Opera publicity

Kultura versus svoboda bytosti

Kulturu si sami utváříme a zároveň jsme jí sami ovlivňováni. Kultura není nic vrozeného. Jde o dlouhodobý proces utváření mnoha generacemi lidí, jež spolu žijí v určitém prostředí a jež tvoří lidskou společnost.

Jsme lidské bytosti. Není tedy nelogické, že jsme si vytvořili pravidla pro společný život, že jsme si vytvořili jisté stereotypy jednání, hodnoty a normy (etické, estetické, morální…), o způsobu náboženského života a uměleckých výtvorech nemluvě. Kdybychom šli ještě dál, mohli bychom do pojmu kultura zahrnout vše, co vytvořil člověk a co není přírodou. Kulturou tedy můžeme rozumět velkou část toho, co nás obklopuje.

Narodíme-li se do společnosti s určitou tradicí a kontinuitou společenského života, kde existují ustálené vzorce jednání, kde jsou pro všechny jedince závazné určité typy norem a kde vzniklo určité axiologické schéma, jsme tímto vším do jisté míry zavázáni, chceme-li v dané společnosti žít. Musíme dodržovat pravidla hry a akceptovat normy a hodnoty.

Domnívám se, že chce-li být člověk kdekoliv na světě svobodný (ve smyslu žít v prostředí, jehož struktura mu vyhovuje), může mu to být dopřáno. Nejsme determinováni ani svou podstatou. Ve všech ohledech můžeme být svobodní, jestli to opravdu chceme. Nic – ani prostředí, ani způsob vlády, ani kultura – nám nemůže bránit ve svobodě. Existuje pouze danost dějinná, kterou změnit nelze. Každý se narodíme do určité dějinné situace a (prozatím?) není v lidských silách to změnit.
Je však otázkou, co a pro koho znamená svoboda. Jako první mě napadá tvrzení o tom, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého. Už tato věta v sobě obsahuje předpoklad respektu ke svému okolí, jež má zde nadobecnou platnost.

Celý článek je tady: http://niniveskal.blogspot.com/search/label/AMERIKA