Jakub Weiner

Nejdřív jsem se přihlásil, pak odhlásil (nedělní oslava), pak zas přihlásil jenom na sobotní štafety a potom teda i na odpolední sprint. A u toho už zůstalo. Takže je vidět, že sobotní dvojboj v Lipníku nad Bečvou byl takovej jó a né... No a navíc jsem se dostával z rýmičky a to je vždycky mrzutost.

Takže; dlóóuhá cesta tam, kde se skandálně moc vrstevnicema zvedá hrad Helfštýn. Dopolední štafetky; no, tak pěknej úvod a pak víceméně jasný bouchání, taková jako normálka. Kopce jsem čekal větší... Co mně ale vadilo bylo to, jak se pořadatelé vybodli na diváckou stránku, což je teda podle mě na štafetách skoro nejdůležitější prvek. Jednak komentování (to jsme ale u stanu v podstatě neslyšeli, takže jak moc bylo tragický úplně nevím, ikdyž netradiční komentář Krišpýny jsme si užili loni), ale hlavně smysl postupu na diváckou a její umístění mně nějak uniká. Musel jsem se hodně soustředit, abych Šábu zaregistroval... Jinak od sebe jsem po rýmičce a kašlíčku čekal spíš eine kleine katastrófe, ale nemůžu říct, že by se nakonec konala.

No a pak ten sprint. Těsně před cestou na start jsem poslouchal jenom jakej to je běžák a bezmozkovej závod a tuhle propagandu jsem si udržel i chvíli po doběhu. Ale pak se kyvadýlko začalo zhoupávat. Nene, nemůžu souhlasit; tenhle závod splňoval to, čím je v definici sprintu popsanej, tj. trať umožňující rychlej běh a volby postupů. A nemůžu říct že by nohy ani mozek během těch šestnácti minut zahálely...

Volby. Byly tam. Přesně takový jaký by měly bejt. Na mojí trati řekněme sedm osm (2,4,5,7,9,10,13,14) a to zdaleka nejen vizuálně rovnocenný varianty barák zleva nebo zprava. Totiž... když se trochu víc zamyslíme nad smyslem existence voleb na sprintech... K čemu je vlastně postup, kde zleva i zprava to z mapy vypadá rovnocenně? Není to potom loterie? Nemělo by se z mapy nechat vyčíst, která volba je lepší? A to vyčtení že by neznamenalo čtvrtminutový luštění? A tady si třeba myslím, že tohle se povedlo. Za trochu koukání do mapy se to dalo poznat.

Těžko říct, jestli koncept mohl bejt jinej; jestli nebylo nějaký omezení... Že by to sneslo větší návštěvu a volbu v rámci historického centra - to asi jo; ale jinak se mně líbilo i to, že trať vystřídala jak historii, tak park i sídliště. Spíš bych staviteli pogratuloval.

Jo a jak jsem utíkal. Pěkně ;-) Ztráta na vítěze minuta a půl je u mě povedenej závod. V mapě jsem to ustál, včas jsem zabránil špatný volbě na pětku a sedmičku, a tak bych našel jenom jednu pětivteřinovku zbytečným pravým úhlem při běhu po lávce přes potůček na devítku.

No, není tajemstvím, že cestování na Moravu (=do Bulharska) není žádným šlágrem, ale tady bych to za ztracenej čas s dovolením nepovažoval.

Inu: "Uvěřitelné věci se dají vymyslet; ty neuvěřitelné se musejí stát." (Zdeněk Jirotka - Saturnin)

Píseň pro dnešní den:

Tak middle ve Chvalči je minulost. A protože se mě spousta lidí ptalo, proč to bylo takhle a proč ne jinak, a proč byl start do kopce a co to vůbec znamená stavět tratě, tak se dnés podívámezpátkydominulostinató, jak to celý vlastně od začátku probíhalo.

Když jsem dostal úkol postavit krátkou ve chvalečským lese, zajásal jsem. Čtyřikrát jsem tady závodil (z toho jednou bronzově na mistráku), dvakrát roznášel, takže jsem měl docela přesnou představu, jak to tam vypadá. A že ta stavba bude docela foukačka; prostě dám start nahoru, vymetu tamtu pěknou balvanovou stráň u Petříkovic (jako to hezký) a doplním nějakýma seběhama ve světle zeleným hustníku (jako to těžký)... A pak budu strašně oblíbenej... ;-)

To bylo "to" na začátku. A přesně od tý chvíle už jsem narážel na jeden limit (lesa i můj) za druhým. První fáze přemejšlení se týkala umístění startu, cesty na něj a využití balvanový části. K mýmu překvapení jsem zjišťoval, že pozice (v lese a vůči centru) a podoba týhle krásný pasáže je úplně na ... (hnojivo Kamile) a následně, že mně z toho teda neleze nic moc smysluplnýho. Dlooouho jsem si kreslil... až jsem jakous takous linii uplácal, ikdyž necítil jsem, že to je zrovna to pravý a navíc tam byly otazníčky. Ty jsem si "vyřešil" tím, že jsem v listopadu navštívil terén. Tam se za použití veškerých mých horolezeckých schopností ukázalo, že oba plánované průchody skalama jsou s hvězdičkou. Pak jsem si prohlídl celej les a když jsem se horem vracel zpátky, tak místo toho úplně nejhezčího místa na mě zírala paseka jak kráva. Natáhl jsem moldánky a jel domů. To co jsem do tý doby udělal šlo do koše a koukala na mně znovu úplně čistá mapa.

Použitelnej prostor (na middle), kterej už předtím nebyl kdovíjak velkej, se dramaticky zmenšil. Tratě lezly smysluplnější, hodně zamotaný (což mně teda nevadilo), ale měl jsem ještě před sebou důkladnou prohlídku hustníku (kde jsem minule zahlídl nepříjemný klacky). No a vůbec mně tam nevycházelo hezký umístění startu.

Druhá návštěva v terénu. Úplný nadšení z horní partie hřbetu a těžká deprese z neodklizených větví a stromků v hustníku (kde jsem plánoval to gró závodu). Chtě nechtě jsem sáhnul do tratí a vyhodil jedny z nejzajímavějších a nejtěžších postupů a kontrol. Víceméně ale bylo jasný, že úplně všechno vyhodit nemůžu. Ono se to lehko řekne, ale tolik možností kudy tratě vést jinudy tam nebylo. Vznikl tak určitej kompromis, kde některý tratě tuhle mrzutost víceméně jenom štrejchly, většině tam zůstaly jeden dva postupy. Start do kopce jsem teda umístil metodou nejmenší zlo (na cestě), ale vůbec jsem z něj nebyl nadšenej. Ikdyž vytvořit tlak na závodníka už od startu jsem chtěl.

Třetí návštěva v terénu, roznos lístečků a na web upozornění, že v některých místech bude potřeba zatnout zuby.


A šlo se pořádat. S lesem se teda stalo to, co vždy překvapí. Rozpučely listy na stromech a neuvěřitelně se to celý zneprůhlednilo. Místa do tý doby úplně holý se staly buší (jako třeba devatenáctka u H21A). V pátek bylo potřeba vzít pilu a sekeru a odklackovat dvě místa pro kontroly; v sobotu odpoledne mně to ještě nedalo a vyčistil jsem cestičku traverzovku od startu ke kontrole 34 (pro někoho první) a vydal jsem se i dál, ale to se prostě nedalo. Odpoledne a v noci před závodem proběhla velmi zlá, zlá, nemilá, ošklivý případ. Les nám úplně prochcal. No jo, to je těžký, na klasiku vedro, na middle mokro a kluzko. Opačně by to bylo pochopitelně ideální.

No takže shrnuto podtrženo, čekal jsem kritiku za start, klacky a proč to nebylo v tý nejefektnější části. Taky jsem byl zvědavej, jak rychle se to půjde.

Čas před startem a po něm jsem strávil v lese, asi čtyřikrát jsem se byl podívat na start. Je to mrzutost, no, ale tak se aspoň zahřáli a na začátku se to snad nějak sneslo. V horních partiích kopce to naprosto splnilo účel, v klackách se chodilo (někteří všude...) a hledalo.

Vrátil jsem se zrovna v momentě, kdy dával rozhovor Tomáš Janovský. Jářku, to jsem si vybral chvíli. "Takovej závod jsem nikdy neběžel, jestli si pořadatele takhle představujou middle, tak...", načež Kája prohlásila, že už rozhovory dělat nebude, že se těch lidí bojí. Občas se v cíli ozval rozlobenej hlas "kdo to stavěl?". A že to je brutální, do kopce, že se tam nedá běžet a že to ani není orienťák... Brzo startující chlapi (Vlastík a Udr) za 45´. Šel jsem na párek a chytal soucitný pohledy slávistů. Už mně bylo i líp... V té chvíli jsem myslel taky na to, jak jsem dával na web jakej že to je hravej middle bez zbytečný fyzický náročnosti a ať si to užijí... a jak mně to někdo přijde otlouct o hlavu.

Tak jsem se vyvrhnul do židle k cíli na příslech. Tak nějak mně připadalo, že v tom apokalyptickým duchu už to nepokračuje. Les postupně schnul, závod se zrychloval (ikdyž obava, že pět kilometrů je moc krátký se minula - první chlap za 40´, první žena 39´) a občas někdo zaskuhral na klacky. Byly i takový, kterým se to líbilo. V cíli jsem překvapivě neslyšel žádný nadávání na start...

Odjížděl jsem v náladě takové rozpačité a ne úplně komfortní... Od reakcí na netu jsem čekal jen to nejhorší, ale tady jsem zažil druhej šok toho dne:

:: V neděli byla na pořadu krátká trať ... tratě postavil Jakub Weiner. Po nočním dešti se ochladilo, ale po celý den vydrželo bez deště (na konci občas prosvitlo i sluníčko). Déšť ale způsobil, že terén byl hodně kluzký. Tratě byly namotány na hřbetu nad centrem, dost kontrol byl v hustnících, kde bylo i nepřijemně hodně klacků a pořezaných stromečků, které dost zpomalovaly běh. Tratě se staviteli opravdu povedly, měly změnu směra i tempa, orientačně náročné kontroly (dalo s k nim domapovat, nebyly na náhodu). Ale opět byl dost dlouhé. Světový trend je těsně pod směrný čas, tady byly časy opět hodně (i když v limitu) nad směrnými časy, k tomu ale určitě přispěl již zmiňovaný noční liják. (Béďa)

:: V neděli byla moc pěkná krátká trať. (Béďa)

:: Pěkné prostředí a nakonec i počasí vykouzlilo zdařilé závody, i když závodnící se museli poprat s drsným kopcovatým terénem ... Neděle vyšla stavitelsky mnohem lépe a v kopcích, skalkách a hustníčcích bylo zajímavé vše umapovat a přitom udržet i rychlost. (Sosna)

:: V neděli se po nočním dešti ochladilo, ale nepršelo. Běžela se moc pěkná krátká trať na skalnatém hřbetu nad shromaždištěm. Hřbítek naše kategorie překonávala 6x, takže tratě zde byly pěkně namotané. (Chrast)

:: Nedělní krátká trať využila hlavně prostor skalnatého hřebene a hezké tratě byly hlavně mapově náročné. (Choceň)

:: Middle se zdál podle parametrů poněkud mírumilovnější, ale neustálé přelézání skalnatého hřbetu z jedné strany na druhou a probíhání zakácenými hustníky způsobily nárůst časů. Technická náročnost pak byla dána nutností dodržet přesně azimut při přechodu přes skály a při šikmém stoupání a klesání zakácenými a zarostlými svahy, nemluvě o problémech při dohledávání ve skupinách skalek a balvanů v hustníkách. Stavitelům tratí je nutno připsat k dobru, že nezneužili nepřehledný prostor pro schovávání kontrol a pro vytváření shluků kontrol neodlišitelných jednoduše podle mapy. Obecně se dá říct, že to byl vynikající trénink jak před českým mistrovstvím na midlu, tak i před Veteránským mistrovstvím světa v Německu. Je jen škoda, že výzvu tohoto náročného terénu nevyužilo větší množství našich členů. (Kačerov)

:: V neděli se běžela krátká trať ve stejném prostoru a už pohled na délky( mimořádně krátké) a počty kontrol( mimořádně vysoké) sliboval nějakou kulišárnu. Krátké postupy, těžká dohledávka, množství kontrol a hlavně pokácených stromů v lese, a o běhu se mnohdy nedalo mluvit. V tomto závodě se ukázalo, že v Turnově jsou dobří mapaři a tvrďáci. (Turnov)

A tak zatím nezklamal jen pan Havlík z Jičína:
:: Hororové závody ve Chvalči
Dvěma závody začal žebříček B- Čechy ve Chvalči u Trutnova. Pořadatelům ze Slavie Hradec Králové se závody nepovedly. Sobotní klasika - hodně přetažené směrné časy a velké převýšení. Nedělní sprint byl nesmyslně vybrán a soustředěn do malého prostoru skalního hřebene. Kolem jenom kameny a klacky po nedávné velké prořezávce. Nebyl to orientační běh , ale skákání a lezení přes klacky a klády. Navíc takovýto terén nejde pořádně zmapovat a tak rojnice závodníků hledaly své kontroly. Opět přetažené časy. Z pohledu žáku a veteránu to byl příklad jak se tratě nemají stavět. Nedalo se běžet, bylo to nebezpečné, zejména v neděli po nočním dešti, mokré kameny a klády hodně klouzaly. Doplatil na to Láďa Mikan zlomenou nohou a výronem kotníku. Daleko bylo parkoviště - předražené občerstvení - co shromaždiště v případě deště ?! První den nebyly výsledky na Netu. Vyhlašování vítězů - žádné.

...letos pořádal Vamberk v Doudlebách. Jako ještě teď mám dojem, že se mi to snad zdálo.

Fakt nevím kde začít. Tak snad výběrem terénu. Žádnej zázrak, navíc hodně limitovanej řekou s jenom dvěma mosty. Na druhou stranu; často se říká že "...v tomto terénu se nedalo asi víc vymyslet..."; já říkám: VŽDY SE DÁ NĚCO VYMYSLET! To, co vymysleli pořadatelé, to ale nebylo.

Opravdu svéráznej koncept závodu, kdy se v jednom malém prostoru odehrál příchod na shromaždiště, cesta na start, sběrka a doběh, sedmnáctá kontrola, postup na osmnáctku, postup na sběrku a viditelná dvacátá kontrola. Kromě toho, že tam vznikl maglajs, tak je to takový jako NEFÉR!!! To opravdu nešlo vymyslet jinak? Odpovím si sám - ŠLO!

Umístění startu na terase břehu bylo taky zajímavý, ale kde jinde bych mohl pozorovat, jak vítr fouká mapy do řeky...

A teď k samotnýmu závodu. PANA STAVITELE VZÍT FOFREM NA ŠKOLENÍ, JAK MÁ VYPADAT ZÁVOD VE SPRINTU! Na trati s jednadvaceti kontrolama (mimochodem zbytečně moc) byla jediná opravdová volba postupu (na jedničku) a potom už jenom jedna parodie na volbu (na šestku). JINAK KDE NIC TU NIC!!! Opravdu relevantní oblastní mistrovství, ze kterýho se postupuje na MČR... Kromě toho mě neskutečně nadzvedla šestnáctá kontrola umístěná za (překonatelným) plotem. Pravidla prý říkají, že v tomto případě se dá razit skrz plot. No to jsem pochopitelně nevěděl (což je moje blbost) a obíhal jsem, takže jsem tam spolu s odběhem na další kontrolu mohl dostat tak 30-45 vteřin... Já nějak nevím, asi mi uniká smysl toho celýho. Podle mě by správná trať měla být blbuvzdorná. Potom totiž tyhle pochybný věci řešit vůbec nemusím...

A na závěr - sprint se směrným časem 15 minut, kde se pouze první dva dostanou pod dvacet minut?

Jinak jsem tenhle text vložil na hodnocení, takže budu zase chvíli oblíbenej...