At Loss for Words

Podivnost českého názvu si vysvětluju neumělým překladem stejně tak zvláštního originálního názvu, Candle Cove. Ale to nejzvláštnější je, že si ten seriál pamatujeme jen tři, ostatní vůbec netuší o čem jsme mluvili. Běžel někdy před večerníčkem, tuším, nebo až po zprávách? Když mi bylo pár let, večery se zdály tak strašně dlouhé. Navíc mě na něj mamka nechávala koukat, jen když neběželo nic jiného. Nejprve jsem měl za to, že to bylo o pirátech, vybavil jsem si scénu s piráty před jeskyní, ale kamarádi mě opravili, že to bylo o malé dívce a jejích imaginárních přátelích - pirátech.

Jako děti nás upoutalo ledasco, takže jsme příliš neřešili detaily a nízký rozpočet seriálu. Loutka Piráta Persyho, ze kterého mi mimochodem vždycky běhal mráz po zádech, byla složena z dílů ostatních loutek a hlavu měl z porcelánové, až starožitně vypadající, panenky. Jednoduchá, toho času "počítačová", znělka. Na pozadí hrála stále dokola stejná flašinetářská melodie. Jakmile někdo vzpomněl slovo Vysmívaná což byl název pirátské lodi, začali jsme si na seriál vzpomínat podrobněji. Čelo lodi bylo tvarováno jako obrovská klauní tlama, která při plavbě jakoby polykala vodu, a stále se opakující tentýž záběr na ni byl doprovázen smíchem či snad křikem, nebo asi obojím dohromady. Na to následovala hláška musíte ... jít ... dovnitř s dlouhými pauzami mezi slovy; nikdy jsem nepřišel na to, co to znamenalo.

Ani mi nebylo jasné kdo byl záporák a kdo hrdina. Dva jsme diskutovali, zda Pirát Percy nebo další otřesná marioneta s knírem, Horác Hrozný, který taky nosil pásku přes oko a já si tehdy myslel, že to znamená, že má jen jedno oko. Ale ten byl asi jen pomocníkem hlavního záporáka. Když si vzpomenu na toho, vůbec nechápu jak mohli něco takového vysílat, nebo jak nás na něco takového mohli nechat dívat. Kostlivec, který v ty nejnečekanější chvíle sestoupil do scény, s černým kloboukem, který měl vypadat jakože je sešitý z dětských kůží, a pláštěm a já si tehdy zakrýval oči hrůzou. Jeho lesklé skleněné oči byly příliš velké do jeho lebky a to jeho hrůzostrašnost jen násobilo. Jeho čelist se neotvírala, ale posouvala dopředu a dozadu, a v jednom díle se jej ...Janice, tak se to děvče jmenovalo, ptala proč, tak se otočil přímo na diváky a přestárlým hlasem zavrzal: žvýkám tvoji kůži.

Byl jsem tak rád, že nejsem jediný, kdo si ten seriál pamatuje. Ve školce jsem z toho míval šílené, často mokré, noční můry, v nichž jsem viděl všechny postavy, které jen tak stály a křičely a oháněly se po mě. A Janice se v nich třásla a vypadala jako kdyby už brečela dlouhé hodiny.

Zajímavé to ale začalo být, když jsem ten sen popsal klukům. Ti si vzpomněli, že něco takového také viděli, a že to možná nebyl jen můj sen, ale snad dokonce regulérní epizoda. Regulérní epizoda, ve které postavy prostě stály a vřískaly. Nevybavuji si žádnou další epizodu. Ještě ten večer jsem se, ze zájmu, zastavil za mamkou, jestli si tenhle divný seriál pamatuje. Byla překvapená, že jsem si na něco takového vzpomněl, prý jsem měl vždycky velkou představivost, hlavně prý s touhle mou malou pohádkou o pirátech. Údajně jsem vždycky napochodoval do pokoje, že se jdu koukat na Zátoku, přepnul na osmý program, na kterém nebylo nic naladěno, a dvacet minut koukal na šumící obraz.


PS: Sám nevím co si o tom myslet, na internetu jsem našel jen právě tu jednu poslední, zvláštní, epizodu. Ještě zvláštnější je, že pokaždé, když se na to video dívám, připadá mi kratší.