My OperaKdo hledá najde...
Tuesday, May 4, 2010 12:46:26 AM
Po příjezdu z výletu na Big White náš čekal nelehký úkol, na který jsme měli sice necelý měsíc, ale i to někdy nemusí stačit. Museli jsme si najít nové bydlení.
Naši spolubydlící se rozhodli opustit dosavadní bydlení měsíc před tím, než (v těchto dnech na začátku května) odjedou domů s tím, že budou poslední měsíc (duben) cestovat a budou přebývat u svých kamarádů. OK tedy.
My měli dvě možnosti, buď si najít další spolubydlící, anebo si najít nový byt. A rozhodli jsme se, že už nechceme s nikým sdílet společné bydlení a raději se pokusíme najít něco jen pro nás.
A tak začal hon na byt. Stálo nás to odepisování emailů a volání na spoustu nabídek, ale dlouhou dobu jsme nemohli nic najít. Problém tkvěl v tom, že jsme hledali byt, který by byl plně zařízení. To znamená kuchyňské náčiní, postele, internet, pračka, nějaká sedačka a taky aby byla v nájmu zahrnuta voda a elektřina. Hodně lidí inzerovalo, jakože, plně vybavený byt. Jenže po návštěvě a prohlídce jsme velmi často zjistili, že něco chybí. Postel. Lednička. Internet. Vybavení kuchyně. Anebo byl třeba nízký strop (pro mě) v tzv. basementech (u nás obydlených sklepech).
Až jsme jednou dorazili k velmi příjemné Kanaďance, která nabízela takovou menší bytovou jednotku (asi 1+1), opravdu plně vybavenou, za dobré peníze, jen velmi daleko. A to hlavně od mojí práce. A taky by se mě i Lucce prodražilo cestování do práce, kdybychom to vzali. Tak jsme řekli ne a rozhodli se hledat dál.
Jenže čas utíkal a my stále nic neměli. Tak jsme se rozhodli, že paní zavoláme a zeptáme se, zda-li je byt ještě volný. Nebyl. Tak jsme začali být nervózní a hledali dál. A stále nic.
Jednoho dne jsme narazili na byt, který byl jen asi 5 minut od místa, kde pracuje Lucka a já bych to měl do práce o poznání blíže. Jenže, opět něco chybělo a taky cena byla vyšší. Nicméně jsme nad touto nabídkou vážně přemýšleli. Tlačil nás čas a tak jsme neměli mnoho možností.
Seděli jsme tak trochu zklamáni v kuchyni a rozhodli se paní zavolat s tím, že to bereme. Ona nám již asi dvakrát volala, ale mi to nezvedali, nemohli jsme se rozhodnout, zda ano či ne. V tom se Lucce rozezvonil telefon a ejhle. Volala nám ona paní Kanaďanka a prý jestli už něco máme, že jí to s lidmi, co se měli nastěhovat, nevyšlo a tak si na nás vzpomněla.
To byl hotový zázrak. Zavolala za minutu dvanáct. Samozřejmě jsme na její nabídku kývli a bylo vymalováno. Dohodli jsme se, kdy se budeme moc nastěhovat a dokonce nám nabídla, že pro nás přijede autem a pomůže nám se stěhováním. Hodná to žena.
Po nastěhování jsme strávili asi 2 dny uklízením, protože předchozí nájemníci byli tak trochu prasata a neuklidili po sobě nic. Co se dalo dělat. Zvládli jsme to za ně.
Naši spolubydlící se rozhodli opustit dosavadní bydlení měsíc před tím, než (v těchto dnech na začátku května) odjedou domů s tím, že budou poslední měsíc (duben) cestovat a budou přebývat u svých kamarádů. OK tedy.
My měli dvě možnosti, buď si najít další spolubydlící, anebo si najít nový byt. A rozhodli jsme se, že už nechceme s nikým sdílet společné bydlení a raději se pokusíme najít něco jen pro nás.
A tak začal hon na byt. Stálo nás to odepisování emailů a volání na spoustu nabídek, ale dlouhou dobu jsme nemohli nic najít. Problém tkvěl v tom, že jsme hledali byt, který by byl plně zařízení. To znamená kuchyňské náčiní, postele, internet, pračka, nějaká sedačka a taky aby byla v nájmu zahrnuta voda a elektřina. Hodně lidí inzerovalo, jakože, plně vybavený byt. Jenže po návštěvě a prohlídce jsme velmi často zjistili, že něco chybí. Postel. Lednička. Internet. Vybavení kuchyně. Anebo byl třeba nízký strop (pro mě) v tzv. basementech (u nás obydlených sklepech).
Až jsme jednou dorazili k velmi příjemné Kanaďance, která nabízela takovou menší bytovou jednotku (asi 1+1), opravdu plně vybavenou, za dobré peníze, jen velmi daleko. A to hlavně od mojí práce. A taky by se mě i Lucce prodražilo cestování do práce, kdybychom to vzali. Tak jsme řekli ne a rozhodli se hledat dál.
Jenže čas utíkal a my stále nic neměli. Tak jsme se rozhodli, že paní zavoláme a zeptáme se, zda-li je byt ještě volný. Nebyl. Tak jsme začali být nervózní a hledali dál. A stále nic.
Jednoho dne jsme narazili na byt, který byl jen asi 5 minut od místa, kde pracuje Lucka a já bych to měl do práce o poznání blíže. Jenže, opět něco chybělo a taky cena byla vyšší. Nicméně jsme nad touto nabídkou vážně přemýšleli. Tlačil nás čas a tak jsme neměli mnoho možností.
Seděli jsme tak trochu zklamáni v kuchyni a rozhodli se paní zavolat s tím, že to bereme. Ona nám již asi dvakrát volala, ale mi to nezvedali, nemohli jsme se rozhodnout, zda ano či ne. V tom se Lucce rozezvonil telefon a ejhle. Volala nám ona paní Kanaďanka a prý jestli už něco máme, že jí to s lidmi, co se měli nastěhovat, nevyšlo a tak si na nás vzpomněla.
To byl hotový zázrak. Zavolala za minutu dvanáct. Samozřejmě jsme na její nabídku kývli a bylo vymalováno. Dohodli jsme se, kdy se budeme moc nastěhovat a dokonce nám nabídla, že pro nás přijede autem a pomůže nám se stěhováním. Hodná to žena.
Po nastěhování jsme strávili asi 2 dny uklízením, protože předchozí nájemníci byli tak trochu prasata a neuklidili po sobě nic. Co se dalo dělat. Zvládli jsme to za ně.
