Jooska's Blog

Moje zážitky avšak nezačaly nikterak dobře. Ne, ne, bohužel, nebylo mi přáno. Intelektuální filmy se hold zdají být pro kamarády lepší zábavou než dva dny na Fénixconu, takže jsem na to zůstal sám. A díky mojí neschopnosti pamatovat na včasnou registraci jsem si způsobil menší problémy při přebírání vstupenek (pořadatelům se ještě jednou omlouvám).
A vlastně ani neskončily dobře. Z nedostatku energie (přes den jsem úplně zapomněl jíst) jsem musel hotel Slovan opustit dřív a jít si po náročném dni odpočinout (a vychrápat se, abych ráno stihl vlak).
Ovšem u každého správného vyprávění je mezi začátkem a koncem prostředek. A ten, musím říct, se vydařil.

František Novotný: Apokalypsa a její prorok Zdzislaw Beksinski

Protože nosné téma letošního FénixConu byla apokalypsa, byla už první přednáška Františka Novotného cítit depresí. Nebojte, mistr nebyl v depresích, ale autor obrazů, které František Novotný promítal a komentoval, očividně ano. Zdzislaw Beksinski strávil konec svého života malováním svých představ o apokalypse, post-apokalyptickém světě a silách, které se kolem apokalypsy točí. Opravdu mrazivý začátek programu. pokud nevěříte, že obrazy zapůsobily i na cynika mého formátu, najděte si nějakou internetovou galerii a přesvědčte se o jejich síle sami. (Třeba tu na stránkách mého oblíbeného ilustrátora Jana Doležálka www.darkart.cz, kde se můžete mimo jiné seznámit i s pracemi dalších podobně zaměřených umělců.)

Jan Kantůrek: Zeměplocha a Apokalypsa

Bez problému ale uvěříte, že stejně silně na mě zapůsobila i další přednáška. Stejně silně, ale na úplně druhém konci emoční škály. Kdo by byl nakonec schopný ignorovat plošné bombardování britským humorem. Navíc když za kniplem bombardéru sedí sehraná dvojka Pratchett - Kantůrek. No, možná ten, kdo nemá rád britský humor. Takových ale naštěstí moc není. Místnost byla našlapaná (trochu mi to připomínalo můj poslední festival fantazie, kde se v brzkých ranních pravidelně scházela kupa lidstva ke sledování Červeného trpaslíka) a výbuchy smíchu opravdu připomínaly kobercový nálet. Mistr Kantůrek přečetl ukázky z Dobrých znamení a Zlodějů času, a že se jedná o literaturu pro pochopení apokalypsy opravdu důležitou dokládá to, že tyto dvě knihy byly během dne zmiňovány a citovány ještě několikrát (což se povedlo už jenom Bibli).

Vlastimír Talaš: Manwha není apokalypsa

Jak to na takovýchto akcích často bývá, oficiální program byl značně pohyblivý. Po Kantůrkovi jsem čekal pana Medka. Ovšem v sále jsem zůstal jako jediný člověk mužského pohlaví, což se mi zdálo trochu podezřelé, a tak, než mě mohla zastihnout nějaká feministická bouře, utíkal jsem, až se mi za patami prášilo. Azyl jsem našel na druhé straně podlaží, kde Vlastimír Talaš povídal o korejské manwhe. Nakonec se to ukázalo jako šťastný tah, protože, ač už jsem o komiksu něco málo slyšel, o sedmém umění v Korei jsem zatím nic moc nevěděl. O čem jsem ještě nevěděl a svoji neznalost napravil, byly vydavatelské plány Talpressu do budoucna. O nich pan Talaš krátce mluvil i na konci minulé přednášky mistra Kantůrka.

Leonard Medek: Apokalypsa doma aneb všechno je jinak

Díky tomu, že pan Talaš nevyužil plně přidělený čas, mohl jsem se ještě odebrat zpět do zrcadlového sálu a stihnout tak konec předčítání Leonarda Medka o jedné domácí apokalypse. Sál sice nebyl tak plný jako při čtení Pratchetta (našel jsem dvě volná místa a na jedno z nich si mohl sednout), humornost textu však zůstala na vysoké úrovni.

Martin Koutný (a Hana Koutná): UŽ JEDOU!

Celý den jsem si připadal jako jojo se šňůrkou uvázanou někde v restauraci Bugatti, neboť jsem neustále v pravidelných intervalech osciloval mezi dvěma dvěma sály na opačných koncích podlaží. Stejně jako se Bilbo po cestě k Osamělé hoře vrátil do Dna pytle, já jsem se po panu Medkovi vrátil do kongresového sálu. Tam se totiž rodinný tým Koutných (Martin Koutný předpokládám se svojí dcerou Hanou) pokusil zmapovat využití čtyř jezdců apokalypsy v literárním a filmovém umění. Prošli jsme s nimi od prvních filmů, přes psychologické rozbory Bible a americký moderní komiks až k soudobým seriálům a Červenému trpaslíkovi. (Trochu odbočím - v posledním týdnu zjišťuji, že veškeré debaty musí nutně skončit u Červeného trpaslíka. Ještě nevím proč, ale rozhodl jsem se tomu věnovat jisté vědecké bádání.)

Beseda s nakladateli/Miroslavem Žambochem

Jako správné jojo jsem poté opět přeskočil na druhý konec. Ovšem ne úplně na konec. Zastavil jsem se v prezidentském salonku, kde měla být beseda s Miroslavem Žambochem. Ano, správně měla být, aspoň podle oficiálního programu. Podle programu workshopu tam v tu dobu totiž měla být beseda s nakladateli. Na místě byl ale jak mistr Žamboch, tak majitelé českých fantastických nakladatelství, takže ve výsledku obě plánované besedy ke spokojenosti všech splynuly. Mluvilo se o spisovatelské činnosti Míry Žambocha i o problémech s vydáváním knih a řeč se na chvíli stočila i na problémy objevující se v počátcích spisovatelské kariéry. Diskuzi vedli hlavně Michael Bronec (nakladatelství Straky na vrbě), Egon Čierny (Klub Julese Vernea) a Míra Žamboch.

Alexandra Pavelková: Veľká filmová apokalypsa

Jojo efektem jsem se po odchodu s diskuze ocitl opět v kongresovém sálu. Tentokrát na sestřih nejzajímavějších zpracování apokalypsy ve filmech. Ne nezajímavé, ale také ve většině ne neznámé. Alespoň pro ostříleného diváka. Někdo jistě nemusel znát japonské filmy (jako Princezna Mononoke, nebo ukázka z filmu režiséra Toshirô Mifuneho), ale hollywoodská produkce byla jen takové opakování a při ukázkách ze seriálů mohli diváci dokonce předříkávat repliky herců dopředu.

Jiří Walker Procházka & Miroslav Žamboch: JFK - Apokalypsa

Jestli čekáte další jojo, nečekejte, nedočkali byste se. Následovalo totiž divadlo v programu nadepsané jako JWP&MŽ&spol - JFK Apokalypsa. Narváno víc jak na Kantůrkovi a zábava srovnatelná, ne-li větší. A to hlavně proto, že oproti Terrymu jsou tohle zlatý český a všem dobře známý kluci. Tuhoni padali na podlahu jeden za druhým, cigarety se pálily jedna za druhou, krev tekla proudem. Prostě klasické setkání s agenty agentury EF, Johnem Francisem Kovářem a jeho kolegou Vincem Vegou. Ve zběsilé režii Jiřího Walkera Procházky účinkovali osobnosti české fantastiky Vlado Ríša, Jiří Popiolek, Martin Šust s přítelkyní, Tomáš Němec, Jiří Pavlovský, samozřejmě Miroslav Žamboch a Marylin Monroe.

Jako správné jojo jsem se potom, co jsem se dohoupal, svinul tam, kde končila šňůrka - do restaurace Bugatti. Občerstvil jsem se jediným jídlem toho dne - půllitrem chlazeného Starobrna. Zkusil jsem ještě zajojovat do zrcadlového sálu na besedu s redakcí Pevnosti, ale bohužel jsem jedl příliš dlouho a přišel jsem, když redakce s čelem s Tomášem Němcem sál opouštěla.
A to je vše přátelé, jak říkává Bugs Bunny. Kvůli důvodům, které jsem zmínil již na začátku, se mi nechtělo čekat na další programy. Dva dny jsem pořádně nespal a další den jsem musel stihnout ranní (hodně ranní) vlak. Odebral jsem se tedy zpět do svého studentského kutlochu. Tím skončil den, během něhož jsem měl neustálé nutkání klekat na kolena a se sklopeným zrakem šeptat: "Mistře, omlouvám se, můžu kolem vás projít?" Všem, kdo mě znají, se může následující znít divně, ale těším se, až takový pocit budu zase napřesrok zažívat.

Oficiální stránky a fotogalerii najdete na www.fenixcon.com.
Text zároveň uveřejněn na otmarweb.blog.cz.