Tomáš Dlabaja

Dlouho dopředu se proslýchalo, že letošní mistrovství, co se týče terénu, by mělo být třešničkou na dortu. Přestoze jsem musel oželet to české, netrvalo dlouho se rozhodnout. A bylo to tak. Stačilo se zapouslouchat do komentářů závodníků, kteří právě dorazili do cíle. Spíkr si právě bere k mikrofonu nejlepšího juniora z prvního úseku: „Jaké to bylo?“ „Hrozně těžké. Běžel jsem velmi pomalu, přesto jsem přiběhl první. Ostatní se hodně ztráceli.“ Nebylo náhodou, že v mladších kategoriích uspěly místní týmy. Podobný pocit jsem měl i já. Terén nedaleko Södertälje byl z těch nejtěžších, ale pro místní nijak překvapivý. Rok přípravy v místních podmínkach je víc než dostatečný, slovy klasika: „já jsem tam neměl problém“

Bohužel už před MČR na klasice jsem začal být nemocný. Naši klasiku jsem ještě zvládl dokončit na docela slušném 7.místě, ale další běhání ve Švédsku už mě zničilo. Bohužel oba naše stockholmské týmy Söders Tyresö trápily problémy a tak jsem chtě-nechtě šel na finiš do áčka. Při klusání nepoznáš, jak je tělo slabé. A tak z toho bylo 94´ a pěkná ztráta 22´ na perfektní a zlatý výkon Williama Linda ze Sävedalens AIK.

Dalším závodem v plánu je 25manna, které se běží ve Stockholmu v části Täby. Příprava je naplánována jasně – horký čaj lépe vícefázově

Mapa a postupy. Jako podklad jsem použil mapu od Matse Troenga s výstupem z jeho GPS. Pro své postupy jsem použil červenou linii (jak značí jeho speedometr – pomaleji než 7 min/km