Nejsou obyčejné chvíle

Dneska jsem měl fakt "hustej" den - jako hustej, že to bylo nahuštěný zážitkama.

Nejdřív jsem byl ve školce - byl tam pán s rohama (poznámka mámy, fakt nevím kdo na čerta je brzo, ale viditelně zaujal), pak byl oběd a pak jsem spinkal - POPRVÝ - ve školce. Sice jsem chtěl bejt nad věcí, protože jsem mámě tvrdil že "rozhodně nebudu spinkat" jenže pak mě to nějak ukolíbalo a ty voči sem fakt neudržel... no nevadí, ještě to natrénuju příště.

Přišla máma a šli jsme do města - říkala něco o stříhání vlásků, ale pro mě bylo podstatný, že mi slíbila METRO. Nejdřív jsme jeli autobusem, pak ještě jedním a konečně tam bylo to metro. Jeli jsme je chvilku a museli jsme na tramvaj. Ta se mi taky líbí pak jsme došli /doskákali/doutíkali/doploužili se .. (v tomto pořadí) až na Vinohradskou, kde byla teta kadeřnice.

Teta je móóc pěkná, pořád sem na ní musel koukat a fakt to se mnou uměla - máma si mě posadila na klín, slíbila mi vajíčko a pak už sem se jen otáčel a teta cvakala nůžkama a najednou jsem byl o 5 gramů vlasů lehčí Bylo to moje první stříhání vlasů v životě a jsem na sebe fakt HRDEJ že sem se nebál !!!

Jsem teď krásně OSTŘÍHANEJ a moc mi to sluší

No - pak jsme se zastavili hned vedle u strejdy Radima, kde mi máma koupila kozí sýr a vajíčko Fair trade ve kterým byla nádherná keramická rybička - tak krásná, že jsem odložil svoji pistol a nesl jsem si ji v ruce

No - pak jsme šli ještě koupit Juwika - nevim co to je ale prej to teď budu každý ráno pít, tož uvidím a podělím se o to jak to chutná, každopádně paní v obchůdku byla moooc hodná a dala mi vitamin C a nechala mě hrát si se žaluziema a to bylo super...

Postupně jsme došli zase až do metra, tam jsme jeli RYCHLE... a na Smícháči jsem si krátil dlouhou chvíli pojídáním moc dobrejch buchtiček ...

V autobuse už jsem byl trochu utahanej, ale náladu mi hnedka zvedl vlak, kterej jel kolem, protože svítil a byl dlouhej tak jsem to hned všem v autobuse náležitě vysvětlil, kdyby si náááhodou nevšimli

Do kopce se mi moc nechtělo, ale vyběhli jsme ho s mámou fakt rychle... doma jsem si pak hrál s mašinkama a máma se dala do vaření - říkala něco o pejskovi a kočičce - pomáhal jsem jí, takže vám dám recept, ale mezi námi - bylo to sice dobrý, ale radši to nezkoušejte.

Nejdřív jsem uvařil špagety - takový ty tenký... pak jsem pomohl mámě smíchat pesto s kozím sýrem, do toho jsme nakrájeli rajčátka a máma tam ještě dala česnek a posypala to ořechama (statečně jsem bouchal do skořápek ). A to bylo všechno - zamíchali jsme to do těch špaget a šlo se JÍST

No a tady je fotodokumentace - aby jste se milí dospělí poučili jak správně jíst špagety a vypadat u toho kultivovaně ...

Takže ZA PRVÉ
- uchopte pevně prokluzující špagetu a pomalu ji namotávejte na vidličku


Pak vezměte druhou a snažte se jí namotat těsně vedle té první, máte povoleno více pokusů


Za DRUHÉ
takto namotané špagety transportujte do úst, a pomalým vytvářením tlaku v puse ji posouvejte směrem dovnitř... až se vám podaří dát špagetě dostatečnou rychlost, a ona bude směřovat víc dovnitř pusy, než ven, máte techniku už zvládnutou Při nacvičování té správné techniky máte povoleno prchající špagetu usměrnit rukama..


DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ
stále musíte vypadat že špagety plně ovládáte a jste nad věcí.. bojujte tak, aby nikdo z okolosedících nepoznal, že bojujete, natož, že ŠPAGETY VÍTĚZÍ ve svém pokusu uniknout z pusy


Za TŘETÍ
když už je neudržitelné předstírat, že máte špagety plně pod kontrolou - a všichni už vidí, že pomalu prohráváte ... !!!
neboli je už jasně viditelné že špagety pomalu rozšiřují své hranice, mimo vámi vymezený prostor..


VYHLASTE JIM NEKOMPROMISNÍ VÁLKU A NEBERTE ZAJATCE !!!


no a kdyby se vám třeba nepovedlo vyhrát tuto bitvu - pak neklesejte na mysli, těžko na cvičišti.. lehko na bojišti - se špagetama se dá zatočit i jinak



Dobrou chuť