Sesivany's blog

Často nepíšu na blog politicky zaměřené články, ale tentokrát si jeden neodpustím. Nedávno jsem na Živě četl článek ČSSD spamuje diskuze, to je síla! A uvědomil jsem si, že podobnými věcmi je český Internet v poslední době opravdu zaplacený, už několikrát jsem se setkal v diskusích s příspěvky typu: Podívejte se na [odkaz na odsminus.cz nebo tojesila.cz], to už je opravdu moc!
Moc to opravdu je. Je očividné, že ČSSD si po vajíčkové aféře uvědomila, že mezi uživateli Internetu není zrovna populární, a rozhodla se s tím něco dělat. Ostatně výsledek ve Volbách naNETčisto, kde ČSSD získala jen necelých 13 %, je toho jasným důkazem. PR agentury tedy dostaly za úkol získat Internet. Bohužel jednu věc asi ČSSD a její mediální poradci nevzali v potaz a to že nepopularita ČSSD na Internetu ani tak nepramení z dosavadní pasivity této strany v e-marketingu, ale především z toho, že uživatelé Internetu většinou mají mozek.
Úsměvné jsou i stránky, které mají ČSSD napomoci k získání lidí skrze Internet. Tak například článek o Jiřím Paroubkovi z ODSminus.cz:

Předseda ČSSD pan Jiří Paroubek je vnímán veřejností jako slušný a vzdělaný člověk, který zřejmě zasvětí celý svůj život tak náročné práci, jako je v dnešní době politika. Prosadit program jeho strany a zastávat názory většiny lidí v této zemi je velmi těžké a nadlidské úsilí.Vyžaduje to člověka pevného, nezlomného ve svém postoji a úsilí nepodplatitelného a charakterního. To vše jsou vlastnosti Jiřího Paroubka.

Myslím, že dále není třeba číst. Nejdřív se člověk popadá za břicho, pak se diví a nakonec si říká, proboha dyť to už je skoro kult osobnosti, co si v té straně pěstují. Dosadit do textu místo Paroubka Stalina nebo Gottwalda, byl by to ukázkový text propagandy padesátých let.
Stránky ODSminus.cz jsou v tomto velmi čitelné, ostatně i ODS má něco podobného v CSSDprotivam.cz, ale web To je síla se tváří jako seriózní zpravodajský deník. Cituji jeho zaměření:

Zabýváme se především aktuálním děním našich největších politických stran. Naším cílem je informovat a "lidsky" vysvětlovat čtenářům, co se právě děje v naší politice. Poté se mohou svobodně rozhodnout, koho a proč půjdou volit.

Pod hávem objektivity čtenářům servírují zkreslené a lživé informace především o ODS. Pro jistotu za webem nestojí přímo ČSSD, ale nějaká tajemná firma z Japonska. Každému ale musí být jasné, odkud vítr vane.
ČSSD také začala ofensívu na Facebooku, který se stal místem organizace vajíčkovrhačů, tam má totiž ještě menší popularitu a v různých průzkumech se její preference pohybují hluboko pod 10 %. Ve skupině ČSSD můžete narazit na celou řadu uživatelů, kteří jsou uvědomělí, mají pevný názor a odpovědnost k lidu... eh, chtěl jsem říct k společnosti. Škoda, že i trochu zkušený uživatel internetových sociálních sítí může díky několika znakům rozpoznat, že se jedná o umělé uživatele, které pravděpodobně ovládá nějaký PR pracovník.
Ano, toto je moderní způsob propagace strany, která si prostřednictvím svého předsedy neustále stěžuje na nekalé praktiky svých protivníků.

Jsou tomu už skoro tři roky, co jsem psal o programu WengoPhone. Tenkrát to vypadalo jako nadějný projekt, který by mohl konkurovat Skypu. Program byl open-source a sponzorovaný francouzským telekomem.
Jenže podnikatelský plán se pravděpodobně nezdařil a telekom projekt ukončil. Naštěstí se však jednalo o open-source a tak se jej mohl ujmout někdo jiný a program se přejmenoval na QuteCom. Byly odstraněny závislosti na službě Wengo a z programu se tak stal neutrální SIP klient s podporou dalších sítí (Jabber, ICQ, MSN,...).
Nedávno jsem si zařídil SIP číslo u Fayn, abych mohl přijímat hovory z ČR. Nejprve jsem si vybral program Ekiga, který je součástí projektu GNOME a tak do tohoto prostředí dobře zapadá. Jeho problémem však je, že po čase ztratí spojení se serverem, takže používat ho jako permanentní softwarový telefon se moc nehodí.
Narazil jsem však na QuteCom, který tento problém nemá a celkově mi volání přijde lépe řešené. Má také podporu Jabberu, která sice není nějak zázračná (nejdou třeba posílat soubory), ale momentálně mi postačuje a místo Ekigy a Gajimu můžu mít zapnutý jen jeden program, kde si navíc telefonní čísla můžu přidávat do již existujících Jabber kontaktů.

Když jsem si vybíral kurzy, které budu studovat na výměnném pobytu, moc na výběr jsem neměl. Všechny mi totiž musely pasovat do již tak hodně obsazeného studijního programu. Chtěl jsem si vzít jeden předmět z fakulty Computer Science, ale všechny návrhy mi smetli ze stolu a řekli, že musím začít tím nejjednodušším - buď Introductory to Computer Science nebo Computer Science for Business. Doma ve škole mě povolili jen ten druhý.
Tak jsem to začal navštěvovat. První přednášku jsme probírali komponenty počítače. Prý je tam nějaký procesor, RAM a tak, zajímavé... Druhou přednášku jsme probírali příkazovou řádku v DOSu. Celou hodinu jsme si vystačili s příkazy copy a del. Ač to paní profesorka vysvětlovala pořád dokola a na milionu příkladů, slečny okolo jen zoufale provolávaly "I don't get it!". Já si vzal naštěstí knihu.
Dneska jsem měl první cvičení, které mimochodem trvá 3 hodiny! Co mě docela nepříjemně překvapilo, byly CRT monitory v celé učebně. Jak jsem do toho mohl za mlada hledět celé dny? Teď mě bolely oči po hodině. Naopak příjemným překvapením bylo, že po startu systému člověk dostane na výběr mezi Windows XP a Linuxem (ten je tu mimochodem jako volba skoro na všech školních počítačích). Jako první jsem zkusil Linux, objevilo se mi věrně známé prostředí GNOME, trochu si to ohmatávám, zkouším zjistit, co to bylo za distribuci a už mám za zády učitelského poskoka, který si asi myslel, že zmateně hledám, jak tu podivnost vypnout. Prý pracujeme s Windows XP, tak se musím přihlásit do něj. Mimochodem bylo to Gentoo.
Cvičení začalo zostra. Nikdo ho vlastně nevedl, jen jsme plnili úkoly podle pokynů na stránkách předmětu a po učebně chodili asi čtyři lidi, kteří pomáhali řešit problémy. Jako první jsme se měli ujistit, jestli víme, co je myš, klávesnice, monitor atd. Dále jsme měli napsat pět příznaků, podle kterých vytušíme, že máme počítač napadený viry. To bylo zapeklité, přišel jsem asi na dva vzhledem k tomu, že viry jaksi neřeším. Pak jsem se dozvěděl, že tam ještě mohlo být "Nezvykle pomalý počítač" nebo "Náhlé restarty"
Poté už šlo do tuhého, měli jsme si vyzkoušet práci s okny - otevřít, minimalizovat, maximalizovat, zavřít. Za každou částí byl testový kvíz, které jsem věřte nevěřte dělal s úspěšností tak 70 %. Jedná se totiž o klasický případ, na který jsem narazil i u nás. Někdo musí učit něco naprosto primitivního, ale aby to udělal složitější, začne si vymýšlet teorii vytvořenou samu pro sebe. Kdo má například vědět, že jsou přesně čtyři druhy uživatelského prostředí: GUI, command line, menu driven interface a promnt interface? Podle mě jsou jen dva hlavní - GUI a CLI a pak se to může rozpadnout do celé řady podruhů. Stejně tak jsem netušil, že když pošlu informaci z mého počítače, firewall musí nezbytně projít good a bad URL listy.
Co mě na to děsí nejvíc je, že účast na přednáškách a cvičeních je povinná a na tříhodinovém cvičení se musí být až do konce. Ještě že aspoň ty tři zbylé předměty jsou zajímavé.

Tak jsem se po dvou a půl měsících v USA přemístil do Kanady, kde budu pobývat až do začátku ledna. Měl jsem dorazit už v úterý 1.9., ale světě div se neměli pro mě místo v letadle. I když zase tak moc mě to nepálilo, bylo mi docela jedno, jestli dorazím o den dřív nebo později, jako náhradu jsem dostal poukázku 400 dolarů na nákup letenky, obrovský pokoj v Holiday Inn a peníze na jídlo. A to už se docela vyplatí.
Ubytování mám fakt dobré. Jsme čtyři v rodinném domě. Každý má svůj vlastní pokoj, navíc máme velký obývák s krbem, koupelnu, velkou kuchyň a místnost s další ledničkou, pračkou a sušičkou. K tomu máme velkou zahradu, která ale asi bude přes zimu nevyužitá. Nejlepší na tomto ubytování je poloha. Dům se totiž nachází hned vedle univerzitního campusu a do budovy naší fakulty to mám 10 minut chůze. Cena ubytování je více než přijatelná - 300 dolarů za měsíc, což je necelých pět tisíc. Když si vezmu, že jsem měl v Praze na privátě platit za pokoj, který jsem měl navíc sdílet ještě s jedním člověkem, 4 tisíce, drahé to není ani v našich cenových relacích.
Dnes jsem si byl také vyzvednout studentskou kartičku, to byla bleskovka. Úvodní oslovení a okamžik, kdy jsem s plastovou kartičkou s mojí fotografií odcházel, dělily dvě minuty. Při té příležitosti jsem se také poprvé rozhlédl po campusu, je rozlehlý jako cokoliv tady. Projít ho napříč znamená patnáct minut ostré chůze.
Další věcí na pořadu dne bylo založení bankovního účtu. Uvažoval jsem o třech bankách: Royal Bank of Canada, Bank of Montreal a ScotiaBank. Pobočky v okolí mají jen první a třetí. Nakonec jsem se rozhodl pro RBC, protože nabízela studetský účet, kde jsou základní věci zdarma. U SB bych za to samé platil 10 dolarů měsíčně. Založení bylo rychlé a nedělali žádné komplikace. Stačily dva doklady totožnosti a ani neřešili, jak dlouho v Kanadě budu a jestli mám vízum. Přímo na pobočce jsem si zadal heslo pro internet banking, který mi po příchodu domů hned fungoval, žádné aktivační balíčky a podobné blbosti. Okamžitě jsem dostal i platební kartu, sice provizorní, ale platit se s ní dá a do týdne mi dojde regulérní.
Večer jsem se vydal udělat větší nákup potravin.Jsou tady de facto tři velké řetězce - starý, dobrý Wall-mart, Sobey's a Dominium. Já jsem vyrazil do Sobey's. Cena potravin je tu obecně vyšší. Něco je několikanásobně dražší a něco dokonce i levnější. Dost mě šokovala cena kuřecího, u nás platí za jedno z nejlevnějších mas, tady je jedno z nejdražších. Kilo zhruba za 300 Kč. Naopak hovězí tu je relativně levné. Pěkné fláky hovězího se tu dají pořídit za 160 Kč/kg. Vepřové stojí zhruba stejně. Dost drahý je tu sýr. Naopak jsem valil bulvy na ceny mořských potvor. Kilo krevet se tu dá koupit za 160-200 Kč. U nás v Tescu to je tak 350-400. Vypadá to teda, že místo na kuřecím, tady budu žít na krevetách

Konečně jsem přišel na to, jaký sport je nejnudnější. Je to jednoznačně baseball. Za odměnu jsem mohl jet do Scrantonu (který má asi 100 tisíc obyvatel) podívat se na místní Yankees, jak hrají proti nějakému prdelákovu. Že je baseball nuda, jsem tušil, ale že to bude tak špatné, to jsem nečekal. Prožil jsem na stadioně zhruba tři hodiny koncentrované nudy. Sedm kol žádný bod, ani jeden homerun za celý zápas. Ale americkému publiku to ani tak nevadilo. Hru brali pouze jako takové pozadí a věnovali se činnosti jim nejmilejší - jezení. Na tribuně byl neustálý proud lidí, kteří si šli pro jídlo, a těch, kteří se s jídlem vraceli. Většina z nich zvládla za celý zápas několik chodů.
Na nějaké povzbuzování se moc nehrálo. Občas se na velkoplošné obrazovce objevilo "Noise!!!" a tribuny trochu zašuměly, tím to haslo. Dojem z tohoto výletu mám jen ten, že Američani zase něco dotáhli k úplnému úpadku. Sice tu neznají něco jako hooligans, ale když si vybavím skvělou atmosféru v Edenu, kde většinu publika opravdu zajímá, co se děje na hřišti, a nedošli se jen najíst, a skoro všichni povzbuzují svůj tým, tak si říkám, že je to lepší i s těmi chuligány.