My OperaRakousko, ráj nejen pro turisty, ale i železniční fandy! - AUSTRIA OEBB TOUR 2006
Wednesday, August 9, 2006 4:17:12 PM
Jízdní doklady:EuroDomino -26 pro Rakousko (4 denní); pro tranzit síťová jízdenka ČD na ISIC, resp. obyčejný lístek na JuniorPas
Navštívené stanice: Brennero/Brenner, Bruch an der Mur, Feldkirch, Graz Hbf., Hallwang-Elixhausen, Innsbruck Hbf., Jenbach, Leoben Hbf., Neumarkt-Kostendorf, Patsch, Pill–Vomperbach, Salzburg Hbf., St.Jodok, Terfens-Weer, Wallersee, Weng, Wien Südbf., Wien Westbf.
Použité spoje: R 202 Chopin/D 202 a R 203 Chopin/D 203, EC 80 Garda, EC 81 Garda, EC 101 Jože Plečnik, EN 465 Zürichsee, IC 535 Stadtgalerie Klagenfurt, ÖBB-EC 68 Mozart, ÖBB-EC 558 Joseph Ressel, ÖBB-EC 562 St.Anton am Alberg, ÖBB-EC 568 Stadt Innsbruck, ÖBB-EC 668 Fachhochschule Voralberg, spěšné a osobní vlaky
Posuzovat stav železnice nějakého státu podle jediného vozu by se asi nemělo. Mnoho z vás, čtenářů, se již asi projelo soupravami EC Antonín Dvořák, R Chopin, či zapůjčeným vozem na českém IC Hutník. Jaká je ale skutečná realita rakouských železnic, na to se vám budeme snažit poskytnout objektivní a ucelený pohled v tomto článku. Našim cílem byla zejména oblast Tyrolska, která v mnohém překvapila!
„Tour de Austria“, jak se jsme s Josefem Petrákem, který byl na této cestě mým společníkem, pojmenovali tuto 4denní putovní výpravu po síti ŐBB, byla zaměřená ze 70% na focení železnice, zbytek patřil turistice a poznávání tyrolských měst jako je Innsbruck, Salzburg apod. Bohužel, plánování akce bylo naprosto zbytečné – spoj do Vídně, R 203 Chopin/D 203 byl zpožděn o 70 minut a tudíž nám odjelo ŐBB–EC ze Západního nádraží ve Vídni. Za nějakých 8€ jsme sehnali knižní jízdní řád a to včetně aktualizace vydané jako další kniha, a nikoliv jen samolepky na korekturu!
Na Jižním nádraží nás překvapila hlavně městská dráha, tzv. S-Bahn, protože zde jezdí vlaky řazené vozy Bmpz-dl/ds a tažené lokomotivami Taurus!!! Představte si, že by něco takového zastavovalo v metru pod Hlavním nádražím v Praze …
Naší první destinací bylo město Salzburg a jeho okolí. Zde se pohybovali na trati 101 v úseku Salzburg Hbf.– Neumarkt-Kostendorf. Tuto trať mohu vřele doporučit. Traťová rychlost se v tomto úseku pohybuje od 70km/h až po 140km/h. Dále na Linz je maximální rychlost dokonce 200km/h. Ale tam jsme se nepohybovali, jelikož okolí tratě tam je až příliš chudé a nezajímavé pro žel.veřejnost, přesto jízda v ŐBB–EC 68 Mozart byla více než příjemná. Jen doporučuji všem, kdo by tento spoj chtěli využít, pořízení místenky, neboť vlak byl skoro 100% obsazený.
Nyní k samotném úseku trati. Nachází se zde velké množství oblouků, jak ostřejších tak i protáhlejších. Dalším velkým plusem je opravdu velice hustá osobní i nákladní doprava. Fotografy z Česka zde určitě zaujmou, zde často se vyskytující vlaky ROLA. Co se týče přístupu k samotné trati, tak ten je ve většině případů takřka pohádkový oproti tratím ČD. Prakticky všude vedou souběžně s tratí stezky nebo polní cesty. Jediným menším mínusem oproti tratím v okolí Innsbrucku je to, že zde nemáte v pozadí mohutně vyhlížející alpské štíty či vrcholky.
Druhý den ráno jsme opustili rodné město hudebního génia Mozarta a po peážní trati přes Rossenheim dojeli spojem ŐBB–EC do naší cílové stanice druhého dne, Innsbruck Hbf. Během cesty jsme pozorovali okolí tratě a vyhlíželi případné místa pro focení. Něco málo jsme našli v okolí Terfens–Weeru a tak jsme se tam neprodleně po výstupu z vlaku kategorie ŐBB–EC vypravili prvním osobním vlakem. Okolí Terfens–Weeru je rovněž jako destinace předchozího dne přívětivé tím, že cesta k „šotoflekům“ je snadná, jelikož je zde podél celé trati cyklostezka. A asi největším lákadlem zde je krásné pozadí díky alpským štítům a malebným kopečkům. Z Terfens–Weeru jsme se přesunuli do nedalekého Jenbachu, kde jezdí na pravidelném provozu nostalgická motorová jednotka a malá parní lokomotiva ve stylů českých „bejčků“. Samotná vesnice je však pro focení nevhodná, resp. žádné relativně dobře dostupné jsme zde neobjevili. Za to naše zásoby tekutin se v horku, které zde panovalo, notně zmenšily. Tato vesnice je zajímavá také tím, že ač má jen nějakých 6500 obyvatel, staví zde 14 vlaků EC či ŐBB–EC, 2 vlaky, EN, dva ICE a 2 kategorie IC – a to jen ve směru na Innsbruck!
Třetí den jsme se rozhodli pro úsek Innsbruck – Brenner/Brennero. Na tomto 37 km dlouhém traťovém úseku s převýšením cca 860 metrů se nalézají pouze 2 místa pro focení, avšak jeden z nich je opravdu velkým skvostem. Nachází se na druhé straně vesničky zvané St.Jodok, cože je druhá zastávka směrem z Brenneru na Innsbruck. Již z pohledu z okna vlaku je zřejmé, že se jedná o typickou tyrolskou vesničku, která však má jednu velkou raritu. V blízkosti, odkud se dá krásně vyfotit vlak vyjíždějící z tunelu do obloučku směr Brennero, se nachází speciální místo, které je výhradně pro žel.fotografy. Důvodem je fakt, že všechny louky v okolí někomu patří a toto místo je tak hojně navštěvováno rakouskými a italskými fotografy, že jim majitel dobrovolně vyhradil malé místo pro pozorování a focení. Ale pozor! Nedoporučujeme přejít „demarkační linii,“ jak také varovala cedule na plotě, které jsme si bohužel nevšimli. Zemědělec nebyl vůbec přátelský. Pro ilustraci přidáváme snímek jak cedule, tak samotného fleku.
Pokud hledáte nejlevnější obchod s jídlem v Innsbrucku, ani si moc nezajdete. Supermarket v budově Hlavního nádraží nabízel zboží v cenách téměř českých!
Čtvrtý den jsme se rozhodli strávit v Grazu. K přesunu do tohoto Štýrského města jsme použili kategorii vlaku EuroNight. Poslední den naší výpravy nám ovšem již tolik počasí i štěstí tolik nepřálo, tak jsme zvolili pouze prohlídku města. Během bloudění po okolí jsme potkali také kupodivu načas jedoucí EC 101 Jože Plečnik! a neodolali možnosti uslyšet český hlas, napít se správně chlazeného zlatavého moku a poctili jídelní vůz svou návštěvou. Až pozdě odpoledne jsme se konečně zorientovali v trianglu Leoben Hbf. – Bruck an der Mur – Graz Hbf., který jsme nechtěně projeli 3x, a odcestovali přes Semmering do rakouské metropole.
Naše výprava končila a rychlík D 202 Chopin znamenal konec pohádky a začátek české reality všedního cestování plného zpoždění, rádoby historických vozů typu „B“ a dalších nečekaných problémů.
Navštívené stanice: Brennero/Brenner, Bruch an der Mur, Feldkirch, Graz Hbf., Hallwang-Elixhausen, Innsbruck Hbf., Jenbach, Leoben Hbf., Neumarkt-Kostendorf, Patsch, Pill–Vomperbach, Salzburg Hbf., St.Jodok, Terfens-Weer, Wallersee, Weng, Wien Südbf., Wien Westbf.
Použité spoje: R 202 Chopin/D 202 a R 203 Chopin/D 203, EC 80 Garda, EC 81 Garda, EC 101 Jože Plečnik, EN 465 Zürichsee, IC 535 Stadtgalerie Klagenfurt, ÖBB-EC 68 Mozart, ÖBB-EC 558 Joseph Ressel, ÖBB-EC 562 St.Anton am Alberg, ÖBB-EC 568 Stadt Innsbruck, ÖBB-EC 668 Fachhochschule Voralberg, spěšné a osobní vlaky
Posuzovat stav železnice nějakého státu podle jediného vozu by se asi nemělo. Mnoho z vás, čtenářů, se již asi projelo soupravami EC Antonín Dvořák, R Chopin, či zapůjčeným vozem na českém IC Hutník. Jaká je ale skutečná realita rakouských železnic, na to se vám budeme snažit poskytnout objektivní a ucelený pohled v tomto článku. Našim cílem byla zejména oblast Tyrolska, která v mnohém překvapila!
„Tour de Austria“, jak se jsme s Josefem Petrákem, který byl na této cestě mým společníkem, pojmenovali tuto 4denní putovní výpravu po síti ŐBB, byla zaměřená ze 70% na focení železnice, zbytek patřil turistice a poznávání tyrolských měst jako je Innsbruck, Salzburg apod. Bohužel, plánování akce bylo naprosto zbytečné – spoj do Vídně, R 203 Chopin/D 203 byl zpožděn o 70 minut a tudíž nám odjelo ŐBB–EC ze Západního nádraží ve Vídni. Za nějakých 8€ jsme sehnali knižní jízdní řád a to včetně aktualizace vydané jako další kniha, a nikoliv jen samolepky na korekturu!
Na Jižním nádraží nás překvapila hlavně městská dráha, tzv. S-Bahn, protože zde jezdí vlaky řazené vozy Bmpz-dl/ds a tažené lokomotivami Taurus!!! Představte si, že by něco takového zastavovalo v metru pod Hlavním nádražím v Praze …
Naší první destinací bylo město Salzburg a jeho okolí. Zde se pohybovali na trati 101 v úseku Salzburg Hbf.– Neumarkt-Kostendorf. Tuto trať mohu vřele doporučit. Traťová rychlost se v tomto úseku pohybuje od 70km/h až po 140km/h. Dále na Linz je maximální rychlost dokonce 200km/h. Ale tam jsme se nepohybovali, jelikož okolí tratě tam je až příliš chudé a nezajímavé pro žel.veřejnost, přesto jízda v ŐBB–EC 68 Mozart byla více než příjemná. Jen doporučuji všem, kdo by tento spoj chtěli využít, pořízení místenky, neboť vlak byl skoro 100% obsazený.
Nyní k samotném úseku trati. Nachází se zde velké množství oblouků, jak ostřejších tak i protáhlejších. Dalším velkým plusem je opravdu velice hustá osobní i nákladní doprava. Fotografy z Česka zde určitě zaujmou, zde často se vyskytující vlaky ROLA. Co se týče přístupu k samotné trati, tak ten je ve většině případů takřka pohádkový oproti tratím ČD. Prakticky všude vedou souběžně s tratí stezky nebo polní cesty. Jediným menším mínusem oproti tratím v okolí Innsbrucku je to, že zde nemáte v pozadí mohutně vyhlížející alpské štíty či vrcholky.
Druhý den ráno jsme opustili rodné město hudebního génia Mozarta a po peážní trati přes Rossenheim dojeli spojem ŐBB–EC do naší cílové stanice druhého dne, Innsbruck Hbf. Během cesty jsme pozorovali okolí tratě a vyhlíželi případné místa pro focení. Něco málo jsme našli v okolí Terfens–Weeru a tak jsme se tam neprodleně po výstupu z vlaku kategorie ŐBB–EC vypravili prvním osobním vlakem. Okolí Terfens–Weeru je rovněž jako destinace předchozího dne přívětivé tím, že cesta k „šotoflekům“ je snadná, jelikož je zde podél celé trati cyklostezka. A asi největším lákadlem zde je krásné pozadí díky alpským štítům a malebným kopečkům. Z Terfens–Weeru jsme se přesunuli do nedalekého Jenbachu, kde jezdí na pravidelném provozu nostalgická motorová jednotka a malá parní lokomotiva ve stylů českých „bejčků“. Samotná vesnice je však pro focení nevhodná, resp. žádné relativně dobře dostupné jsme zde neobjevili. Za to naše zásoby tekutin se v horku, které zde panovalo, notně zmenšily. Tato vesnice je zajímavá také tím, že ač má jen nějakých 6500 obyvatel, staví zde 14 vlaků EC či ŐBB–EC, 2 vlaky, EN, dva ICE a 2 kategorie IC – a to jen ve směru na Innsbruck!
Třetí den jsme se rozhodli pro úsek Innsbruck – Brenner/Brennero. Na tomto 37 km dlouhém traťovém úseku s převýšením cca 860 metrů se nalézají pouze 2 místa pro focení, avšak jeden z nich je opravdu velkým skvostem. Nachází se na druhé straně vesničky zvané St.Jodok, cože je druhá zastávka směrem z Brenneru na Innsbruck. Již z pohledu z okna vlaku je zřejmé, že se jedná o typickou tyrolskou vesničku, která však má jednu velkou raritu. V blízkosti, odkud se dá krásně vyfotit vlak vyjíždějící z tunelu do obloučku směr Brennero, se nachází speciální místo, které je výhradně pro žel.fotografy. Důvodem je fakt, že všechny louky v okolí někomu patří a toto místo je tak hojně navštěvováno rakouskými a italskými fotografy, že jim majitel dobrovolně vyhradil malé místo pro pozorování a focení. Ale pozor! Nedoporučujeme přejít „demarkační linii,“ jak také varovala cedule na plotě, které jsme si bohužel nevšimli. Zemědělec nebyl vůbec přátelský. Pro ilustraci přidáváme snímek jak cedule, tak samotného fleku.
Pokud hledáte nejlevnější obchod s jídlem v Innsbrucku, ani si moc nezajdete. Supermarket v budově Hlavního nádraží nabízel zboží v cenách téměř českých!
Čtvrtý den jsme se rozhodli strávit v Grazu. K přesunu do tohoto Štýrského města jsme použili kategorii vlaku EuroNight. Poslední den naší výpravy nám ovšem již tolik počasí i štěstí tolik nepřálo, tak jsme zvolili pouze prohlídku města. Během bloudění po okolí jsme potkali také kupodivu načas jedoucí EC 101 Jože Plečnik! a neodolali možnosti uslyšet český hlas, napít se správně chlazeného zlatavého moku a poctili jídelní vůz svou návštěvou. Až pozdě odpoledne jsme se konečně zorientovali v trianglu Leoben Hbf. – Bruck an der Mur – Graz Hbf., který jsme nechtěně projeli 3x, a odcestovali přes Semmering do rakouské metropole.
Naše výprava končila a rychlík D 202 Chopin znamenal konec pohádky a začátek české reality všedního cestování plného zpoždění, rádoby historických vozů typu „B“ a dalších nečekaných problémů.
You must be 
