Sesivany's blog

Dnes si užívám svůj první nelegální den v USA. Jsem sice v Praze, ale to americkým úřadům nevadí. Jak se to všechno přihodilo? Jak už jsem tu na blogu psal, při pobytu v Kanadě jsem přišel o pas, v kterém jsem měl i vízum do USA. Samozřejmě jsem se pokoušel získat vízum nové, ale mělo to hned několik háčků. Prvním problémem, na který narazíte, je vůbec se dovolat na americkou ambasádu v Kanadě. Několik minut trvá, než se proťukáte přes milion voleb a pak jste vyzváni k zadání čísla kreditní karty. Zadarmo si s nikým nepokecáte. Zkusit to můžete na nouzovou linku, tam jste ale upozorněni, že slouží pouze pro americké občany a následně jste opět vyzváni k zadání čísla kreditní karty. Když jste americký občan, v zahraničí vám někdo ukradne doklady i s penězi a chcete zavolat svoji ambasádu, jste lidově řečeno v prdeli.
Když jsem se tedy uvolil k tomu, aby mi strhávali dva dolary za minutu, dozvěděl jsem se od slečny, že nejbližší volný termín pro vyřízení víza je za šest týdnů. Nakonec mě to ani tak moc nemrzelo, protože bych to vízum stejně nedostal. To člověk může dostat pouze do pasu, který má strojově čitelnou zónu, což můj náhradní cestovní doklad ani náhodou nesplňoval. Mohl jsem si přímo v Torontu nechat vyřídit regulérní cestovní pas, ale opět bych čekal měsíc a půl.
Výsledkem tedy bylo, že jsem si musel koupit letenku z Toronta do Prahy a do USA už jsem se tedy nevrátil.
Jenže pokud se z USA vracíte přes Kanadu nebo Mexiko, máte problém. Při vstupu do USA vám totiž do pasu vloží kartičku, kterou si potom při opuštění Států opět berou zpět. Podle toho tak poznají, že jste Státy opustili včas a nejste tam nelegálně. Při cestě do Kanady vás však američtí celníci vůbec nekontrolují a tudíž neodevzdáváte ani onu kartičku. To se stalo i mně. Včera mi skončila lhůta, po kterou jsem mohl být v USA legálně, a počínaje dnešním dnem jsem vedený jako nelegální přistěhovalec.
Jak z toho ven? Kontaktoval jsem americkou ambasádu v Praze. Opět to nebylo nic lehkého, zabralo to nějaký čas, ale aspoň po mně nechtěli žádné peníze. Dostal jsem adresu ve Washingtonu, na kterou budu muset zaslat dopis s vysvětlením a důkazním materiálem, že jsem USA opravdu opustil včas. Jinak je vysoce pravděpodobné, že se na hodně let do USA nepodívám. Nepřijde vám to padlé na hlavu?
Může být však mnohem hůře, jak dokazuje případ jednoho mladého Kanaďana. Když jsem byl v létě v Kanadě, tak se to zrovna hodně probíralo v novinách. Tento mladý nebožák splavoval na raftu řeku Niagara River, která leží přímo na hranici mezi Kanadou a USA. Raft se s nimi převrátil a on doslova bojoval o holý život. Měl velké štěstí, že si ho všiml jeden rybář, kterému se podařilo ho zachránit. Smůlu měl však v tom, že ho vytáhl na americký břeh. Okamžitě byl odvezený do nemocnice a když se druhý den vzpamatoval, odvezli ho rovnou do vězení. Odtud ho sice také docela rychle pustili, ale byl okamžitě vyhoštěn zpátky do Kanady a za nelegální překročení americké hranice si "vysloužil" pětiletý zákaz vstupu na americkou půdu. Inu, Amerika je země netušených možností

Zkouškové se blíží ke konci a já jsem duchem čím dál víc za oceánem. Letos, stejně jako poslední tři léta, jedu do USA. Kromě toho, že člověk změní prostředí a nakoupí si plno věcí za úplně jiné ceny než u nás, může cestovat. První rok jsem to příliš nehrotil a procestoval jsem pouze města na východním pobřeží a pořádně prošel New York. Jen ten je mimochodem tak na čtrnáct dní. Druhý rok jsme vyrazili na západní pobřeží a projely všechny ty světově známé místa - Hollywood, Grand Canyon, San Francisco, Las Vegas, Yosemit atd. Až na příšerné vedro, které místy dosahovalo 45 stupňů, to byl rozhodně povedený výlet. Vrchol mých cestovatelských zážitků přišel loni, kdy jsme procestovali západní Kanadu. Nádherná příroda, pohodová atmosféra, co víc si přát? Proto jsem se rozhodl, že se do Kanady letos podívám znovu, tentokráte do východní. Původně jsem se chtěl jet podívat za tetou do Toronta, tam půjčit auto a vyrazil k východnímu pobřeží. Jenže, ač jsem na kanadské vzdálenosti zvyklý, tato mě opravdu zaskočila. Z Toronta na pobřeží je to 1800 km, to by mi trvalo tak dva, tři dny, projel bych mraky benzínu a prolomil všechny bezplatné limity ujetých kilometrů. Další možností byl autobus. Tomu ale tato vzdálenost trvá 40 hodin a jestli něco nesnáším, tak je to cestování v autobuse. 40 hodin by mě opravdu zabilo. Poslední zvažovanou možností tak byl let. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem zjistil ceny letenek. Dvouhodinový let z NYC do Halifaxu tři měsíce předem stojí 600 dolarů. Kde jsou ty loňské a předloňské ceny? Předloni jsem platil za let NYC-Edmonton 360 dolarů a to jsem to kupoval tři týdny předem a předloni jsem zhruba tu samou částku zaplatil za let NYC-Los Angeles. Ceny jsou tedy skoro dvojnásobné. Vidím za tím rostoucí cenu ropy, která už stojí pěkných 135 dolarů za barel. Ale i tak jsou ceny letenek v USA v Evropě hodně rozdílné. V únoru jsem platil za let Praha-Londýn 1700 Kč, což je mnohem méně než 600 dolarů za stejně dlouhý let v USA. Přitom těžko bude kerosín v Evropě levnější než za mořem. Je ale možné, že plno aerolinek jede nadoraz a při rostoucí ceně ropy budou padat jako hrušky. Mám takový neodbytný pocit, že doba levných letenek končí a to pro cestovatele není nic příjemného. Prodražuje se i cestování autem, ještě před několika lety se v USA jezdilo prakticky zadarmo. Litr benzínu stál tenkrát při dnešním kurzu 5 Kč. Dnes už stojí zhruba 17 Kč a při spotřebě amerických aut se náklady na provoz vyrovnají Evropě.
Každopádně své plány na letní cestování budu muset přepracovat. Uvažuji i o cestě na Aljašku a Yukon, letenka je sice taky pekelně drahá, ale zase už to stojí za to. Problém je, že Aljašku si bez auta nedokážu představit, a finančně bych to asi sám neutáhl. Další variantou je, že bych se hned po kempu vrátil domů a procestoval něco tady. Směrem na západ už toho mám procestovaného docela hodně, ale směrem na východ zatím téměř nic, takže možná se budou mé kroky ubírat tímto směrem.