Sesivany's blog

Dnes je to přesně 20 let, co se u nás začal hroutit komunistický režim. Když ale pročítám diskuse na Internetu, tak nestačím zírat, když vidím, kolik lidí by se nejraděj vrátilo před 89. Doufám, že to je jen několik ukřivděných individuí, kteří dokáží zaspamovat celé fóra. Nedokážu dost dobře pochopit, jak může někdo volat po návratu vlády komárů.

Když to u nás prasklo, bylo mi pět let, takže jsem obdobím socialismu relativně nezasažený. Přesto výrazně ovlivňuje můj život. Kvůli němu dostávám za stejnou práci u nás zaplaceno dvakrát míň než moji kamarádi ze západní Evropy. A nesmaže to ani nižší cenová hladina. Přesto mám ještě obrovské štěstí v porovnání s mými rodiči. Mí vrstevníci ze západní Evropy mají rodiče, kteří procestovali půlku světa a domluví se anglicky. Moji rodiče tu příležitost neměli a komunistický režim jim tak vzal kus života. Já mám 25 a už jsem procestoval celou Severní Ameriku a velkou část Evropy. Oni se mohli podívat tak maximálně do Tater. Platy u nás jsou stále neporovnatelné se Západem, ale na rozdíl od mých rodičů se můžu svobodně rozhodnout a klidně odejít pracovat třeba do Anglie.

Tato svoboda je k nezaplacení a nepřevážila by ji ani lepší ekonomická situace, která rozhodně za komunistů nenanovala. Plno lidí s nostalgií vzpomíná na to, jak stálo jedno pivo dvě koruny, ale už si neuvědomují, že průměrný plat byl 2-2,5 tisíce. Relativní cena tedy zůstala stejná, jen zmizely ty šílené patoky, na které člověk často z důvodu absence konkurence narážel. Dalším příkladem může být máslo. To stálo 10 Kč, v dnešních cenách tak 100. Je statisticky dokázáno, že nyní vydáme na základní potřeby jako ubytování a jídlo menší procento platu než před 20 lety. Na auto člověk s průměrným platem šetří dvakrát kratší dobu než před 20 lety. A to se vůbec nebavím o kvalitě zboží a výběru. Dnes dojdete do obchodu a můžete si vybrat z desítek druhů ovoce a zeleniny, za komunistů byly některé jen na Vánoce. Nějak se mi vryla do paměti reportáž z TV pořadu, kde pouštěli zprávy staré 20 let. Byla o otevření nové prodejny ovoce a zeleniny v rámci podpory občanské obslužnosti. Pohled na prodejnu byl komický. Čerstvá zelenina nikde a místo ní jen regály s asi třemi druhy konzerv.

Rodiče mi vyprávějí, jak bylo složité sehnat kvalitní zboží. Tuzex byl drahý a lidový stát na něm své občany okrádal hned dvakrát. Nejdříve neférovým směnným kurzem bonů a poté vysokými cenami. Ceny kvalitního zboží ze Západu byly v porovnání k platům astronomické. Chtěl bych vidět, jak by se nyní lidem líbilo dát za zimní bundu celý měsíční plat nebo za hudební věž klidně pět platů. Ne vše byla otázka peněz, něco prostě člověk nesehnal, ani kdyby se rozkrájel.
Musím se smát tvrzení některých lidí, že studentům se nyní žije hůře než za komunistů. Moc dobře si pamatuju vyprávění mojí mojí mamky, která jednu dobu žila jen na houskách a salám kupovala na kolečka. Studuju už hodně dlouho, ale studenta, který by řešil takové problémy, jsem ještě nepotkal. Nehledě na to, že na rozdíl od doby před 20 lety, se dnes může každý student přes léto sebrat a odjet pracovat na Západ, kde si může vydělat několik tisíc dolarů, které stačí bohatě na pokrytí celého roku.

Těžko se na době komunismu hledá něco pozitivního. To, že si člověk mohl v práci jednoduše nakrást a moc se nenadřel, neberu. Krádež moje hobby není a práci nedělám jen kvůli penězům, ale protože mě baví. Pokud má smysl, nemám problém pracovat tvrdě. Pár pozitiv mě přece jen napadá. Jedním z nich je ubytování. Postavit barák za komunistů bylo levné a to i v porovnání k platům. Ne vše ale bylo tak růžové. Chtěl bych vidět všechny, co vzpomínají na zlatou bytovou politiku komunistů, jak by zírali na ubytování, které jsme měli do mých dvou let. Jsem si jistý, že by to dnes 10/10 mladých rodin odmítlo. Pak jsme sice byt dostali, ale taťka musel změnit zaměstnání a málem kvůli tomu vstoupil do strany. O kvalitě se také příliš hovořit nedá. Jaký je umakart svinstvo si člověk uvědomí až to bourá a stáví místo toho něco slušného. Dál mě napadají ještě jesle. Ty opravdu fungovaly lépe. Nic dalšího mě nenapadá a přijde mi to trochu málo v porovnání s výhodami dnešní doby, kterých můžu vyjmenovat desítky.

Proto se ptám: Opravdu chceme být znovu zavřeni v republice, jezdit v zastaralých škodovkách, stát fronty na banány a šetřit několik výplat na zboží, které je na Západě úplně normální? Já tedy ne.

Z deštivého, větrného a nyní už i mrazivého St. John's jsem si na týden odskočil na Bahamy. Letěli jsme s Air Canada přes Toronto. Letěl jsem už s hodně společnostmi, ale Air Canada je suverénně ta nejhorší. Ani tentokrát nezklamali, let celkově trval 7 hodin, ale zadarmo jsme nedostali ani sušenku, navíc už si nechávají platit i za sluchátka k multimediálnímu centru. Air Canada je tak zářným důkazem toho, že rozdíly mezi klasickými a low-cost dopravci se stírají.
Letiště v Nassau je takové neortodoxní, prostě exotika. První, co nás zaujalo, byla Douglas Dakota, do které na letišti ládovali nějaký náklad. Toto letadlo už léta víc jak 60 let a na Bahamách očividně ještě dobře slouží.
Doprava je tu taky zajímavá. Jako taxíky většinou fungují dodávky. Každý taxikář se dušuje, že ceny jsou tady regulované, tedy dané státem, a on s tím nic nemůže udělat. Zajímavé je, že každý má tu cenu "danou" jinak Jako městská doprava tu fungují autobusy, což není nic jiného než staré dodávky. Nějaká pravidelnost tu asi není. Zastavuje se, kde je potřeba, vyjede se, až se vyjede. Člověk prostě musí stát u cesty a čekat.
Život tu prostě plyne mnohem pomaleji a bezstarostně. Když jsme si na pláži objednali jídlo, trvalo půl hodiny, než došel někdo, kdo je schopný to udělat. Potom jsme měli stejně smůlu, protože se na hodinu zavíralo, paní za barem měla obědovou přestávku a přece to za ni někdo nepřevezme...
Centrum hlavního města Nassau se pozná podle toho, že některé domy mají dvě a víc pater. Na každém kroku je člověku nabízena marihuana a občas taky trochu toho sexu, což se nemusí vyplatit, protože 3 % populace je nakaženo virem HIV a HIV není zrovna pěkný suvenýr, který by si člověk dovezl domů.
Oproti Kanadě (tedy Newfoundlandu) je to levný alkohol. Když jsem došli do obchodu tak jsme dostali od každého piva láhev zdarma, abychom si vyzkoušeli, jaké jsou. 24 třetinek stojí asi 27 dolarů. V Newfoundlandu stejné množství asi 45. Ještě levnější tu je tvrdý alkohol. Litr Finlandie vyjde na 12-15 dolarů.
Moře je tu nádherné. Bydlíme v domě asi 100 metrů od pláže. Moře je azurové jako na fotkách z katalogů cestovních kanceláří. Teploty stabilně kolem 30 stupňů. Jen ty mraky trochu zlobí, včera bylo nádherně, ale večer jsme tu měli tropickou bouři a dneska je zataženo.

Utíká to jako voda, včera to bylo pět týdnů, co jsem přicestoval do St.John's. Po více než měsíci musím říct, že to tu stojí opravdu za to. Po sportovní stránce si tu nemůžu na nic stěžovat. Kvalitní posilovna zadarmo, během dne si člověk může jít zaplavat (hlavně po ránu se to fakt vyplatí), je tu kvalitní běžecká dráha pro případ, že venku prší, což prší často. Počasí je asi ta jediná kaňka na Newfoundlandu, v září bylo převážně pěkně, ale teď se to hodně pokazilo, rozuměj vrátilo do normálu, a prší prakticky každý den.
I z tohoto důvodu jsme se rozhodli odskočit si na týden na Bahamy. Letenky jsou relativně levné a máme zamluvený barák přímo na pláži. Kromě toho teď o prodlouženém víkendu jedeme na západní pobřeží, které je přírodní stránce nepoměrně pěknější. Bohužel má opět pršet.
V pondělí jsem absolvoval první test z účetnictví a musím říct, že to bylo docela jednoduché. Celkově mi přijde škola relativně jednoduchá, ale třeba změním názor, až přijdou písemky Na druhou stranu tu prakticky neexistuje opisování. Něco jako Borce tu vůbec neznají a když odejde učitelka ze třídy během písemky, tak nikdo nehne ani brvou a pokračuje dál. To u nás vždy nastane čilý ruch a výměna informací

Ačkoliv mám nabitý kredit na Skypu, rozhodl jsem se, že si zařídím VoIP účet. Už kvůli tomu, že získám telefonní číslo, z kterého mi může do Kanady z ČR volat kdokoliv za místní sazby. Navíc je to téměř zadarmo. První jsem šel k 802.cz, protože ji znám jako společnost, která má špičkové služby za hodně dobré ceny. Číslo jsem získal rychle, přes kartu si nabil trochu kreditu a jal se nastavovat softwarové telefony. U Ekigy, což byla moje první volba, jsem nepochodil. Zkoušel jsem i linuxové verze X-lite a JSPhone, které doporučovali na stránkách, ale ani tady jsem neslavil úspěch. Po dvou hodinách marného snažení jsem to zabalil.
Dnes mi na fóru jeden dobrý člověk doporučil Fayn, který prý pod Ekigou funguje naprosto bez problémů a taky že jo! Rovnou jsem dostal i 11 Kč na vyzkoušení, tak jsem volal taťkovi na mobil. Není to sice taková kvalita jako Skype, ale volat se s tím dá bez problémů. Fayn sice není tak pohodlný jako 802.cz. Číslo jsem si nemohl vybrat, ale bylo mi přidělené a platit se dá pouze převodem, což několik dní trvá, ale ceny mají povětšinou ještě lepší.

Takže nyní jsem prakticky pořád k zastižení na telefonním čísle:

(+420) 576013153

Neváhej, zavolej!

Chtěl jsem napsat dříve, ale momentálně jsem na tom s časem opravdu bídně. Když skončím práci do školy, už na mě čeká nějaký článek nebo překlad, případně mi volají kámoši, abych šel na pivo.
Minulý víkend jsem se byl podívat po campusu. Myslím, že se nějak výrazněji neodlišuje od severoamerického standardu. Snad tu mají jen více krytých nadchodů a tunelů, takže se dá skoro celý komplex projít suchou nohou. Proč tomu tak je, jsem pochopil včera, kdy jsme tu měli poprvé klasické místní počasí. Byl jsem si ráno koupit do knihkupectví, které je asi 5-10 minut cesty z domu, učebnici. Vrátil jsem se kompletně promočený.
Co mě však uchvátilo, je sportovní zázemí univerzity. Mají tu obrovský sportovní komplex, kde je atletická dráha, tenisové, volejbalové a jiné -ové kurty a to vše kryté ve velké hale. Kromě toho tu je jeden 50metrový bazén a jeden menší 25metrový. Já oceňuji především posilovnu, která rozhodně není nejmenší a plně mi vyhovuje. Kromě toho jsou tu ještě dvě kardiocentra s rotopedy, běhacími pásy apod. A ta nejlepší věc na tom je, že je to pro studenty všechno zadarmo. Když mám přestávku mezi hodinami, tak si odskočím do posilovny, ukážu kartu studenta, dostanu pásku kolem zápěstí a jdu trénovat.
V sobotu jsem se byl také podívat na koncert rappera Snoop Dogga. Já jsem ho teda před tím vůbec neznal, což tady nikdo nedokázal pochopit, takže je asi fakt slavný, ale koncert stál za to. Od kámoše, který je ředitelem studenského života na univerzitě, jsem dostal VIP lístek zdarma. Byl to totiž on, kdo dokázal Snoop Dogga dostat do St.John's a organizoval koncert. Koncert byl na hokejovém stadionu, dostali jsme místo ve skyboxu s pitím a jídlem zdarma. Nakonec jsme ale všichni skončili v davu před pódiem. Na koncertě se zhulil i ten, co nekouřil, marihuana doslova prosakovala celým stadionem. Když se Snoop zeptal, kdo si tu došel zahulit, tak se jen nad davem objevilo snad tisíc rukou držících joint
Jinak už jsem tu potkal všechny výměnné studenty na fakultě businessu. Jsou tu tři holky z Irska, dva kluci a holka ze Švédska, Němec a Němka, Ital, Francouz a Angličanka. A také neurčitý, leč vysoký počet Číňanů. Už jsme tu docela dobrá parta. Většinu jsem poznal už dávno před oficiálním meetingem, protože nás jedna z irských holek pozvala na party k nim do baráku. Štěstí je, že ani v jednom předmětu nejsem sám. Do dvou chodím s jedním Švédem, do jednoho s Francouzem a jeden mám se spolubydlícím.