Anuvinův Blog

Zabloudili jsme, nejsme ani 50 km od Brna a řidiči se povedlo ztratit. Je legrační, jak je nudné zabloudit, už se mi dokonce počtvrté zdá, že jsme projeli kolem stejného místa... Nejspíš to bude z únavy, koneckonců jsem toho dnes moc nenaspal. Vpředu se třídní hádá s řidičem. Asi si této malé prostorové anomálie taky všimli. Dějepisář do toho latinsky kleje: „Lorem ipsum dolor sit amet !!!!!!." Zastavujeme, dozvídáme se, že jako nejlepší možnost bylo zvoleno, že postavíme tábor a počkáme, až nás najde záchranná expedice. „No jasně," myslím si: „jako by zrovna nás chtěl někdo zachraňovat."
Spolužáci pod třídního vedením staví tábor. Koukám na ně z patřičné vzdálenosti, bojím se k nim totiž přiblížit. Pořekadlo „Kdo nic nedělá, nic nezkazí" a vtip „Tři nejnebezpečnější lidé na světe jsou: programátor s kladivem, technik, co dělá změnu v programu a uživatel, co dostal nápad" se jistě neříkají nadarmo, ale vyplývají z dlouhých a bolestných zážitků lidí, kteří tu byli přede mnou, byl by to vůči nim výsměch, kdybych něco dělal... Brrr, oni vážně chtějí, abych byl užitečný... Vymyslel jsem si funkci, budu googlebot, budu vyhledávat vodu a potraviny a budu tu nejužitečnější. Vyhledávací algoritmy jsem zvládl už ve školce, takže jsem si jen nakreslil upravený vývojový diagram a vydal jsem se do lesa.
.. .. .. nudné hledání v nudném lese.. .. .. Najednou můj program skončil chybou. Pomalu se vracím k normálnímu nestrojovému myšlení, a vidím před sebou jeskyni. Vcházím dovnitř, nemám strach, také Ariadnin algoritmus na procházení bludištěm už dávno umím.
Bum!! Prásk!! Jsem zmatený. Jsem na nějakém náměstí, skoro bych řekl, že na nějakém trhu, vypadá to tu téměř jak ve středověku, akorát mnohem špinavější než ve filmech. Rozhlížím se kolem sebe. Všude jsou ryby, všude se prodávají ryby, smrdí to tu rybami. Začal jsem přemýšlet a zjistil, že mám tři velké problémy: 1. Uvědomil jsem si, že jsem ryba. 2. Ve středověku neměli počítače ani internet a ryby s počítači stejně nedokáží zacházet. ad 1. Jsem deprimovaná ryba. 3. Je tu spousta nemocí, proti kterým nemám vypěstovanou imunitu --> umřu. ad 1. Jsem deprimovaná ryba odsouzená k zániku.
Sklání se nade mnou nějaký chlápek, asi mě chce prodat, konec tu bude dřív než jsem čekal. Napřáhl se dřevěnou palicí....už letí. Před očima se mi promítl celý můj krátký život. WOW, prvních pět let života jsem netrávil 15 hodin denně u počítače. UF, zbytek života jsem trávil 15 hodin denně u počítače, jsem rád, že jsem život nepromarnil, jsem na sebe hrdý. Škoda, že nemůžu křičet, řval bych něco jako: „ÁÁÁÁÁááááá, nezabíjej mě středověký člověku !!! Člověk mě Praštil po hlavě.
Bum!! Prásk!! Jsem zmatený. COOL! Už nejsem ryba, ale mám stále druhý a třetí problém. Au, objevil jsem nový první problém. Ten zní: Je horší umřít (viz třetí problém) nebo žít někde kde nejsou počítače (viz druhý problém)? Nemám na vybranou, toto prostě musím vyřešit.
Po pár hodinách řešení jsem si hrůzou vytrhal všechny vlasy. Z mých rovnic vyplývají samá nekonečna. „ÁÁÁÁ, musím se uklidnit. Přemýšlím nahlas: „Co by udělal náš matikář v mé situaci?, přemýšlím potichu: „Vyřešil to správně. Typické.. naprosto správná odpověď, ale naprosto k ničemu... Z toho pro mě vyplývají dva úkoly: za prvé: najít geniální matematiky, aby mi pomohli s rovnicí, já jim naopak ukážu některé matematické metody 21. století, a za druhé: musím najít tu zpropadenou jeskyni, abych mohl bumprásknout do přítomnosti.
Jeskyni jsem našel hned druhý den, ale najít ve středověké Evropě matematika, který chápe komplexní čísla, absolutní hodnotu nebo i jenom nulu, je téměř nemožné. Poslední plamínek naděje svítí v Hannoveru. Leibniz je pravděpodobně jediný člověk, co mi může pomoci. Vydávám se za ním. Cesta je strašná, ale mě od ní nic neodradí, Johna Schwarze také neodradila taková drobnost, že 11 let všichni fyzikové tvrdili, že pracuje na naprosto špatné teorii. Ve dne kráčím, v noci spím kde se dá. Ve stodolích, v krmelcích nebo pod jabloněmi.
Bum!! Prásk!! Mám bouli na čele, jablko mi spadlo na hlavu. Hle, spásný nápad. Jablka jsou v této době zdrojem skvělé inspirace. Netrpělivě čekám na ráno, kdy budu moci zasednout k výpočtům a opravit si je. Vím, že to bude dobře, prostě musí. Ráno jsem si ověřil své výpočty, byly dobře, teď lituji mých vytrhaných vlasů.. Pln nadějí se vracím k jeskyni. Jediné co mě trápí, je vyhlídka na další ránu do hlavy. Ono to bolí, někdo by mohl zařídit, aby mě věci tak často do hlavy nebouchaly. Stojím před jeskyní. Naposledy se nadechnu tohoto čístého vzduchu a udělám krok.
Byl opět úplněk a mně se konečně podařilo projít nástrahami temné jeskyně a vrátit se zpět do 21. století. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí. Ale neměnil bych. Jsem prostě moderní člověk a středověk není nic pro mě.