Sesivany's blog

Subscribe to RSS feed

Posts tagged with "gnome shell"

Testování GNOME 3 na rodině

, , , ...

GNOME 3 přineslo dost zásadní změnu v ovládání počítače. Někdo si zvykl a už by se nechtěl vrátit zpět ke GNOME 2, někdo nemůže GNOME 3 vystát a utíká k prostředím jako MATE, Cinnamon nebo Xfce. Já patřím do té první skupiny. Na nové GNOME jsem si zvykl a až na pár detailů se mi s ním pracuje dobře. Ke GNOME 2 už by se mi vracelo těžce. Já jsem si zvykl, ale co zbytek rodiny? Prakticky na všech počítačích máme Linux, takže bylo jen otázkou času, kdy se s GNOME 3 setkají i ostatní.

TAŤKA - ze zbytku rodiny asi nejpokročilejší uživatel, ale po 20 letech na Windows taky nejkonzervativnější. Jediný ze zbytku rodiny, kdo má dlouhodobější zkušenosti s Windows.
Po několika měsících používání GNOME 3.0 na Fedoře 15 jsem došel k závěru, že je to dostatečně dobré prostředí, aby to mohl používat i běžný uživatel. Na taťkově počítači byla nějaká starší verze Ubuntu, která se blížila ke konci podpory a já se rozhodl, že pro něj bude lepší GNOME 3 než Unity, proto šla na počítač Fedora. Taťka kladl překvapivě menší odpor, než jsem si myslel. Stačilo krátké zaškolení a od té doby jsem dotaz na rozhraní nedostal, což je asi nejlepší znak toho, že si s tím uživatel porozumněl.

SESTRA - zkušenosti s počítačem menší než u taťky, k počítačům se dostala až v době, kdy už jsme používali Linux, nicméně střídavě používala i Windows. Na starém notebooku měla Xfce a nyní má Macbooka.
Na ní jsem zkoušel šokovou terapii. Posadil jsem ji před počítač s GNOME 3.0, neřekl jí k tomu vůbec nic a chtěl po ní, aby udělala několik základních operací (otevřít určitou stránku v prohlížeči, najít soubory na disku,...). Ani jsem nepředpokládal, že si poradí. Měl to být úvod do instruktáže, kde bych jí to všechno vysvětlit. Ale dokázala si poradit překvapivě dobře. Většinu zvládla sama, zbytek jsem jí vysvětlil a pak už jsem od ní dotazy na rozhraní taky neslyšel.

MAMKA - dlouho odmítala počítače používat, teprve před několika lety je vzala na milost, protože byla donucená dělat objednávky zboží po Internetu a zjistila, že na Aukru se dají dražit starožitnosti smile S Windows se téměř nesetkala, používá výhradně Linux. Stále je uživatelem se základními počítačovými schopnostmi, kterého dokáže překvapit naprosto cokoliv.
U mamky jsem byl na to, jak si poradí s GNOME 3, zvědavý nejvíc. Je totiž typem uživatele, který příliš nechápe, na jakém principu počítače pracují, na všechno musí mít přesný postup a i přesun nebo změna ikony ho dokáže dokonale rozházet. Mamka doteď používala Fedoru 14 s GNOME 2, protože její starý notebook nic novějšího neutáhl. Popravdě s tímto prostředím i po dvou letech docela bojovala. Proto, když před 14 dny dostala nový notebook, rozhodl jsem se, že zkusím GNOME 3 a hned jsem sáhl po vývojové verzi Fedory 18 s GNOME 3.6. Fedora 18 už mi přijde dobře odladěná, GNOME 3.6 je IMHO lepší než 3.4 a hlavně jsou tam změny, které bych jí nechtěl při upgradu z F17 na F18 vysvětlovat. Proto jsem sáhl rovnou po F18. Vysvětlil jsem jí, jak nové prostředí funguje a jak se s ní pracuje, a čekal, jak se s ním popere. Tady je pár postřehů:

  • Za prvních deset dní mi ani jednou nevolala, že něco nemůže udělat. To je naprosto nevídané. Do té doby totiž volala každou chvilku a já fungoval jako technická podpora. Kolegové v práci si ze mně už dělali srandu.
  • Když jsem jí jednou volal a mimochodem se jí zeptal, jak se jí s novým počítačem pracuje, řekla dokonce, že se jí to líbí mnohem víc než předchozí systém. Vzhledem k tomu, že jsem se připravoval na vlnu stížností, že všechny její dosavadní postupy jsou k ničemu a že je všechno jinak, to bylo milé překvapení.
  • Náhled Činnosti je pro ni velkým pomocníkem. Nikdy příliš nepochopila princip oken a starbaru, takže se jí okna ztrácela a když nové překrylo staré, to staré pro ni přestalo existovat, takže onu aplikaci zapínala znovu a skončila třeba 3 instancemi té samé aplikace. Teď přepne do náhledu Činnosti a má všechny okna jako na dlani.
  • Mít všechno dostupné pod jedním tlačítkem (Windows klávesa) jí taky výrazně pomahá. Je to víceméně jediná klávesová zkrátka, kterou zná.
  • Poweruseři si stěžují, že v GNOME 3 nejde (jednoduše) zapnout více instancí jedné aplikace, že ikona v dashi jen přepne do dané aplikace, pokud už běží. Pro uživatele typu mojí mamky je to ale velká výhoda. Když chce napsat email, prostě jen přepne do Činností a klikne na velkou ikonu obálky. Nemusí nic dalšího vědět a neskončí s několika instancemi jako v GNOME 2.
  • Velké ikony fungují. Vždycky jsem se divil, proč jsou v GNOME 3 tak velké ikony. Mamka si je ovšem pochvaluje.
  • Absence tlačítek pro minimalizaci a maximalizaci ji trochu překvapila. Když jsem jí je přidal, ale vysvětlil jí, že vlastně nejsou potřeba, protože maximalizovat lze táhnutím nahoru a minimalizovat jaksi není potřeba, řekla mi, že tam ty tlačítka nechce, tak jsem je zase odstranil a od té doby už to neřešila.
  • Virtuální plochy jdou naprosto mimo ni, proto je pro ni asi dobře, že jsou v GNOME 3 zatažené, když se nepoužívají.
  • Naučil jsem ji dokonce vyhledávat aplikace psaním. Co ale nemohla pochopit, je, že psát lze začít okamžitě po přepnutí do Činností. Běžní uživatelé asi potřebují textové pole, aby mohli psát. Proto je dobře, že tam je, i když mně osobně přijde zbytečné.

To je pár postřehů z nasazení GNOME 3 u běžných uživatelů. Především hladký přechod mamky na GNOME 3 mě překvapil. Nakonec bylo největším problémem rozchození internetového bankovnictví Komerční banky, které vyžaduje Javu a nefunguje s openJDK. Kvůli takovému internetovému bankovnictví už určitě muselo zemřít hodně koťátek.


GNOME 3 - made of easy

Nové návrhy pro GNOME 3

, , ,

Allan Day, jeden z designérů GNOME, zveřejnil nové návrhy, které by mohly být v dohledné době zapracovány do GNOME 3. Pojďme se na ně podívat:

Přihlašovací a zamknutá obrazovka - v první části videa můžete vidět boot a návrh nové přihlašovací obrazovky. Popravdě se mi ten návrh příliš nelíbí, je ta na můj vkus příliš šedé. Chtělo by to něco atraktivnějšího. To návrh zamknuté obrazovky je jiná, ten se mi líbí hodně. Dnes zobrazuje pouze pole pro zadání hesla. V budoucnu by měla ukazovat hodiny, oznámení o příchozích zprávách, ovládání hudebního přehrávače atd. Mockup už je nějaký čas venku, v tomto videu je ale nově ukázáno, jak se člověk dostane k přihlášení do účtu. Prostě jen zvedne oponu.



Nová upozornění - o těch už jsem před časem psal. Na návrhu se od té doby nic nezměnilo. Úpravy se mi hodně líbí a řeší některé nepříjemné problémy jako přehlédnuté upozornění.



Spodní panel - na spodním panelu mi nejvíc vadí to, že ikony jsou pohyblivé. Když na některou z nich člověk najede myší, tak se posune do strany a zobrazí se popisek. Člověk tak občas honil ikony po panelu. To by se nyní mělo změnit, ikony budou větší a nepohyblivé. Další věcí, která mi vadila, byla průhlednost panelu. Moc mi to vzhledově nesedělo. I to by se mělo podle návrhů změnit.



Tisk - kompletně přepracované by mělo být dialogové okno pro tisk. Uvidíme, jak to bude fungovat v praxi, ale na první pohled se mi to líbí. Na wiki GNOME je kompletní seznam mockupů, pokud vás to zajímá více.



Úvodní nastavení - téměř každý desktopový systém má úvodní nastavení, které se uživateli zobrazí při prvním spuštění systému. Zatím si to každá distribuce řešila po svém. GNOME chce nyní přijít s vlastním řešením, které bude dobrovolné a bude sloužit jako referenční pro jednotlivé distribuce.

Posouvání - v současné verzi dostalo GNOME kinetické scrollování. Existují už mockupy, jak bude scrollování fungovat na zařízení s myší a na dotykové obrazovce.

Dále se např. pracovalo na novém designu instalace aktualizací.




Nová upozornění pro GNOME

, , , ...

Designéři GNOME na Youtube umístili video, které ukazuje, jak by mohly upozornění vypadat v dalších verzích GNOME.
Oproti současnému řešení přinášejí dvě zásadní věci:

  1. Upozornění nezmizí a bude mírně "vyčuhovat" z dolního okraje obrazovky, dokud nepřijde nějaká vstupní událost (pohyb myší, stisknutí klávesnice,...). Tím se zabrání tomu, abyste minuli nějakou zprávu, když zrovna na počítači nepracujete.
  2. Pokud na upozornění najedete myší, vyjede na obrazovku i dolním okrajem a vytvoří tak takový panel/okno. Dosud upozornění vyjížděla pouze lehce z dolního okraje obrazovky.

Více na následujícím videu:


Jedná se zatím pouze o návrh. Podoba, v jaké vylepšení upozornění přistanou v dalších verzích GNOME, může být úplně jiná.

S klávesnicí na GNOME 3

, , , ...

Když před rokem vyšlo GNOME 3, byl jsem z něj trochu rozpačitý. Přece jen to byla po letech s GNOME 2 výrazná změna. Nicméně dal jsem mu šanci a nakonec mi k srdci přirostl natolik, že jsem na něj rychle přešel i na pracovním notebooku.

V čem je GNOME 3 fakt výborné je to, že se dá velmi dobře a rychle ovládat klávesnicí. Jak jsem ale zjistil, hodně lidí a to i zkušených linuxáků, to netuší a GNOME 3 snaží ovládat pouze myší, což (stejně jako i u jiných prostředí) není příliš elegantní, proto jsem si připravil několik opravdu jednoduchých rad pro práci s GNOME 3:

  • Klávesa Super, klíč ke všemu - GNOME 3 se snaží nechávat co nejvíce prostoru právě vykonávané činnosti, takže kromě horního panelu, který je spíše statický, nic jiného nenabízí. Všechno se nachází v náhledu Činnosti/Aktivity. Hodně lidí do nich přepíná najetím myši do levého horního rohu, přitom ale stačí stiknout klávesu Super (Windows), je to mnohem rychlejší a pohodlnější. Pod jedním tlačítkem máte přehled otevřených oken, zapných aplikací, ploch atd. Není třeba nikam jezdit myší. (pro ty, kteří nemají klávesu Super: stejně funguje i Alt+F1)
  • Přepínání ploch - přepnout se na jinou pracovní plochu lze samozřejmě i myší. Musíte najet do levého horního rohu, přepnout se do činností, potom jít přes celou obrazovku na náhledy ploch a kliknout na vybranou plochu. Existuje ještě jeden trochu skrytý způsob - stačí v Činnostech kliknout do prostoru mezi okny a táhnout nahoru nebo dolů. Obojí je výrazně zdlouhavější než klávesová zkratka Ctrl+Alt+šipka nahoru/dolů.
  • V Činnostech pište - hodně lidí zapíná aplikace v GNOME 3 tak, že přepne do náhledu aplikací a hledá mezi ikonkami. To taky není příliš rychlé. Přitom stačí po přepnutí do Činností začít psát a okamžitě se vám nabízí možnosti podle toho, co napíšete. Je to opravdu bleskurychlé, stačí si jen pamatovat, jak se aplikace jmenují, což u drtivé většiny víte. Např. spuštění Firefoxu v mém případě znamená stiknutí klávesy Super, napsání "fir" a stisknutí Enter. Otázka jedné sekundy. Stejně tak se dají otevírat kontakty ze seznamu kontaktů, nedávné dokumenty, nastavení,...
  • Přepínání mezi okny jen to lítá - pokud intenzivně přepínáte mezi okny, není vhodné to dělat přes Činnosti, ale použít osvědčenou klávesovou zkratku Alt+Tab, která byla v GNOME 3 doplněna o zkratku Alt+tilda (takový ten prapodivný vlnkovitý znak, jehož klávesa je hned nad Tabem). Zatímco Alt+Tab přepíná mezi aplikacemi, Alt+tilda přepíná mezi okny aplikace.


Ano, to je vše, co k ovládání GNOME 3 klávesnicí potřebuji. Není potřeba si pamatovat desítky klávesových zkratek a přitom se dá GNOME 3 efektivně ovládat klávesnicí. Samozřejmě lze jít i dále. Rozšíření nabízejí další možnosti, jak GNOME 3 ovládat myší ještě intenzivněji, takže i myšofobové si přijdou na své.

Více tipů naleznete v oficiálním podváděcím listu, neboli cheat sheetu.

První týdny s GNOME 3

, , , ...

Už je to několik týdnů, co jsem začal používat GNOME 3 a jeho rozhraní GNOME Shell. Musím říct, že jsem si prošel klasickým vývojem. Jsem docela konzervativní uživatel, který tíhne k názoru, že není třeba měnit něco, co funguje. Ke GNOME Shell jsem tedy přistupoval ze začátku skepticky, i když jsem v něm na rozdíl třeba od Unity viděl zajímavý nápad. Plánoval jsem na nové prostředí přejít nejdříve s další verzí spíše později. GNOME 3 jsem ale společně s Fedorou 15 prezentoval na stánku na několika akcích a při předvádění, jak to všechno funguje, jsem zjistil, že se to skutečně jednoduše a příjemně ovládá. Když vyšla Fedora 15, touha zkoušet nové věci zvítězila a já po dlouhých pěti letech přesedlal na osobním notebooku z Ubuntu na Fedoru 15 a začal GNOME 3 používat.

Po několika týdnech je situace taková, že GNOME 3 mi běží už i na pracovním notebooku, což samo o sobě vypovídá hodně, protože na pracovním notebooku jsem ještě více konzervativní, nemám ho totiž na zkoušení nových věcí, ale na práci. Nicméně na osobním notebooku se mi GNOME 3 osvědčil a hlavně se mi vždycky nechtělo opět zvykat na starý a méně pohodlný způsob ovládání v GNOME 2. Jaké jsou tedy mé zkušenosti a pocity z používání GNOME 3?

Myslel jsem si, že mi bude chybět taskbar. Ani náhodou! Dnes si na něj ani nevzpomenu. To samé platí o minimalizaci a ikonách na ploše. Vše se ovládá přes jedno tlačítko - windows klávesa. Chcete zjistit, jaké okna máte otevřené? Windows klávesa. Chcete přepnout mezi okny/plochami? Windows klávesa. Chcete spustit aplikaci nebo vyhledat soubor? Windows klávesa. Vše je skryto pod jednou klávesou a vás přitom při práci nic neruší a máte na okno, s kterým pracujete téměř celou obrazovku (kromě tenkého horního panelu). Velmi se mi líbí kombinace IM a notifikací. Pokud mi někdo napíše, vysune se mi zespodu obrazovky upozornění, v kterém můžu přímo odpovědět. Bubliny jednotlivých koverzací mám kdykoliv k dispozici ve spodním vysouvacím panelu. Tento nový systém by vás měl méně vyrušovat od práce. A opravdu to funguje, od práce vás to vyruší mnohem méně, než když musíte přepnout do okna IM klienta, abyste někomu odpověděli.
Líbí se mi i koncept dynamického přidávání ploch. Dosud jsem měl standardně nastavené 4, ale občas jsem se dostával do situací, kdy mi to už bylo trochu málo. Místo toho, abych si přidal další, jsem to vyřešil v těch 4. Nyní se mi ale plochy přidávají automaticky, abych měl vždy o jednu víc, než kolik zrovna používám.


Přehled spuštěných aplikací, otevřených oken, ploch, chat,... vše v jednom náhledu.

GNOME Shell je také hodně přizpůsobitelný, ač se designéři GNOME snaží razit jednu cestu a nedávat v nastaveních uživatelům příliš velké právo volby. Celý je napsaný v JavaScriptu a tak, že rozšířením neklade prakticky žádné meze. Jenom za poslední měsíc se s rozšířeními pro GNOME Shell doslova roztrhl pytel. Už jsou i taková, která vám udělají z GNOME 3 zpátky GNOME 2 včetně taskbaru smile Přizpůsobit se dá výrazně i vzhled. Existuje už celá řada motivů pro GNOME Shell, stejně jako motivy pro GTK 3. Minulý víkend jsem si s nastavením vzhledu hrál a opravdu je to hodně flexibilní. Na rozdíl od GNOME 2 je v GNOME 3 vzhled definován formou kaskádových stylů, které jsou mnohem přehlednější než minulé verze a upravit si motiv k úplné dokonalosti může i laik.


Trochu jiný motiv vzhledu.

Ale abych jen nepěl ódy na GNOME 3, zmíním i několik nedostatků, na které jsem narazil: práce s více monitory ještě trochu skřípe. Vypínání nebo zapínání dalšího monitoru za běhu občas prostě nerozdýchá. Možná je ale chyba v ovladači, nepátral jsem po tom. Problémem, který mě zase tak moc nepálí, nicméně existuje, je docela slušný memory leak GNOME Shellu. Já jsem se nikdy nedostal přes 300 MB, asi jsem ještě neměl dostatečně dlouhá sezení, ale někteří uživatelé reportují i 1,2 GB zabraných GNOME Shellem. Silná není zatím ani práce se soubory. Nautilus je jen obyčejná aplikace a v GNOME Shell se zatím dají vyhledávat jen nedávné dokumenty. Očekávám, že v další verzi pořádně integrují Zeitgeist. Doteď jsem také nepochopil, proč není v nabídce sezení vypnutí, restart a hybernace systému, ale pouze suspend. Naštěstí jde tato volba zobrazit po stisknutí klávesy Alt nebo po doinstalování rozšíření. Dotáhnuté také není ani upozornění na zprávy, které vám přijdou od kontaktu, s kterým si už chatujete. Pokud nezastihnete úvodní upozornění, může se vám lehce stát, že si zprávy nevšimnete.

To jsou však všechno dětské nemoci, které se, předpokládám, v další verzi vyřeší, a stále jsou nic v porovnání s problémy KDE 4.0. GNOME Shell mi přijde velmi dobře navržený. Oceňuji, že se autoři oprostili od tradičních desktopových konceptů (např. taskbar), nekopírují slepě konkurenci a jdou si vlastní cestou. Myslím, že GNOME 3 skýtá do budoucna velký potenciál.

Mé zkušenosti s Unity

, , , ...

O novém prostředí Ubuntu Unity už se toho napsalo hodně. Já jsem se k tomuto prostředí od začátku stavěl skepticky. Jako netbookové prostředí mi přišlo docela zajímavě řešené. Na klasickém desktopu jsem si ho ale nedokázal představit. Počítač rodičů jsem upgradoval na Ubuntu 11.04 a rozhodl jsem se, že u té příležitosti zkusím odhodit všechny předsudky, zkusím v Unity několik hodin pracovat a potom se ho pokusím pokud možno objektivně zhodnotit. Mimochodem všem ostatním jsem nastavil Ubuntu Classic, tedy GNOME 2, nechci je vystavovat dalšímu šoku.
Tady jsou má zjištění:

Věci, které se mi líbí:
Unity má příjemný, odlehčený vzhled. Nic není moc přikrášlené, zbytečně se neplýtvá místem.

Nabídka aplikací podle aktivit - líbí se mi, že po kliknutí na logo Ubuntu se zobrazí nabídka, která nabízí aplikace podle aktivit - prohlížení webu, e-maily, hudba, fotografie. To je velká pomoc pro běžné uživatele.

Některé aplikace nabízí akce přímo z kontextové nabídky v launcheru. Např. v Shutteru můžete vybrat snímek jen aktivního okna, aniž byste museli otevírat okno Shutteru.

Lenses jsou docela dobrý způsob, jak prostředí rozšiřovat o další funkcionalitu. Bohužel tak trochu naráží na omezenou vertikální kapacitu launcheru. Už na začátku je launcher zaplácaný mnoha ikonami a pokud přidáte další a ještě do toho máte několik aplikací puštěných, začíná být launcher nepřehledný.

Rychlé spouštění aplikací - stal jsem se doslova závislým na GNOME Do a zvykl jsem si, že pár stisky klávesy pustím cokoliv, Unity se tomu přibližuje, i když tuto vlastnost má dnes už každé moderní prostředí.

Věci, které mi vadí:
Globální menu - jedná se o věc, která mi vadí na Unity ze všeho nejvíce. Zkoušel jsem chvíli pracovat v GIMPu a při práci s ním je globální menu opravdová noční můra. Umocněné to je ještě tím, že je nabídka v panelu neviditelná, dokud na něj nenajedete kurzorem myši. To mi přijde pro běžné uživatele ještě více matoucí. Globální menu taky běžné uživatele mate v tom, kde je hranice aplikace. Třeba mojí máti dělá dost velký problém určit u maximalizované aplikace, co je ještě součástí okna (aplikace) a co už patří do systémové části horního panelu. S globálním menu by byla ztracená úplně. Toto řešení přináší také nekonzistenci, některé aplikace prostě globální menu nepodporují (typicky Java aplikace). Potom máte některá menu v panelu, některá v oknech... To jsou všechno negativa, proti kterým jsou úspora pár vertikálních pixelů a čistější vzhled jen chabá protiváha.

Schovávání launcheru - tato vlastnost mě při práci také dosti otravovala. Neustálé vysunování launcheru pokaždé, když potřebuju přepnout mezi okny, mě hodně zdržovalo. Přitom pár zabraných horizontálních panelů na dnešních širokoúhlých monitorech nikoho nezabije. Naštěstí jde trvalé zobrazení panelu velmi jednoduše nastavit.

Applety horního panelu - zatímco integraci ovládání hudby do appletu pro ovládání zvuku považuji za dobrý nápad, zpracování ostatních appletů je opravdu špatné. Týká se to především Network Manageru a kalendáře. Tyto applety jsou tak špatné a nepřehledné, že nechápu, jak mohly projít nějakým testováním uživatelské přívětivosti. Jejich obdoby v GNOME 3 jsou nesrovnatelně lepší. Smíšené pocity mám z integrace komunikačních aplikací do jednoho appletu. Na jednu stranu mi to přijde jako dobrý nápad, nicméně pro zobrazení okna kecálka to vyžaduje dva kliky místo jednoho a že tuto operaci udělám během dne nespočetněkrát.


Srovnání appletu Network Manageru v GNOME 3 a Unity.



Srovnání appletů kalendáře - GNOME 3 a Unity.

Minimalistické posuvníky - když jsem je viděl poprvé, říkal jsem si: konečně nápad v Unity, který se mi opravdu líbí. Nicméně praxe ukázala spíše opak. Pracuje se mi s nimi hůře než s klasickými scrollbary. Ještě větší problémy s nimi měl taťka. Chvíli jsem ho pozoroval, jak v novém Ubuntu 11.04 pracuje, a bylo okamžitě viditelné, jak s nimi zápasí. Stejně jako globální menu i nové posuvníky přinášejí nekonzistenci, protože se člověk v jednom prostředí může setkat hned s několika druhy posuvníků. Na obrázku můžete vidět posuvníky tří aplikací, z nichž všechny jsou vykreslovány pomocí GTK.

Přepínání mezi okny - mi dělá větší problémy než v GNOME 2, kde byl přítomný taskbar. Tím nechci říct, že mi taskbar chybí. V GNOME 3 ho vůbec nepostrádám. Tam stisknu magickou klávesu Windows a můžu: mít přehled o otevřených oknech, přepínat mezi okny a plochami, spouštět aplikace, hledat soubory. V Unity tohle dělat můžu taky, ale krkolomněji a přes různé klávesy a z různých míst. Chci na to mít pouze jednu klávesu a dělat to přímočaře.

Ikony na ploše - mám rád ikony na ploše, odkládám si tam soubory, s kterými momentálně pracuji atd. Unity umožňuje ikony na ploše mít. Nicméně je to naprosto k ničemu vzhledem k tomu, že neexistuje žádný jednoduchý způsob, jak se na plochu dostat. Klávesová zkratka Ctrl+Alt+D, která v GNOME 2 minimalizovala všechna okna, v Unity nefunguje a žádný grafický prvek, který by to umožňoval, jsem také nenašel. To můžou rovnou ikony na ploše a minimalizaci zrušit, jako to udělali v GNOME 3.

Pomalé vykreslování - nemáme na domácím počítači bůhvíjak výkonnou grafiku, ale GNOME 2 s Compizem se v Ubuntu 10.10 vykreslovalo naprosto plynuje, to se o Unity říct nedá.

To jsou mé postřehy z používání Unity. Kdybych neměl možnost volby, asi bych se s ním časem sžil. Zase taková katastrofa to není. Nicméně možnost volby mám a ostatní možnosti se mi líbí víc. GNOME 3 má taky ještě mnoho much, ale je navrženo tak, že se mi s ním pracuje mnohem příjemněji a přijde i mnohem intuitivnější. GNOME 2 nepovažuji za žádný svatý grál, už to není moderní prostředí. Proto nechám na počítačích doběhnout GNOME 2 a časem přejdu na GNOME 3. Unity budu z povzdálí sledovat, ale momentálně mě nepřesvědčilo.

Nové zpracování nabídek v GNOME

, , , ...

Z nějakého, mně nepříliš pochopitelného důvodu nejsou najednou klasické programové nabídky v oblibě. Ne že bych byl jejich velký zastánce nebo byl otočený zády k inovacím, ale nijak zásadně mi nevadí a nečiní mi problém je používat. Nicméně realita je taková, že se jich v poslední době snaží zbavit hodně programů a desktopových prostředí.

Microsoft se je snaží zefektivnit a vydal se cestou Ribbonu (na to, jak se mu to daří, asi neexistuje objektivní odpověď). Naopak např. Ubuntu se snaží ušetřit místo, které nabídky zabírají, a vydalo se cestou Mac OS X a globálního menu. Osobně považuji tento přístup za úplně nejhorší, protože řeší opravdu jen to malé ušetření místa a naopak přináší celou řadu problémů. Není třeba o nich dlouze referovat. Koho to zajímá, může se podívat na bug #682788, který jsem na Launchpadu nahlásil. Pod ním se strhla solidní diskuse.

V GNOME 3 naštěstí zůstaly nabídky v oknech. Ale i zde se začalo uvažovat nad tím, že se nahradí něčím jiným. Začaly se scházet různé návrhy, mezi kterými nechybí ani řešení a la Google Chrome, ani globální menu. Nicméně nejvíce se mi líbí tzv. mega menu, která jsou kombinací přístupu Google Chrome a Ribbonu. Šetří místo, ne jako Ribbon, který neustále zabírá několik vertikálních centimetrů obrazovky, a zároveň si zachovává přehlednost, což je často uváděno jako největší výhoda Ribbonu. Uvidíme, co nakonec designéři vyberou, ale proti takovéto inovaci bych nebyl. Samozřejmě se u tohoto řešení mohou objevit problémy s místem při velkém množství voleb, ale jako návrh se mi to líbí.

Mega Menu

GNOME 3 Launch Party

, , , ...

U příležitosti vydání GNOME 3 v rámci globální launch party, pořádané GNOME Foundation, organizujeme setkání také v Praze. Pro návštěvníky jsou pro návštěvníky připraveny zajímavé přednášky:
GNOME 3 z pohledu uživatelů a vývojářů (představení GNOME Shell, novinky v aplikacích, změny v knihovnách - GTK+, glib,...). Přednášet budou Tomáš Bžatek, vývojář GNOME ze společnosti Red Hat, a Tomeu Vizoso, španělský vývojář, který mimo jiné pracoval na podpoře Pythonu v GNOME 3.
Unity jako alternativní cesta (představení desktopového rozhraní z dílny společnosti Canonical, postaveného na GNOME). Přednášet bude Vojtěch Trefný, dlouholetý propagátor Ubuntu v České republice a předseda občanského sdružení Ubuntu pro ČR.
Release a bug management v GNOME (plánování vydání a QA v GNOME). Přednášet bude dlouholetý německý člen GNOME Foundation Andre Klapper, který se jako člen release teamu podílí na plánování vydání.
Lokalizace GNOME (nejen o překladech GNOME do češtiny). Přednášet bude vedoucího českého lokalizačního týmu Petr Kovář.

Návštěvníci dostanou flashky s live verzí Fedory, na které si můžou nové GNOME 3 vyzkoušet přímo během přednášky. Po přednáškách bude následovat neformální část v nedaleké restauraci.

Všichni jsou vítáni!

Datum a čas: sobota 9. dubna 2011, 15:00 (neformální část bude začínat v cca 19:00)
Místo: přízemí bloku 7 v areálu strahovských kolejí

Aktuální informace o akci naleznete na adrese: http://bit.ly/gm64BY
May 2013
M T W T F S S
April 2013June 2013
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31