Sesivany's blog

GNOME 3 přineslo dost zásadní změnu v ovládání počítače. Někdo si zvykl a už by se nechtěl vrátit zpět ke GNOME 2, někdo nemůže GNOME 3 vystát a utíká k prostředím jako MATE, Cinnamon nebo Xfce. Já patřím do té první skupiny. Na nové GNOME jsem si zvykl a až na pár detailů se mi s ním pracuje dobře. Ke GNOME 2 už by se mi vracelo těžce. Já jsem si zvykl, ale co zbytek rodiny? Prakticky na všech počítačích máme Linux, takže bylo jen otázkou času, kdy se s GNOME 3 setkají i ostatní.

TAŤKA - ze zbytku rodiny asi nejpokročilejší uživatel, ale po 20 letech na Windows taky nejkonzervativnější. Jediný ze zbytku rodiny, kdo má dlouhodobější zkušenosti s Windows.
Po několika měsících používání GNOME 3.0 na Fedoře 15 jsem došel k závěru, že je to dostatečně dobré prostředí, aby to mohl používat i běžný uživatel. Na taťkově počítači byla nějaká starší verze Ubuntu, která se blížila ke konci podpory a já se rozhodl, že pro něj bude lepší GNOME 3 než Unity, proto šla na počítač Fedora. Taťka kladl překvapivě menší odpor, než jsem si myslel. Stačilo krátké zaškolení a od té doby jsem dotaz na rozhraní nedostal, což je asi nejlepší znak toho, že si s tím uživatel porozumněl.

SESTRA - zkušenosti s počítačem menší než u taťky, k počítačům se dostala až v době, kdy už jsme používali Linux, nicméně střídavě používala i Windows. Na starém notebooku měla Xfce a nyní má Macbooka.
Na ní jsem zkoušel šokovou terapii. Posadil jsem ji před počítač s GNOME 3.0, neřekl jí k tomu vůbec nic a chtěl po ní, aby udělala několik základních operací (otevřít určitou stránku v prohlížeči, najít soubory na disku,...). Ani jsem nepředpokládal, že si poradí. Měl to být úvod do instruktáže, kde bych jí to všechno vysvětlit. Ale dokázala si poradit překvapivě dobře. Většinu zvládla sama, zbytek jsem jí vysvětlil a pak už jsem od ní dotazy na rozhraní taky neslyšel.

MAMKA - dlouho odmítala počítače používat, teprve před několika lety je vzala na milost, protože byla donucená dělat objednávky zboží po Internetu a zjistila, že na Aukru se dají dražit starožitnosti S Windows se téměř nesetkala, používá výhradně Linux. Stále je uživatelem se základními počítačovými schopnostmi, kterého dokáže překvapit naprosto cokoliv.
U mamky jsem byl na to, jak si poradí s GNOME 3, zvědavý nejvíc. Je totiž typem uživatele, který příliš nechápe, na jakém principu počítače pracují, na všechno musí mít přesný postup a i přesun nebo změna ikony ho dokáže dokonale rozházet. Mamka doteď používala Fedoru 14 s GNOME 2, protože její starý notebook nic novějšího neutáhl. Popravdě s tímto prostředím i po dvou letech docela bojovala. Proto, když před 14 dny dostala nový notebook, rozhodl jsem se, že zkusím GNOME 3 a hned jsem sáhl po vývojové verzi Fedory 18 s GNOME 3.6. Fedora 18 už mi přijde dobře odladěná, GNOME 3.6 je IMHO lepší než 3.4 a hlavně jsou tam změny, které bych jí nechtěl při upgradu z F17 na F18 vysvětlovat. Proto jsem sáhl rovnou po F18. Vysvětlil jsem jí, jak nové prostředí funguje a jak se s ní pracuje, a čekal, jak se s ním popere. Tady je pár postřehů:

• Za prvních deset dní mi ani jednou nevolala, že něco nemůže udělat. To je naprosto nevídané. Do té doby totiž volala každou chvilku a já fungoval jako technická podpora. Kolegové v práci si ze mně už dělali srandu.
• Když jsem jí jednou volal a mimochodem se jí zeptal, jak se jí s novým počítačem pracuje, řekla dokonce, že se jí to líbí mnohem víc než předchozí systém. Vzhledem k tomu, že jsem se připravoval na vlnu stížností, že všechny její dosavadní postupy jsou k ničemu a že je všechno jinak, to bylo milé překvapení.
• Náhled Činnosti je pro ni velkým pomocníkem. Nikdy příliš nepochopila princip oken a starbaru, takže se jí okna ztrácela a když nové překrylo staré, to staré pro ni přestalo existovat, takže onu aplikaci zapínala znovu a skončila třeba 3 instancemi té samé aplikace. Teď přepne do náhledu Činnosti a má všechny okna jako na dlani.
• Mít všechno dostupné pod jedním tlačítkem (Windows klávesa) jí taky výrazně pomahá. Je to víceméně jediná klávesová zkrátka, kterou zná.
• Poweruseři si stěžují, že v GNOME 3 nejde (jednoduše) zapnout více instancí jedné aplikace, že ikona v dashi jen přepne do dané aplikace, pokud už běží. Pro uživatele typu mojí mamky je to ale velká výhoda. Když chce napsat email, prostě jen přepne do Činností a klikne na velkou ikonu obálky. Nemusí nic dalšího vědět a neskončí s několika instancemi jako v GNOME 2.
• Velké ikony fungují. Vždycky jsem se divil, proč jsou v GNOME 3 tak velké ikony. Mamka si je ovšem pochvaluje.
• Absence tlačítek pro minimalizaci a maximalizaci ji trochu překvapila. Když jsem jí je přidal, ale vysvětlil jí, že vlastně nejsou potřeba, protože maximalizovat lze táhnutím nahoru a minimalizovat jaksi není potřeba, řekla mi, že tam ty tlačítka nechce, tak jsem je zase odstranil a od té doby už to neřešila.
• Virtuální plochy jdou naprosto mimo ni, proto je pro ni asi dobře, že jsou v GNOME 3 zatažené, když se nepoužívají.
• Naučil jsem ji dokonce vyhledávat aplikace psaním. Co ale nemohla pochopit, je, že psát lze začít okamžitě po přepnutí do Činností. Běžní uživatelé asi potřebují textové pole, aby mohli psát. Proto je dobře, že tam je, i když mně osobně přijde zbytečné.

To je pár postřehů z nasazení GNOME 3 u běžných uživatelů. Především hladký přechod mamky na GNOME 3 mě překvapil. Nakonec bylo největším problémem rozchození internetového bankovnictví Komerční banky, které vyžaduje Javu a nefunguje s openJDK. Kvůli takovému internetovému bankovnictví už určitě muselo zemřít hodně koťátek.


GNOME 3 - made of easy

Allan Day, jeden z designérů GNOME, zveřejnil nové návrhy, které by mohly být v dohledné době zapracovány do GNOME 3. Pojďme se na ně podívat:

Přihlašovací a zamknutá obrazovka - v první části videa můžete vidět boot a návrh nové přihlašovací obrazovky. Popravdě se mi ten návrh příliš nelíbí, je ta na můj vkus příliš šedé. Chtělo by to něco atraktivnějšího. To návrh zamknuté obrazovky je jiná, ten se mi líbí hodně. Dnes zobrazuje pouze pole pro zadání hesla. V budoucnu by měla ukazovat hodiny, oznámení o příchozích zprávách, ovládání hudebního přehrávače atd. Mockup už je nějaký čas venku, v tomto videu je ale nově ukázáno, jak se člověk dostane k přihlášení do účtu. Prostě jen zvedne oponu.



Nová upozornění - o těch už jsem před časem psal. Na návrhu se od té doby nic nezměnilo. Úpravy se mi hodně líbí a řeší některé nepříjemné problémy jako přehlédnuté upozornění.



Spodní panel - na spodním panelu mi nejvíc vadí to, že ikony jsou pohyblivé. Když na některou z nich člověk najede myší, tak se posune do strany a zobrazí se popisek. Člověk tak občas honil ikony po panelu. To by se nyní mělo změnit, ikony budou větší a nepohyblivé. Další věcí, která mi vadila, byla průhlednost panelu. Moc mi to vzhledově nesedělo. I to by se mělo podle návrhů změnit.



Tisk - kompletně přepracované by mělo být dialogové okno pro tisk. Uvidíme, jak to bude fungovat v praxi, ale na první pohled se mi to líbí. Na wiki GNOME je kompletní seznam mockupů, pokud vás to zajímá více.



Úvodní nastavení - téměř každý desktopový systém má úvodní nastavení, které se uživateli zobrazí při prvním spuštění systému. Zatím si to každá distribuce řešila po svém. GNOME chce nyní přijít s vlastním řešením, které bude dobrovolné a bude sloužit jako referenční pro jednotlivé distribuce.

Posouvání - v současné verzi dostalo GNOME kinetické scrollování. Existují už mockupy, jak bude scrollování fungovat na zařízení s myší a na dotykové obrazovce.

Dále se např. pracovalo na novém designu instalace aktualizací.

Když před rokem vyšlo GNOME 3, byl jsem z něj trochu rozpačitý. Přece jen to byla po letech s GNOME 2 výrazná změna. Nicméně dal jsem mu šanci a nakonec mi k srdci přirostl natolik, že jsem na něj rychle přešel i na pracovním notebooku.

V čem je GNOME 3 fakt výborné je to, že se dá velmi dobře a rychle ovládat klávesnicí. Jak jsem ale zjistil, hodně lidí a to i zkušených linuxáků, to netuší a GNOME 3 snaží ovládat pouze myší, což (stejně jako i u jiných prostředí) není příliš elegantní, proto jsem si připravil několik opravdu jednoduchých rad pro práci s GNOME 3:

• Klávesa Super, klíč ke všemu - GNOME 3 se snaží nechávat co nejvíce prostoru právě vykonávané činnosti, takže kromě horního panelu, který je spíše statický, nic jiného nenabízí. Všechno se nachází v náhledu Činnosti/Aktivity. Hodně lidí do nich přepíná najetím myši do levého horního rohu, přitom ale stačí stiknout klávesu Super (Windows), je to mnohem rychlejší a pohodlnější. Pod jedním tlačítkem máte přehled otevřených oken, zapných aplikací, ploch atd. Není třeba nikam jezdit myší. (pro ty, kteří nemají klávesu Super: stejně funguje i Alt+F1)
• Přepínání ploch - přepnout se na jinou pracovní plochu lze samozřejmě i myší. Musíte najet do levého horního rohu, přepnout se do činností, potom jít přes celou obrazovku na náhledy ploch a kliknout na vybranou plochu. Existuje ještě jeden trochu skrytý způsob - stačí v Činnostech kliknout do prostoru mezi okny a táhnout nahoru nebo dolů. Obojí je výrazně zdlouhavější než klávesová zkratka Ctrl+Alt+šipka nahoru/dolů.
• V Činnostech pište - hodně lidí zapíná aplikace v GNOME 3 tak, že přepne do náhledu aplikací a hledá mezi ikonkami. To taky není příliš rychlé. Přitom stačí po přepnutí do Činností začít psát a okamžitě se vám nabízí možnosti podle toho, co napíšete. Je to opravdu bleskurychlé, stačí si jen pamatovat, jak se aplikace jmenují, což u drtivé většiny víte. Např. spuštění Firefoxu v mém případě znamená stiknutí klávesy Super, napsání "fir" a stisknutí Enter. Otázka jedné sekundy. Stejně tak se dají otevírat kontakty ze seznamu kontaktů, nedávné dokumenty, nastavení,...
• Přepínání mezi okny jen to lítá - pokud intenzivně přepínáte mezi okny, není vhodné to dělat přes Činnosti, ale použít osvědčenou klávesovou zkratku Alt+Tab, která byla v GNOME 3 doplněna o zkratku Alt+tilda (takový ten prapodivný vlnkovitý znak, jehož klávesa je hned nad Tabem). Zatímco Alt+Tab přepíná mezi aplikacemi, Alt+tilda přepíná mezi okny aplikace.

Ano, to je vše, co k ovládání GNOME 3 klávesnicí potřebuji. Není potřeba si pamatovat desítky klávesových zkratek a přitom se dá GNOME 3 efektivně ovládat klávesnicí. Samozřejmě lze jít i dále. Rozšíření nabízejí další možnosti, jak GNOME 3 ovládat myší ještě intenzivněji, takže i myšofobové si přijdou na své.

Více tipů naleznete v oficiálním podváděcím listu, neboli cheat sheetu.

Poslední dva měsíce jsem pracoval na projektu, který měl za cíl dostat do Brna konferenci GUADEC. V tomto článku bych chtěl poreferovat o postřehy a důvody, proč se nakonec GUADEC 2012 v Brně konat nebude.

Když chcete pořádat GUADEC, musíte zpracovat tzv. proposal, kde shrnete důvody, proč by se měla konference konat právě ve vašem městě a jaké možnosti město pro konferenci nabízí. V minulosti se proposaly hodně lišily jak podrobností, tak kvalitou. My jsme k jeho tvorbě přistoupili opravdu zodpovědně. Snažili jsme se domluvit a zajistit co nejvíce věcí již v této fázi. Domluvili jsme s FIT VUT, za jakých podmínek se může akce konat na jejich půdě, zajistili jsme ubytování na různých cenových hladinách, catering atd. Do organizačního týmu jsme získali známé a zkušené lidi české linuxové komunity a zajistily podporu nejvýznamnějších českých komunitních organizací. Zapracovali jsme také na grafické úpravě. Známý designér GNOME Jakub Steiner nám udělal logo a navrhl obálku proposalu. Podle informací, které jsme měli, je rozhodování o místě konání vždy záležitostí jedné nebo dvou kvalitních nabídek. My jsme tou kvalitní nabídkou chtěli být.

Vše se ze začátku vyvíjelo dobře, ač dalo GNOME Foundation na přípravu dva měsíce, byli jsme dlouho jediným kandidátem. Až pár dní před termínem se ozvala La Coruna a Lyon, že by taky rádi akci pořádali, ale že termín rozhodně nestihnou. La Coruna alespoň odeslala proposal, který použila pro kandidaturu na Desktop Summit 2011. Lyon neposlal v termínu nic. Byli jsme tedy jediní, kdo včas poslal odpovídající proposal. Ač se objevovaly hlasy, že jedna kvalitní nabídka dorazila a není tedy třeba nic odkládat, k odkladu o další tři týdny nakonec přece jen došlo. Paradoxně jsme tím utrpěli nejvíce my, kteří jsme vše splnili v termínu. Náš proposal byl totiž zveřejněný a konkurence viděla, co nabízíme, a mohla se podle toho zařídit. Aby nám to GUADEC committe alespoň trochu kompenzovala, slíbila, že dostaneme od představitelů GNOME Foundation podrobnou zpětnou vazbu, na základě které můžeme proposal ještě vylepšit. Musím konstatovat, že jsme i přes sliby nedostali vůbec nic!

V den posunutého termínu se sešly tři proposaly (Brno, La Coruna, Lyon). La Coruna svůj původní proposal výrazně vylepšila. Bohužel inspirace námi byla nepřehlédnutelná a dřívější obavy se tedy potvrdily. Lyon poslal kvalitativně nejhorší proposal, který nebyl vůbec specifický a organizační tým nedomluvil skoro nic. Rozhodlo se, že o místě konání bude nakonec rozhodovat Board of Directors, od kterého nám přišly dodatečné otázky. Bohužel z nich jasně vyplývalo, že členové boardu viděli proposaly opravdu jen z rychlíku. Jinak bychom nedostali základní otázky na dopravu, která snad nemohla být v našem proposalu podrobněji popsaná. Nakonec se usneslo, že se o místě konání rozhodne na Desktop Summitu v Berlíně a že jednotlivé týmy se budou moci ještě před rozhodováním s boardem sejít.

Vypravili jsme se tedy do Berlína. Naším lobbistou byl Andre Klapper. S ním jsem také připravoval závěrečnou prezentaci. Chtěli jsme to pojmout tak, že vypíchneme pár nejdůležitějších důvodů, proč by měl být GUADEC v Brně a necháme nějaký čas na diskusi. Hlavními body pro Brno bylo to, že se jedná o nový region. GUADEC nikdy nebyl na východ od německých hranic (pokud nepočítám Istanbul, který je trošku mimo). Navíc jsme měli na rozdíl od ostatních prakticky vše domluvené a místo konání bylo perfektně technicky připravené (kdo byl někdy na FITu, ví). Měli jsme za sebou velkou část české a slovenské komunity a zázemí silné firmy (Red Hat). Věděli jsme také, že můžeme konferenci udělat mnohem levněji než v Lyonu nebo La Coruně, a měli jsme zkušený tým, který už pořádatel několik velkých akcí včetně mezinárodních konferencí. Naopak naší největší slabinou byla doprava. Až při organizování takové akce si člověk uvědomí, jak je pro byznys opravdu životně důležité slušné letecké spojení se světem. Brno by mělo zajistit slušné spojení s evropským leteckým hubem i za cenu velkých dotací, ty peníze by se určitě vrátily.

První trhlinu naše prezentace dostala, když jsme tesně před začátkem zjistili, že nefunguje projektor. Největším zklamáním pro nás však bylo, že při debatě s členy boardu jsme zjistili, že někteří členové (troufl bych si tvrdit, že převážná většina) proposal nejenže vůbec nečetli, ale ani neotevřeli. Připadalo mi to absolutně neprofesionální a bylo to pro mě větší zklamání než samotný fakt, že jsme pořadatelství nedostali. Znamenalo to totiž, že dvouměsíční práce na kvalitním proposalu byla naprosto zbytečná. Doufal jsem, že výběru místa pro nejdůležitější akci roku věnují trochu více úsilí.
Lyon byl podle zákulisních informací mimo hru brzo a další tři hodiny se rozhodovalo mezi námi a La Corunou. Otázkou je na základě čeho se členové boardu rozhodovali, když proposaly ani nečetli. Osobně si myslím, že si svůj názor vytvořili především na základě jiných věcí než kvalitní nabídky. Brnu celkově uškodila špatná doprava, to je bez diskuse. Údajně se board nakonec přiklonil k La Coruni, protože nabídla větší přednáškové sály a ubytování ihned u místa konání. Nicméně to už byly spíše detaily. Co vynulovalo naši výhodu nového regionu a nevýhodu La Coruni, že GUADEC už se ve Španělsku konal 3x v 8 letech, byla mnohem větší diplomatická síla.

Španělsko je taková jistota. Konference se tam konala už několikrát, celá řada známých vývojářů GNOME je ze Španělska. Nakonec jeden španělský zástupce je i v boardu, což hrálo také hodně důležitou roli. Nicméně Česko na tom taky není špatně. V Brně má Red Hat velkou vývojářskou pobočku, kde dělá na GNOME celá řada lidí. Někteří z nich jsou vysoko v různých ukazatelích aktivity (nahlášené bugy, fixy,...). Nikdo se však neangažuje v projektu více. Nesnaží se dostávat do pozic, kde mohou určovat vývoj a podobu projektu, nejezdí na konference, kde se vytvářejí kontanty. Ve výsledku jsou potom jenom jmény v bugzille. Kdybychom neměli v našich řadách Andreho Klappera, který shodou okolností žije v ČR a byla mu naše kandidatura blízka, tak jsme pro všechny úplně neznámé nebo matně známé jména a tváře. Španělsko je v diametrálně odlišné pozici. Pokud chceme ČR zviditelnit na mapě světového open source a v budoucnu přilákat velké mezinárodní konference, bude se muset česká komunita otevřít světu, více se zapojit do mezinárodní projektů a vytvářet kontakty. Nikdy se nebudeme velikostí základny rovnat státům jako Španělsko nebo Francie, ale potenciál hrát hrát důležitou roli máme.

Toto logo už asi nikdy využití nenajde :-/

O novém prostředí Ubuntu Unity už se toho napsalo hodně. Já jsem se k tomuto prostředí od začátku stavěl skepticky. Jako netbookové prostředí mi přišlo docela zajímavě řešené. Na klasickém desktopu jsem si ho ale nedokázal představit. Počítač rodičů jsem upgradoval na Ubuntu 11.04 a rozhodl jsem se, že u té příležitosti zkusím odhodit všechny předsudky, zkusím v Unity několik hodin pracovat a potom se ho pokusím pokud možno objektivně zhodnotit. Mimochodem všem ostatním jsem nastavil Ubuntu Classic, tedy GNOME 2, nechci je vystavovat dalšímu šoku.
Tady jsou má zjištění:

Věci, které se mi líbí:
Unity má příjemný, odlehčený vzhled. Nic není moc přikrášlené, zbytečně se neplýtvá místem.

Nabídka aplikací podle aktivit - líbí se mi, že po kliknutí na logo Ubuntu se zobrazí nabídka, která nabízí aplikace podle aktivit - prohlížení webu, e-maily, hudba, fotografie. To je velká pomoc pro běžné uživatele.

Některé aplikace nabízí akce přímo z kontextové nabídky v launcheru. Např. v Shutteru můžete vybrat snímek jen aktivního okna, aniž byste museli otevírat okno Shutteru.

Lenses jsou docela dobrý způsob, jak prostředí rozšiřovat o další funkcionalitu. Bohužel tak trochu naráží na omezenou vertikální kapacitu launcheru. Už na začátku je launcher zaplácaný mnoha ikonami a pokud přidáte další a ještě do toho máte několik aplikací puštěných, začíná být launcher nepřehledný.

Rychlé spouštění aplikací - stal jsem se doslova závislým na GNOME Do a zvykl jsem si, že pár stisky klávesy pustím cokoliv, Unity se tomu přibližuje, i když tuto vlastnost má dnes už každé moderní prostředí.

Věci, které mi vadí:
Globální menu - jedná se o věc, která mi vadí na Unity ze všeho nejvíce. Zkoušel jsem chvíli pracovat v GIMPu a při práci s ním je globální menu opravdová noční můra. Umocněné to je ještě tím, že je nabídka v panelu neviditelná, dokud na něj nenajedete kurzorem myši. To mi přijde pro běžné uživatele ještě více matoucí. Globální menu taky běžné uživatele mate v tom, kde je hranice aplikace. Třeba mojí máti dělá dost velký problém určit u maximalizované aplikace, co je ještě součástí okna (aplikace) a co už patří do systémové části horního panelu. S globálním menu by byla ztracená úplně. Toto řešení přináší také nekonzistenci, některé aplikace prostě globální menu nepodporují (typicky Java aplikace). Potom máte některá menu v panelu, některá v oknech... To jsou všechno negativa, proti kterým jsou úspora pár vertikálních pixelů a čistější vzhled jen chabá protiváha.

Schovávání launcheru - tato vlastnost mě při práci také dosti otravovala. Neustálé vysunování launcheru pokaždé, když potřebuju přepnout mezi okny, mě hodně zdržovalo. Přitom pár zabraných horizontálních panelů na dnešních širokoúhlých monitorech nikoho nezabije. Naštěstí jde trvalé zobrazení panelu velmi jednoduše nastavit.

Applety horního panelu - zatímco integraci ovládání hudby do appletu pro ovládání zvuku považuji za dobrý nápad, zpracování ostatních appletů je opravdu špatné. Týká se to především Network Manageru a kalendáře. Tyto applety jsou tak špatné a nepřehledné, že nechápu, jak mohly projít nějakým testováním uživatelské přívětivosti. Jejich obdoby v GNOME 3 jsou nesrovnatelně lepší. Smíšené pocity mám z integrace komunikačních aplikací do jednoho appletu. Na jednu stranu mi to přijde jako dobrý nápad, nicméně pro zobrazení okna kecálka to vyžaduje dva kliky místo jednoho a že tuto operaci udělám během dne nespočetněkrát.


Srovnání appletu Network Manageru v GNOME 3 a Unity.



Srovnání appletů kalendáře - GNOME 3 a Unity.

Minimalistické posuvníky - když jsem je viděl poprvé, říkal jsem si: konečně nápad v Unity, který se mi opravdu líbí. Nicméně praxe ukázala spíše opak. Pracuje se mi s nimi hůře než s klasickými scrollbary. Ještě větší problémy s nimi měl taťka. Chvíli jsem ho pozoroval, jak v novém Ubuntu 11.04 pracuje, a bylo okamžitě viditelné, jak s nimi zápasí. Stejně jako globální menu i nové posuvníky přinášejí nekonzistenci, protože se člověk v jednom prostředí může setkat hned s několika druhy posuvníků. Na obrázku můžete vidět posuvníky tří aplikací, z nichž všechny jsou vykreslovány pomocí GTK.

Přepínání mezi okny - mi dělá větší problémy než v GNOME 2, kde byl přítomný taskbar. Tím nechci říct, že mi taskbar chybí. V GNOME 3 ho vůbec nepostrádám. Tam stisknu magickou klávesu Windows a můžu: mít přehled o otevřených oknech, přepínat mezi okny a plochami, spouštět aplikace, hledat soubory. V Unity tohle dělat můžu taky, ale krkolomněji a přes různé klávesy a z různých míst. Chci na to mít pouze jednu klávesu a dělat to přímočaře.

Ikony na ploše - mám rád ikony na ploše, odkládám si tam soubory, s kterými momentálně pracuji atd. Unity umožňuje ikony na ploše mít. Nicméně je to naprosto k ničemu vzhledem k tomu, že neexistuje žádný jednoduchý způsob, jak se na plochu dostat. Klávesová zkratka Ctrl+Alt+D, která v GNOME 2 minimalizovala všechna okna, v Unity nefunguje a žádný grafický prvek, který by to umožňoval, jsem také nenašel. To můžou rovnou ikony na ploše a minimalizaci zrušit, jako to udělali v GNOME 3.

Pomalé vykreslování - nemáme na domácím počítači bůhvíjak výkonnou grafiku, ale GNOME 2 s Compizem se v Ubuntu 10.10 vykreslovalo naprosto plynuje, to se o Unity říct nedá.

To jsou mé postřehy z používání Unity. Kdybych neměl možnost volby, asi bych se s ním časem sžil. Zase taková katastrofa to není. Nicméně možnost volby mám a ostatní možnosti se mi líbí víc. GNOME 3 má taky ještě mnoho much, ale je navrženo tak, že se mi s ním pracuje mnohem příjemněji a přijde i mnohem intuitivnější. GNOME 2 nepovažuji za žádný svatý grál, už to není moderní prostředí. Proto nechám na počítačích doběhnout GNOME 2 a časem přejdu na GNOME 3. Unity budu z povzdálí sledovat, ale momentálně mě nepřesvědčilo.