Sesivany's blog

Subscribe to RSS feed

Kam od Googlu?

, , , ...

Tento týden ukázal, že spoléhat se na jednoho dodavatele služeb může být velmi zrádné. A týká se to i dodavatele, jehož matrou je nebýt "není zlý". Jak si v dnešní době může uživatel zachovat nezávislost a má to vůbec smysl?

Google nikdy nebyl open source firmou. Ano, ve velké míře využívá otevřené technologie, ale jeho klíčové produkty jsou uzavřené. Některé z nich mají otevřený zdrojový kód (Android, Chrome OS,...), ale jedná se o uzavřené projekty, kde je možnost zapojení pro ostatní zapovězená. Čím se Google odlišoval od ostatních firem bylo, že se pokud možno v co největší míře snažil používat otevřené protokoly, čímž si získal celou řadu open-source příznivců, protože i když byly jeho produkty uzavřené, většinou s nimi uživatelé open source neměli problém komunikovat právě díky otevřeným protokolům.

Jak se bohužel ukázalo na posledním Google I/O, i toto se mění. Nejbolestnější je zrušení kompatibility s Gtalku/Hangoutů s protokolem XMPP. Právě tím si mě Google před lety získal. Jabber pro mě mezi komunikačními sítěmi byla jasná volba. Byl jsem rád, že zvolili právě XMPP a chtějí být kompatibilní s ostatními. Oproti běžným Jabber serverů navíc přidali online historii a pěkného webového klienta. Nějakou dobu se zdálo, že XMPP bude nástrojem interoperability. Facebook na něm postavil svůj chat. Sice uzavřený pro komunikaci s ostatními Jabber servery, ale aspoň díky tomu nebyl problém s připojením z Jabber klientů. Dokonce i Microsoft nabídl XMPP bránu k jeho Live síti. Zdálo se, že peklo zamrzlo. Bohužel chyba lávky. Microsoft přešel na Skype, který je dlouhodobě kritizován jako uzavřený, a Google se rozhodl, že nezůstane příliš pozadu a Gtalk kompletně uzavře. Nejhorší na tom je, že to není kvůli technickým důvodům, ale prostě proto, že nechtěl, aby do jeho sítě měla přístup konkurence. Ukázkový příklad politiky "don't be evil"...
Tím prý nekončí. Prý Google plánuje dělat modifikace do protokolu LDAP, takže problém s otevřeností bude i u dalších služeb. Webové služby přestávají optimálně fungovat v jiných prohlížečích než Chrome. U Opery už jsem si na to zvykl, ale stěžovat si začínají i uživatelé mnohem rozšířenějšího Firefoxu. Velmi silně mi to připomíná protlačování IE před více než dekádou.

Co s tím? Jako příznivci otevřených technologií se mi poslední kroky Googlu samozřejmě nelíbí, spíše než znepokojení nad dopady těchto konkrétních kroků mi to přineslo varování, kam může vést přílišná závislost na jednom poskytovateli služeb. Ono je hrozně pohodlné mít mail, chat, sociální síť, online disk, kalendář, online kancelářský balík,... od jednoho dodavatele. Služby jsou pěkně propojené, mají stejné rozhraní. Jenže to také znamená jeden velký vendor-lockin. Pokud vám služba přestane vyhovovat je mnohem jednodušší ji opustit, když od daného poskytovatele využíváte právě tuto jednu službu, než když jich používáte dalších 10. To je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl dlouhodobě něco dělat s přílišnou závislostí na Googlu.

Gmail -> Vlastní mail server/hosting
S myšlenkou vlastního mail serveru si pohrávám už nějaký čas. Případně bych se mohl vrátit zpět k emailu na normálním hostingu. Důvod, proč jsem odešel ke Google Apps, byl ten, že jsem chtěl mít email i Jabber pod stejnou adresou. Ta výhoda teď končí.

Google Calendar, Google Drive,... -> OwnCloud
O rozjetí vlastní instance OwnCloudu uvažuju už delší dobu. Teď k tomu mám o důvod víc. Google Drive jsem nikdy nevyužíval. Mám Dropbox, který, myslím, dělá svoji práci nejlépe, a už při spuštění Drive jsem si byl vědom přílišné závislosti na Googlu. OwnCloud by ale rozhodně přinesl větší nezávislost.

Google Chat -> Jabber
Tady je situace jasná. Návrat k Jabberu. Je na čase oprášit svůj starý Jabber účet na jns.netlab.cz smile Nevím, jestli budu i nadále používat Hangouts, ale primární sítí bude rozhodně Jabber.

Google+ -> ???
Starý Google+ mi vyhovoval, jak designem, tak velmi šikovnou integrací Gtalku. Nové rozhraní je IMHO výrazně horší a Gtalk končí. Navíc v Opeře funguje výrazně hůře. Čím jej nahradit? Více Facebooku není ta správá odpověď smile Naopak méně sociálních sítí mi zní dobře. Diaspora a podobné otevřené věci jsou sice pěkné, ale asi nikdy se nedostanou před kritické množství uživatelů a k čemu je sociální síť bez lidí?

Google nám uštědřil další lekci z přílišné závilosti na jednom poskytovateli služeb. Nebyla to první (vzpomínáte na Google Reader? to není tak dávno) a předpokládám ani poslední. Já osobně si z toho ponaučení vezmu.

Duch open source

, , , ...

Zhruba před třemi týdny jsme byli dělat akci Odpoledne s Red Hatem na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě. Jednu z přednášek měl Michal Toman o ABRTu. Pro ty, kteří netuší, o co se jedná: ABRT je nástroj pro hlášení problémů ve Fedoře a Red Hat Enterprise Linuxu, který se za posledních několik let vyvinul v řešení, které je daleko před svou konkurencí ve světě Linuxu. Člověk by si řekl, že je to ukázková konkurenční výhoda vůči ostatním linuxovým distribucích.

Proto mě zaujala řeč Michala o budoucnosti tohoto projektu. Cílem totiž není udržovat si tuto konkurenční výhodu, ale nabídnout ji ostatním. Týmu ABRTu momentálně pracuje na tom, aby byl tento nástroj k dispozici i pro SUSE a rádi by našli někoho, kdo by se ujal portu na Ubuntu/Debian a další distribuce, a poskytli mu maximální možnou podporu. Cílem je zajistit lepší kvalitu softwaru v celém linuxovém světě. Projekt by měl jít až tak daleko, že by třeba byl schopný na základě reportů z různých distribucí nahlásit vývojářům distribuce, že problém se vyskytuje pouze u nich, takže tam mají asi něco rozbitého oni.

Vývojáři ABRTu by se samozřejmě mohli i nadále věnovat zlepšování pouze pro Fedoru nebo RHEL a vytvářet tak konkurenční výhodu vůči ostatním. Raději se jí ale vzdají, protože rozšíření ABRTu do dalších distribucích přinese lepší software všem, což se opět pozitivně projeví na Fedoře a RHEL. Připomíná mi to ten opravdový duch open source, který se v poslední době začal z vývojáře v linuxovém světě vytrácet. Přijde mi, že začínáme zapomínat, co udělalo z Linuxu úspěšnou platformu. Před dvaceti lety uspěla hrstka dobrovolníků proti všem předpokladům jen díky tomu, že si ve vývoji nekonkurovali, ale naopak spolupracovali a táhli za jeden provaz. To je důvod, proč Linux uspěl a komerční Unixy, kde si každý vyvíjel na vlastním písečku, ztratily na významu.

Dnes mi přijde, že se čím dál více bere open source pouze formálně. Dost subjektů ve světě Linuxu se chová tak, že sice software vyvíjejí jako open source, protože se to po nich tak nějak očekává, nebo jsou k tomu licencí vázáni, ale o nějakou spolupráci, sdílení znalostí a táhnutí za jeden provaz, tedy to, co dělá open source open source, je ve skutečnosti nezajímá. Čím dál častěji slýcháme výroky jako "Vyvíjíme to pro nás, nikdo jiný nás nezajímá", "Projekt XY nikdy podporovat nebudeme, protože -zástupný problém-" (skutečný je, protože je to konkurence). Samozřejmě konkurence a rivalita mezi open source projekty a firmami musí být, ale nikdy by neměla přerůst do takové míry, aby bránila spolupráci ve vývoji. Doufám tedy, že nakonec vždy zvítězí zdravý rozum a přístup vývojářů ABRTu bude i nadále standardem v linuxovém světě.

Může prodej aplikací uživit distribuci?

, , , ...

Dřív jsem si myslel, že být distribučním kanálem placeného softwaru a zprostředkovávat jeho prodej může být pro linuxovou distribuci zajímavým obchodním modelem a jedním z příjmů, který financovat vývoj. Vývoj v poslední době mě ale přesvědčil, že jsem se s největší pravděpodobností mýlil.

Ubuntu je dnes asi jedinou, i když ne první (poprvé s tím přišel Linspire) distribucí, která se snaží tento model rozvíjet. Canonical spustil Ubuntu Software Center, který je klasickým obchodem s aplikacemi, kde lze "pořídit" jak aplikace zdarma, tak za peníze. USC už funguje nějaký ten pátek a možnost kupovat aplikace tam je už dva a půl roku. Není to tedy úplně nová věc. I proto mě dost šokovalo, když jsem viděl prodejní čísla nejpopulárnějších placených aplikací za poslední měsíc. Neprodávanější aplikací se stal StormCloud a stačilo mu k tomu 140 prodaných kopií! K tomu, abyste se dostali do TOP 10, stačilo 20 prodaných kopií.

Samozřejmě USC nemůžeme srovnávat s Apple App Store nebo Google Play, kde je řádově více zákazníků, ale Ubuntu má stále odhadem 20 milionů uživatelů a přesto stačilo 20 kopií, aby se aplikace dostala do TOP 10. Koupil si ji jeden uživatel z milionu. Pokud vezneme v úvahu, že průměrná marže distributora v takovém obchodu s aplikacemi se pohybuje kolem 30 % a StormCloud stojí 3 dolary, vydělal Canonical na nejprodávanější aplikaci 126 dolarů. Celkové příjmy z USC se tak dají odhadovat na několik set dolarů měsíčně. To je částka, která nejenže nestačí na nějaké financování vývoje, ale pravděpodobně stěží pokryje i náklady na servery, které jsou pro běh USC potřeba.

Jak se tedy zatím ukazuje, prodej aplikací nejenže nedokáže financovat vývoj distribuce, ale pořádně nevydělá ani sám na sebe. Teď je otázka, kde je problém. Opravdu nejsou linuxoví uživatelé zvyklí platit za software? Nebo je to výběrem placených aplikací či silnou konkurencí open-source alternativ? Někteří uživatelé si dokonce stěžují, že nákup v USC je vendor lockin, protože si aplikaci nemůžou přenést na žádnou jinou distribuci. Zatímco, když si ji koupí přímo u tvůrce, můžou ji nainstalovat všude. Je to asi kombinace všech těchto faktorů. Nicméně co si většina lidí neuvědomuje, je fakt, že obchod s aplikacemi není zlatý důl nikde, ani u úspěšných platforem.

Podívejme se třeba na takový Apple App Store, který je dnes, co se týče příjmů, jednoznačně nejúspěšnější obchod s aplikacemi. V prvním čtvrtletí tohoto roku činily podle odhadů tržby App Store 1,6 miliardy dolarů. Při marži 30 % to činí hrubý zisk 488 milionů dolarů. To jsou jistě pěkné peníze, ale ne pro Apple. Ten totiž v posledním kvartále vydělal 54 miliard dolarů s hrubým ziskem 21 miliard dolarů. Příjmy z App Store se tedy na celkových příjmech podílejí 3 % a na hrubém zisku dokonce jen 2,3 %. I když je App Store tak úspěšný, je pro Apple pouze velmi okrajovým příjmem. Stále platí, že Apple vydělává především na prodeji hardwaru.
Google Play je na tom hůře. Za poslední čtvrtletí jeho příjmy činily odhadem asi 440 milionů dolarů, což pro Google představuje také zhruba 3 % celkových příjmů společnosti a hrubý příjem z Google Play 132 milionů dolarů se podílí na celkovém příjmu společnosti asi 1,5 %. Jak jde vidět, ani pro Google není příjem z obchodu s aplikacemi významný a i nadále platí, že hlavním zdrojem příjmu je vyhledávání a to i v případě Androidu.

Rolling release není všelék

, , , ...

V poslední době se opět vyrojily diskuse o tom, jestli je rolling release dobrý model pro linuxovou distribuci nebo ne. Ubuntu stále přešlapuje někde mezi tím mít tradiční vydání a být rolling release, ve Fedoře se to diskutovalo v poslední době několikrát a často se setkávám s dotazy, jestli bude Fedora někdy rolling release. Přijde mi, že obecně je rolling release přijímán až příliš nekriticky. Původně jsem chtěl článek pojmenovat "Rolling release nefunguje", ale to neplatí obecně. Musel bych zúžit zaměření. Nicméně pojďme se podívat na silné a slabé stránky tohoto modelu vydávání. Začněme těmi silnými:

  • Nejnovější software - uživatele dostávají nejnovější software, když je připravený. Nemusí čekat na další vydání jako v případě distribucí se zmraženými repozitáři. To je hodně lákavá věc.
  • Jednodušší údržba - pro tvůrce distribuce je rozhodně jednodušší udržovat jednu, tu aktuální verzi softwaru místo třeba tři čtyř různých. Ono se to nezdá, ale tohle zkonzumuje hodně času a prostředků. Pokud má tvůrce distribuce nějaký důvod k rolling release, je to právě tady tento.
  • Nižší nároky na balíčkáře - je balíčkování a balíčkování. Udělat balíček nějakého programu tak, aby fungoval v aktuálním vydání distribuce, není zase taková věda. Po nějakém studování to zvládne i pokročilý uživatel nebo admin. Udržovat balíčky v 5 let staré distribuci je věc úplně jiná. Verze musí zůstat stejná, ale vy musíte do balíčku zanést bezpečnostní opravy, které upstream vydal pro aktuální verzi. Tady už se bez programátorských znalostí neobejdete a často to nejsou triviální věci. Člověk musí danou opravu vzít z aktuální verze a zanést do mnohem starší, aniž by ovlivnil stabilitu, funkčnost nebo API programu. To už může být dost komplexní věc, kterou zvládne relativně malé množství lidí. Problém s tím mají především komunitní distribuce. Hlavní vývojáři tam jsou rozhodně zdatní, ale zbytek balíčkářů jsou často méně technicky zdatní lidi, pro které je backportování nad jejich síly, anebo je to prostě nebaví, protože je mnohem zábavnější balit nové verze s novými funkcemi než udržovat staré verze, které daný člověk většinou ani sám nepoužívá. To nikoho neuspokojuje.

A teď některá negativa, která si mnozí neuvědomují:

  • (Ne)stabilita - rolling release distribuce se samozřejmě můžou lišit ve stabilitě od docela bleeding edge Archu (případně v extrému Fedora Rawhide) až po relativně stabilní Debian Testing, přesto po letech zkoušení rolling release distribucí si stojím za tím, že žádná z nich nedosahuje takové stability, aby přišla do rukou běžného uživatele (pokud po ruce nemá uživatele zkušeného). Linuxová distribuce je dnes velmi komplexní systém, kde se jednotlivé části navzájem ovlivňují. Jednoduché není testovat a ladit objekt, který se nehýbe. V momentě, kdy máte objekt, který se hýbe a do kterého neustále přichází nové změny, testování se stává výrazně náročnějším. Samozřejmě i rolling release distribuce by mohla být velmi stabilní distribucí, ale vyžadovalo by to takové zdroje investované do testování, které si dle mého názoru nemůže žádný současný tvůrce distribuce dovolit.
  • Neustálé změny - i kdyby byla rolling release distribuce dostatečně stabilní pro běžné uživatele, stále je tu další, neméně důležité negativum: neustále se měnící systém. Představte si, že uživateli během jedné aktualizace přistane v systému GNOME 3 místo dosavadního GNOME 2. To je tak zásadní změna, že většina uživatelů si z toho sedne na zadek. Je to samozřejmě extrémní případ. Takovéto zásadní změny se nedějí příliš často, ale těch malých a středních je relativně dost a vzhledem k tomu, že hodně běžných uživatelům dělá problémy často i změna ikony, je to pro ně problém. Ale nejen pro ně. Problém to je i pro adminy (v serverovém nasazení, kde o něco trochu jde, je rolling release nemyslitelné) a i programátory, protože se také neustále mění API knihoven v systému.
  • Podpora distribuce třetími stranami - s rolling release distribucí se těžko spolupracuje třetím stranám. Může to být např. tvůrce softwaru. Pokud má distribuci s pevnými vydáními, má něco, na co může vývoj cílit. Ví, jaké knihovny jsou k dispozici, v jakých verzích a jak dlouho budou podporované. U rolling release distribuce nemá na co cílit, protože je to neustále se pohybující cíl. Ale netýká se to jen tvůrců softwaru. Jak chcete třeba připravit dokumentaci či knihu o něčem, co, když ji vydáte, už neplatí? Platí to i pro výrobce hardwaru, kteří chtějí prodávat hardware s danou distribucí, případně mít ten hardware přímo certifikovaný.
  • Marketing - rolling release je velmi špatný model z pohledu marketingu. Ať se to někomu líbí nebo ne, je to vydání nové verze, co přiláká k distribuci pozornost těch, kteří se o ni běžně nezajímají. Píšou se recenze, vycházejí oznámení o vydání, lidi ji po čase zase vyzkoušejí atd. Stačí se podívat třeba na Google Trends. Zatímco rolling release distribuce mají konstatní křivku zájmu, distribuce s vydáními mají kolem kolem dat vydání zuby, které indikují, že zájem o ně roste nad obvyklou hladinu. Ale není to jen o zájmu kolem vydání. Bez vydání nemáte v rukou konkrétní produkt, který můžete "prodávat", propagovat. Každé vydání má nové funkce a vlastnosti, které jej prodávají, a kolem kterých se potom staví aktuální propagace vydání a i celé distribuce.

Nechci, aby z toho vyznělo, že rolling release je něco špatného. Nakonec i pojmenování článku "Rolling release nefunguje" jsem si rozmyslel, protože to prostě obecně neplatí. Naopak jsou projekty, pro které se rolling release vyloženě hodí, protože je příliš nepálí jeho nevýhody a naopak ocení jeho výhody: jejich uživatelé ví, co chtějí (není potřeba přílišná propagace), jsou dostatečně zdatní, aby si poradili s problémy, které občas upgrady přinesou, a nevadí jim změny, spíš naopak. Pro projekty jako Gentoo nebo Arch Linux je rolling release ideální model. Nicméně si myslím, že distribuce, která má aspoň nějaké ambice dostat se mezi širší vrstvy uživatelů nebo uspět v byznyse, prostě být rolling release nemůže. Fedora je komunitní distribuce a docela otevřená novým technologiím. Přesto byl rolling release už několikrát zamítnut, protože se Fedora stále nevzdala toho přinášet svobodný operační systém s novými technologiemi, ale v podobě, kterou zvládnou i šiřší vrstvy uživatelů. Mimochodem s rolling release máme určité zkušenosti. Některé části totiž mají rolling release režim, např. kernel nebo KDE, a popravdě jsou to přesně ty oblasti, kde nejčastěji vidíme problémy typu "fungovalo to, aktualizoval jsem a už to nefunguje". Pokud Ubuntu přejde na rolling release, nebude to kvůli tomu, že by chtělo svým uživatelům přinést nějaký lepší model. Je to prostě znak toho, že se chtějí co nejvíce zaměřit na LTS vydání, která se dobře prodávají širším vrstvám, zbytek pro něj bude víceméně vývojová platforma, která by je měla s co nejmenšími nároky na údržbu přenést mezi jednotlivými LTS verzemi.

Má Facebook to nejlepší za sebou?

, , ,

Taky vám přijde, že Facebook už není, co býval? Ano, hodně lidí namítne, že Facebook a ostatně všechny sociální sítě jsou ztráta času, ptám se ale těch, kteří jej používají. Já jsem ho začal používat před nějakými pěti lety, protože jsem jej považoval za dobrý způsob, jak udržovat kontakt s kamarády v zahraničí. Nicméně v poslední době na něj chodím čím dál méně, protože prostě už není jako dřív. Několik postřehů z poslední doby:

  • Facebook už se opravdu dostal mezi všechny. A dopadlo to s ním stejně jako s Internem obecně. Jak se připojila většina populace, začala kvalita obsahu a diskusí rapidně klesat dolů. Na Facebooku to sice můžete ovlivnit tím, koho si přidáte do přátel, ale i tak.
  • Rapidně ubylo autorsky originálního obsahu. V News Feedu už je čím dál méně zpráv od uživatelů samotných, čím dál více tam je obsahu jako "xy si zahrál tuto hru, pojďte to zkusit také", "uživatel xy sdílel zprávu o nutnosti sdílet to, že poníci v Africe jsou v ohrožení", nebo hraje roli pokročilejší RSS čtečky, protože tam člověk nachází odkazy na články všeho druhu. Opravdových příspěvků od lidí je tam čím dál méně. I na sobě pozoruju, že na FB píšu čím dál méně. Nevím, jestli to je tím, že jsem se přesunul do generace pracujících lidí, kteří na to nemají čas, nebo to je obecný trend.
  • Facebook začal službu sakra monetarizovat. Reklamy v pravém pruhu nějak nabobtlaly, v News Feedu je čím dál více placeného obsahu.
  • Už nefunguje moc dobře ani na udržování kontaktu s kamarády v zahraničí. Přijde mi, že tvoří takové ty známé bubliny, kdy mi předkládá především zprávy od lidí, s kterými komunikuji nejčastěji. Ale já bych si mnohdy raději přečetl zprávu od někoho, o kom jsem třeba několik měsíců neslyšel.

Co s tím? No, asi nic. Ti, kteří sociální sítě v podobě Facebooku považovali za konečný stav komunikace na Internetu, se s největší pravděpodobností mýlili. Facebook už přestává být "cool" i u mladých. A tak se to zase asi celé posune někam jinam. Těch trendů už jsme tu měli několik. První tu byly chaty (jó, na XChatu to žilo...), potom instant messaging (pamatujete ty doby, kdy každý datloval do ICQ? smile ), pak blogy (jednu dobu ho musel mít každý, dnes jsem spíše výjimka a i na mém blogu jde více než dobře vidět, že nejaktivnější léta blogování mám za sebou). Nejlepší léta za sebou mají i fóra. V těch, která navštěvuji, šly diskusní témata na minimum a už se víceméně řeší jen problémy. Kde je dnes první populární sociální síť MySpace?
Co přijde po Facebooku? Těžko říct. Ty hipsterské sítě jako Instagram jdou mimo mně, takže si netroufám hádat. Já dnes více než Facebook používám Google+, který je dle mého názoru nejen lépe navržený, ale je na rozdíl od Facebooku pořád exkluzivní. Jsou tam především počítačoví nadšenci a profesionálové a podle toho taky vypadají příspěvky a komentáře. Nicméně používám ho především pro profesní účely. Všechny mé příspěvky za poslední měsíc se týkaly Linuxu.

A aby se neřeklo, sdílím tento článek na Facebooku wink

Rukověť spokojeného uživatele linuxového desktopu

, , ,

Kolem Linuxu už se pohybuju skoro 10 let a za tu dobu pozoruji, že po každém vydání běžné linuxové distribuce se internetová fóra zavalí nespokojenými uživatel, kteří si stěžují, že se nepovedl upgrade, že nejde to nebo ono. Tento článek píšu, abych vám ušetřil rozčarování. Prozradím vám sladké tajemství. Existují pouze čtyři stabilní desktopové distribuce: Red Hat Enterprise Linux, SUSE Linux Enterprise Desktop, Debian Stable a s hodně odřenýma ušima Ubuntu LTS. A i tyto distribuce mají na začátku své mouchy. Všechny ostatní distribuce balancují kompromis mezi stabilitou a nejnovějším softwarem, někdy lépe, někdy hůře. Nicméně i takové distribuce lze spokojeně používat. Jen si musí člověk srovnat očekávání s realitou a stanovit si upgradovací strategii, tedy kdy naskočí do rozjetého vlaku nového vydání. Za ty léta jsem si zformoval čtyři strategie:

  • Vývojová verze - věřte tomu nebo ne, ale i vývojové verze se dají docela dobře používat (např. moje máti používá Fedoru 18 od bety). Jen je potřeba si uvědomit, že u vývojových verzí člověk musí očekávat naprosto cokoliv. U těch raných vývojových to může být v nejhorších případech i ztráta dat. Používání vývojových verzí v reálném nasazení je velmi záslužné, protože čím více chyb se odhalí během před finálním vydání, tím méně toho spadne na běžné uživatele. QA tým většinou řeší ty největší průšvihy a mnoho uživatelů novou verzi zkouší jen povrchně a v umělém prostředí (virtuální mašina). Vývojové verze se proto hodí pro ty, kteří chtějí testování pomoct své distribuci. V posledních fázích (beta, RC) potom i pro první early adopters, kteří chtějí mít to nejnovější co nejdříve a stojí jim to za řešení problémů.
  • Finální verze - může to znít jako podvod na uživatelích, ale čerstvá finální verze ještě není zdaleka doladěná. Před tím ji totiž v reálném nasazení používalo jen relativně málo lidí. Teprve s vydáním začíná to opravdové masové testování, kdy se na distribuci vrhnou miliony uživatelů, kteří ji používají takovými způsoby, které by QA tým nikdy nenapadly a nedokázal by je ani pokrýt. Z tohoto důvodu je trochu naivní předpokládat, že ihned po vydání bude všechno fungovat bez problémů. Ano, největší a nebezpečné problémy jsou většinou vyřešené, ale zcela bezproblémová zkušenost to taky není. Někdo má štěstí a bude si pochvalovat, jak mu nová verze super šlape. Někdo zase bude nadávat, že se mu něco pokazilo. Kolem vydání finální verze většinou upgraduju svůj domácí notebook, kde mi ze začátku nevadí drobné problémy.
  • Finální verze po měsíci - během několika prvních týdnů se odhalí a často i vyřeší většina největších chyb, které při používání systému otravují. Je to tedy ten správný čas pro ty, kteří chtějí upgradovat závětří bez větších problémů a přitom být stále docela v kontaktu s novinkami v distribuci. Tuto strategii volím u svého pracovního notebooku, kde potřebuji, aby upgrade proběhl bez problémů, protože nemám čas si hrát s čistou instalací, a kde si taky nemůžu dovolit žádné zásadnější regrese, které by mě zdržovaly od práce. Nepotřebuju na něm mít úplně ty nejnovější verze, hlavně když fungují.
  • Finální verze po třech měsících - v této době se distribuce s půlroční vývojovým cyklem překlápí do své druhé poloviny. Většinou platí, že už byla opravená velká většina chyb, které se opraví za celý životní cyklus distribuce. Čekání už tedy k o mnoho lepší stabilitě nevede a máte k dispozici tu nejlepší stabilitu, kterou dokáže distribuce s tak krátkým vývojovým cyklem nabídnout. Tuto strategii volím na počítačích, s kterými chci mít minimum práce a kde uživatelé ocení spíše stabilitu než to, že mají nejnovější verze softwaru. Jedná se např. o počítače mých rodičů, s kterými nedělám nic jiného než, že je každého půl roku právě v této fázi upgraduju. A zatím jsem s tím měl opravdu nulové problémy.

No a to je celé. Je to jen o tom si srovnat očekávání s realitou a ujasnit si, co člověk chce. Vyhne se tak rozčarování a bude spokojeným uživatelem i těch "nestabilních" distribucí.

Demagog Miloš: Kdo chce lidem z peněženek vytáhnout více?

, , ,

Prezidentská kampaň se nám dostala do druhé fáze a jak se dalo čekat, začal to Zeman celé tlačit směrem levice vs. pravice a debaty se začínají plnit demagogickými výroky jako, že pravice je tu jen pro bohaté a levice pro chudé. No a aby Miloš doložil, že myslí na lidi, tak tvrdí, že chce sníženou sazbu na základní potraviny a léky. Když přišel argument, že jeho strana SPOZ prosazuje horní sazbu na 25 %, odvětil, že 25 % je jen na zbytné věci, což je podle nich všechno kromě základních potravin a léků, a snížená sazba to vykompenzuje, hlavně těm chudým. No a protože Miloš je známý demagog a manipulátor, vyznělo to tak, že to prostě lidi vzali jako fakt. Jenže já jsem stará skeptická potvora, tak jsem si vzal spotřební koš, který reprezentuje výdaje české domácnosti, a promítnul do něj DPH podle Miloše a DPH, které je nyní. A ejhle, celková cena spotřebního koše je s Milošovým DPH vyšší než by byla nyní. Tady je výsledek:
Základní potraviny 10| 0,15| 1,5| 0,1| 1|
Ostatní potraviny a nápoje 6,26| 0,15| 0,939| 0,25| 1,565|
Alkoholické nápoje, tabák 8,17| 0,21| 1,7157| 0,25| 2,0425|
Odívání a obuv 5,24| 0,21| 1,1004| 0,25| 1,31|
Bydlení, voda, energie, paliva 24,83| 0,21| 5,2143| 0,25| 6,2075|
Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy 5,81| 0,21| 1,2201| 0,25| 1,4525|
zdraví 1,79| 0,15| 0,2685| 0,1| 0,179|
doprava 11,41| 0,21| 2,3961| 0,25| 2,8525|
pošty, telekomunikace 3,87| 0,21| 0,8127| 0,25| 0,9675|
rekreace a kultura 8,97| 0,21| 1,8837| 0,25| 2,2425|
knihy 0,9| 0,15| 0,135| 0,25| 0,225|
vzdělávání 0,62| 0,21| 0,1302| 0,25| 0,155|
stravování a ubytování 5,84| 0,21| 1,2264| 0,25| 1,46|
ostatní služby a zboží 6,29| 0,21| 1,3209| 0,25| 1,5725|
100| -| 19,8630|- | 23,2315|


Pár poznámek: První sloupec je váha dané skupiny ve spotřebitelském koši. Ve druhém DPH, jak je nyní. V předposledním DPH podle Miloše. Vzal jsem spotřební koš z roku 2007, protože jsem ho našel v pěkné agregované podobě (nicméně nepředpokládám, že se za těch pět let výrazně změnil). Potraviny a nápoje jsem rozdělil na dvě části, protože Miloš mluví o základních potravinách a ve spotřebním koši jsou i věci jako losos, což do našich chudých papulek nepatří. 2/3 šly na základní potraviny, 1/3 na ty "zbytné". Z rekreace a kultury jsem vyjmul knihy, protože na ty se nyní vztahuje nižší DPH. Další věci ve snížené sazbě jsem pominul, protože mají opravdu malou váhu.

Jak jde vidět, současná průměrná DPH na spotřební koš je 19,86 %. Pokud bychom měli DPH podle Miloše, bylo by to 23,23 %. Rodina s výdaji 10 tisíc Kč by tedy za vlády Milošovy strany zaplatila o 337 Kč více. Čísla mluví jasně. Žádné zlevnění se nekoná. Politici do nás můžou tlačit hodně věcí, ale lidi, musíme myslet!

Volba prezidenta bez zbytečných keců

, ,

Blázinec kolem přímé volby graduje. Každý správný blogger (ten, který ještě vydržel psát blog), který se trochu zajímá o politiku, už musel zveřejnit svůj žebříček kandidátů či klíč k tomu, jak vybrat toho správného. Já nesmím zůstat pozadu a tak tu máte i můj žebříček, ale bez zbytečných keců. Jen pod odkazy se schovává heslo/příběh/kauza, která pomáhala spoluutvářet můj názor na daného kandidáta:

  1. Zuzana Roithová
  2. Karel Schwarzenberg
  3. Táňa Fischerová
  4. Přemysl Sobotka
  5. Jiří Dienstbier
  6. Jan Fischer
  7. Vladimír Franz
  8. Miloš Zeman
  9. Jana Bobošíková

A tím jsem si to mé přidání trošky do předvolebního blázince odbyl. I nadále s přímou volbou nesouhlasím, protože si myslím, že je zbytečná, přemedializovaná, drahá, nehodící se do našeho ústavního systému a produkující horší vítěze než volba nepřímá.

Fedora 18: první dojmy

, , ,

Před zhruba 10 dny jsem se odhodlal upgradovat na Fedoru 18. Doby, kdy jsem na produkčním systému zkoušel vývojové verze, už jsou pryč. Nemám už čas si s tím hrát. Nicméně v případě Fedory 18 jsem neodolal. Má už téměř dva měsíce zpoždění víceméně jen kvůli instalačnímu a upgradovacímu nástroji. Zbytek systému už se dokážal za ty dva měsíce odladit a Fedora 18 je tedy už nyní IMHO odladěnější než kterákoliv verze Fedory před tím (pomineme-li instalátor). Tady je několik postřehů z dosavadního používání:
  • Upgrade pomocí nového nástroje FedUp proběhl naprosto bez problémů (kromě toho, že se nezobrazil indikátor průběhu, což byl znamý a nyní už opravený bug). Na rozdíl třeba od Ubuntu neprovádí Fedora upgrade v plně běžícím systému, ale využívá Dracut a systemd a instalace probíhá v minimalistickém režimu, kde je minimalizovaná šance, že upgrade něco pokazí, na rozdíl od upgradu v plném systému, kde se systém za běhu mění pod rukama, můžou spadnout X apod. Musím zaklepat. Na třech různých počítačích jsem provedl už 3-4 upgrady (z F14 až na F17/F18) a zatím vždycky bez problémů. A tím bez problémů myslím to, že jsem prostě nabootoval a začal ten systém používat bez jakýchkoliv dodatečných kroků.
  • Kodeky z RPM Fusion pro GStreamer zatím nefungují. To je u vývojových verzí Fedory obvyklé. Balíčkáři RPM Fusion je většinou upravují pro novou verzi a těsně před nebo po vydání finální verze. (kodeky již fungují, stačilo doinstalovat gstreamer1-libav, což je fork ffmpeg, který jej v RPM Fusion nahrazuje). MPlayer to jistí. Alespoň jsem zjistil, že GNOME Player je fakt pěkné GUI, které zapadá do nového GNOME.
  • Fedora 18 je fakt rychlá. Přijde mi, že GNOME 3.6 se oproti minulé verzi zase o cosi zrychlilo. Boot je díky systemd na SSD disku otázkou několika sekund.
  • Zatím se mi snad nestalo, aby mi něco spadlo (červenou ikonku ABRTu jsem v F18 ještě neměl tu čest vidět), což je na systém, který není ani v RC verzi, docela slušný výkon. Předpoklady o stabilitě se potvrdily.
  • GNOME 3.6 přineslo celou řadu vylepšení, ale taky i nějaké nedostatky. Začalo vyhledávat úplně ve všem, což mi není úplně po chuti. Já vyhledávám především v aplikacích a kontaktech. Nyní se do toho pletou i adresáře, dokumenty, ostatní soubory, což mně moc nebere, protože např. .ods soubor se otevře v náhledu GNOME Documents místo, aby se otevřel v Calcu. Těším se na GNOME 3.8, kde bude nastavení pro to, co se má vyhledávat, a doufám, že tam i půjde nastavit, že se mají otevírat v asociovaných programech, ne v GNOME Documents.
  • Nový Files (a.k.a. Nautilus) se mi nakonec docela líbí. Je trochu nešťastné, že má tři různé nabídky. Ze začátku jsem nevěděl, co je v které, ale už jsem si zvykl a navíc do nich chodím minimálně. Režim dvou panelů mi kupodivu nechybí vůbec. V mém případě jej dokonale nahradily dvě okna vedle sebe. Nemůžu přijít na věc, kterou měl režim dvou panelů navíc. Nicméně věřím, že v jiném prostředí a okenním manažeru nemusí být používání Nautilu tak pohodlné. Je prostě primárně dělaný pro GNOME.
  • Hardwarová podpora je na mém notebooku (ThinkPad T400s) prakticky 100%. Power management funguje, stejně tak funkční klávesy. Uspávání a následné probouzení funguje naprosto spolehlivě. Od upgradu jsem vlastně ani jednou notebook nevypnul. Jen uspávám. Navíc se výrazně zrychlilo opětové navázání spojení v NetworkManageru. Nyní otevřu víko a síť už je aktivní, dřív to zabralo několik sekund navíc.
  • Přibylo pár nových aplikací, na které jsem byl zvědavý. Především na mailového klienta Geary. Bohužel je to velké zklamání. Geary neumí takové základní věci jako vyhledávání a neporadí si ani s diakritikou v názvem adresářů v GMailu, neumí tisknout. To není dost ani pro moji máti. I nadále tak zůstávám u Evolutionu, který je dle mého názoru nejlepším PIM pro Linux. V nové verzi navíc výrazně zrychlil, už u něj nepozoruji občasné prostoje při načítání emailů z IMAPu.
  • Změnilo se vykreslování písma. Přijde mi, že se zvýšil hinting. Písmo není tak rozpité. Hodně lidí si na písmo ve Fedoře stěžovalo. Toto může být změna směrem k jejich preferencím. Je to hodně o zvyku. Já nemám problém s obojím.
  • Offline aktualizace jsou dle mého názoru pro běžného desktopového uživatele k ničemu a dokud se nezmění aktualizační politika Fedory, kde vychází aktualizace prakticky každý den, nebo se výrazně neomezí počet balíčků, které offline aktualizaci vyžadují, bude to osina v zadku. Z tohoto důvodu jsem v GNOME PackageKit zakázal kontrolu nových aktualizací a aktualizuju ručně přes YUM.
  • Výchozí wallpaper se fakt povedl. Vždycky se mi líbil vkus SUSE, naopak Ubuntu je známé opravdu nepovedenými wallpapery. Fedora osciluje někde mezi nimi, ale nyní musím říct, že se design týmu wallpaper opravdu povedl. Líbí se mi taky inovovaný proužkovaný z GNOME, který je ve výchozí nabídce taky.

To jsou postřehy ze zhruba 10 denního používání Fedory 18. Zatím jsem až na pár drobností spokojený. Zpoždění dva měsíce u distribuce s půlročním vývojovým cyklem je faktu průšvih, ale očividně to má i své kladné stránky: k uživatelům se dostane výrazně odladěnější software. Z tohoto důvodu si myslím, že je lepší, pokud distribuce vyjde až v momentě, kdy splňuje určitá kritéria, než když se stanoví pevné datum, které se musí za každou cenu dodržet.

Testování GNOME 3 na rodině

, , , ...

GNOME 3 přineslo dost zásadní změnu v ovládání počítače. Někdo si zvykl a už by se nechtěl vrátit zpět ke GNOME 2, někdo nemůže GNOME 3 vystát a utíká k prostředím jako MATE, Cinnamon nebo Xfce. Já patřím do té první skupiny. Na nové GNOME jsem si zvykl a až na pár detailů se mi s ním pracuje dobře. Ke GNOME 2 už by se mi vracelo těžce. Já jsem si zvykl, ale co zbytek rodiny? Prakticky na všech počítačích máme Linux, takže bylo jen otázkou času, kdy se s GNOME 3 setkají i ostatní.

TAŤKA - ze zbytku rodiny asi nejpokročilejší uživatel, ale po 20 letech na Windows taky nejkonzervativnější. Jediný ze zbytku rodiny, kdo má dlouhodobější zkušenosti s Windows.
Po několika měsících používání GNOME 3.0 na Fedoře 15 jsem došel k závěru, že je to dostatečně dobré prostředí, aby to mohl používat i běžný uživatel. Na taťkově počítači byla nějaká starší verze Ubuntu, která se blížila ke konci podpory a já se rozhodl, že pro něj bude lepší GNOME 3 než Unity, proto šla na počítač Fedora. Taťka kladl překvapivě menší odpor, než jsem si myslel. Stačilo krátké zaškolení a od té doby jsem dotaz na rozhraní nedostal, což je asi nejlepší znak toho, že si s tím uživatel porozumněl.

SESTRA - zkušenosti s počítačem menší než u taťky, k počítačům se dostala až v době, kdy už jsme používali Linux, nicméně střídavě používala i Windows. Na starém notebooku měla Xfce a nyní má Macbooka.
Na ní jsem zkoušel šokovou terapii. Posadil jsem ji před počítač s GNOME 3.0, neřekl jí k tomu vůbec nic a chtěl po ní, aby udělala několik základních operací (otevřít určitou stránku v prohlížeči, najít soubory na disku,...). Ani jsem nepředpokládal, že si poradí. Měl to být úvod do instruktáže, kde bych jí to všechno vysvětlit. Ale dokázala si poradit překvapivě dobře. Většinu zvládla sama, zbytek jsem jí vysvětlil a pak už jsem od ní dotazy na rozhraní taky neslyšel.

MAMKA - dlouho odmítala počítače používat, teprve před několika lety je vzala na milost, protože byla donucená dělat objednávky zboží po Internetu a zjistila, že na Aukru se dají dražit starožitnosti smile S Windows se téměř nesetkala, používá výhradně Linux. Stále je uživatelem se základními počítačovými schopnostmi, kterého dokáže překvapit naprosto cokoliv.
U mamky jsem byl na to, jak si poradí s GNOME 3, zvědavý nejvíc. Je totiž typem uživatele, který příliš nechápe, na jakém principu počítače pracují, na všechno musí mít přesný postup a i přesun nebo změna ikony ho dokáže dokonale rozházet. Mamka doteď používala Fedoru 14 s GNOME 2, protože její starý notebook nic novějšího neutáhl. Popravdě s tímto prostředím i po dvou letech docela bojovala. Proto, když před 14 dny dostala nový notebook, rozhodl jsem se, že zkusím GNOME 3 a hned jsem sáhl po vývojové verzi Fedory 18 s GNOME 3.6. Fedora 18 už mi přijde dobře odladěná, GNOME 3.6 je IMHO lepší než 3.4 a hlavně jsou tam změny, které bych jí nechtěl při upgradu z F17 na F18 vysvětlovat. Proto jsem sáhl rovnou po F18. Vysvětlil jsem jí, jak nové prostředí funguje a jak se s ní pracuje, a čekal, jak se s ním popere. Tady je pár postřehů:

  • Za prvních deset dní mi ani jednou nevolala, že něco nemůže udělat. To je naprosto nevídané. Do té doby totiž volala každou chvilku a já fungoval jako technická podpora. Kolegové v práci si ze mně už dělali srandu.
  • Když jsem jí jednou volal a mimochodem se jí zeptal, jak se jí s novým počítačem pracuje, řekla dokonce, že se jí to líbí mnohem víc než předchozí systém. Vzhledem k tomu, že jsem se připravoval na vlnu stížností, že všechny její dosavadní postupy jsou k ničemu a že je všechno jinak, to bylo milé překvapení.
  • Náhled Činnosti je pro ni velkým pomocníkem. Nikdy příliš nepochopila princip oken a starbaru, takže se jí okna ztrácela a když nové překrylo staré, to staré pro ni přestalo existovat, takže onu aplikaci zapínala znovu a skončila třeba 3 instancemi té samé aplikace. Teď přepne do náhledu Činnosti a má všechny okna jako na dlani.
  • Mít všechno dostupné pod jedním tlačítkem (Windows klávesa) jí taky výrazně pomahá. Je to víceméně jediná klávesová zkrátka, kterou zná.
  • Poweruseři si stěžují, že v GNOME 3 nejde (jednoduše) zapnout více instancí jedné aplikace, že ikona v dashi jen přepne do dané aplikace, pokud už běží. Pro uživatele typu mojí mamky je to ale velká výhoda. Když chce napsat email, prostě jen přepne do Činností a klikne na velkou ikonu obálky. Nemusí nic dalšího vědět a neskončí s několika instancemi jako v GNOME 2.
  • Velké ikony fungují. Vždycky jsem se divil, proč jsou v GNOME 3 tak velké ikony. Mamka si je ovšem pochvaluje.
  • Absence tlačítek pro minimalizaci a maximalizaci ji trochu překvapila. Když jsem jí je přidal, ale vysvětlil jí, že vlastně nejsou potřeba, protože maximalizovat lze táhnutím nahoru a minimalizovat jaksi není potřeba, řekla mi, že tam ty tlačítka nechce, tak jsem je zase odstranil a od té doby už to neřešila.
  • Virtuální plochy jdou naprosto mimo ni, proto je pro ni asi dobře, že jsou v GNOME 3 zatažené, když se nepoužívají.
  • Naučil jsem ji dokonce vyhledávat aplikace psaním. Co ale nemohla pochopit, je, že psát lze začít okamžitě po přepnutí do Činností. Běžní uživatelé asi potřebují textové pole, aby mohli psát. Proto je dobře, že tam je, i když mně osobně přijde zbytečné.

To je pár postřehů z nasazení GNOME 3 u běžných uživatelů. Především hladký přechod mamky na GNOME 3 mě překvapil. Nakonec bylo největším problémem rozchození internetového bankovnictví Komerční banky, které vyžaduje Javu a nefunguje s openJDK. Kvůli takovému internetovému bankovnictví už určitě muselo zemřít hodně koťátek.


GNOME 3 - made of easy
May 2013
M T W T F S S
April 2013June 2013
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31