Sesivany's blog

Před 20 lety si v porevoluční eufórii lidi mysleli, že po pádu socialismu půjde všechno samo a během pár let se nám podaří dohnat západní země. Uběhlo 20 let a přišlo nepříjemné vystřízlivění. Sice se podařilo významně zvýšit HDP a životní úroveň se nepochybně Západu přiblížila, už minimálně tím, že máme přístup ke všemu jako na Západě, ale pořád na sousedy na západ od našich hranic hledíme z velkým odstupem. Kde je chyba?

Dovolte mi, abych se vrátil o pár desítek let dozadu. Když padla říše Rakousko-Uherska, České země byly zdaleka nejvyspělejší částí. Věřte tomu nebo ne, ale na území, které mělo něco přes 10 % území a 15 % obyvatel celého státu bylo zhruba 75 % veškerého průmyslu! České země se tak zařidily k nejvyspělejším oblastem nejen v Evropě, ale i na světě. Podle neoficiálního žebříčku jsme byli v TOP5 na světě, společně se Slovenskem pak na 8. místě. Tuto pozici jsme si drželi celá dvacátá léta. Ekonomiku srazila až hospodářská krize, která Československo zasáhla později, ale o to silněji, v kombinaci s tlakem Hitlerova Německa to znamenalo pro československou ekonomiku velkou ránu. Přesto jsme si pořád nevedli zdaleka špatně. Hrubý domácí produkt na hlavu činil 1800 dolarů, což bylo stejně jako v Rakousku nebo Finsku, Itálie třeba měla jen 1300. Ale pozor, držte si klobouky, pojedeme z kopce.

V roce 1950, tedy pouhé dva roky po nástupu komunistů, jsme již zaostávali za Rakouskem, které mělo 3700 dolarů na hlavu, o 200. Itálie nás dohnala. Přesto jsme byli výrazně např. před Španělskem, které mělo jen 2400. O 23 let později v roce 1973 se na nás Rakousko a Itálie dívaly s výrazným odstupem (11200 dolarů, respektive 10600 vůči 7000) i Španělsko s více než 8 tisíci nás předehnalo. No a konečně srovnání z roku 1990 vystavuje konečný účet 40 letům "prosperity". Rakousko i Itálie mají téměř 17 tisíc dolarů na hlavu, Španělsko 12 tisíc a my, věřte nebo ne, 8500. A to jsou všechna uváděná čísla po přepočtu podle kupní síly, v klasickém HDP vypadala situace mnohem žalostněji. Rakousko mělo 19200, my 3100.
Jak se situace změnila po 20 letech? Situace je lepší, ale ne o mnoho. Jestliže v roce 1990 naše HDP činilo jen 50 % toho rakouského, nyní to je 63 %. Na druhou stranu Rakousko bylo v posledních 20 letech relativně dynamickou ekonomikou, srovnání s Itálií vyznívá lépe. Před 20 lety jsme měli jen lehce přes 50 % italského HDP, dnes to je 82 %. Pěkný skok, ne? Znamená to, že už jsme Itálii v ekonomickém rozvoji skoro dohnali? Ani náhodou. Z pohledu ekonomického bohatství totiž HDP znamená přírustkovou veličinu, takže všechny státy, které mají vyšší HDP než my se nám v bohatství vlastně vzdalují, i když naše HDP roste rychleji. Itálii začneme ekonomicky dohánět až v momentě, kdy naše HDP překročí 100 % italského, což ještě nějaký ten pátek potvrvá a v případě Rakouska je to v nedohlednu.
Samozřejmě mezi bohatstvím ekonomiky a platy je mnohem užší vztah než mezi HDP a platy. To je odpověď na to, proč jsou naše průměrné platby stále hluboko pod úrovní západních států s podobným HDP (Jižní Korea, Nový Zéland, Portugalsko). V případě Portugalska už jsme onu hranici 100 % překročili, může však trvat dalších 20 let, než vyrovnáme i jeho bohatství a srovnáme se platově.

Taková je realita. Někteří mohou namítat, že výše HDP nemusí nic vypovídat o životní úrovni. To samozřejmě ne, ale když srovnáte situaci v Československu před rokem 89, kdy bylo plno věcí nedostatkových, životní prostředí bylo jedno z nejhorší v Evropě atd. atd., tak si myslím, že i z tohoto pohledu byla situace jasná.

Jak dál? Na ekonomický zázrak moc spoléhat nemůžeme. I když i ty se v minulosti staly. Např. Irsko zažilo mezi lety 1980 a 2000 neskutečný růst, který někdy přesahoval i 10 % ročně. Ze zaostalého ostrova se během tří dekád stala jedna z ekonomicky nejvyspělejších zemí Evropy. Irsko však mělo, co my nemáme. Především tam již snad 30 let vyhrává pravicová vláda, která tam zjednodušila danový systém a snižila daně. Všichni obyvatelé umí hlavní světový jazyk - angličtinu, což napomáhá jejich konkurenceschopnosti. V době, kdy se Irsko stalo členem EU a nastartovalo ekonomický růst nebyl svět tak globalizovaný a nebyla taková konkurence mezi státy o přízeň investorů. No a když k tomu připočítám náš stát, který místo aby daňový systém zjednodušil z něj udělal aspiranta na ten nejsložitější na světě, místo aby v době růstu hospodařil s přebytky, prosperitu doslova prožral, místo aby investoval od vzdělání, mízí peníze v černých dírách a betonuje se republika, tak mám neodbytný pocit, že nás lanovka na západní úroveň opravdu nečeká.

Člověk nevěří vlastním očím, co se v tom našem Kocourkově děje. Kraje dobrovolně odmítají konkurenci na železnici a místo toho uzavírají monopolní smlouvy s Českými dráhami. Všude jinde ve světě si vlády lámou hlavu nad tím, jak se monopolu zbavit nebo ho aspoň omezit, jen u nás proti němu nebojujeme, ale ještě ho vytváříme.
Absolutně to nechápu, konkurence ještě nikdy nikomu neuškodila. Myslím tím z pohledu zákazníků, kterými jsou v tomto případě kraje a cestující. Samozřejmě uškodí monopolní firmě a to na úkor zákazníků.

Opravdu jsem se těšil, že místo v 30 let starých a polorozpadlých vlacích se jednou svezu na Moravu ve vlaku Student Agency. Sen se konat nebude, protože kraje se rozhodly dát Českým drahám jistotu, aby se mohly v klidu věnovat rozvoji. Rozvoji, díky kterému máme i 20 let po pádu komárů třicet let staré vagóny, které jsou podle mně jednou z největších ostud Česka.

Osobně nemám nic proti Českým drahám, je to firma jako každá jiná. Jen státní a neefektivní, ač se to v posledních letech lehce zlepšilo. Kdyby nabídly nejlepší podmínky a vyhrály výběrové řízení, tak neřeknu nic, ale ono ani žádné výběrové řízení nebylo! Nechápu, jak toto nemůže být v ČR protiprávní. Ač nejsem zrovna 100 % EU pozitivní, musí se jí nechat, že ten náš Kocourkov drží v mezích práva vyspělého světa. Doufám, že se všechny ty soukromé železniční společnosti obrátí na evropské soudy a ty to smetou ze stolu. Jinak tu budeme mít dalších 10 let "mírného pokroku v mezích zákona".

P.S. Když čtu odpovědi mozkového trastu Radko Martínka, tak se mi otvírá kudla v kapse.

Knížky z dílny Ivana Bíbra zná snad každý český uživatel Linuxu. Příručka k Mandrivě už má mnohaletou tradici a před rokem a půl se k ní připojila i příručka k Ubuntu. To, že jsou tyto dvě knihy mezi českými publikacemi o Linuxu fenoménem, není třeba opakovat. Co mě však překvapilo je fakt, že nemají konkurenci ani celosvětově. Minimálně na základě mého pozorování.

Asi to bude znít od člověka, který se na tvorbě obou knížek podílel, trochu neobjektivně, ale Ivanovy knihy jsou opravdu světovým unikátem. Značnou část roku se pohybuji v zahraničí a občas se nechám zlákat a objednám si nějakou knihu o Ubuntu, která má opravdu dobré reference. Zajímá mě, jak vypadají ostatní knihy o Ubuntu. Zatím jsem koupil 4 z těch nejdoporučovanějších a bohužel všechny mě zklamaly. Asi nejlepší z nich byla Sobell: A Practical Guide to Ubuntu Linux, která má přes 1000 stran a je dost podrobná. Z drtivé většiny se však věnuje příkazové řádce a pro běžné uživatele je tak nevhodná. Dost nadějí jsem vkládal do The Official Ubuntu Book, za kterou stojí docela zvučná jména. O to větší bylo mé zklamání. Věnuje se sice především programům a grafickým nástrojům, má tedy podobné zaměření jako naše knížka, ale na téměř 500 stranách není ani zdaleka tolik informací jako na 300 stranách české příručky. Knihu jsem kupoval s tím, že načerpám nějakou inspiraci pro psaní té české, ale nic navíc jsem v ní nenašel, naopak jsem v ní plno věcí postrádal.

Navíc postrádá něco jako pohled uživatele. Do tvorby českých příruček jsem dobře zasvěcený, abych věděl, jak moc se dbá na odezvu čtenářů. Navíc všichni autoři se snaží při psaní knihy myslet jako uživatelé. Proto v ní člověk naleznete tipy a řešení problémů, které uživatele opravdu trápí. To jsem bohužel v žádné anglicky psané knížce nenarazil.

Tento zápisek jsem nenapsal, protože bych se chtěl vychloubat, ostatně nejsem to já, díky komu jsou ty knížky tak dobré. Chtěl jsem jen poukázat na to, že i na tak malém trhu, jako je ten náš, mohou vzniknout publikace, které kvalitou poráží i ty, které se prodávají celosvětově v mnohem větších nákladech.

P.S. Kdybyste narazili na nějakou opravdu kvalitní knihu o Ubuntu nebo Mandrivě, ať už je v jakémkoliv jazyce, dejte mi vědět.

Těžko se mi tomu chce věřit, ale pobyt na Bahamách se přehoupl do druhé půlky. Na dva dny se nám vytratilo slunce a zatáhlo se, přišel také velký vítr. Prý jsou to dozvuky hurikánu, který řádí v Nicaragui. Aspoň že teplota se pořád držela mezi 25 a 30. Dnes se slunečné počasí konečně vrátilo.
Mezitím se jsme stačili ještě více prozkoumat Nassau. Nejlepší je místní bleší trh, tam člověk koupí všechno od kubánských doutníků až po hodinky Rolex. Také tu platí staré dobré smlouvání. Člověk musí začít tak na 30 % původní ceny, prodávající se chvíli tváří, že je to skoro urážka, až se nakonec sejdete někde na 50-70 %. Restaurace jsou tu drahé asi jako v Kanadě. Jídla začínají na 10 dolarech, průměr je tak 20-25. Občas tu člověk narazí na zajímavé paradoxy. Dojde do restaurace, kde jsou příbory pečlivě zabaleny do bavlněných ubrousků, ale pivo dostane s tím, že ho má pít přímo z láhve.
Co jsem nepochopil vůbec, je, že místní obchody (a to i obchody pro turisty v centru) zavírají kolem 6-7 večer. Noční život tedy nulový. Asi to je tím, že je mimo sezónu a Bahamy jsou cílené spíše na americké turisty vyššího věku, proto jsou také považovány za nejdražší destinaci v Karibiku.
Doprava je také docela exotická. Na silnicích vládne na první pohled totální chaos, jakoby tu neměli žádná pravidla. Zajímavé však je, že to kupodivu jaksi záhadně funguje. Asi to je tím, že tady nikdo nikam nespěchá jako u nás.
Kvalita místního zdravotníctví je na vysoké úrovni, o čemž už jsme se bohužel mohli přesvědčit taky. Jedna Švédka z naší skupiny dostala nějakou plicní a žeberní infekci, která je provázena hodně velkou bolestí, takže nakonec musela do nemocnice. Jelikož byly večer všechny veřejné nemocnice zavřené, musela do soukromé, která má sice špičkový personál a vybavení, ale za ošetření zaplatila 750 dolarů. I když je člověk pojištěný, musí první všechno zaplatit na dřevo a až potom se může dohadovat s pojišťovnou.

Bazén v našem resortu

Často nepíšu na blog politicky zaměřené články, ale tentokrát si jeden neodpustím. Nedávno jsem na Živě četl článek ČSSD spamuje diskuze, to je síla! A uvědomil jsem si, že podobnými věcmi je český Internet v poslední době opravdu zaplacený, už několikrát jsem se setkal v diskusích s příspěvky typu: Podívejte se na [odkaz na odsminus.cz nebo tojesila.cz], to už je opravdu moc!
Moc to opravdu je. Je očividné, že ČSSD si po vajíčkové aféře uvědomila, že mezi uživateli Internetu není zrovna populární, a rozhodla se s tím něco dělat. Ostatně výsledek ve Volbách naNETčisto, kde ČSSD získala jen necelých 13 %, je toho jasným důkazem. PR agentury tedy dostaly za úkol získat Internet. Bohužel jednu věc asi ČSSD a její mediální poradci nevzali v potaz a to že nepopularita ČSSD na Internetu ani tak nepramení z dosavadní pasivity této strany v e-marketingu, ale především z toho, že uživatelé Internetu většinou mají mozek.
Úsměvné jsou i stránky, které mají ČSSD napomoci k získání lidí skrze Internet. Tak například článek o Jiřím Paroubkovi z ODSminus.cz:

Předseda ČSSD pan Jiří Paroubek je vnímán veřejností jako slušný a vzdělaný člověk, který zřejmě zasvětí celý svůj život tak náročné práci, jako je v dnešní době politika. Prosadit program jeho strany a zastávat názory většiny lidí v této zemi je velmi těžké a nadlidské úsilí.Vyžaduje to člověka pevného, nezlomného ve svém postoji a úsilí nepodplatitelného a charakterního. To vše jsou vlastnosti Jiřího Paroubka.

Myslím, že dále není třeba číst. Nejdřív se člověk popadá za břicho, pak se diví a nakonec si říká, proboha dyť to už je skoro kult osobnosti, co si v té straně pěstují. Dosadit do textu místo Paroubka Stalina nebo Gottwalda, byl by to ukázkový text propagandy padesátých let.
Stránky ODSminus.cz jsou v tomto velmi čitelné, ostatně i ODS má něco podobného v CSSDprotivam.cz, ale web To je síla se tváří jako seriózní zpravodajský deník. Cituji jeho zaměření:

Zabýváme se především aktuálním děním našich největších politických stran. Naším cílem je informovat a "lidsky" vysvětlovat čtenářům, co se právě děje v naší politice. Poté se mohou svobodně rozhodnout, koho a proč půjdou volit.

Pod hávem objektivity čtenářům servírují zkreslené a lživé informace především o ODS. Pro jistotu za webem nestojí přímo ČSSD, ale nějaká tajemná firma z Japonska. Každému ale musí být jasné, odkud vítr vane.
ČSSD také začala ofensívu na Facebooku, který se stal místem organizace vajíčkovrhačů, tam má totiž ještě menší popularitu a v různých průzkumech se její preference pohybují hluboko pod 10 %. Ve skupině ČSSD můžete narazit na celou řadu uživatelů, kteří jsou uvědomělí, mají pevný názor a odpovědnost k lidu... eh, chtěl jsem říct k společnosti. Škoda, že i trochu zkušený uživatel internetových sociálních sítí může díky několika znakům rozpoznat, že se jedná o umělé uživatele, které pravděpodobně ovládá nějaký PR pracovník.
Ano, toto je moderní způsob propagace strany, která si prostřednictvím svého předsedy neustále stěžuje na nekalé praktiky svých protivníků.