Sesivany's blog

Allan Day, jeden z designérů GNOME, zveřejnil nové návrhy, které by mohly být v dohledné době zapracovány do GNOME 3. Pojďme se na ně podívat:

Přihlašovací a zamknutá obrazovka - v první části videa můžete vidět boot a návrh nové přihlašovací obrazovky. Popravdě se mi ten návrh příliš nelíbí, je ta na můj vkus příliš šedé. Chtělo by to něco atraktivnějšího. To návrh zamknuté obrazovky je jiná, ten se mi líbí hodně. Dnes zobrazuje pouze pole pro zadání hesla. V budoucnu by měla ukazovat hodiny, oznámení o příchozích zprávách, ovládání hudebního přehrávače atd. Mockup už je nějaký čas venku, v tomto videu je ale nově ukázáno, jak se člověk dostane k přihlášení do účtu. Prostě jen zvedne oponu.



Nová upozornění - o těch už jsem před časem psal. Na návrhu se od té doby nic nezměnilo. Úpravy se mi hodně líbí a řeší některé nepříjemné problémy jako přehlédnuté upozornění.



Spodní panel - na spodním panelu mi nejvíc vadí to, že ikony jsou pohyblivé. Když na některou z nich člověk najede myší, tak se posune do strany a zobrazí se popisek. Člověk tak občas honil ikony po panelu. To by se nyní mělo změnit, ikony budou větší a nepohyblivé. Další věcí, která mi vadila, byla průhlednost panelu. Moc mi to vzhledově nesedělo. I to by se mělo podle návrhů změnit.



Tisk - kompletně přepracované by mělo být dialogové okno pro tisk. Uvidíme, jak to bude fungovat v praxi, ale na první pohled se mi to líbí. Na wiki GNOME je kompletní seznam mockupů, pokud vás to zajímá více.



Úvodní nastavení - téměř každý desktopový systém má úvodní nastavení, které se uživateli zobrazí při prvním spuštění systému. Zatím si to každá distribuce řešila po svém. GNOME chce nyní přijít s vlastním řešením, které bude dobrovolné a bude sloužit jako referenční pro jednotlivé distribuce.

Posouvání - v současné verzi dostalo GNOME kinetické scrollování. Existují už mockupy, jak bude scrollování fungovat na zařízení s myší a na dotykové obrazovce.

Dále se např. pracovalo na novém designu instalace aktualizací.

Když před rokem vyšlo GNOME 3, byl jsem z něj trochu rozpačitý. Přece jen to byla po letech s GNOME 2 výrazná změna. Nicméně dal jsem mu šanci a nakonec mi k srdci přirostl natolik, že jsem na něj rychle přešel i na pracovním notebooku.

V čem je GNOME 3 fakt výborné je to, že se dá velmi dobře a rychle ovládat klávesnicí. Jak jsem ale zjistil, hodně lidí a to i zkušených linuxáků, to netuší a GNOME 3 snaží ovládat pouze myší, což (stejně jako i u jiných prostředí) není příliš elegantní, proto jsem si připravil několik opravdu jednoduchých rad pro práci s GNOME 3:

• Klávesa Super, klíč ke všemu - GNOME 3 se snaží nechávat co nejvíce prostoru právě vykonávané činnosti, takže kromě horního panelu, který je spíše statický, nic jiného nenabízí. Všechno se nachází v náhledu Činnosti/Aktivity. Hodně lidí do nich přepíná najetím myši do levého horního rohu, přitom ale stačí stiknout klávesu Super (Windows), je to mnohem rychlejší a pohodlnější. Pod jedním tlačítkem máte přehled otevřených oken, zapných aplikací, ploch atd. Není třeba nikam jezdit myší. (pro ty, kteří nemají klávesu Super: stejně funguje i Alt+F1)
• Přepínání ploch - přepnout se na jinou pracovní plochu lze samozřejmě i myší. Musíte najet do levého horního rohu, přepnout se do činností, potom jít přes celou obrazovku na náhledy ploch a kliknout na vybranou plochu. Existuje ještě jeden trochu skrytý způsob - stačí v Činnostech kliknout do prostoru mezi okny a táhnout nahoru nebo dolů. Obojí je výrazně zdlouhavější než klávesová zkratka Ctrl+Alt+šipka nahoru/dolů.
• V Činnostech pište - hodně lidí zapíná aplikace v GNOME 3 tak, že přepne do náhledu aplikací a hledá mezi ikonkami. To taky není příliš rychlé. Přitom stačí po přepnutí do Činností začít psát a okamžitě se vám nabízí možnosti podle toho, co napíšete. Je to opravdu bleskurychlé, stačí si jen pamatovat, jak se aplikace jmenují, což u drtivé většiny víte. Např. spuštění Firefoxu v mém případě znamená stiknutí klávesy Super, napsání "fir" a stisknutí Enter. Otázka jedné sekundy. Stejně tak se dají otevírat kontakty ze seznamu kontaktů, nedávné dokumenty, nastavení,...
• Přepínání mezi okny jen to lítá - pokud intenzivně přepínáte mezi okny, není vhodné to dělat přes Činnosti, ale použít osvědčenou klávesovou zkratku Alt+Tab, která byla v GNOME 3 doplněna o zkratku Alt+tilda (takový ten prapodivný vlnkovitý znak, jehož klávesa je hned nad Tabem). Zatímco Alt+Tab přepíná mezi aplikacemi, Alt+tilda přepíná mezi okny aplikace.

Ano, to je vše, co k ovládání GNOME 3 klávesnicí potřebuji. Není potřeba si pamatovat desítky klávesových zkratek a přitom se dá GNOME 3 efektivně ovládat klávesnicí. Samozřejmě lze jít i dále. Rozšíření nabízejí další možnosti, jak GNOME 3 ovládat myší ještě intenzivněji, takže i myšofobové si přijdou na své.

Více tipů naleznete v oficiálním podváděcím listu, neboli cheat sheetu.

O novém prostředí Ubuntu Unity už se toho napsalo hodně. Já jsem se k tomuto prostředí od začátku stavěl skepticky. Jako netbookové prostředí mi přišlo docela zajímavě řešené. Na klasickém desktopu jsem si ho ale nedokázal představit. Počítač rodičů jsem upgradoval na Ubuntu 11.04 a rozhodl jsem se, že u té příležitosti zkusím odhodit všechny předsudky, zkusím v Unity několik hodin pracovat a potom se ho pokusím pokud možno objektivně zhodnotit. Mimochodem všem ostatním jsem nastavil Ubuntu Classic, tedy GNOME 2, nechci je vystavovat dalšímu šoku.
Tady jsou má zjištění:

Věci, které se mi líbí:
Unity má příjemný, odlehčený vzhled. Nic není moc přikrášlené, zbytečně se neplýtvá místem.

Nabídka aplikací podle aktivit - líbí se mi, že po kliknutí na logo Ubuntu se zobrazí nabídka, která nabízí aplikace podle aktivit - prohlížení webu, e-maily, hudba, fotografie. To je velká pomoc pro běžné uživatele.

Některé aplikace nabízí akce přímo z kontextové nabídky v launcheru. Např. v Shutteru můžete vybrat snímek jen aktivního okna, aniž byste museli otevírat okno Shutteru.

Lenses jsou docela dobrý způsob, jak prostředí rozšiřovat o další funkcionalitu. Bohužel tak trochu naráží na omezenou vertikální kapacitu launcheru. Už na začátku je launcher zaplácaný mnoha ikonami a pokud přidáte další a ještě do toho máte několik aplikací puštěných, začíná být launcher nepřehledný.

Rychlé spouštění aplikací - stal jsem se doslova závislým na GNOME Do a zvykl jsem si, že pár stisky klávesy pustím cokoliv, Unity se tomu přibližuje, i když tuto vlastnost má dnes už každé moderní prostředí.

Věci, které mi vadí:
Globální menu - jedná se o věc, která mi vadí na Unity ze všeho nejvíce. Zkoušel jsem chvíli pracovat v GIMPu a při práci s ním je globální menu opravdová noční můra. Umocněné to je ještě tím, že je nabídka v panelu neviditelná, dokud na něj nenajedete kurzorem myši. To mi přijde pro běžné uživatele ještě více matoucí. Globální menu taky běžné uživatele mate v tom, kde je hranice aplikace. Třeba mojí máti dělá dost velký problém určit u maximalizované aplikace, co je ještě součástí okna (aplikace) a co už patří do systémové části horního panelu. S globálním menu by byla ztracená úplně. Toto řešení přináší také nekonzistenci, některé aplikace prostě globální menu nepodporují (typicky Java aplikace). Potom máte některá menu v panelu, některá v oknech... To jsou všechno negativa, proti kterým jsou úspora pár vertikálních pixelů a čistější vzhled jen chabá protiváha.

Schovávání launcheru - tato vlastnost mě při práci také dosti otravovala. Neustálé vysunování launcheru pokaždé, když potřebuju přepnout mezi okny, mě hodně zdržovalo. Přitom pár zabraných horizontálních panelů na dnešních širokoúhlých monitorech nikoho nezabije. Naštěstí jde trvalé zobrazení panelu velmi jednoduše nastavit.

Applety horního panelu - zatímco integraci ovládání hudby do appletu pro ovládání zvuku považuji za dobrý nápad, zpracování ostatních appletů je opravdu špatné. Týká se to především Network Manageru a kalendáře. Tyto applety jsou tak špatné a nepřehledné, že nechápu, jak mohly projít nějakým testováním uživatelské přívětivosti. Jejich obdoby v GNOME 3 jsou nesrovnatelně lepší. Smíšené pocity mám z integrace komunikačních aplikací do jednoho appletu. Na jednu stranu mi to přijde jako dobrý nápad, nicméně pro zobrazení okna kecálka to vyžaduje dva kliky místo jednoho a že tuto operaci udělám během dne nespočetněkrát.


Srovnání appletu Network Manageru v GNOME 3 a Unity.



Srovnání appletů kalendáře - GNOME 3 a Unity.

Minimalistické posuvníky - když jsem je viděl poprvé, říkal jsem si: konečně nápad v Unity, který se mi opravdu líbí. Nicméně praxe ukázala spíše opak. Pracuje se mi s nimi hůře než s klasickými scrollbary. Ještě větší problémy s nimi měl taťka. Chvíli jsem ho pozoroval, jak v novém Ubuntu 11.04 pracuje, a bylo okamžitě viditelné, jak s nimi zápasí. Stejně jako globální menu i nové posuvníky přinášejí nekonzistenci, protože se člověk v jednom prostředí může setkat hned s několika druhy posuvníků. Na obrázku můžete vidět posuvníky tří aplikací, z nichž všechny jsou vykreslovány pomocí GTK.

Přepínání mezi okny - mi dělá větší problémy než v GNOME 2, kde byl přítomný taskbar. Tím nechci říct, že mi taskbar chybí. V GNOME 3 ho vůbec nepostrádám. Tam stisknu magickou klávesu Windows a můžu: mít přehled o otevřených oknech, přepínat mezi okny a plochami, spouštět aplikace, hledat soubory. V Unity tohle dělat můžu taky, ale krkolomněji a přes různé klávesy a z různých míst. Chci na to mít pouze jednu klávesu a dělat to přímočaře.

Ikony na ploše - mám rád ikony na ploše, odkládám si tam soubory, s kterými momentálně pracuji atd. Unity umožňuje ikony na ploše mít. Nicméně je to naprosto k ničemu vzhledem k tomu, že neexistuje žádný jednoduchý způsob, jak se na plochu dostat. Klávesová zkratka Ctrl+Alt+D, která v GNOME 2 minimalizovala všechna okna, v Unity nefunguje a žádný grafický prvek, který by to umožňoval, jsem také nenašel. To můžou rovnou ikony na ploše a minimalizaci zrušit, jako to udělali v GNOME 3.

Pomalé vykreslování - nemáme na domácím počítači bůhvíjak výkonnou grafiku, ale GNOME 2 s Compizem se v Ubuntu 10.10 vykreslovalo naprosto plynuje, to se o Unity říct nedá.

To jsou mé postřehy z používání Unity. Kdybych neměl možnost volby, asi bych se s ním časem sžil. Zase taková katastrofa to není. Nicméně možnost volby mám a ostatní možnosti se mi líbí víc. GNOME 3 má taky ještě mnoho much, ale je navrženo tak, že se mi s ním pracuje mnohem příjemněji a přijde i mnohem intuitivnější. GNOME 2 nepovažuji za žádný svatý grál, už to není moderní prostředí. Proto nechám na počítačích doběhnout GNOME 2 a časem přejdu na GNOME 3. Unity budu z povzdálí sledovat, ale momentálně mě nepřesvědčilo.

U příležitosti vydání GNOME 3 v rámci globální launch party, pořádané GNOME Foundation, organizujeme setkání také v Praze. Pro návštěvníky jsou pro návštěvníky připraveny zajímavé přednášky:
GNOME 3 z pohledu uživatelů a vývojářů (představení GNOME Shell, novinky v aplikacích, změny v knihovnách - GTK+, glib,...). Přednášet budou Tomáš Bžatek, vývojář GNOME ze společnosti Red Hat, a Tomeu Vizoso, španělský vývojář, který mimo jiné pracoval na podpoře Pythonu v GNOME 3.
Unity jako alternativní cesta (představení desktopového rozhraní z dílny společnosti Canonical, postaveného na GNOME). Přednášet bude Vojtěch Trefný, dlouholetý propagátor Ubuntu v České republice a předseda občanského sdružení Ubuntu pro ČR.
Release a bug management v GNOME (plánování vydání a QA v GNOME). Přednášet bude dlouholetý německý člen GNOME Foundation Andre Klapper, který se jako člen release teamu podílí na plánování vydání.
Lokalizace GNOME (nejen o překladech GNOME do češtiny). Přednášet bude vedoucího českého lokalizačního týmu Petr Kovář.

Návštěvníci dostanou flashky s live verzí Fedory, na které si můžou nové GNOME 3 vyzkoušet přímo během přednášky. Po přednáškách bude následovat neformální část v nedaleké restauraci.

Všichni jsou vítáni!

Datum a čas: sobota 9. dubna 2011, 15:00 (neformální část bude začínat v cca 19:00)
Místo: přízemí bloku 7 v areálu strahovských kolejí

Aktuální informace o akci naleznete na adrese: http://bit.ly/gm64BY