Friday, 29. June 2007, 02:52:04
Den čtvrtý – neděle
Sbalily jsme pingle, šly říct sbohem k Johanovi, zamávaly taťkovi, který kolem nás projížděl a chtěly jít na jeepeney..Jenže nám zastavil taťka, že jede do Manily a jestli chceme vzít do Olongapa na nádraží. Chtěly – plán byl dát si v Olongapu snídani a pokračovat kolem moře dál na sever. Jenže taťka nás vzal na snídani, když slyšel, že chceme nějakou opravdickou filipínskou, a nebyla to jen tak ledajaká restaurace. Vlastní ji Australan, potapěč a velice charismatický pán – Brian. Snídaně byla naprosto luxusní – vlastně spíš takový menší oběd, prohlédly jsme si Brianovo muzeum..Jeho restaurace je totiž v tom samém americkém kepmu, kde jsme byli noc předtím, a v blízkosti přístavu je několik potopených lodí a letadel. A Brian je první, kdo se těmito vraky začal zabývat, zkoumat je, vystavovat vylovené cennosti a spolupracuje i s filipínským národním muzeem.
Potom nás taťka hodil na nádraží, mimochodem se cestou zmínil, že má řidičák i na letadlo a že jeho manželka je majitelkou jedné z největších filipínských autobusových společností Victoria Liner. A nakonec pronesl hlášku, která mě dostala do kolen - „Tak vás ještě posadím do autobusu a pak pojedu...“ Když nám zjišťoval, který autobus nás zaveze tam, kam chceme, tak se před ním davy rozestupovaly doslova jako Rudé moře a zaměstnanci Victoria Liner mu salutovali...
A mimochodem od té doby věděli všichni zaměstnanci, že se o nás mají dobře starat, abychom se neztratily, a kdybychom měly problém, tak na ně jsme se měly obrátit.
Cesta z Olongapa do Santa Cruz byla v pohodě, ještě jsme rozdýchavaly, kolik štěstí a dobrých lidí nás potkalo najednou. V Santa Cruz jsme si chtěly udělat zastávku a nikomu nevěřily, že tam nic není. Ale měli recht. Nebylo tam opravdu NIC!
. A tak jsme pokračovaly dál do Alaminos, přesunuly si do přístaviště, odkud se vyráží do NP Sto ostrovů. Tam jsme našly levné a poměrně komfortní ubytovaní, sprcha byla jako obvykle mizerná, tak jsme si v hotelu naproti zaplatily bazén a v ceně koupání měly i luxusní dlouhou sprchu (první od příjezdu
). Večeři jsme si daly ve velkém stylu, rybičku jménem bangus a byla fakt výborná! A to já prosím normálně ryby nejím...
.
Den pátý – pondělí
Nechaly jsme se odvézt na jeden z ostrůvků s bílým pískem a kde nikdo, tu nikdo. Celý den jsme si tam užívaly koupání a opalování – ono to opalování bylo hodně krátké – vylezly jsme z vody, byly na slunku 5 minut a zase se musely jít čvachtat, protože jinak bychom to vedro asi nevydržely...
Odpoledne jsme se jely podívat do města, u McDonalda jsem si dala jablečnou taštičku, na které docela ujíždím (bodejť by ne, u nás stojí 20Kč, na Taiwanu 20NTD a na Filipínách 20Peso. No nedopřejte si, když to vyjde na 9Kč!
). Pak jsme si už doma daly zase výbornou rybičku a šly spát – ráno nás čekalo brzké vstávání a návrat do Olongapa.
Možná si říkáte, že jsme moc nejedly filipínské jídlo a máte pravdu. Po příjezdu na Taiwan jsem byla zděšená hygienickými podmínkami, ale postupem času si zvykla a ozkoušela si, že i když si dám jídlo z toho nejnedůvěryhodnějšího stánku, že mi zřejmě nic nebude...Ale tady jsem si to nelajzla...Místy to vypadalo fakt dost hrozně, mýdlo na záchodech v naprosté většině případů nebylo, o toaleťáku ani nemluvě...A všude vedro, prach, mouchy...No jo no, tentokrát jsem byla za Mc Donalda vděčná.... Jo a taky za Jollybee – to je řetězec podobně jako McDonald, ale jinde, než na Filipínách jsem ho neviděla. Mají tam naprosto úžasné snídaně, takové lívanečky, s čokoládou a kafíčko..za celých 15 korun!
Den šestý – úterý
Přesunuly jsme se do Olongapa a vrátily se na stará známá místa a k už „starým“ známým. Ubytování stejně jako předtím v bambusových chatkách na pláži, dobré jídlo u Johana (on je totiž původem Belgičan), pokec a pivko s Paulem (to je ten, co nás oslovil v Olongapu po našem příjezdu, a díky kterému jsme se tam vlastně vůbec objevily). Paul má podobně jako většina ostatních Evropanů a Američanů na Filipínách místní přítelkyně, notně mladší, samozřejmě
. (Tak mě napadá, dámy, nikdy nepouštějte své přítele a manžele na Filipíny samotné!!!)
Paulova přítelkyně Rain byla jen o trošku mladší, než my se Sylvou, moc milá slečna a když zjistila, že se chystáme do Manily nakupovat a podobně si po holčičím užívat, tak neváhala a naše pozvání, ať se k nám připojí, přijala. Byla to vlastně oboustranně výhodná nabídka, protože Rain pochází z Manily, takže nás krásně povodí po jeepeneyích a místní dopravě celkově a navíc stráví pár dní ve společnosti o věkovém průměru nižším, než padesát let...
Den sedmý – středa
Celou středu jsme se plánovaně poflakovaly a užívaly si posledního dne moře. Odpoledne jsme jely nakoupit jídlo a vodu do města, večer poseděly v baru, postupně se rozloučily se všemi, se kterými jsme se předtím seznámily a šly chrupkat.
Den osmý – čtvrtek
Příjezd na jedno z mnoha manilských nádraží se díky Rain obešel bez zmatků a ztrácení. Vlakem jsme se do centra Manily dostaly za krásných 40 minut a 7 Kč (ne, jako taxíkem za dvě hodiny a 300Kč) a mohly se vrhnout do náruče obchodních center. Musím říct, že jsme se nakupování zhostily zodpovědně – po obchodech jsme strávily 7 hodin a pěkně nás to utahalo...
. O to radši jsme byly, že jsme našly pěkný a levný hotel relativně v centru. Jedinou jeho nevýhodou bylo, že klimatizace tam byla stejně velká jako postel, takže i když jsme na ní spaly tři, tak nám byla pěkná kosa!
Den devátý – pátek
Chtěly jsme se podívat alespoň trošku po manilských památkách, a tak jsme vyrazily opět do centra, do čtvrti jménem Intramuros. Tahle čtvrť je jakž takž zachovalá, a je zde málem i turistické zázemí. (Bryčky s koňem, bohužel záchody tam byly k nenalezení...). V Intramuros jsou dva zajímavé kostely, a to je asi tak všechno...Takže jsme se přesunuly do Manila Bay, kde má být nádherný západ slunce. Viděla jsem ho na fotkách od Bojana (to je ten Chorvat, pamatujete?
), a byla to fakt nádhera, jenže my měly oba dva dny zataženo, tak z romantické vyhlídky nebylo nic.
Rain se s námi rozloučila odpoledne a my podle plánu pokračovaly do největšího nákupního centra na Filipínách i v celé Asii: Mall of Asia. Už jsme neměly v plánu moc nakupovat, spíš jen jídlo na cestu, ale nějak se nám to zvrtlo...
(Měli tam nádhernou kabelku, no uznejte, že za ty prachy to tam nešlo nechat!!!
)
A pak jsme se taky podle plánu přesunuly na letiště, strávily tam romantickou noc na příšerně studených lavičkách a ráno odletěly do Taipei.
WIDGETIZE