Adventures of my life...

Staci kliknout a jde to si s ni i hrat. Diky Dani za inspiraci:)

adopt your own virtual pet!

Predminuly vikend jsme konecne vyrazili mimo Londyn. Cilem byl zname studenstke a historicke mesto Oxford. Seslo se nas docela hodne, asi 25 praktikantu z ruznych zemi a taky par AIESECaru. Prohlidli jsme si mesto a take jednu z univerzit. V mistni jidelne se natacel Harry Porter (segra neboj, vyfotila jsem, brzy pridam do albumu:) Nejvetsi atrakci byl ale tzv. 'punting' - moment, podivam se do slovniku, co to vlastne znamena v oficialnim prekladu - hmm, 'odstrkavat se bidlem' - no abych vysvetlila, o co jde. Punting (radeji budu pouzivat anglicky vyraz, cte se to 'panting')je takova mistni zabava. Skupina lidi nasedne do pramice a jeden nestastnik (nebo zaplaceny profesional) si stoupne na zad te lodky. Do ruky mu obsluha strci takovou dlouhou kovovou tyc (asi 4-5metru na delku a cca 10cm v prumeru) a ted se chlapce snaz;) Cilem je pomoci tyce postrkovat lodku i s osazenstvem po kanalu a snazit se pritom udrzet se uprostred kanalu (coz se me samozrejme nedarilo) a take nespadnout do vody (coz se mi nastesti taky nepodarilo:) No, na prvni pohled to vypadalo jako docela fajn zabava, trochu se povozit na lodicce. A tak nase posatka ve slozeni Ruta (Litva), Aga (Polsko), Urvi (Indie), ja (Cechy) a nastesti i jeden statecny chlap - dobrovolnik - Lukasz (Polsko - ano, Ojko, ten Lukasz, co jste spolu parili v Rotterdamu, byvali MC VP ER Polska) vesele naskakala do lodicky. My zeny jsme se pohodne usadili na sedatka a nechali jsme statecneho kormidelnika chopit se toho 'bidla'. Popisovat chvile pristi asi ani nebudu, protoze by se mi asi stezi podarilo vyjadrit veskere okamziky, ktere jsme behem nasi hodinove plavby zazili. Pravda, nedojeli jsme prilis daleko,ale alespon jsme zkouseli ruzne techniky jako klickovani, svizne odpichovani od brehu, lehky naraz do nicnetusicich kolem jedoucich lodi, marny uprk pred koprivami a jinymi rostlinami - trni, smrky u brehu atd, atd....Musim uznat, ze jsem se dlouho tak dobre nebavila:) Den v Oxfordu jsme zakoncili v mistni hospudce u sklenky 'Magners' - coz je muj novy oblibeny napoj. Je to tzv. irsky 'cider', coz znamena v prekladu most,ale toto ma snad mit i nejake procento alkoholu, ma to bublinky, ale neni to sladke, spis prijemne osvezujici...hmmm....

Prave jsem se vratila z uzasneho vikendu v Holandsku. Oficialne se tam konala tzv. AI transition party, coz znamena ze tym AIESEC INTERNATIONAL (AI) 05/06 se loucil a predaval stavetu novemu tymu AI 06/07. No a neoficialne jsem tam jela samozrjemne za Ondrou

Bylo nadherne pocasi, takze se poradala grilovacka u jezera. Bylo tam asi 100 lidi z ruznych koutu sveta. V sobotu odpoledne se konal fotbalovy turnaj. Nove AI cele dopoledne mluvilo o tom, jake by to bylo porazit stare AI. Nikdy se to pry nikomu nepodarilo. Zapas to byl opravu velmi napinavy, ale nakonec AI 06/07 prece jen podarilo prekonat AI 05/06 se skorem 3:0. A tak se zbytek soboty nemluvilo skoro o nicem jinem

Vecer se konala party v klubu v centru Rotterdamu. Bylo to docela fajn, spousta zajimavych lidi. Potkala jsem se tam i s Mariou Callejou - Maltankou, ktera ted pracuje v Bruselu v DHL, ale byla rok v Cechach na Ceskem MC. Byl tam taky Ondra Kral, ktery konci svoji praxi v INBEVu a vraci se do Cech, prijela i Peta Kutakova s Milanem Dobesem (DIKY moc za Becherovky!) jo, a abych nezapomnela, uplne nahodou jsme se tam potkali i se Standou Habou z nasi prazske pobocky! Byl v Rotterdamu na nejake letni univerzite a uplne nahodou zrovna meli akci u stejneho jezera pobliz nas!

Nedeli jsme stravili s Ondrou spolecne. Skocili jsme do bazenu trochu si zaplavat, pak piknik v parku....proste nadherna pohodova nedele. Skoda jen, ze jsem v pondeli brzo rano musela sbalit kufyrek a jen zpatky do Londyna...

Londyn dnes vzpominal na 52 lidi, kteri zahynuli minuly rok 7.cervence pri teroristickych utocich ve stanicich mestske dopravy.
V poledne jsme cely tym sli na jedno namesti pobliz ktereho vybuchla jedna z bomb a drzeli jsme 2 minuty ticha. S Christinou jsme potom jeste zasli na Aldgate polozit tam kvetiny a zapalit svicku v kostele vedle stanice metra. V metru skoro nikdo nebyl, jeste jsem nevidela metro tak vylidnene, obvykle se tu vubec neda hnout. Vsude byla spousta policajtu a jinych dobrovolniku. Mela jsem z toho docela divny pocit, zvlast kdyz se spekulovalo o tom, ze to teroristi zopakuji. Priznavam, ze jsem se nejvic tesila az z toho metra vypadnu, ale mozna to bylo zrovna nejbezpecnejsi misto v celym Londyne.
K memu prekvapeni nebylo na miste utoku prilis mnoho kvetin, jen tak poskrovnu. Mozna se tam lidi bali jit. Jen tak po srovnani, kdyz mela autonehodu princezna Diana, byl pry Londyn zcela zaplaven kvetinami...

Tak uz je to tady. Jsem v UK. Rozhodla jsem se tento prispevek napsat v cestine, bude to tak pro nektere ctenare jednodussi:)

No tak kde mam vlastne zacit? Let byl celkem v pohode, bala jsem se, aby me vubec pustili do letadla, protoze jsem mela 3 zavazadla (kufr s nadvahou 5 kg, notebook - do neho jsem narvala co se dalo a "damskou kabelku" (velikosti A4) Let probihal v pohode, pristali jsme na letisti v Birmighamu vcas. Imigracni kontrolou jsem prosla s usmevem a v priletove hale uz na me cekali dva AIESECari - jeden ind jmenem Harmandeep, ktery je na UK MC mym predchudcem a pak Dave, to je anglican, ktery bude mym kolegou. Zavezli me do hotelu, kde mela druhy den zacit konference AIESECu UK. Rychle jsme se privitali a hned za 10 minut zacinal faci meeting. Hned jsem dostala na starosti nejake "sessions" - neboli casti agendy. A tak jsem vlastne okamzite byla vrzena do UK AIESEC vod...konference probihala docela v pohode, seznamila jsem se s hodne lidma s ruznych pobocek a snazila se pochopit jejich realitu. Konference trvala az do ctrvtka odpoledne, pak jsme se presunuli do Londyna. Muj prvni vecer v Londyne. Nejak jsem to ani prilis nevnimala, protoze jsem byla silene unavena a tesila se do postylky.

Prvni noc jsem prespala v rodine - u Laury (ta je neco jako moje sefka - je prezidentkou AIESECu UK). Rano jsem spolecne s jejimi rodici a s mymi dvema kufry, notebookem a kabelkou vyrazili smer centrum Londyna, kde ma AIESEC UK svoji kancelar. Nejdriv jsem si myslela, ze super, pojedeme autem, nebudu se muset tak tahat s tema kuframa,ale to jsem se spletla, oni zasadne do Londyna autem nejezdi (bydli na okraji), protoze je tam hrozna doprava a navic pokud chcete jezdit autem v centru, musite zaplatit 8 liber na den. Takze jsme jeli vlakem, ale alespon my Laury tatinek pomohl s tim tezkym kufrem v metru, protoze londynske metro k memu zdeseni neni temer vubec bezbarierove. Kde ze jsou krasne prazske prehledne 3 linky - tady jich maji asi 14 - ani presne nevim a kazda ma jeste ruzne vetve. No, doufam,ze to budu umet brzy pouzivat:)

V patek se konalo slavnostni zavrseni predchoziho roku AIESEC UK. Prvni cast bylo slavnostni setkani s partnery AIESEC v sidle firmy Pricewaterhousecoopers. Clenove toho predchoziho tymu meli prezentace a hodnotili, co se jim povedlo. Pak jsme se presunuli do jineho mista, kde se rozdavali ruzne ceny za minuly rok (napr. Nejlepsi pobocka atd). Na zaver nas cekala velka party na lodi na rece Temzi. To bylo vazne super, vyslo nam totiz pocasi, svitilo slunicko a tak jsem si uzivala prvni projizdky po Londynu. Mam pocit,ze lidi co tu ziji maji Londyn opravdu radi, mluvi o nem v samych superlativech, tak jsem zvedava, kdy to zasahne i me. Stacila jsem si uz vsimnout, ze to je opravdu kosmopolitni mesto, na ulici potkate spousta ruznych narodnosti a ras.
Na te party na lodi jsem potkala Alana a Dave - dva novozelandany, kteri byli v Praze praktikanti v roce, kdy jsem vstoupila do AIESECu a ted pracuji ve Vodafone Global v Londyne.Navic tam byl i Srini - ind co byl na ceskem MC v roce 2002/2003. Byli to docela prijemna setkani, pokecali jsme, popili par piv (ano, potvrzuji, ze ceny jsou tu silene, vsichni me varuji ze nesmim prepocitavat - to se mi snad podari az dostanu nejakou svoji prvni vyplatu)

Sobota se nesla ve znameni fotbalu. Prespavala jsem u Dave - meho kolegy z tym. Odpoledne jsme s nim a jeho pritelkyni sli k jeho brachovi, kde se seslo asi dalsich 5 horlivych anglickych fanousku a hra mohla zacit. Byl to opravdu nervy drasajici zapas, vsichni kriceli a prozivali kazdou sanci naplno. Po penaltach bylo najednou uplne ticho. Cela Anglie je zklamana a povazuje to za narodni tragedii....no ale zivot jde dal.

Ja se vecer presunula ke Srinimu. Budu ted par noci spat u nej. Stale totiz nemam ubytovani. Od zitrka zacnu intenzivne hledat a ocekavam, ze mi s tim snad nekdo pomuze. Uz zhruba vim, co a kde mam hledat, pry je nabidek hodne, jen to budu muset vse obehat. AIESEC UK me v tomto trosku prekvapil a zklamal, vedela jsem, ze mi nesezenout ubytovani,ale myslela jsem,ze se alespon postaraji, abych mela kde prespat, nez si neco najdu. Ja zatim kazdou noc spala nekde jinde a uprimne receno uz me to prestava bavit, tahat po londyne vsechny kufry. Navic to prespani u Sriniho jsem si zaridila sama, oni me nabidli abych spala u Andrew, Aled a Paul - coz jsou taky mi kolegove, jenze se do londyna zrovna pristehovali a nemaji v byte zadny nabytek, jen drevenou podlahu. A spat tyden na podlaze, to se mi zrovna nechtelo, tak jsem vyuzila toho, ze mi Srini na te lodi nabidl, ze kdyby neco, tak muzu prespat u nej. Neni jiste jak dlouho u nej budu moct byt, ale doufam,ze se to vsechno brzo vyresi - uz se moc tesim, az budu mit svuj bytecek a budu si ho moct zarizovat.

Dnes je nedele, venku je zase nadherne, asi tak 30 stupnu. Mam byt v jednu na office (tj. v kancelari AIESEC UK), meli bysme se konecne nejak davat do kupy s mym novym tymem. Zatim na to totiz pri te konferenci nebyl prilis cas. Tak jsem zvedava...Hlavne taky poprve pojedu sama metrem, tak doufam,ze nekam dojedu

Prozatim se loucim a dejte vedet, jak se dari Vam vsem.

Anet