My OperaMelancholia, Lars von Trier
Friday, June 10, 2011 1:06:17 PM
Justine.
Tento film je divně troufalý, jak dlouhá limuzína,
která se snaží ujet úzkou klikatou cestou
velkému strachu z nenabyté kompetentnosti a
jejích případných důsledků - naší očekávatelné slabosti v relativní, prchavé, výkonné
zodpovědné pozici. Nové pozici vydobyté spíše ničím. Chráněné jen mlžící párou.
Tento film začíná detailním, precizně vyobrazeným večírkem po svatbě Justine s Michaelem.
Spořádaná, důstojná svatba je narušena melancholií, rozmělněna povahou ne
zcela duševně zdravé, čerstvé nevěsty Justine.
Justine je vytržená. A to i při té, když ji přítomný šéf,
co zacvakal celou svatbu/párty, uděluje veřejně povýšení jejího doposud zastaváného postu.
Lehká dramata, skeče.
Výčitky.
Justine se prodírá dlouhou šedou těžkou přízi.
Bizardnost.
Justine je pošpiněná.
Opláchnutí, koupel ve vaně.
Objednané štěstí lampióny.
To co je zároveň i není.
To co máme jsme nikdy neměli.
Definitivní zrada.
A tak se mísí pod napětím do bujarého večírku větší porcí Smutek, se zmírňovaným
postupným ústupem folklóru firemních mejdanů. V bodě kde se oba proudy sráží
se snoubí klasické spálení vztahu partnerského i zaměstnaneckého.
Všichni nejbližší se na ni vykašlali kromě její sestry.
Sestra Claire.
Atmosféru nabrala druhá část filmu, a popravdě dokázal bych si představit
uspořádání filmu, kde by se začalo 2. částí, pak trošku zkrácená I. část a nakonec
druhá polovina 2. části. Snad by mne to takto o něco víc vtáhlo.
Justine už nedokáže jít do vany.
Naprosto dokonale zde vrcholí beznaděj, několikrát oddalovaný zánik.
Pevná opora, která je rozmělněna.
Justine se nechala nahá očistit září zkázy.
Uklidněně uklidňoval neuklidněnou až sám raději spáchal chladně sebevraždu.
Slabost. Hodnoty.
Koně jež nás přenesou přes louky a řeky pokud máme na to dost vlastní vůle.
Můžeme přes most jinam.
Nakonec čelí hrůze lépe Justine než její sestra Claire. Za neexistující devatenáctou jamkou.
Byla zrozena prohrou.
To zobrazuje 2. část, která se stala ve skutečném světě, ve kterém bylo ve hře vše. Jako
jedinečnost života.
Hodnocení I.část 73/100 ; II.část 81/100
Tento film je divně troufalý, jak dlouhá limuzína,
která se snaží ujet úzkou klikatou cestou
velkému strachu z nenabyté kompetentnosti a
jejích případných důsledků - naší očekávatelné slabosti v relativní, prchavé, výkonné
zodpovědné pozici. Nové pozici vydobyté spíše ničím. Chráněné jen mlžící párou.
Tento film začíná detailním, precizně vyobrazeným večírkem po svatbě Justine s Michaelem.
Spořádaná, důstojná svatba je narušena melancholií, rozmělněna povahou ne
zcela duševně zdravé, čerstvé nevěsty Justine.
Justine je vytržená. A to i při té, když ji přítomný šéf,
co zacvakal celou svatbu/párty, uděluje veřejně povýšení jejího doposud zastaváného postu.
Lehká dramata, skeče.
Výčitky.
Justine se prodírá dlouhou šedou těžkou přízi.
Bizardnost.
Justine je pošpiněná.
Opláchnutí, koupel ve vaně.
Objednané štěstí lampióny.
To co je zároveň i není.
To co máme jsme nikdy neměli.
Definitivní zrada.
A tak se mísí pod napětím do bujarého večírku větší porcí Smutek, se zmírňovaným
postupným ústupem folklóru firemních mejdanů. V bodě kde se oba proudy sráží
se snoubí klasické spálení vztahu partnerského i zaměstnaneckého.
Všichni nejbližší se na ni vykašlali kromě její sestry.
Sestra Claire.
Atmosféru nabrala druhá část filmu, a popravdě dokázal bych si představit
uspořádání filmu, kde by se začalo 2. částí, pak trošku zkrácená I. část a nakonec
druhá polovina 2. části. Snad by mne to takto o něco víc vtáhlo.
Justine už nedokáže jít do vany.
Naprosto dokonale zde vrcholí beznaděj, několikrát oddalovaný zánik.
Pevná opora, která je rozmělněna.
Justine se nechala nahá očistit září zkázy.
Uklidněně uklidňoval neuklidněnou až sám raději spáchal chladně sebevraždu.
Slabost. Hodnoty.
Koně jež nás přenesou přes louky a řeky pokud máme na to dost vlastní vůle.
Můžeme přes most jinam.
Nakonec čelí hrůze lépe Justine než její sestra Claire. Za neexistující devatenáctou jamkou.
Byla zrozena prohrou.
To zobrazuje 2. část, která se stala ve skutečném světě, ve kterém bylo ve hře vše. Jako
jedinečnost života.
Hodnocení I.část 73/100 ; II.část 81/100
