Railman page´s

S mírným zpožděním vyhlašuji v kategoriích elektrická a nezávislá trakce nejlepší fotografie. Nejlepší fotografií v kategorii Elektrická trakce se stala fotografie lokomotivní řady 1116 vlastnické železnice OeBB,pořízená v obci St.Jodok, kod E08 Nejlepší fotografií v kategorii Nezávislá trakce se stala fotografie lokomotivní řady 749 ČD pořízená v okolí stanice Ostružná , kód D05 V souvislosti s tím, děkuji všem, kteří se do mé soutěže zapojili a přispěli svými hlasy. Věřím,že se vám mé fotografie líbily a že si k nim najdete vždy cestu. Jak jsem již koncem minulého roku zmínil, vítězové ve svých kategoriích budou prezentovány na expozičních akcích v tomto roce.

Mj.v průběhu měsíce ledna letošního roku proběhla velká fotografická soutěž i na renomovaném železničním serveru www.zelpage.cz, ve které patřili zástupci mých nominovaných fotografií BEST PHOTO 2006 k těm nejlepších v příslušných fotografiích. V kategorii el.lokomotivy 4.místo, mot.lokomotivy 3.místo, cizí železnice 3.místo (na 1.místě se umístila prakticky totožná fotografie s vítěznou v mé soutěži BEST PHOTO 2006),takže se zde jednalo prakticky o dvojnásobný úspěch a nakonec 2.místo za řídicí vůz 943 z Ostružné v kategorii Řídicí vozy.

Uteklo snad rychleji než jsme mnozí očekávali a nový JŘ pro roční období 2006/2007 máme zde. Jelikož o tom novém nás čeká ještě mnoho článků a novinek,tak se v následujících pár větičkách budu věnovat především tomu,o co jsme s platností nového JŘ přišli. Jak víceméně napovídá i samotný titulek článku jedná se především o některé známé vlaky osobní přepravy. A z těch nejznámějších je to hlavně Ex 530/531 Moravan,IC 142/143 Odra nebo R 424/425 Laborec. Prvně jmenovaný Ex Moravan je asi největší ztrátou. Stal se za těch téměř 8 let tradicí rychlého spojení Jihomoravské a Severomoravské metropole. Netrvalo dlouho a u cestující veřejnosti se těšil velké oblibě. Zejména díky nejrychlejšímu spojení Brna s Ostravou a také díky pohodlným vozům řady Beer,které se jinak na žádných rychlíkových spojích mezi těmito městy nevyskytovaly a bohužel ani po "odchodu Moravana z moravské železniční scény" vyskytovat nebudou. Dnešním dnem jsou již modrorůžově ladící vozy na trati linoucí se úrodným krajem Hané již minulostí.
Co přinese nový grafikon? Jaké budou první pocity a dojmy? To se již brzy dočtete v jednom z mých článků.

Read more...

Jelikož se rok nenápadně chýlí ke konci a již nepředpokládám,že nějaké pozoruhodné a zajímavé fotografie do konce roku přijdou, tak vyhlašuji velkou hlasovací soutěž pro všechny návštěvníky tohoto webu o moji nejlepší železniční fotografii za rok 2006. Hlasovat se bude v kategorii hnací vozidla elektrické trakce a v kategorii hnací vozidla nezávislé trakce.
Obě kategorie obsahují výběr deseti nejlepších fotografií,které splnili stanovená kritéria pro zařazení do nejlepší desítky stanovené kategorie. Proto si prosím bedlivě každou desítku vybraných fotografií dobře prohlédněte a až poté dejte svému favaritovi hlas. Systém hlasování je uveden níže v odstavci.

Systém hlasování

Protože na stávajícím webovém portálu Opery nelze nijak zapracovat nebo nijak jinak naprogramovat něco ve způsobu hlasovací soutěže, je hlasování uskutečněno tímto způsobem. Každá fotografie má přidělen svůj identifikační kód. U fotografie v kategorii lokomotivy nezávislé trakce je to např. D 03 a u elektrické trakce např. E 07. Ovšem napsat samotný tento index nestačí!!. Pro to,aby byl váš hlas zaevidován do hlasovací elektronické listiny,je to třeba napsat v tomto tvaru: HLAS_E xx nebo HLAS_D xx .(Písmena "xx" samozřejmě nahraďte číslici příslušné fotografie, které hodláte dát svůj hlas. ) Hlas v tomto hlasovacím tvaru zašlete na e-mailovou adresu lukezd@gmail.com. Jako předmět napiště "Best photo 2006" a do textu na první řádek zmíněný hlas v předepsaném textovém tvaru. Bude-li hlas zapsán jinak,než je zde podrobně stanoveno NEBUDE ZAEVIDOVÁN DO SYSTÉMU A HLAS SE NEBUDE POČÍTAT!

Hlasování o nejlepší fotografii vybrané kategorie probíhá od 1.10 2006 a končí ve 24h 15.12 2006.
Pod jednou příchozí mailovou adresou se rozumí maximálně jeden platný hlas! Velké varování vznáším hlavně k tomu,že jednou odeslaný hlas NELZE vzít zpět a možnost dodatečné opravy neexistuje,proto dbejte velké pozornosti při zapisování hlasu do e-mailu!

Jakkýkoliv dotaz k systému hlasování či k prezentovaným fotografiím pište na e-mailovou adresu lukefcporto@seznam.cz nebo lukezd@gmail.com.

Moje již v pořadí třetí železniční turné po síti ČD se konalo od 5.9 do 13.9 a hlavní destinace mých cest byly zvoleny oblasti v Jižních a Severních Čechách.
Tentokrát jsem tour rozdělil pauzou na dvě části,první část od 5.9 do 7.9 byly zaměřena na Jižní Čechy a dostala název Budvar tour a druhá část byla od 11.9 do 13.9 a její náplní byla cesta do oblasti Severních Čech a pojmenovaná byla jako "Nord Bohemia tour".
Budeme se držet zásad chronologičnosti a nejprve vám sdělím zásadní věci a poznatky z Budvar tour,které probíhalo, jak je již ostatně výše zmíněno, od 5tého do 7mého září. V následujících řádcích vám vždy ke každému příslušnému dni uvedu esenciální body programu a relevantní poznámky.

Budvar tour 2006

5.září: První den byla moje cílová potencionální meta v oblasti českokrumlovska a podhůří Šumavy. A jelikož je cesta do těchto jižních destinací obtížnou a hlavně zdlouhavou "cestovní misí" tak můj výjezd z Moravskoslezské metropole byl stanoven již na půlnoc a konkr. na R 422 Cassovia. Můj časový harmonogram mne donutil opět strávit téměř 5ti hodinovou cestu na kultovní trati Ostrava-Praha a co se týče čistoty a kultury cestování v nechvalně známých českých vozech řady B.(pro laiky a mimoželezniční veřejnost se jedná o vozy zelenobílé kombinace s rudými koženkami a mnohdy nesnesitelně linoucím se zápachem od sociálních zařízeních,které většinou vypadají spíše jako kulisa do nějakého nízkorozpočtového amerického hororu,než jako solidní sociální zařízení pro cestující veřejnost v 21.století.) No to bylo mírné odchylka od tématu prvního dne tour,ovšem jsem názoru,že dosti relevantní,zejména pro ČD. Nicméně vraťme se k tématu.
Jakmile jsem okolo 5té hodiny ranní na Pražském hlavním nádraží opustil již výše podrobně avizovaný vůz ř.B čekala mne hodina čekání na Ex/EC 101 Jože Plečnik ve směru na jihočeskou metropoli. Zmíněným vlakem Ex/EC 101 jsem absolvoval cestu do Č.Budějovic,cesta to byla o poznání příjemnější, jelikož jsem již vezl ve voze ČD Bmz a hojil si "psychické rány" z vozu na Cassovii. Po příjezdu na Budějovické hlavní nádraží jsem přestoupil na R 919 Šumava. Tímto vlakem jsem pokračoval až do svého konečného cíle,čímž byl původně Český Krumlov. Když jsem zastavili v Krumlově tak jsem si řekl,že v okolí je to z hlediska focení nic moc, tak bude možná lepší ještě zkusit dále pokračovat. Již v další zastávce to bylo o poznání lepší,takže jsem nakonec ukotvil v žst.Kájov,která se nachází ihned jako první za stanicí Český Krumlov.
Dopoledne jsem okoukl okolí Kájova a kolem poledne se vydal motoráčkem do Šumavského podhůří,konkr. do Hořecí na Šumavě. Tuto malou vesničku jsem si ihned oblíbil,zejména k vůli fascinující okolní přírodě a díky velké přívětivosti místních obyvatel. Strávil jsem zde prakticky celé odpoledne,prozkoumal okolí a pofotil nějaké vlaky. Jednalo se hlavně o mot.vozy 810 a pouze ve 2 případech o ř.749 s přípojnými vozy Btjo. Největším "úlovkem" tohoto dne byla ř.749 s rychlíkem Šumava vracejícím se do Budějovic. Tento snímek již za krátkou dobu naleznete v nové fotogalerii. V podvečer jsem navštívil místní hospůdku,dal jsi jeden kousek pěnivého moku a popovídal s místními štangasty. Na samotný večer jsem měl naplánovanou kulturní vložku a zároven tečku za relativně dlouhým a únavným dnem v podobě návštěvy jihočeské kulturní perly - Českého Krumlova. Do tohoto impozantního historického města jsem dorazil již za soumraku a tak jsem se kochal pohledem na noční Krumlov. Zejména proslulý zámek a otáčivé hlediště v zámecké zahradě na mne zanechalo velký dojem. Jako jediné mínus bych akorát uvedl až místy enormně vysoké ceny restauračních podniků a hotelových zařízení v centru města,které silně konkurovaly nejdrahším restauracím v centru našeho hlavního města. Pro ilustraci - Guláš s knedlíky: 160kč, Kuřecí řízek bez přílohy: 170kč, pivo Pilsner Urquell 0,5l: 50kč... . Návštěvu Krumlova jsem ukončil okolo 23h večerní a odebral se na ubytovnu do Kájova. Zde mne ovšem čekalo nemilé překvapení. Byl jsem obeznámen se skutečností,že všechny dostupné pokoje jsou již obsazeny vlakovými četami. Nu nepřijemný okmažik. Přibližně hodinu jsem se potácel po "spící" vesnici a hledal místo,kde bych strávil noc. Jelikož zde bývá v noci odstavená motorová jendotka,která doveze poslední osobní vlak pozdě večer,tak jsem zkusil štěstí a doufal,že nebudou zablokované dveře. Naštěstí nebyly,takže jsem se zde uchýlil do cca. 4h 30 min. než tento vlak odjel zpět na České Budějovice.

6.září: Tento den jsem zahajoval v ř.843,ve které jsem měl tu čest přespat,jak mj.uvádím v předchozím dni. Jelikož jsem byl v Kájově již okolo 4h ranní a první pěkný násvit na vlak,je až kolem 9h, rozhodl jsem se udělat si ještě otočku Kájov – Budějovice a zpět. Opět do Kájova jsem dorazil kolem 9:30 a odebral se na vybraný flek z předchozího dne,kde jsem hodlal vyfotit R 919 Šumava,kterým jsem předešlý den dorazil. Pod odfocení zmíněného vlaku jsem se opět odebral smět Hořecí na Šumavě. Ten den měl jet Mn vlak,takže jsem tam potkal i místní šotouše. Okolí je hodně půvabné,takže i fotka manipuláku je velice krásná. Mj.jsem tam chytil i nějaké os.vlaky a ve volných chvílích lelkoval na paloucích a dostával šoky od drátů pro krávy. V podvečerních hodinách jsem zvolil R 918 Šumava jako „loučení“ se Šumavou a dorazil kolem 19h do Českých Budějovic. Zde neprodleně vyhledal cenově přijatelný hotel a ubytoval se. Mé rozhodnutí padlo na hotel Hobit s cenou 700.-/noc. A pro vaší případnou návštěvu ho mohu vřele doporučit. Zejména pokud hodláte tento hotel navštívit se svou manželkou nebo přítelkyni. Jelikož má architektonicky zajímavě řešené pokoje a nachází se v blízkosti hlavního nádraží.
Zbytek večera patřil poznávání samotného centra Budějovic, sledování fotbalového zápasu Česko – Slovensko a popíjení mé oblíbené tequilly a piva Staropramen. Okolo 22h jsem dorazil na pokoj, dal si pořádnou sprchu a pak až neuvěřitelně rychle usnul.

7.září: Bylo 8h ráno a můj budík dával na povel,že začíná třetí a zároveň poslední den mojeho Budvar tour. Něco málo po půl deváté jsem odjel osobním vlakem směr Rybník a Horní Dvořiště. Cíl dne byl jasný – fotnout EC 101 Jože Plečnik a nějaké lokomotivy s trakcí, jak pro napájecí soustavu 25 kv 50 Hz u ČD, tak pro nap.soustavu 25 kv 16,7 Hz pro OBB, myslím tím pro železniční veřejnost dozajista známou el.lokomotivu řady 340. Většinu dne jsem se přesouval mezi stanicemi Pšenice a Bujanov, kde se mj. nachází velmi unikátní muzeum koněspřežné železnice Budějovice – Linz, které při cestě na Linz vřele doporučuji navštívit. Vše ten den vycházelo dle plánu, akorát nedostatek finančních zdrojů mělo za následek omezený přísun potravin, zejména pak absence tekutin byla v téměř 30ti stupňovém parnu docela velkou přítěží.
Okolo 17h odpolední jsem „šotoden“ ukončil a nasedl na osobní vlak do Č.Budějovic, kde jsem přestoupil na rychlíkový spoj do hlavního města. V předchozích dvou cestách z Jižních Čech jsem vždy tuto únavnou a i relativně dlouhou 160ti kilometrovou cestu z Budějovic do Prahy téměř celou prospal a tak na třetí pokus jsem to zvládl a konečně si prohlídl celou trat. Bylo to i díky mému „regenerativnímu“ pobytu v hotelu Hobit. Do Prahy hl.n. jsem dorazil kolem 21h večerní a po minimálním dokoupení těch nejnutnějších potravin jsem nasedl do nočního rychlíku R 201 Silesia a odcestoval domů do své rodné moravskoslezské metropole.

Nord Bohemia tour 2006 – September

Jak již ostatně zmíněno hned v úvodu tour probíhala po urč.pauze následně po Budvar tour. A to v době od 11.9 do 13.9.

11.9 – První den druhé části třetího železničního turné jsem zahajoval jako již skoro tradičně jízdou nočním vlakem. Tentokráte jsem zvolil R 200 Silesia, který u mne snese snad jako jediný noční rychlík přísnější kvalitativní měřítko. Můj denní plán byl jasný. Nové Ouholice na trati 090, prohlídka a monitoring jižního portálu tunelu Vepřek u obce Mlčechvosty a odpoledne okolí monumentálního průmyslového gigantu - Elektrárny Mělník.
V 7h ráno jsem dle plánu dorazil na Pražské hlavní nádraží a pěší chůzí se přesunul na nedaleké Masarykovo nádraží nebo-li Masnu. Okolo půl deváté hodiny ranní jsem nasednul již do osobního vlaku směr Nové Ouholice. Jen co jsem do sebe hodil poslední kousek ranního čerstvého pečiva už jsem vystupoval v žel.zastávce Nové Ouholice. Trvalo pár minut a již jsem stál u dálnice směr na Prahu a dýchal čerstvou směs benzinových zplodin,exhalací a jiných kontaminových škodlivin, opravdu krásný kontrast s tichem a čistotou nedávno mnou navštívené Šumavy. Ovšem samozřejmě mé postávání u tohoto dálničního tahu mělo svůj účel. A to fotnout nějaké vlaky ve směru na Roudnici nL, to již ovšem nebylo prakticky možné jelikož úhel násvitu byl již skoro na kolmo k čelu hnacího vozidla. Jelikož je to z obou stran na koridorové tratě docela i pěkný táhlý oblouček, přesunul jsem se na druhý konec a čekal pár chvil než se slunce otočí a já budu moci fotit vlaky na Prahu. Ovšem začátek dne nebyl pro mne zrovna ideální. Bylo něco po 10té hodině a já již docela i nervózně vyhlížel v tu dobu již asi o 20 minut zpožděný mezistátní rychlík Kopernikus. Postával jsem tak u fleku a přemýšlel, v tu chvíli se zpoza oblouku vyřítila střela jménem Kopernikus, v tu chvíli jsem si uvědomil jednu nevýhodu tohoto jinak dobrého fleku. Vzhledem k malé viditelnosti na blížící se vlak ( na konci oblouku je přemostění přes již zmíněnou dálnici),množství vysokých porostů v pozadí ve směru výhledu a vysoké tratové rychlosti,která je zde pro vlaky s kotoučovými brzdami až 155 kmph, vyžaduje zhotovení povedené fotografie s HV ř.371 maximální koncentrovanost. Tu jsem samozřejmě v tu chvíli neměl a tak došlo k máznutí čela lokomotivy a tím i ke zkáze celé fotografie. Po této nepříjemné zkušenosti následovala další. Tentokráte technického charakteru, službu mi vypověděla moje paměťová karta Compact Flash nebo-li zkráceně CF.
Vrcholem mé ranní nespokojenosti bylo, že mé čekání na další vlak v čele s mou oblíbenou ř.371 bylo opět téměř zbytečné. Moje dopolední svačinka a v rukách tavený sýr Apetito způsobily až Buriansky humornou scénku. Jen si to představte. Krásné letní dopoledne, v pozadí permanentně hučící tisíce aut po dálnici, která znemožňují slyšet jakýkoliv vlak z dálky, dále těžkou fobii z deseti minut bez nenapsané zprávy a k tomu všemu ještě plnou pusu uzeného sýra,mákové housky a naproti tomu v ruce pro změnu sýr tavený a v ruce druhé otevřený ledový čaj. Jak to dopadlo? Málem zadušený „Railman“, tavený sýr rozmázlý na triku, kalhoty „vyprané“ ledovým čajem a kýžené ECčko, na které jsem hodinu čekal fotnuté v pádu na zbytky taveného sýra přesně,když měl „bastard“ čelo ve sloupu. Takže fotka víte kde a k tomu ještě bordelu jak po jarmarku.
Po krátké humorné vložce pro oživení textu se vraťme k tomu hlavnímu. Po výše zmíněném šoto excesu jsem se přesunul k jižní straně tunelu Vepřek. Zde jsem čekal na další vlak EC a doufal,že na třetí pokus se mi konečně podaří premiérová fotka bastíka toho dne. Ovšem ani na potřetí se nepoštěstilo. Tentokráte se ovšem fotka povedla,jenom chudák bastík (ř.371) byl tažen ústeckou ř.122, nicméně jednalo se o velmi interesantní snímek. Kolem 16h odpolední jsem změnil destinaci o několik desítek kilometrů a „usídlil“ se nedaleko elektrárny Mělník, konkr. u žel.zastávky Horní Počaply. Předem upozorňuji,že zdejší okolí je spíše klasicky koridorově suché, jak známe např. ze středočeského Polabí. Zde jsem se pohyboval mezi obcemi Horní Počaply a Dolní Beřkovice. Odhadem asi kilometr od stanice D.Beřkovice se nachází několikero průmyslových dopravníků,ze kterých je krásný pohled na celý průmyslový komplex EMĚ. Jedinou „vadou na kráse“ zde je,že dopravníky jsou stále v provozu a jsou hlídány centrálním kamerovým systémem. Ovšem podařilo by se vám odtud vyfotografovat např. nějaký vlak Eurocity ( z hlediska nasvícení lze v odpoledních hodinách ve směru na Děčín vyfotit buď vlak EC 172 Vindobona a nebo vlak EC 170 Hungaria ) jednalo by se vskutku o špičkový snímek. Pobyt u EMĚ je také zajímavý, protože se zde nachází vlečka o délce téměř 9,5 km, která je z obou stran napojena na hlavní koridorovou trať. A z EMĚ na ní prakticky každou dvouhodinu v prac.dny vyjíždí nějaký nákladní vlak.
Jakmile se nachýlila 19h a slunce dostávalo čím dál více červenou barvu opustil jsem tyto místa a ukončil tento hodně zajímavý den. Na zítřejší den byly v plánu Drážďany, takže jsem se uchýlil do Děčína a na nocleh jako již tradičně do ubytovny ČD.

O dni 12.9 se podrobně zmíním v dalším připravovaném článku, jehož náplní bude fotoreportáž právě z tohoto dne, kdy jsem navštívil Drážďany a okolí.

13.9: Tento den jsem začínal ve vlaku při mém návratu z Drážďan. Náplní mého posledního dne celé tour byla již kultovní moravská dieselová trať 292 Krnov – Šumperk. Z Prahy jsem cestoval pro mne nepříliš oblíbeným rychlíkem R 423 Cassovia. Jelikož mě další „šotošílenec“ čekal v Chocni až na Excelsiora ( R 421 Excelsior) tak jsem si ještě udělal zajížďku do České Třebové. Něco málo po druhé hodině ranní jsem již seděl v kupečku s Jakuzou. (Jan Kužílek – správce fotogalerie na serveru zelpage.cz).
V Zábřehu na Mor. jsme přestoupili na místní motoráček a s přestupem v Bludově po únavné cestě dorazili před 6tou hodinou ranní do Jeseníka. Celou cestu jsme skoro prospali a nebýt Jakuzovi obezřetnosti zřejmě bychom skončili někde v Šumperku, jelikož moje únava byla jako po dvojích Silvestrech.
V 6:15 jsme vyrazili vlakem z Jeseníka na Ostružnou a tam se vydali na klasické fleky a doufali,že vymyslíme opět něco nového. Asi do poledne jsme fotili v useku Ostružná – Branná a nic extremně zajímavého se neudálo. Až po poledni Honza našel jeden pro focení akceptovatelný strom,takže bylo o zábavu postaráno. Jelikož ve výhledu nám stínil jiný stromeček bylo třeba mačetu pořádně nažhavit. Uplynulo asi 45 minut a stromek byl vcelku úspěšně spacifikován. Nejednalo se však o žádný vysoce vzrostlý ani nijak chráněný strom a za nějakou dobu by jej beztak pracovníci SDC vykáceli. To sděluji jen pro případ,že by tato informace o destrukci stromu nějak rozhořčila nějakého ochránáře nebo člena hnutí pro ochranu přírody. Práce sklidila zasloužené ovoce a vynesla nám vcelku povedené dvě fotografie. Posléze jsme se po trati odebrali do žst.Branná, kde jsme vyčkali příjezdu osobního vlaku do Lipové, kde jsme vyfotografovali dva nákladní vlaky v pěkném pozadí jesenických lesů, potkali další „šotouše“ a já se potom již rozloučil a šel čekat na vlak směr Zábřeh na Moravě.
Při cestě do Zábřehu mne místy brala až drtivá únava a okolní krajinu jsem již skoro nevnímal. V Zábřehu jsem přestoupil na rychlík od Prahy a pokračoval do Olomouce. Jelikož jsem přijel asi 10 minut po odjezdu posledního vlaku IC ve směru na Ostravu a vlaky k „nám“ jezdí ve dvouhodinovém taktu, čekaly mne 2 hodiny čekání v hanácké metropoli na R 601 Ostravan. Čekání jsem si zpestřil návštěvou místního sportbaru, ve které jsem útratil poslední finance za hranolky a čerstvě vychlazený pěnivý mok Pilsner Urquell. Pak ještě pár chvil na lavičce v hale a několikero průměrných nočních fotek ve stanici a již jsem seděl v Ostravanu. Nebo možná slovo seděl možná není tím správným,spíš bych měl napsat spal, jelikož nechybělo málo a skončil jsem opět na neplánované návštěvě Bohumína.

Jízdní doklady:EuroDomino -26 pro Rakousko (4 denní); pro tranzit síťová jízdenka ČD na ISIC, resp. obyčejný lístek na JuniorPas
Navštívené stanice: Brennero/Brenner, Bruch an der Mur, Feldkirch, Graz Hbf., Hallwang-Elixhausen, Innsbruck Hbf., Jenbach, Leoben Hbf., Neumarkt-Kostendorf, Patsch, Pill–Vomperbach, Salzburg Hbf., St.Jodok, Terfens-Weer, Wallersee, Weng, Wien Südbf., Wien Westbf.
Použité spoje: R 202 Chopin/D 202 a R 203 Chopin/D 203, EC 80 Garda, EC 81 Garda, EC 101 Jože Plečnik, EN 465 Zürichsee, IC 535 Stadtgalerie Klagenfurt, ÖBB-EC 68 Mozart, ÖBB-EC 558 Joseph Ressel, ÖBB-EC 562 St.Anton am Alberg, ÖBB-EC 568 Stadt Innsbruck, ÖBB-EC 668 Fachhochschule Voralberg, spěšné a osobní vlaky

Posuzovat stav železnice nějakého státu podle jediného vozu by se asi nemělo. Mnoho z vás, čtenářů, se již asi projelo soupravami EC Antonín Dvořák, R Chopin, či zapůjčeným vozem na českém IC Hutník. Jaká je ale skutečná realita rakouských železnic, na to se vám budeme snažit poskytnout objektivní a ucelený pohled v tomto článku. Našim cílem byla zejména oblast Tyrolska, která v mnohém překvapila!

„Tour de Austria“, jak se jsme s Josefem Petrákem, který byl na této cestě mým společníkem, pojmenovali tuto 4denní putovní výpravu po síti ŐBB, byla zaměřená ze 70% na focení železnice, zbytek patřil turistice a poznávání tyrolských měst jako je Innsbruck, Salzburg apod. Bohužel, plánování akce bylo naprosto zbytečné – spoj do Vídně, R 203 Chopin/D 203 byl zpožděn o 70 minut a tudíž nám odjelo ŐBB–EC ze Západního nádraží ve Vídni. Za nějakých 8€ jsme sehnali knižní jízdní řád a to včetně aktualizace vydané jako další kniha, a nikoliv jen samolepky na korekturu!

Na Jižním nádraží nás překvapila hlavně městská dráha, tzv. S-Bahn, protože zde jezdí vlaky řazené vozy Bmpz-dl/ds a tažené lokomotivami Taurus!!! Představte si, že by něco takového zastavovalo v metru pod Hlavním nádražím v Praze …

Naší první destinací bylo město Salzburg a jeho okolí. Zde se pohybovali na trati 101 v úseku Salzburg Hbf.– Neumarkt-Kostendorf. Tuto trať mohu vřele doporučit. Traťová rychlost se v tomto úseku pohybuje od 70km/h až po 140km/h. Dále na Linz je maximální rychlost dokonce 200km/h. Ale tam jsme se nepohybovali, jelikož okolí tratě tam je až příliš chudé a nezajímavé pro žel.veřejnost, přesto jízda v ŐBB–EC 68 Mozart byla více než příjemná. Jen doporučuji všem, kdo by tento spoj chtěli využít, pořízení místenky, neboť vlak byl skoro 100% obsazený.

Nyní k samotném úseku trati. Nachází se zde velké množství oblouků, jak ostřejších tak i protáhlejších. Dalším velkým plusem je opravdu velice hustá osobní i nákladní doprava. Fotografy z Česka zde určitě zaujmou, zde často se vyskytující vlaky ROLA. Co se týče přístupu k samotné trati, tak ten je ve většině případů takřka pohádkový oproti tratím ČD. Prakticky všude vedou souběžně s tratí stezky nebo polní cesty. Jediným menším mínusem oproti tratím v okolí Innsbrucku je to, že zde nemáte v pozadí mohutně vyhlížející alpské štíty či vrcholky.

Druhý den ráno jsme opustili rodné město hudebního génia Mozarta a po peážní trati přes Rossenheim dojeli spojem ŐBB–EC do naší cílové stanice druhého dne, Innsbruck Hbf. Během cesty jsme pozorovali okolí tratě a vyhlíželi případné místa pro focení. Něco málo jsme našli v okolí Terfens–Weeru a tak jsme se tam neprodleně po výstupu z vlaku kategorie ŐBB–EC vypravili prvním osobním vlakem. Okolí Terfens–Weeru je rovněž jako destinace předchozího dne přívětivé tím, že cesta k „šotoflekům“ je snadná, jelikož je zde podél celé trati cyklostezka. A asi největším lákadlem zde je krásné pozadí díky alpským štítům a malebným kopečkům. Z Terfens–Weeru jsme se přesunuli do nedalekého Jenbachu, kde jezdí na pravidelném provozu nostalgická motorová jednotka a malá parní lokomotiva ve stylů českých „bejčků“. Samotná vesnice je však pro focení nevhodná, resp. žádné relativně dobře dostupné jsme zde neobjevili. Za to naše zásoby tekutin se v horku, které zde panovalo, notně zmenšily. Tato vesnice je zajímavá také tím, že ač má jen nějakých 6500 obyvatel, staví zde 14 vlaků EC či ŐBB–EC, 2 vlaky, EN, dva ICE a 2 kategorie IC – a to jen ve směru na Innsbruck!

Třetí den jsme se rozhodli pro úsek Innsbruck – Brenner/Brennero. Na tomto 37 km dlouhém traťovém úseku s převýšením cca 860 metrů se nalézají pouze 2 místa pro focení, avšak jeden z nich je opravdu velkým skvostem. Nachází se na druhé straně vesničky zvané St.Jodok, cože je druhá zastávka směrem z Brenneru na Innsbruck. Již z pohledu z okna vlaku je zřejmé, že se jedná o typickou tyrolskou vesničku, která však má jednu velkou raritu. V blízkosti, odkud se dá krásně vyfotit vlak vyjíždějící z tunelu do obloučku směr Brennero, se nachází speciální místo, které je výhradně pro žel.fotografy. Důvodem je fakt, že všechny louky v okolí někomu patří a toto místo je tak hojně navštěvováno rakouskými a italskými fotografy, že jim majitel dobrovolně vyhradil malé místo pro pozorování a focení. Ale pozor! Nedoporučujeme přejít „demarkační linii,“ jak také varovala cedule na plotě, které jsme si bohužel nevšimli. Zemědělec nebyl vůbec přátelský. Pro ilustraci přidáváme snímek jak cedule, tak samotného fleku.

Pokud hledáte nejlevnější obchod s jídlem v Innsbrucku, ani si moc nezajdete. Supermarket v budově Hlavního nádraží nabízel zboží v cenách téměř českých!

Čtvrtý den jsme se rozhodli strávit v Grazu. K přesunu do tohoto Štýrského města jsme použili kategorii vlaku EuroNight. Poslední den naší výpravy nám ovšem již tolik počasí i štěstí tolik nepřálo, tak jsme zvolili pouze prohlídku města. Během bloudění po okolí jsme potkali také kupodivu načas jedoucí EC 101 Jože Plečnik! a neodolali možnosti uslyšet český hlas, napít se správně chlazeného zlatavého moku a poctili jídelní vůz svou návštěvou. Až pozdě odpoledne jsme se konečně zorientovali v trianglu Leoben Hbf. – Bruck an der Mur – Graz Hbf., který jsme nechtěně projeli 3x, a odcestovali přes Semmering do rakouské metropole.

Naše výprava končila a rychlík D 202 Chopin znamenal konec pohádky a začátek české reality všedního cestování plného zpoždění, rádoby historických vozů typu „B“ a dalších nečekaných problémů.