Skip navigation.

Tomáš Dlabaja

& orientační běh - I love this game!

Příjemné poběhání ve slunné Francii

Když jsem byl jaře pozván do Francie zaběhnout si Corrèze – Limousin International Open, byl jsem se závody tak spokojený, že jsem měl velké nutkání se do Francie ještě jednou letos vrátit. Ta možnost přišla na konci října, kdy se nedaleko Marseille u města Aix en Provence konaly 5 denní závody zahrnující i mistrovství Francie ve sprintu a nočním. S krátkou pauzou pak navazazoval závody Challenge Alaric´o, jež slovíčko CHALLENGE zdobilo opravdu právem. V závěru sezóny už jsem se v lese spíš kochal nezvyklým terén než-li se furt honil za lampiony, a tak zbyl dostatek sil na poznávání jižní Francie.

Jeden netradiční ale o to úžasnější sprintový terén

A takhle vypadal na mapě. Mistrovství Francie ve sprintu

Mistrovství Francie v nočním

Je libo orientační běh?

A málokdo tušil, že 200 metrů od mapového startu lze najít i „kešku“

Zato najít lampion nebyla žádná sranda



Uvítání Puymirolu na radnici. V malém městě se dostane orientačnímu běhu dostatek pozornosti.

A tady v pevnosti Carcassonne se běžel snad nejhezčí ze všech závodů.

Noční sprint v Carcassonne

A tady trošku kultury – koloseum v Nimes

Tenhle midlík s průměrem téměř 10 na kilák byla dobrá drsárna. Na fotce níže "nejpohodovější" část v blízkosti cíle.




A takhle to vypadalo po příletu zpět v Brně

A příště snad rovnou do samotného srdce Francie – do Puymirolu na 3 denní WRE na začátku dubna příštího roku ;-)
Odkaz

Mistrovství štafet a klubů

Letos nás klubový šampionát zavál k Jičínu, do Rumcajsova Řáholce. Ale o kráse skal jsme si tentokráte mohli jen zdát, les měl blíže k loňskému Prostějovu. Naštěstí tohle mistrovství má svou atmosféru, ať se běží kdekoliv. Náš oddíl si přožil nějakou tu diskvalifikaci, hořké chyby co budou dlouho mrzet, ale i první medaili pro družstvo dospělích po mnoha letech. Ale hlavně jsme se zúčastnili v opravdu velkém počtu a víkend si užili! A náš šofér autobusu nás opět překvapil, tentorkáte mile, autobus se nepokazil naopak jezdil oslavná kolečka navíc :smile:

Mapa s poslední úsekem HD21 (tratě byly tentokráte trochu jednoduché)

Stránky závodu

SP Švýcarsko - tragická forma :-(

Dva závěrečné závody světového poháru se běžely podobně jako v posledních 2 letech ve Švýcarsku. Letošní rok bych snad označil za nejlepší vůbec, především co se týče tratí, protože ty bývaly hodně běžecké. Ostatní položky závodů si udržely tradičně vysoký standard. Především co se týče diváků a atmosféry. Závod na middlu se běžel nedaleko Curychu, sprint pak v jeho samotném centru. O co byly hezčí závody a tratě a taky docela slušná mapová forma, o to byla horší moje fyzička. Po MS jsem nepřestal běhat náročné tréninky a stále se mi běhalo dost v pohodě, ale v minulém týdnu se najednou vše zlomilo a nebyl jsem najednou schopný běhat v rychlém tempu. Doufal jsem, že to spraví krátký odpočinek, ale bohužel nic. Obavy se potvrdily a výsledky na svěťácích tak byly dost podprůměrné. Na RouteGadget jsou již mapy s tratěmi i s postupy většiny nejlepších. Na obou tratích se objevily zajímavé volby. Atmosféru závodů pěkně přibližuje video od "Ultimate Orienteering":

Pozitivní částí závodů byl perfektní výsledek Dany na middlu a Beta na sprintu. A také dlouhé a snad i přínosné diskuze o tréninkové přípravě na příští MS v Trondheimu. Stránky závodu

Trondheim podruhé

Před tím než se sever Norska zahalí na 7 měsíců sněhem, vyrazili jsme na druhé soutředění do Trondheimu, abychom se naučili triky a fígle terénů příštího MS.

První soustředění jsme absolvovali letos v červenci. Pro mnohé z nás to byla první ochutnávka. Druhou možnost k tréninku využila bohužel jen malá skupinka reprezentantů. Soustředění to bylo hodně přínosné, protože oproti tomu prvnímu jsme navšívili mnohem drsnější terény a snad si tak udělali mnohem lepší představu, co nás za rok čeká. Když bych to porovnal s terény okolo Stockholmu, kde ze severských terénů nejvíc běhám, řekl bych, že Švédsko je těžké převážně mapově, Trondheim je k tomu místy "neběhatelný". Jsou sice místa, kde letíte po bažině rychlostí téměř 4 min/km, ale jen o pár desítek metrů dále jste nuceni skákat po lese jak opice a zranění hrozí na každém kroku.

Věřím, že při pohledu na tuhle mapu se ve vás neobjeví kousek respektu k dané trati, ale tahle "dětská" 9 km klasika nás dost zlomila (nejlíp Bet za 74 minut). Hodně nepříjemné bylo, že v Trondheimu poslední měsíc hodně pršelo a tak se ony rychlé suché bažiny změnily v nemilosrdné pasti na kolena :wink: A v ostaních částech terénu jsem nevěděl, kam pokládat nohy, abych si něco neudělal. Drsný zážitek. Který byl potřeba. Člověk se brzy přizpůsobí a učí se, jak v takovém terénu běhat.



O den později jsme si malinko spravili chuť. Na programu byly štafety. Na obyčejném oblastním mistrovství Trondheimu to vypadalo jako na MS. Za zmínku stojí 5 štafet švýcarské reprezentace, 3 franouzské, nechyběli samozřejmě Švédové, Dáni ani domácí Norové. Běželo se v terénu, který už jsme měli ošahaný. V lese plném bažin. Zaostali jsme jen o 3 minuty.




Bořili jsme se pěkně, přesto se běželo 5 min/km...

A další 3 dny jsme trénovali, trénovali, testovali postupy atd.