Sesivany's blog

Na LinuxEXPRES vyšla moje podrobná recenze na Ubuntu 9.04 Jaunty Jackalope. Dozvíte se v ní mé zkušenosti s třítýdenním provozem. Novou verzi distribuce pak můžete stahovat na ubuntu.com, měla by být k dispozici dnes v odpoledních hodinách.

Včera jsem se po dvou letech znovu podíval na Mistrovství republiky v silovém trojboji. Poprvné a naposledy jsem tam byl předloni, kdy jsem získal bronzovou medaili za dřep a celkově skončil pátý. Stejně jako tenkrát i včera bylo nádherné počasí a já dopoledne vyrazil vlakem do Nymburku. Doprovod mi dělal kámoš z posilky.

Cesta trvala příjemných čtyřicet minut. Bohužel pro mě to zase tak příjemné nebylo, protože jsem byl stále na vodní dietě a kromě dvou deci jsem neměl do jedné hodiny ani kapku vody navíc. Místo konání se přesunulo z centra města Nymburku do centra sportovního, které jak na potvoru bylo na druhém konci města. Areál to je nádherný a sportovci tam najdou prakticky vše, na co si vzpomenou, od několika hal až po relaxační jednotky. Kino v centru města mi však přišlo jako lepší místo konání, bylo trochu menší a přilákalo víc lidí, atmosféra byla bouřlivější.

První překvapení na mě čekalo při vážení. Navážil jsem 96,4 kg, což je mnohem větší váhový propad, než jsem čekal. Ještě před měsícem jsem 103 kg. Do váhové kategorie do 100 kg jsem se vešel až až, což byl cíl diety, ale takto velký úbytek váhy by se mohl projevit na výkonu. Ihned po zvážení jsem začal pít a jít a do začátku soutěže jsem vypil litr a půl vody a zbobroval balení sušenek.

Samotný závod začal s hodinovým zpožděním, protože se protáhl odpolední program a já si ho zkomplikoval hned prvním pokusem při dřepu. Začal jsem na 260 kg, které sice byly lehké, ale nesplnil jsem požadovanou hloubku. Do dalšího pokusu jsem se rozhodl přidat na 267,5 kg a dát si pozor na hloubku, povedlo se. Před posledním pokusem jsem zariskoval a nahlásil 280 kg. Na soutěži jsem to dřepnul naposledy před dvěma lety a to jsem měl o šest kilo víc. Při neúspěchu bych oproti plánu ztratil 12,5 kg. Byl to těžký dřep, při kterém jsem se dost převážil dopředu, ale ustál jsem ho a souhlasili i rozhodčí. Předloni jsem dostal za výkon 270 kg ve dřepu bronzovou medaili, takže jsem na ni pomýšlel i letos, jenže se tu sešla nebývalá konkurence a mezi 280 a 290 kg byli snad čtyři závodníci a já nakonec byl až čtvrtý nebo pátý.

Následovala moje suverénně nejslabší disciplína - benchpress. Začínal jsem na 130, lehké, 135 už bylo těžší a do pokusu na 140 jsem si moc nevěřil. Nakonec jsem ho ale zvládl technicky na výbornou a zvedl. Bohužel jsem byl na soutěži snad jediný, který jel bench raw, neboli bez podpůrného dresu, který některým závodním přidá i několik desítek kilogramů. Když se to zkombinuje s mým špatným benchem, realita je taková že na mistrovství republiky zaostávám za ostatními minimálně 20 kg a za špičkou i 80.

Poslední disciplínou je naopak mrtvý tah, který byl vždy moje silná stránka. Taky je po benchi vždycky co dohánět. U mrtvého tahu však nejde moc o techniku, ale o čistou sílu, proto jsem se bál, že ztráta tělesné hmotnosti se tu projeví nejvíc. Na druhou stranu jsem měl natrénováno jako nikdy v životě. První pokus na 260 kg byl lehký a pak jsem rovnou skočil na 280, protože to byla váha, s kterou bych byl spokojený, nemělo cenu dělat žádný nižší mezistupeň. 280 už bylo těžších, ale myslím, že jsem je pořád s přehledem zvedl. Na poslední pokus si nahlašuju 290, což jsem taky zvedl jednou v životě a taky s větší tělesnou hmotností. Těsně před pokusem vidím, že závodník, který měl menší tělesnou váhu zvedl 280. Medaile tedy pro mě vysí na 290 kg, navíc bych se posunul na celkové čtvrté místo. O motivaci bylo postaráno, přičichnul jsem trochu ke čpavku a vletěl na to, bylo to těžké, ale stále ne na hraně, povedlo se.

Zpětně se ukázalo, že závodník, který zkoušel pokus přes 290, nedal a já měl nakonec místo bronzové, stříbrnou. Bohužel se také ukázalo, že závodník, kterého jsem měl pokusem na 290 kg odsunout na páté místo, si zvedl pokus o 2,5 kg a o ty mě nakonec porazil. Cíl, s kterým jsem do Nymburka přijel, jsem si však splnil, chtěl jsem být pátý celkově a přivést si jednu medaili za některou s disciplín.

Po soutěži už jsem čekal jen na vyhlášení výsledků a na ukončení galavečeru, protože po něm následoval raut, a já vyhladovělý po půldenní soutěži strávené na sušenkách, jsem byl hladový jak vlk.

Rok se s rokem sešel a je potřeba znovu nabrat směr Praha a vyjít do ulic. Je potřeba udělat transparenty (vhodná hesla jsou: Krize světové ekonomiky? NE! Krizi tady nechceme! apod.) a vzít do ruky tlampače, případně řechtačky... a taky tašky na nákupy. Když nepomůže ani to, tak po vzoru Červeného trpaslíka nasadíme alegorické vozy a mohutnou letákovou kampaň. Musíme té krizi dát jasně najevo, že ji tady nechceme!
16. května nám odbory z peněz našich zaměstnavatelů zaplatí pěkný výlet do Prahy, chvíli si zademonstrujeme, poslechneme si silná slova od odborářských pohlavárů a potom hurá do víru velkoměsta. Ekonomika se nějak nastartovat musí a jak všichni víme, celé to vázne na poptávce, kterou je potřeba podpořit. V sobotu 16. května lze očekávat zvýšené tržby v pražských hospodách a bufáčích čtvrté cenové kategorie a zkrátka nepřijdou ani stánkaři v Holešovicích. Kdyby ta nešťastnice krize věděla, že si na ni vyšlápnou čeští odboráři, tak by ani nezačala.

Tak se to nakonec povedlo. Kdyby mi to řekl někdo před rokem, tak se mu asi vysměju, ale včera byly zveřejněny výjezdy studentů na zahraniční pobyty a já se dostal do Kanady, konkrétně na Memorial University of Newfoundland v St.John's, nejstarším městě Severní Ameriky. Ještě před rokem jsem považoval za dost obtížné se vůbec někam dostat, dostat se do Kanady jsem považoval pro mě za nemožné. Naše škola je totiž specifická v tom, že na výměnné pobyty jsou až několikanásobné převisy poptávky nad nabídkou. V létě jsem však byl u kámoše právě v St.John's a ten mi nabídl, že bych tu nějaký čas mohl studovat. Jenže pro normální zahraniční studenty je studium docela drahé (i když v relacích ostatních severoamerických škol pořád levné), jeden rok studia vyjde zhruba na 8 tisíc dolarů. Pak jsem se ale dozvěděl, že právě s univerzitou na Newfoundlandu má naše škola dohodu o výměně studentů. Věděl jsem, že šance je minimální, ale byl to právě tento důvod, proč jsem se poprvé odhodlal přihlásit do výběrového řízení, a tím začala víc jak půlroční práce.
Můj průměr není nijak oslnivý (1,89) a především v porovnání s lidmi z fakulty mezinárodním vztahů, kteří mají z těch svých dávaček průměr tak 1,3, byl slabý, proto po bodech za průměr jsem měl docela ztrátu. Nebyl jsem ani účastníkem Buddy Systemu, kde se člověk stará o zahraniční studenty, takže dalších 10 bodů ztráta. Naštěstí už mám dva odborné předměty v anglištině a to mi přinešlo 16 bodů, to především mladší účastníci neměli. V říjnu jsem také začal chodit do kurzu na certifikát TOEFL a to ze dvou důvodů: 1. kdybych šel na Newfoundland jako normální student, potřeboval bych to, 2. v případě dobrého výsledku dostanu bonus body do výběrového řízení. TOEFL jsem dělal v lednu a dopadl velmi dobře, udělal jsem 99/120 bodů a výrazně tak překonal limit pro studium na univerzitě (81 bodů), 20 bodů do výběrového řízení (87 bodů), ty byly dost důležité. Bez nich bych se nedostal ani do druhého kola. Další podmínkou postupu do druhého kola bylo dobře napsat test, který byl především o všeobecných znalostech. Aniž bych se na něj nějak připravoval (byl v průběhu mistroství světa v Liberci), napsal jsem ho velmi dobře - 45/50, vlastně doteď nevím, o nikom, kdo by to napsal lépe. Tím to však nekončilo.
S celkovými 120 body jsem postoupil do druhého kola, kde mě čekal motivační pohovor před komisí tří lidí. Přípravu na něj jsem měl minimální, ale myslím, že jsem ho zvládl dobře, proto mě i trochu mrzel počet bodů - 21/30. Ale ono dost záleží na složení komise. Některé dávají všem přes 20, u jiných je člověk rád za 15.
No a pak už následovalo jen dvoutýdenní čekání s vědomím, že loni by mi 141 bodů na Newfoundland stačilo, ale jen taktak. Vzhledem k tomu, že se letos přihlásilo zase o 20 % lidí víc, čekal jsem, že se limity opět zvednou a stačit mi to nebude. Nakonec stačilo! První místo na Newfoundland obsadili mnou, druhé dostal nějaký kluk, který měl 138 bodů, tedy naprosto stejný počet bodů, jako stačil loni.
Bude to asi otřepaná fráze, ale na tomto jsem si dokázal, že "nemožné neexistuje". Jak říkám, zámořský pobyt jsem vždy považoval za něco pro mě nedosažitelného, ale když to člověk zkusí, věnuje tomu nějakou energii a má štěstí, dá se to udělat.
V Kanadě bych měl být od sprna do ledna, vlastně jen plynule navážů na pobyt v USA. A pokud v George Street neumřu na otravu alkoholem, měl bych se vrátit na letní semestr.

V posledních týdnech jsme si mohli přečíst články o novém produktu norské firmy Opera ASA nazvaném Opera Turbo. Články byly většinou plné marketingových taháků jako "zrychlení načítání stránek až o 80 %!" atd. Dnes Opera konečně uvolnila první testovací verzi s "turbo funkcí", takže si ten zázrak může vyzkoušet každý sám.
O co se vlastně jedná? Zatímco na desktopu není Opera příliš úspěšná (u nás ji používá odhadem 6 % uživatelů), na poli mobilních prohlížečů je lídrem a jejím bezesporu nejúspěšnějším produktem je Opera Mini. Ta funguje tak, že veškerý provoz jde přes servery Opery, který stránku optimalizuje, odstraní prvky, které člověk na mobilu nevyužije (např. Flash) a převede ji do speciálního jazyka, kterému rozumí Opera Mini. Výsledkem je značná (někdy i 90%) úspora dat a citelné zrychlení brouzdání. Navíc je Opera Mini napsaná v Javě, takže ji lze provozovat prakticky na jakémkoliv dnešním mobilu.
Opeře se tato technologie natolik osvědčila, že se ji rozhodla aplikovat i na další platformy, nyní konkrétně na desktop, proto vznikla Opera Turbo. Ta sice neupravuje a neredukuje stránky tak výrazně jako Opera Mini, protože se nemusí vypořádat s malým displayem, ale časovou a datovou úsporu nabízí také. Zaměřuje se především na jednotlivé prvky - obrázky, Flash, Ajax.

Turbo se zapíná malou ikonou vlevo dole.
Opera Turbo je k dispozici pro Windows, MacOS X a Linux (32bit, 64bit). Já jsem zvolil 64bitovou verzi pro Linux. Na první pohled se nijak neliší od klasické Opery. Vlevo dole však můžete povšimnout malé ikonky hodinek. Tou se turbo spouští. Dokud je funkce vypnutá, stránky se načítají klasicky přímo ze serveru. Když ji zapnete, data jdou přes server Opery, který je upravuje. Já mám připojení o rychlosti několik desítek megabitů za sekundu s velmi dobrou odezvou, takže rozdíly pozoruji naprosto minimální. Dokážu si však představit, že někde ve vlaku, kde člověk visí na GPRS nebo Edge, to může být neocenitelná pomůcka. Tam člověk i oželí, že jsou obrázky méně kvalitní z důvodů komprese, hlavně, když se stránky rychle načítají. Škoda, že jsme něco podobného neměli před 10 lety, kdy jsme viseli na dial-upu a během načítání stránky měl člověk dost času si postavit na kafe. Opera Turbo se však může hodit i tam, kde nám jde o množství přenesených dat. Většina připojení je dnes již bez omezení, ale např. opět ty mobilní připojení datové limity často stále mají. Zkoušel jsem načíst s turbem pět stránek a už mi Opera hlásila úsporu 1 MB (jen načtení titulky iDnesu znamená úsporu půl megabajtu). Nakonec může Opera Turbo slouží také jako velmi dobrý blokovač reklamy, prvky ve Flashi automaticky nenačítá, ale nechává místo nich bílé čtverečky, načtou se, až na ně kliknete.
Ač by se na tom tato technologie neměla moc projevit, zkusil jsem Operu s turbem a bez něj otestovat v javascriptových benchmarcích SunSpider a Peacekeeper. V obou případech byla Opera Turbo lehce výkonnější (SunSpider: 6109s vs. 6159, Peacekeeper: 576 vs. 589).

Komprese obrázků je znatelná (levá část loga LE načtená s Turbo, pravá načtená klasicky).