Drbča

Kolem Veveří jezdím celekm pravidelně na kole, když mířím na chatu. Pěkně po skalách na jedné straně, po asfaltce na druhé.
Jednou za rok ho míjíme při běhu "kolem" Přehrady. Letos s Brabíkem a Kesinkou.
A jednou tak za dva až tři roky se stane, že člověk může pod Veveří přímo dobruslit.
A konečně letošní zima se ukázala a tak jsme poslední týden sledovat s úsměvem teploměr a čisté nebe. A už jsem se chystal. Premiéru mi ještě trochu zbrzil nástup do Arbeitu a sobotní Hromniční trápení... ale dočkal jsem se! Nakonec jsme vyrazili v pěti: Martináč, Dejv, Klusajda a Zuzka Fialová. Po cestě zpátky pak nás ještě málem srazil Fyzik.
Jinak na přehradě bylo plno lidu, led jako zrcadlo, proti foukal ostrý vítr, ale zpátky člověk nemusel skoro bruslit. pokochali jsme se neobvyklými pohledy na stráně v okolí Príglu, dobruslili až pod hrad, tam bohužel už byl led dost hrbolatý, ale jinak 100%. Martináč nás ještě chtěl u hríze potopit, ale nejezdil kolečko dostatečně dlouho, takže se mu díru udělat kol nás nepodařilo. Jinak super projetí! Snad se tam ještě dostanu...

Asi po čtvrté jsme vyrazili na Lesnou na kros místními fekály. Letos nepanovalo nějaké extrémní počasí, mínus deset, půl metru sněhu, přesto se nás bohužel sešlo jen po málo. Pavlík, Káťa, Bára a já. Škoda. Ale asi ostatní točili na lyžích, to je omlouvá. Letos to bylo obzvlášť výživné. Pro mě obzvlášt, vzhledem k pátečním 50km na kole. Ale to sluníčko tak lákalo na projetí. Naštěsí se letos lesáci činili, takže tu nejnižší část udělali neprůběžnou. Což mi osobně nevadilo. Takže jsme přišli o konec dole. Fajn. Tak jsme to běželi vícekráte. Začátek podobný, pak už rovnou nahoru. Jen jedna cesta nahoru byla dost plná klacků, větví a tka podobně. To vzalo sílu ještě více než v normálním lese. No dal jsme to asi 6, byl jsme dost kaput. Tak natrénovat a zase za rok. Nebo tam vzít ted ve středu interválky? Uvidí se.

Nevím, jak na to Béďa přišel, že oblž bude "v Javůrku"... že by nějaký sprint uvnitř vesnické zástavby? No bylo by to zajímavé. Hlavně ten kopec dolů a nahoru. Ale pro nás místní (vzhledem k vzdálenosti chaty přímou čatou tak cca 2km, takže "místní" mohu použít) bylo je a vždycky bude všecko na Javůrku. (hospoda, ehm bazén-nevím, zda ještě funguje, ale přes 10-15 lety fungoval, kopec kulmicou). Takže i ten oblž byl na Javůrku! Tolik na úvod.
Vzhledem k posunutí termínu družstev to bylo taky můj poslední říjnový oblž. Ve středu vyrážíme do Roháčů. Takže jsme letos přišel o oblž v pěkné kose, dešti, sněžení a všechn těch podzimních nepříjemnostech. Sice ráno bylo po vyjetí z Brna na polích bílo, ale sluníčko to rychle rozpustilo a vneku i v lese panovalo suprové počasí! Možná až neuvěřitelně skvělé.
Už od středy jsem měl vybíhat s vidinou, že za mnou jde Otri a pak hned Zelda. Skoro první kolo oddíláče. (Tedy druhé po Zhusta cupu.) Tedy co s tím? No zkusit se nenechat odběhnout. Sprintuji k mapám, to většinou ještě dělám, sprintuje k mapovému startu a čumím do mapy, to už většinou ne a v klidu se koukám na mapu. Sprintuje k jedničce, to už vůbec nikdy, protože hrozí 5 minutová chyba! Ale postup by měl být jasný, tak proč ne? Jedničku tedy najdu hned, v mezičasech pak vidím, že jsem tu dal jedinkrát i Chrobindu. Na dovjku vyhnout husntíku, trochu mě tam mapou lesáci, ale kontrola je schováná za vývratem a tka když ji přeběhnu a otočím se,t ak ji hendka vidím. Pak těžká kontrola v hustníku jde ale další v zeleno žlutém, něoc ztrácím. Rvu tot edy co to jde na 5 a ouha, dlouhý postup!
Po doběhu a rozboru s ostatními si teprve všímám cesty djoucí ideálně po postupu. No ale v lese jsem ji nějak neviděl, nebo se svou mapovou netechnikou jsme si na něho netroufl jít po čáře, tak jsme zvolil dlouhou obíhačku. Běžel jsme, co se dalo a nakonec, myslím, jsme toho příliš neztratil, prootže jsme de facto doběhl přímo ke kontrole. Pak rýhy na druhé straně mapy, bál jsem se jich jako čert kříže, ale po jejich zvládnutí jsme se, koukaje na výsledky, dostal na mě neuvěřitlené 4 místo! Když první dva byli s odstupem Chrobinda a Eda. Otrimu jsme tu dával minutu. Jenže pak přišly ostružiny, které jsme dost probouchal a ztratil. Na 16 na posedu seděl Kočka s někým, který mě docela rohodil, takže přišla dvouminutová chyba, pak hnedka další, která následovala špatným odběhem... ještě že za mnou se objevil Otri, takže jsem se srovnal. Delší postup na 20, snaha utéct, ale nic. po cestě ještě vidím Zeldu a ne že ne! Je furt za mnou. Na 21 běžím dobře, ale vidím Otriho více vpraco, tak jdu za ním. Chyba, jsme na 22. Tak se vracíme a zase ztrácíme tak minutu. Rychle na 22, jsme před otrim, přes další do cíle. V cíly jsme celkem spokojen, necelé dvě minuty od Otriho nejsou tak špatné. Nakonec to aspoň na Zeldu vyšlo, i když přes tymé chyby na konci dost stáhl. Ale dobrý, jsem spokojený.
No škoda, další oblž až na jaře...

Po napsáním diplomk a úspěšných státnicích jsem konečně našel chvilku času. Tak to tu trochu oživím. Závody byly už dávno, takže ty nechám na příště. Takže o čem? V pondělí jsme dojeli náš výlet Dolním "vrhcním" (myšleno v Alpách) Rakouskem (Ale místy i Štýrskem).
Plánování začalo někdy k zimě, kdy se připojil Dejv, který řekl, že jasně jede. Tím líp. Ale nikdo další příliš nereagoval a tak hodně školy odsunulo plánování na vedlejší kolej. Nakonec se ještě ozvala Maky. Tak jsme byli tři. Další se přes urgování, přemlouvání ani přes výhružky nepodařilo získat. Takže jsme vyrazili takto ve třech.
No bylo by to dlouhé, takže jen pár zajímavých postřehů:
Společná jízdenka pro tři do Břeclavi stojí na jednoho více než na idsko. Koupit si zpáteční lístek do Vídně není zase tak marný nápad. I když rakouský vlak jede tiše, bez drncání, tka může být kaput a musí se přestupovat. V Rakousku je skvělá síť cyklostezek. Takže když je v mapě zaznačená a nejedete zrovna po silnici třetí třídy, tak vězte, že pojedete po vlastní cestě. Jinak jsou řidiči dost ohleduplní! Před cestou to chce zkontrolovat brzdy, i když zdánlivě brzdí dobře. Nevím, jak jde zkontrolovat rám, ale chtlěo by to taky. To znamená že od druhého dne jsme brzdil dost špatně, posledních tak 150km jsem odjel bez brzdění. No a Dejv zlomil rám. Jinak se nám počasí stále střídalo a tak více času jsme ztrávili někde schovaní než na kole. Hochkar jsme zdolali, ale jen ve dvou... Dolů jsem ho ale raději seběhl vedle kola. V pláštěnce není jízdka až tak marná. U Dunaje se prý pořád mění krajina, ale nevěřte tomu! Kolem Melku jsou kopce, za Kremmsí je rovina až do nevidím. Tedy někde tma začínaly Alpy. Zato Donauradweg je špicová cyklostezka... Tak ze 140km púosledního dne jsme tak 135 jeli mimo silnice! No snad jsme Maky příliš neuhnal.
Celkem tedy asi 380km, převýšení velké. (První průsmyk 1070 ze 450), nejvyšší bod Hochkar 1500m., a celkem v sedle okolo 19 hodin...