zadny zivotni zkusenosti, vyrustal jsem v chudobe, moji rodice pracovali jako skolnikovy a kdyz muj tata dostal od popela(ktery se musel kazdy den vynaset z kamen ve tridach) exem do nohy a musel na 2 mesice do nemocnice, tak vsechna prace zbyla na moji matku a na me.
V roce 1972 jsem se zrovna vyucil instalaterem - topenarem v Jablonci nad Nisou, kdyz me prisel povolavaci rozkaz, ze se mam dostavit k leteckemu utvaru do Brna - Slatiny, kde budu zaucen jako helikopterovy mechanik.
Cumel jsem na ten rozkaz, jako kdyz me "omraci". V zivote jsem helikopteru na vlastni oci nevidel, jen asi ve filmu a to jeste jak se u nas vzdycky rikalo: " Jen z ponorky a jeste k tomu na okno chcala zaba".
Clovek by si myslel, ze na tu vojnu budu pripraveny. Hovno, vojna me jen "pocuchala" uz tak napjate nervy.
Vsichni co byli na vojne pred rokem 1989 si urcite vzpominaji, jak se rano za kazdyho pocasi muselo bezet jen v trenkach na rozcvicku. Velitele vubec nezajimalo, jestli je treba nekdo nemocny (bud chripka nebo angina).
Pak se delal uklid posteli, vse muselo byt perfektne ustlano, jestlize byl na posteli jen maly hrbolek a nebo to nebylo ustlano, jak nam destatnik ukazal, tak deku strhnul a muselo se to delat az do zblbnuti.
Po snidani se pro zmenu delali uklidy skrinek s pradlem. Vse muselo byt slozene do takzvanych 'kominku', presne slajnovany a nedejboze kdyz to nekdo nedovedl slozit, jak bylo predepsano. Videl jsem i ty "nejstatecnejsi" kluky, jak rano breceli, kdyz jim to desatnik 20x rozhazel.
Po uklidu se pak zacelo cvictit na takzvanem buzeraku. Vlevo vbok, vpravo vbok, celem zad a ruzny jiny povely, ktere nas ucili denodenne hodiny, abychom byli pripraveni na prisahu. Takto nas buzerovali cely mesic.
Asi nejvic nas stvali poplachy, ktere byli i nekolikrat za noc. Vzdy jsme museli dat do batohu vse potrebne k 'valce'.
Pak jsme se museli vsichni seradit na buzeraku a velitel roty kontroloval jestli mame v cutore(hlinena lahev) cerstvou vodu, jestli mame obalku se znamkou a v ni 5 korun ceskych (uz ani nevim proc). Pak se tez kontrolovalo jestli mame mejdlo a holici potreby. Nevim na co to bylo, protoze jsme kolikrat ani vodu nemeli.
Poplach se vyhlasovali vzdy v debilni hodiny. Bud tesne po usnuti, kolem pulnoci a nebo pak ve 4 rano, kdy nas jen chteli vyzkouset, jak jsme pripraveni. Po zkotrolovani stavu lidi nas zase nahnali zpet na pokoje a to uz byl stejne cas na vstavani:-(
Pri nekterych poplasich se slo i na dlouhy pochod v plynovych maskach. Hodne kluku bylo nemocnych s astmem, ale velitele jim zadny odpocinky nepovolovali. Ty jsem opravdu litoval.
Pamatuju se ze jednou nas zase v noci nahnali na buzerak a zacali kontrolovat vse potrebne, pak nam rekli at jdeme zpet na pokoj. Hned jak jsme vlazli do postele, tak asi za pul hodiny piskli dalsi poplach. Ja blbec myslel, ze je to jen dalsi prohlidka a tak jsem 'zkocil' do kanad (pro neznale - vysoke vojenske boty) bez ponozek a my sli na 25 km pochod. Muzete si predstavit jaky jsem mel na nohach puchejre.
O sobotach byly na poradu rajony. Vsechno se muselo jen bliskat. Pamatuju se jak se delali na parketach kartacem ruzicky(nebo jak se tomu rikalo).
Wednesday, April 20, 2011 4:34:13 AM
Prvni mesic nam davali poradnej 'zahul' , hodne kluku (vcetne me) toho meli plny "zuby'.
Cely mesic jsme byli jen v kasarnach, na vychazky jsme nemohli. Vim ze nekteri tajne prelezali plot, protoze bez piva a bez cigaret byt nemoli.
Ze se nekdo dostal ven se zjistilo po tom, kdyz se jednoho dne opet delala kontrola batohu a jeden z vojaku mel v cutore misto vody rum (ha, ha). Nevim uz jak byl ten vojak potrestan.
Desatnik nam naridil vsechny cutory vylit pred nim na zem. Pak se kontrolovala voda v cutorach kazdej den rano.
Kazdy se tesil na prisahu. Ne ze by jsme s toho byli naky "posedli", ale z duvodu ze za nami prijedou rodice, pribuzni, pritelkyne a nektym i zeny a ze budeme moci jit konecne na vychazku a dat si nejaky to pivo legalne.
Po prisaze jsme zacali chodili do uceben a zaskolovali nas na letecke mechaniky. Ja a jeste asi 20 dalsich jsme byli zaskolovani na vrtulniky Mi-4, ostatnich asi 80 bylo zaskoleno na stihacky.
Na rote bylo hodne kluku ze Slovenska, prevazne z Trnavy, Nitry, Dunajsky Stredy a par i ze Ziliny. Nekteri z nich byli bezvadni kluci, skoda ze po 3 mesicich vycviku nas pak rozdelili a kazdy sel na jine letiste.
Nekteri sli do Mosnova a jinych mest (uz si na ne nepamatuju) a me a jeste asi 10 jinych kluku poslali do Zatce na letiste, kde se rikalo "Air Korea".
Letiste bylo asi 8 km od mesta a jezdil tam jen 2x za den autobus. Bylo to v takovym prdelove na hlavni krizovatce smerem na Most, Chomutov, Posteloprty a Zatec.
Zacali nam vsedni vojenske dny, ktere byli nekdy hodne rusne. Kazdy den jsme chodili na letiste a ucili se jak pripravit vrtulniky k letu. Museli jsme kazde rano odkryt vrtulniky od tezkych plachet (s kterymi byli prikryte), vsechno dukladne prohlednout (jestli nejsou v motoru nejake praskliny), odebrat vzorek benzinu a ten pak poslat do laboratore na posouzeni, jestli neni palivo zakalene. Pozdeji jsme se museli naucit i nastartovat vrtulnik a zahrat motor na urcitou teplotu, aby byl pripraven k letu atd...
Prvnich 6 mesicu nam davali mazaci co proto. V sobotu, kdyz se delali rajony, tak se museli vynest z naseho pokoje vsechny palandy. Bylo jich tam asi 20, cili na cimre spalo 40 lidi.
Byla tam drevena podlaha a delal se takzvany "bublinkovy den". Kazdej bazant dostal rejzak a drhla se podlaha az z ni trisky "litaly". Pak se pro zmenu drhli hajzly, chodby a skladiste.
Mazaci si vzdy navlikli bilou rukavici a sahali s ni pod a nad skrinky na obleceni a beda, kdyz tam nasli trochu prachu a nebo jen jeden chloupek. To jsme pak makali az do noci:-(
Kazdy den jsme opet jako v Brne cvicili na buzeraku ruzny predpisovy obraty a nebo pak jsme se museli ucit jak co nejrychleji vyndat s mosny plynovou masku, navlic si ji, probehnout se v ni a pak ji zase predpisove vlozit do mosny. Nekdy se to cvicilo i nekolik hodin a kazdej toho mel dost.
Pak jsme se take jeste zacali ucit jak rozebrat samopal, dat ho zase zpatky do puvodniho stavu(hlavne tedy aby nezbyli zadny casti) a jak ho vycistit.
Take jsme jezdili na ruzna cviceni na strelbu s ostrymi naboji a tez jsme nekdy i hazeli granaty. Pamatuji se, jak jeden kluk hodil granat, schoval se do prikopu a po 2 vterinach se chtel podivat kam granat dopadnul. Nastesti mu strepina z granatu jen natrhla ucho.
Wednesday, April 20, 2011 4:31:25 AM
Zacali jsme chodit tez do sluzeb, bud jako dozorci na rote a nebo pak dozorci hangaru.
Dozorci na rote zadna slast nebyla. Furt tam chodili nejaky papalasi a dozorci kazdou chvili rval: "Koncit pozor" a daval lampasakum hlaseni a salutoval.
Sluzby se drzeli celych 24 hodin. Kdyz o tom ted premyslim, tak se divim ze jsme to zvladli.
No byli jsme mladi a tak se to nak dalo vydrzet. Nejhorsi byly asi ranni hodiny mezi 3 a 5. To uz jsme byli velice ospali a hodne kluku i za stolkem na rote zaspalo. Stalo se to i parkrat me. Nastesti vzdy prisel nekdo, kdo tu vojnu az tak "nezral". Vzdy do me strcil, ja otevrel oci a hned jsem se snazil davat hlaseni.
Rika neblbni, je brzo rano, nech kluky jeste spat.
Znal jsem ale i jednoho kluka, ktery byl zrejme hodne unaveny a rano kolem 2 hodiny si lehnul na postel a tvrde usnul. Prisel jeden debilni lampasak, nikoho u dozorciho stolku na rote nenasel a tak ze zapecetene skrinky (kde byli klice od zbrojniho skladu) vyndal klic a ze zbrojniho skladu odnesl do sve kancelare asi 10 samopalu.
Pak vyhlasil poplach, pri kterem jsme si vsichni museli zabalit potrebne veci na pochod a kazdy si musel ze zbrojniho skladu vzit svuj samopal.
Samozrejme samopaly tam chybeli a dozorci z toho byl uplne na nervy. Volal nasemu majorovy co se stalo a hned prijela specialni jednotka a zacali vysetrovat co se vlastne stalo.
Asi za 15 minut nas major zjistil, co se talo ze samopalama a chudaka dozorciho sebrali a uz jsme ho v zivote nevideli. Mel pry vojensky soud a dostal 3 roky v Sabinove. Kdo o tom nikdy neslysel, tak to bylo dost krute vojenske vezeni.
Kdyz uz tedy pisu o tech dozorcich sluzbach, tak se musim zminit i o dozorcich v hangaru.
Vzdycky jsem se divil, ze se na to kluci hlasili. Byla tam docela nuda. Nikdo tam nebyl, nic se tam nedelo a hodiny utikali velice pomalu.
Jednoho dne vyhlasili poplach a my prisli na letiste, sundali plachty z vrtulniku, zkontrovali je, nastartovali a cekali na nase piloty.
Jak tak cekame, tak prisel dozorci hangaru a rika, ze se mu udelalo spatne a ze musi jit k doktorovi.
Nas velitel musel urcit nahradu a jelikoz se nikdo nehlasil, tak jsem tu sluzbu vzal.
Po par hodinach poplach skoncil a vsichni odesli na rotu. Ja jsem tam zustal jak "sam vojak v poli".
Chvili jsem chodil mezi hangarama a koukal kde co je. Uz se stmivalo a nebylo moc videt, kdyz jsem zaslechl piskani. Nevedel jsem od kud to jde, tak jsem sel za hangar a tam na me nekdo pres plot svitil baterkou. Rikam, kdo tam je a co tam dela a uz jsem natahoval samopal. Meli jsme vzdy ostre naboje, ale nikdy bych asi na nikoho nevystrelil. Mozna tak v souboji, kdyby me ale dotycny nestrelil prvni.
No byli to kluci od nas z roty. Rikam jim volove, co tady delate? Oni na to, no jdeme si nacerpat lih.
Jakej lih, ptam se? O nicem nevim. Rikali me, ze nic nevim, protoze jsem tu novy.
Pak me rekli, ze si sem jednou za tyden chodi nacepovat z barelu 100% lih, ktery se pouziva do nadob na ostrikovani oken na helikopterach (aby nenamrzali).
Na co ho ale potrebujete, ptam se? Je to pry pro mazaky. Kazdou sobotu bazanti musi prinyst lih na rotu.
V nedeli rano se ke snidani podavalo kakao a vetsinou vanocka a nebo neco sladkeho.
Mazaci si nalili lih do esusu a smichali to s kakaem. Neverili by jste, jak se po tom dobre spi:-)
Nedele byvali velice nudne. Vychazky vetsinou povolene nebyli a tak nebylo co delat, proto si kazdy rad nejakou tu dobu pospal. Nikdo zrejme nepocital s tim, co by se stalo, kdyby nas napadl "nepritel" a piskli poplach v nedeli.
Wednesday, April 20, 2011 4:28:19 AM
Po 8 mesicich na vojne se to uz pomalu zacinalo "uklidnovat". Vedeli jsme ze uz brzy prijdou novy vojaci (bazanti) a vetsina mazaku odejde do civilu.
Co me asi stvalo nejvice, bylo to, ze se skoro kazdy den delali politicke prednasky, coz jsem nesnasel.
Rikalo se tomu PSM (politicke skoleni mladeze). Kazdy se toho musel zucastnit a tam do nas "vtloukali" vsechny ty nesmysly o tom jak je socialismus "krasnej" a jak musime byt vdecni nasim Sovetskym vojakum za to ze nas prisli v roce 1968 "ochranit' od kontrarevoluce.
Jak jsem mohl, tak jsem se radsi prihlasil na sluzbu dozorciho roty a nebo na sluzbu do hangaru. V te dobe jsem se toho nemusel zucasnovat:)
Tyto politicke kecy me vadili uz z toho duvodu, ze moje matka mela 2 brachy v Kanade a tim padem jsem byl "cerna ovce".
Lampasaci, kteri byli vetsinou komunisti si na me "zasedli" a jak mohli, tak me buzerovali:(
Nejhorsi svine byl jakysi major Podsednik, kteryho jsme nazyvali 'PODRAZAK'.
Na rote bylo 156 vojaku a z toho ja jedinej nebyl clenem SSM (socialisticky svaz mladeze). To taky hrozne lampasakum vadilo. Vzdycky na skoleni do me "vrtali", ze pry kazim povest roty.
Pamatuju se, ze se nekdy delali ruzne brigady a vsichni clenove SSM se jich museli zucasnit. Samozrejme ja jsem nikam nemusel:)Jednoho dne (na podzim) bylo krasny pocasi. Ja jsem si uz predem zamluvil vychazku na sobotu. Zjistil jsem totiz, ze v jedny vesnicce nedaleko letiste bude vecer zabava. Konal se tam maskarni ples po zakonceni lovecke sezony.
Bylo to sice mimo vyhrazeny okruh posadky, ale tam nikdy hlidky nechodili. Alespon jsme je tam nikdy nevideli.
Odpoledne jsem tedy odesel z kasaren smerem na Stankovice a pak jsem to chtel vzit napric pole do Zizelic, kde se konala ta zabava. Kdyz jsem se blizil ke Stankovicim, tak jsem tam videl, jak se tam kope prikop na odpadni potrubi. Sel jsem kousek dale po silnici a najednou vidim v prikope 6-7 kluku od nas z roty, jak tam kopou krumpacem. Ptal jsem se jich co tam delaj. Odpovedeli me, ze SSM je 'donutila' dobrovolne-povinne tu praci delat. Pry tam budou az do vecera.
Pak se me ptali, kam jdu ja. Kdyz jsem jim rekl, kam jdu a na jakou akci, tak byli pekne nasrany, ze nemuzou jit se mnou.
Pokracovani priste.........
Wednesday, April 20, 2011 4:12:21 AM
Po nejakych 2 km chuze po rozkopany silnici jsem odbocil na polni cestu, ktera vedla smerem k Zizelicim. Jestli to tam nekdo zna, tak si muze pamatovat, ze je to nudna cesta v poli, kde neni ani jeden strom. Je to ale nejkratsi cesta, kterou jsme pouzivali. Jezdil tam sice i od kasaren autobus, ale jen 3 x za den a ne brzo odpoledne.
Cesta me trvala asi 2 hodiny a mezi tim jsem samozrejme poradne "vyprahnul". Hned jak jsem prisel do hospody, tak jsem si dal natocit 2 piva, abych nemusel na dalsi cekat moc dlouho. Bylo tam uz tou dobou dost lidi, hlavne tedy vojaku s jinych posadek. Nejvice jich tam bylo od tankanu z Zatce.
Po par hodinach prisli do hospody i jini vojaci z letiste. Ne tedy z nasi roty, ale to byli ridici cisteren, kteri nam k vrtulnikum dovazeli palivo. Znal jsem se s nimi docela dobre, tak jsem je pozval k memu stolu.
Konecne zacala hrat hudba, ale nic moc nedelo. Zadny vesnicky holky tam jeste "nedorazili" a tak nebylo koho zvat k tanci. Nezbyvalo nic jinyho nez pit pivo:) Pak prisel i hlad, tak jsme si objednali 10 dkg tlacenky a nebo 10 dkg sekany. To bylo to nejlevnejsi, co na jidelnim listku meli.
Po 9 hodine konecne zacali prichazet nejaky holky. Bohuzel, bylo jich jen velice malo a nas vojaku uz tam bylo okolo triceti.
Netrvalo to dlouho a jeden z nasich vojaku sel ke stolu, kde sedeli 3 holky a 3 jejich kluci. Pozadal jednu z holek k tanci, ale ona zrejme rekla ze se ji nechce. Vojak proto odesel z mistnosti a nak dlouho se nevracel. Jeden s kluku rika, meli bychom se jit podivat, jestli se mu neco nestalo. Vysli jsme tedy ven pred hospodu a tam vidime, ze je tam rvacka. Kdyz jsme prisli blize, tak jsme zjistili ze je to ten vojak(co se dlouho nevracel) a pral se zrejme s klukem ty holky. Museli jsme je "roztrhnout" protoze uz i tekla krev na obou stranach. Kdyby nekdo zavolal vojenskou policii, tak by hned bylo po zabave.
Kolem 11 hodiny konecne do hospody prislo vice holek, zrejme z jinych vesnic. Meli jsme uz vsichni dost upito a tak jsme se "odvazali" a zacali pro holky chodit tancovat. Ty tam zrejme sve kluky nemeli a zabava se zacala docela pekne "rozjizdet".
Kolem 1 hodiny v noci uz jsme byli pekne vozraly a nekteri vojaci toho meli dost a zacali se vracet do kasaren.
Ja a jeste jeden kluk jsme tam jeste nejakou dobu zustali a najednou byla damska volenka. Prisla pro me jedna holka (pry ve zlutych satech) a sli jsme spolu tancovat a pak sli na panaka k baru a najednou jsme se ocitli venku pred hospodou.
Zacali jsme se libat, pak jsme sli jnekam za hospodu a pak uz si jen pamatuju, ze jsem se probudil v Zatci ve vojenskym vezeni:(
Kdyz me pak odvezli zpet do kasaren na letisti a odsedel si jeden tyden ve vezeni, tak jsem se dozvedel zbytek z ty sobotni zabavy.
Pry jsem tu holku odtahnul do nejakyho skladu na uhli, tam jsme pak upadli na podlahu a trochu se tam povaleli po zemi.
Tam nas potom nasel jeji tata, lampasak z povolani. Nastesti to nebyl komous, tak jsem z toho vyvazl pomerne dobre.
Kluci si pak ze me delali srandu, protoze ta holka nebyla zadna kraska. No ale po 10 pivech je krasna kazda holka:)
Pak jsme si s toho delal prdel a rikal jsem, ze jsem se na uhli libal z "nejhezci holkou z osklivince".
Holka prej prisla na zabavu ze svatby sve sestrenice v krasnych zlutych satech, ktere byli po nasem 'dobrodruzstvi' k nepoznani.
Wednesday, April 20, 2011 4:08:15 AM
Tak jo, abych si jen nenarikal, tak na vojne se deli i nejaky ty srandy.
Pamatuju se ze jednou byla fama ze vsichni lampasaci jedou na nejakou konferenci do Chomutova a tak jsme si mysleli, ze se tam poradne vozerou a nebodu o vikendu planovat zadny poplachy.
Proto jsme na rote planovali chlastacku. Kluci co nam vozili Tatrama benzin k do vrtulniku se nabidli ze zajedou do Havrane(coz byla nedaleka vesnice) a nakoupi tam nejaky pivo. Penez bylo pomalu, ale stejne jsme nakoupili v sobotu rano asi 200 lahvovich piv.
Po sobotnich rajonech, ktere se kazdy tyden poradali se hned zacalo chlastat. Pivo brzo doslo, proto jsme premysleli jak donest dalsi.
Ridici uz meli dost upito, proto jsme se rozhodli, ze si kazdy vezme svuj batoh a dirou v plote prolezeme ven a zajdeme do Velemysleves (coz byla velice mala vesnicka nedaleko kasaren) a prineseme vice piva. Meli jsme uz vyzkouseno, ze do batohu se muze narvat i 22 piv. Slo nas asi 12, cili jsme pocitali, ze by jsme meli mit dost piva.
Byla to dost dlouha cesta, uz jen proto, ze kazdy mel trochu upito a sem tam nekdo zavravoral a nebo i upadl a tak se pochod zdrzoval. Nastesti nikdo zadny piva nerozbil a vse jsme zdarne prinesly zpet na rotu.
Pokracovalo se v piti, kdyz najednou nekdo volal z hlidky na brane, ze do kasaren prijeli nejaky lampasaci z Prahy a chteji se podivat na nasi rotu. Nevim ani jestli jsem se v minulych kapitolach zminil o tom, ze nase rota byla jedna z nejlepsich. Jmenovala se "Velitelska letka", proto jsme meli dost casto ruzne necekane navstevy. Zavolali jsme na branu, at je tam nejakou chvili zdrazej.
Zacali jsme zmatkovat, co udelame s pivem, aby ho nikdo nenasel. Byli ruzny napady, kam ho schovat, ale nikomu se nelibili.
Pak nekdo prisel s napadem poskladat piva do okapu. Nase budova byla jen prizemni, cili ze zidli jsme zacali "vsouvat" lahvace do horizotalniho okapu a protoze nase budova byla dost dlouha, tak se tam veslo okolo 160 piv.
Hned jak jsme slezi z zidli, tak dozorci na rote rval rozkaz "Koncit, pozor" a vedeli jsme ze lampasaci uz jsou na rote.
Vlezli jsme na pokoj oknem a delali jako by se nic nedelo.
Nastesti lampasaci si jen prohledli vyvesni tabule a diplomy a byli na rote jen asi pul hodiny a pak hned odjeli.
Bylo to velike stesti, nebot jeden z kluku koukal celou tu dobu z okna a rikal nam, ze ty okapy nejak podivne "vrzou".
Vylezli jsme oknama ven, ze ty piva zase vyndame, kdyz najednou se cela jedna strana okapu utrhla a ritila se i s pivama na travnik za rotou. Snazili jsme se piva zachytavat, aby se nerozbyly, ale bohuzel se nam podarilo zachranit jen asi 40 piv, ostatni se rozbyly:(
No byli jsme ale radi, ze to nevidel nikdo z lampasaku, to by jsme zrejme vsichni skoncili ve vojenskem vezeni.
My Opera
