Hermina007

Ráno jsme se začali balit a pak Luboš navrhl, že bysme v Blois mohli zůstat ještě jednu noc. Zeptala jsem se na recepci a zaplatili jsme jednu noc navíc. První náš cíl byl zámek Chambord. U zámku jsme byli už v půl desáté. Zaparkovali jsme v lese a ne na placeném parkovišti. Když jsme přicházeli k zámku bylo to romantické. Davy turistů zatím nedorazily.

Zámek Chambord je státní a podle toho taky vypadá. Rezavé trávníky a v zámku nic - byl docela neútulný. Schodiště navrhl Leonardo da Vinci, kterého hostil František I. zakladatel zámku. Na střeše zámku mezi komínama to bylo celkem zajímavé. O půl jedné jsme udělali zásoby v Intermarché a tak se Luboš uklidnil. Na cestě do dalšího zámku jsme zastavili v parčíku a udělali si piknik. Dali jsme si kuřátko, bagetu a broskve. Další bod programu byl zámek Cheverny. Zastavili jsme na velkém parkovišti a koupili si lístky. První jsme se šli podívat na pejsky v psinci. Pak jsme si šli prohlédnout zámek. Zámek je soukromý a krásně zařízený. Otevřený pro návštěvníky 365 dnů v roce, zaměstnává 40 zaměstnanců. Po prohlídce jsme se šli ochladit do klimatizované oranžérie. Prošli jsme se po parku a o půl páté jsme zaujali strategické místa u psince a pozorovali přípravy na krmení psů, které mělo vypuknout v 17. hodin. Smečka asi 90 psů svou dávku sežrala za 4 minuty.

Po představení jsme se šli ještě podívat do zeleninové a květinové zahrady a pak už do Blois na večeři. Luboš si dal 400g tataráku, já sirloin a créme brulé a Evka hamburger. V hostelu jsme byli v 9 hodin večer.

Ráno jsme se brzo probudili a před osmou jsem šla na bagetu a crosany. Bylo zamračeno. Pojedli jsme, spadlo pár kapek, ale stan jsme stihli sbalit suchý. Jeli jsme podél pobřeží, podívali jsme se na hrobku, kde byla tma, byla celá zarostená a dům vedle měl plot z menhiru naležato. Pak jsme hledali archeologické místo - dolmeny a hrobku a nemohli jsme ho najít. Šla jsem do informací a tam mě dali mapku. Luboš už zuřil. Než jsme tam dojeli, tak jsme se stavili u tumulusu, který byl mezi barákama. Byl moc pěkný.

Pak jsme konečně našli archeologické místo - dojeli jsme na parkoviště a ještě bylo zavřeno. Podívali jsme se přes plot a jeli jsme na dálnici na poloostrov Rhuys, kde budou za měsíc trávit dovolenou naši přátelé ze Saarbruckenu. Přijeli jsme až na konec poloostrova do přístavu Port Navalo a šli jsme se projít kolem pobřeží.

Pak jsme popojeli autem a narazili na další hrobku a pěkný mys z kterého byl vidět záliv Morbihan s malými ostrůvky. Byla odtud vidět malá pláž. Evka se chtěla koupat, tak jsme hledali místo na zaparkování blízko pláže, ale moc se nám to nedařilo. Nakonec jsme zaparkovali v malé uličce a šli jsme se "koupat". Evka do vody nevlezla, ale Luboš ano. Říkal, že tam byla nejteplejší voda z celé Bretaně a Normandie.

Pak už jsme zastavili jen v Arzonu nakoupit a vzít benzín a o půl třetí jsme vyrazili do Blois, kde jsme měli objednaný nocleh. Projížděli jsme Nantes, Angers a Tours. V Saumuru jsme si u řeky udělali piknik. Poslední část cesty jsme jeli kolem Loiry.

V Blois jsme se dostali na ulici Marie-Curie, kde měl být náš hostel. V okolí byli skoro vybydlené domy a obyvatelé různých národností. Začali jsme mít strach nechat na ulici bez dozoru naše vozidlo. Ptala jsem se paní na ulici, co venčila pejska, jestli neví, kde je hostel. Nevěděla. Pak jsme se dostali do čtvrti rodinných domků, tak jsem se zeptala staršího pána, který sedl na kolo a ukazoval nám cestu. Nakonec jsem uviděla nápis CIS na vysokém paneláku. Šla jsem ke dveřím, ale bylo zavřeno. Objeli jsme panelák zezadu, kde bylo parkoviště za plotem. Hráli si tam kluci, tak jsem je přivolala a nakonec jsme se do hostelu dostali. Parkovali jsme ve dvoře za plotem. Službu měl recepční z Kostariky, který opěvoval svou vlast. Nakonec všechno dobře dopadlo.

Ráno bylo nádherně a tak jsme po snídani šli na pláž a zařádili jsme si ve vlnách. Voda sice byla jak led, ale člověk si na zvykl. Bylo to tak úžasné, že jsem se rozmýšlela, jestli tam nezůstanem. Na pláži bylo poměrně dost lidí i ve vodě, asi 5.


Pak přišel mrak, tak jsme šli do kempu, osprchovali jsme se v teplé vodě a jeli se podívat na menhiry v Camaretu. Prošli jsme se mezi menhiry, které byly volně přístupné.

Další zastávka byl Point du Hir. Byl to útes z bílých skal. Nádherné. Jen Evka se bála výšky. Po cestě zpátky jsme se stavili v Camaretu na bretaňské sladkosti-jablkový, hruškový a pudinkový koláč. Ve 2 hodiny odpoledne jsme konečně odjeli na nejzápadnější bod Francie - Point du Raz. Udělali jsme ještě zastávku v potravinách a na kopci Menez Hom, ze kterého byl vidět poloostrov Crozon. Projížděli jsme kolem krásného farního dvorce v Saint Marie du Menez Hom.
Na Point du Raz jsme přijeli až po páté hodině. udělali jsme procházku po útesech. Svítilo slunko, ale i tak byly skály dost děsivé. Evka se bála. V půl sedmé jsme odjížděli.
Ještě 1,5 hodiny jsme jeli a u vesnice Penmarch jsme se stavili v kempu, který stál 40Eur. Holka v recepci nás odhadla a poradila nám kemp, který byl taky hezký, sice bez bazénu ale jen za 17 Eur. Kemp měl krásné sprchy, WC bez papíru a 100 m od pláže. Pojedli jsme a šli se projít po pláži s bílým pískem. Z pláže je vidět Penmarch s majákem. V půl 12 jsme šli spát.

Spali jsme do půl osmé a probudilo nás slunce. Umyla jsem si vlasy, pojedli jsme, trochu jsem udělala pořádek v autě a v 10.15 po zaplacení jsme odjeli z kempu. Ještě jsme se zastavili na krosany a bagetu. Pak už jsme jeli přímo na Cap Fréhel ( 2 Eur za parkování)a strávili jsme tam necelou hodinku.Cap Fréhel jsou útesy s majákem a vřesovišti a skalnaté ostrovy plné ptáků.

Na cestě od majáku nás pokryly malé černé mušky, ale naštěstí nekousali. Hned po odjezdu z Cap Fréhel jsme uviděli překrásnou písečnou pláž, které jsme neodolali. Vzali jsme plavky a šli se slunit a koupat. Evka běhala po písku a dokonce jsme se i namočili, i když voda byla jak břitva. Na pláži jsme strávili 1,5 hodiny.

Dál následovala zastávka na oběd. Evka hrnec mušlí, já salát s mušlemi sv. Jakuba a Luboš steak. Z hospody jsme odjížděli v půl čtvrté. Před Saint Brieuc jsme ještě nakoupili zásoby v Carefouru. Po hodině jízdy jsme se začali shánět po noclehu. Zajeli jsme se podívat na kemp přímo u pláže Plouzec-Cap Horn. Byl tam bazén a tak jsme tam zůstali. Luboš s Evkou se koupali v bazénu a já jsem si dala kempové křesílko na kamenitou pláž a užívala si samoty. Psala jsem zápisky a četla si co zítra nesmíme vynechat. Když za mnou přišla Evka hledali jsme na pláži úlovky.

Spali jsme do půl osmé, opět nás přivítalo slunko. Posnídali jsme, osprchovali a v půl desáté jsme vyrazili na další cestu. Ještě jsme se stavili v Honfleur vyfotit nasvícené domy. Po cestě jsme se stavili v městečku Villerville a zašli se podívat na moře, v dalším jsme si koupili bagetu a ve Villers jsme si zašli na WC na pláži. Ještě před Caen jsme se nechali zlákat kempem přímo u moře v Merville-Franceville. Obsadili jsme místo a šli na pláž. Luboš s Evkou se vykoupali v 17 stupňů "teplé" vodě a ve 2 hodiny jsme se vydali podívat se na pláže vylodění. První pláže byly v městečkách, teda dnes už plážových letoviscích. Byly tam bunkry. Nejzajímavější bylo městečko Bernieres, kde se vylodili Kanaďané a osvobodili první dům Francie.

Zrovna jsme navštívili i Supermarché. Pak jsme se zastavili V Aromanches, v zátoce, kde spojenci postavili vyloďovací pontonový přístav. O půl šesté jsme dorazili na Americký hřbitov. Navštívili jsme Visitor centrum a typické americké WC a prošli jsme se po hřbitově. V půl sedmé nás ze hřbitova vyhnali. Ze hřbitova se dalo sejít na Omaha beach, ale to už jsme nestihli.
Pak jsme ještě proběhli Pointe du Hoc, kde se vylodili americké jednotky rangers. Zpátky do kempu jsme jeli po dálnici, která se neplatila a trvalo nám to hodinu.