Anuvinův Blog

V tisíciletích, ve kterých jste ustrunli na stále stejném stupínky se vždy našlo pár jedinců, jenž vás popostrčili.
Vypráví se legenda o obětavém hrdinovi, který si tak oblíbil šamana (a hlavně jeho žonglování) kmene trpícího zimou, že při jejich lovecké výpravě přestíral zranění a dovedl je k hořícímu stromu zapáleného bleskem. Strom několikrát obkroužil a odletěl a lidé pochopili a začali využívat dar ohně. Nejdříve pro svou potřebu. Ale jak plynul čas, nacházeli pro něj stále víc a víc strašných uplatnění. Vypalování vesnic nebo opékaní právě těch bytostí, jenž jim moc ohně ukázali.
Nicméně my a evoluce jsme vás vedli dál. Čím více jste se toho naučili, tím rychleji jste rostli. A tím více jste se nám vzdalovali. Všechny vaše války, zločiny, malicherné problémy. Nedokázali jste si užívat života, vše co vás pohánělo byla pouze touha po moci, bohatství či pohodlí. Vaši vládci byli obrazem celé společnosti. Jen málo z nich si kdy vyjelo na projíždku čistě z kvůli radosti z pohybu. Málo z nich dělalo věci, které chtělo protože by se to považovalo za nevhodné. I králové ve své říši byli v podstatě svázaní. Svázáni předsudky, povinnostmi.
Ale naděje umírá vždy poslední a my ve vás viděli to nejlepší. Vaši kreativitu, vaše schopnosti.
Možná, když vám povím něco o nás, tak nás pochopíte a možná, opravdu jen možná se i poučíte. Nelétáme kam nechceme, nepozorujeme co nechceme. Nepotřebujeme žádné zákony, každý pozná co je správné a co špatné. A špatné věci nedělá.
Vymysleli jste spoustu nástrojů a věcí. Ale dopustili jste se chyby tím, že jste jich vytvořili příliš mnoho. Začali jste je považovat za cenné, jen proto, že vás stálo čas je vytvořit. A v zápětí jste začali tvořit, aby jste mohli prodávat.
V poslední době dokonce ničíte svoji planetu, naprosto bezostyšně ji využíváte její zdroje, ale nevracíte. Opět si berete příliš a opět ze špatných důvodů.
Přesto jsme ve vás viděli obrovský potenciál. Máte ho stále a už se ho snažíme pár milionů let probudit. Lidé! Vyvinuli jste se k tomu, tak se zastavte, zamyslete se nad sebou a snažte se zachránit. My vám už nemůžeme pomoci, odcházíme postarejte se samy o sebe…

Jsem pravěký muž, jsem na lovu. V jeskyni máme sice spoustu jídla, ale toto mne baví. Dává mi to pocit, že jsem někdo víc než pouhopouhý obyčejný muž. Dokážu zabít téměř, kterékoli zvíře. To ze mne dělá člověka. Vidím zraněného ptáka. Zdá se mi, že nás často pozoruje z okolí jeskyně, určitě nám chce ukrást nějaké naše zásoby. Najednou vidíme požár, pták se nebojí a několikrát oblétévá sloup ohně a mizí ve výšinách. Oheň bereme sebou do vesnice, půjde dobře využít. Jen škoda toho ptáka, dostaneme ho příště.
Za tři dny lovci připravili léčku, jejich dobrodince zavražidli a byl první, pečený orel v historii lidstva.
Jsem řecký král. Jsem opravdu mocný. Ovládám 2000 lidí, z toho 300 bojovníků. Co řeknu to udělají, případně je můžu přinutit. Ale za to já si mohu dělat co chci. Kdykoliv můžu jít na procházku do města, podívat se na mé poddané (samozřejmě s početnou gardou a kroužkovou košilí). Když se mi někdo znelíbí jednoduše toho bídného psa nechám zmizet… Nesmím jim povolit, musím vládnout, jak by si oni vládli samy.
Po dvou letech byl král brutálně zavražděn členem jeho gardy, který chtěl ukončit jeho krutovládu. Při stabilizování sé moci používal stejných metod jako jeho předchůdce.
Jsem Giordano Bruno. Zítra mne upálí za mé astronomické pozorování a vývody.
Jsem zloděj. Proto kradu. Je to jednoduší pro mne, takže to konám správně.
Stejného muže také několikrát okradli, pokaždé byl naštvaný a proklínal všechny zloděje.
Jsem bohatý podnikatel v 19. století. Objevil jsem pár pitomců, které baví pracovat. Pomohli mi rozjet mé podnikání. Jakmile to šlo, vyhodil jsem je a najal jsem chudé, kteří pracovali za čtvrteční mzdu.
Nesnáší vydřiduchy, kteří od něj žádají menší ceny, jen proto, aby prodávali dráž a vydělávali víc než on.