Sandálkař

V týdnu před štafetama mi volala Evka (trénérka UOL), v Olmíku řádí bacily a jen Venda s Madlou jsou zdravé. Poběžím první úsek Áčka. No tě pic....
Poslední letošní nároďáky. Hurá do lesa Řáholec za Mankou, Cipískem, Rumcajsem a lampiony. Závodů se ujalo Sportcentrum Jičín, což jsme poznali hned při vjezdu na parkovací louku, kde v zářivých vestičkách vybírali peníze chlapci z Btčka (Beermental team).
Při průchodu shromaždištěm nás překvapilo, že tu je nejen divácký průběh, ale i tři jiné kontroly. Nervozita začala kulminovat hodinku před startem, ale osvědčené psycholožky (Áďule I. +Lucka V.) mě dodaly odvahy. Dokonce i tkaničky jsem si nakonec zvládla zavázat sama :-).
Startovali jsme společně s klukama (H18). Béďa si nás náležitě vychutnal. Nejméně třikrát se ,,spletl“ a zahlásil nám, že za minutku už vybíháme. Počtrvrté to bylo na ostro..20, 10,..stááárt. Kluci práskli do koní a tak náš dívčí peloton osaměl. Hned za chatovou osadou čekal prudký kopeček. Nechtěla jsem hopsat přes louku a tak jsem se odpojila a šla vlastní cestou. Na jedničce za mnou holky ještě byly. Cestou z dvojky jsem je nechtěně zavedla do kufru (domnívaly se, že na kontrolu teprve jdu), zbytek trati jsem už běžela sama. Věděla jsem, že jdu dobře, hlídala jsem chybky a doufala, že už mě nedoběhnou. V cíli jsem předávala Madle s náskokem necelých 4minut a tak začala naše jízda za titulem. Madla nejenže náskok udržela, ale dokonce ho i zvětšila. Když na trať vybíhala Venda věděly jsme, že pokud ji nepřepadne DISK můžeme slavit! :-) Za necelých 40 minut bylo rozhodnuto, titul v D18 putuje do Olmíku a 1/3 na sever, k nám do Chrastavy !!! Medaile jsme vybojovaly s luxusním 9-ti minutovým náskokem. Pak jen vyhláško, úsměvy, gratulace od samotné vládkyně českého OB Dany. Sobota jako z pohádky, třeba té o Rumcajsovi...
Na závěr bych chtěla poděkovat svým spolukolegyním ze štafety. Když jsme v neděli vystoupily v dlouhodobé soutěži štafet v počtu šesti OB-běhen na bednu nejvyšší, myslím, že každá z nás na tom měla svůj podíl. Díky holky!!!

Rozhodli jsme se, že si uděláme malinkou pohodovou dovču v Krkonoších. Takže jen zabalit pár švestek, klíče od chaty a hurá za dobrodružstvím. První večer proběhl naprosto normálně, protože tvrdé játro naší skupiny (Vojtíšek) mělo dorazit až další den.

Ráno jsme si trošku protáhli těla při spurtu na bus, který měl nakonec jen 20 minutové zpoždění.....ale podle studií amerických vědců je po ránu pohyb zdravý.Jako největší turisti jsme se nechali dopravit až na Špindlerovku, čímž jsme během několika desítek minut překonali převýšení okolo 800m. Turistů bylo kupodivu jak šafránu a my jsme si mohli užívat Krkonošských vrcholků .Sluníčko se neflákalo což jsme měli večer poznat. Sem tam jsme sebrali nějakou kešku, navštívili nejdražší horskou boudu v republice (betonový skvost jménem Labská b.), kde se Zuzka s Jančou bez placení vloupaly na záchod... Kolem páté hodiny jsme dorazili zpátky na chatu..ALE!!! Byli jsme celí rudí, jako nějaká indiánská sebranka. Navíc každý dotyk (byť jen lemem trika) pálil jako čert. Auau,to byl zas nápad chodit po horách bez opalováku :-D

Na večerní grilovačku se postupně doplazil i Vojtíšek (s taškou plnou 20 lahváčů, 5kg melouna, flašky čehosi..), Kaďák (nalehko na kole) a Péťa Marhan( s kbelíčkem křupek a fotkama ze svatby). Večerní pařba mohla začít . Baru s sebou měla i kytaru takže se po chvilce ozývalo celým údolím..žaluda kuř, žaluda kuř, žaluda kuře sezoblo...Na grilu jsme pekli přejetou kočku, klobásky...

V sobotu bylo už od rána humusně. Venku vyfičelo, pršelo, mlhovatělo se, jenže my nejsme žádný másla (bohužel). Vyrazili jsme na tůru, prvním výškovým táborem byli Dvoračky, pak Pavlik s Jančou běželi na Huťský vodopád pro kešku (šílenci). Začalo lít a lít...Celý promočení, vymrzlí jsme se doškrábali na Rezek, kde nás zachránila hospůdka se svařákem a borůvkovejma knedlíčkama- jupíí. Za oknem byla mlha, že by se dala krájet, takže jsme se rozhodli vysílat tajný signál HELP!!! Ájík pro nás dojela autíkem, takže na chatu (čti pod chatu) jsme dorazili v podičce.

Večer probíhal v dobré náladě..přispěly k tomu zejména Barčiny šatičky, které jsme si všici vyzkoušeli :-D. No a pak se jedlo, pilo.....:-D

V neděli jsme jen vyspali opičky a jiná zvířátka, zabalili, poklidili a tradá dom. Snad si brzy podobnou akci zopákneme ;-)

Sobota. Probouzející se Liberec je rozehříván prvními ranními paprsky. 99% obyvatel ještě spokojeně chrupká zachumlaná do peřin. Kdesi mezi
Ája: ,,Uff, uff!"
Janča: Uffff, ufff...."
Niki: ,,Uff, uff...?"
Janča: ,,Cože? "
Ája: ,, Uff, uff!"
Niki: ,, Uff, nic...!"
Janča: ,, Uff, aha, uff, uff...."

....když v tom. Na zemi se válí ŠLAPKA!!!!!!!! Co s ní? Přece ji tu nemůže v tomhle stavu nechat! Jenže kam s ní? Nejprve se 3 dívky snaží samy překecat jednu šlapku, ať jde s nimi. Jenže to ona ne. Asi je zvyklá, že si na ní každej dupne a ona se podvolí, ale teď...nemá rozum. Holka jedna. Naštěstí jsou na světě dobří lidé. Za plotem pozorující pán přidá ruku k dílu a pomáhá dostat šlapku do polohy, která je nejlepší....69. Ony totiž dívky nemají šlapku jen jednu, ale dvě. Jedna pěkně nahoře a druhá dole, tak jim to jde nejlépe....jako těm šlapkám! :-D

Toť vše k našemu velkolepému odjezdu z LBC do SPJ. Na Výpřeži jsme vyčkaly, než dorazí naše plíce a hurá do Hodek. Tady na křižovatce proběhl sraz. Kdepak, s žádnou další šlapkou.....s reproušem Dannem. Bohužel, jak jsme se na něj všechny tři těšili, nějak jsme nezvládli situaci a Ája s Jančou předvedli akrobatické kousky typu: letmý přelet řidítek na asfalt nebo salto s kolem .
Zbylá část o-výpravy- Pavlovčíci už dávno řešili taktiku na shromku. Po registraci (tedy né uplně doslova), proslovu ředitele závodu a obhlídnutí soupeřů (např. vítězka SP v cyklokrosu) jsme vyrazili. My s Ájou volíme poměrně turistické tempíčko, zvládáme i úsměvy na kolemdoucí turisty a ........OFFROAD ZKRATKY. Zřejmě kvůli zkušenostem z OB jme se snažily všechno jezdit rovně. Posuďte sami, jak to dopadlo:-D! Ještě jsem zapomněla zmínit sebevražedné sklony druhého teamu (Niki, Dann), kteří se rozhodli objet všechny kontroly na mapě a snad i nějaké navíc. Hmm, fakt borci ;-). Nutno přiznat, že si nás dali asi o 200 bodů. Ale my se nedáme a za rok je určo vyklepneme Po dojezdu do cíle, jsme slupli polévku, vynikající borůvkové koláčky a hurá k Pavlovcovým na trénink camp!

PS.: ještě fotogalérie : sandalkar.rajce.net

Na cestu do Moravské Třebové jsem se vyrážela z Jablonce se skvělou posádkou (Toncek, Kobřís, BigPéťa, Marťa a já). V autě panovala lehce ospalá nálada,což řidiči Kobříkovi asi nelíbilo. Pekelnou kličkou prubudil úplně všechny i klibajícího majitele auta - Toncka . Přesto jsme do dějiště závodů dojeli v pořádku.
Shromko sprintu, který se běžel netradičně už ráno, bylo fotbalové hřiště poblíž centra. Osobně jsem od sprintu nic nečekala, tenhle typ tratě mě nikdy neoslovil. První chybičku jsem vysekla už na jedničku, dvojka mě stála celkem 1,5 minuty a tím jsem pravdu ukončila veškeré naděje na lepší umístění. Dokončila jsem na 11.místě. Více se dařilo štafetovým kolegyním- Áďule vyhrála D18A, Johča D16A...
Na odpolední štafety mi připadl 2.úsek našeho Aa teamu (nestavily jsme áčko a béčko, ale dvě vyrovnané štafety). Běžela jsem s Madlou a Áďou. Nervozita po loňském neúspěchu byla značná. Holky mi však zakázaly veškeré vzpomínání na neúspěch, prý když se to dneska nepovede postavíme zítra áčko a béčko, ať to neřeším. První úseky vyběhly do lesa, příprava, rozklusání...a Madla mi předává na 7.místě. Nevěděla jsem kdo přede mnou běží, jak je daleko..prostě nic. Trať byla v kopcích a poměrně dlouhá, počasí horké..prostě moje oblíbené podmínky. Bez větších chyb jsem dovalila na diváckou, nikdo moc nefandil a já se bála, že budu DISK. Béďa na hlásící věži také mlčel. Na doběhu jsem slyšela, že běžím na 5.místě (hlásil právě probíhající štafety na radiu)...stáhla jsem to jen o dvě příčky ? Ještě malé poučení...doběh byl dlouhý celý do kopce, a člověk se musel hodně kousnout. Když jsem plácala Áďu, Béďa si všiml, že už OUL předává, prý na 1.místě!!! To není možné,nevěřila jsem tomu. Až po vyčtení mi došlo, že to dneska opravdu vyšlo. Mohly jsme se radovat. Áďa, která ještě letos nebyla poražena, to snad udrží. Za necelou půlhodinku bylo rozhodnuto, dneska jsme to ošéfovaly my .
Navečer jsme zase udělali válečnou poradu, zítra tu bude nová výzva...1.úsek. Noc byla hodně zajímavá, většina o-lidu navštívila narozeninovou party v hotelu Morava, kam jsem teda uplně nedošla. S Áďou jsme místo toho pochodovaly noční Třebovou a řešili orienťák, život a všechno možné i nemožné...dobrou noc.

Ráno poprchávalo a obloha nejevila sebemenší podobnost s včerejší azurovou. D18 startovala jako 2.vlna po mužích. Vůbec jsem nevěděla, co od toho očekávat. 1.úsek jsem běžela naposled ve čtrnáctkách. Vzpomínala jsem 10-milu, kde nás taky běželo hodně....hlavní ponaučení zní....nenechat se ovlivnit. Do start zbývá, 1 minuta, 30 vteřin, 10 vteřin....hurá do lesa. Trať mi přišla složitější na mapové schopnosti a taky víc do kopce. Přibližně od 6. kontroly jsme se s Markétkou Novotnou trhly a zbytek tratě jsme absolvovaly pospolu. Na divácké jsme měly před zbytkem startovního pole necelé 3minuty náskok. Markétka předávala na 1. a já na 2.místě kousek za ní. Madla na druhém úseku maličko zazmatkovala, takže předávala sice taky druhá, ale TUR za námi s odstupem jen 1 minuty. Do lesa se vydaly Terka Novotná, Venda (moje štafla) a Péta Pavlovcová. Na divácké byla Péťa před Vendou, ale na doběhu se objevila Venda dřív...obsadily jsme 2.místo. Huráá. Celý víkend byl tak trochu z pohádky. Jsem zvědavá, kdy se to zase takhle sejde . Závěrem bych chtěla poděkovat svým štafetovým kolegyním z Olomoca- DÍÍÍÍKY .

Jak to všechno začalo
Jednou v zimě Kaliméro nadhodil, že se chystají s Pragovkou na Tiomilu, ale že ženským se moc nechce. Slovo dalo slovo, a za dva měsíce jsme v pragováckém autě směřujícím na sever seděly s Ivčou my dvě. Základnu týdenního souska jsme měli v hezkém přímořském městě Åhus, kde se pálí Absolutka . Ubytko v kempu v chatičkách se sehnalo už týden před odjezdem. Chatky byly perfektní, na záchodech a ve sprše celý den vyhrávalo hit radio Luna IK . Vzhledem k nerovnocenným postelím ( palanda, gauč a zem) jsme se rozhodli střídat se. No, nedopadlo to moc dobře, pač jsem ve středu v noci uspořádala letecký den. Ve 3 ráno jsem šla na záchod a spadla z vršku palandy....docela mazec, lopatkou jsem se zavěsila na pelest a hlavou třískla o podlahu..auau. Naštěstí nám Vlaďka druhý den dala maserský kurs pro amatéry, takže lopatka v pohodě...jen jsem teď oficiálně padlá na hlavu .

Týden plný trénování? Proč ne!
První trénink jsme absolvovali hned v sobotu-den příjezdu. Lesík vypadal sympaticky, kopce žádné, mapa hezká. Začala jsem se těšit na nedělní oblasťák v Norra Rorum. Ráno jsme bohužel zapnuli jedno z našich 3 CD (irské lidovky, nějaké uřvané ženské a kytarové melancholické CD, při kterém byste nejradši spáchali sebevraždu), naneštěstí to vyšlo zrovna na tu kytaru, takže jsme dojeli na shromážďo ve velice depresivní náladě... Deprese pokračovala v lese, zapomněla omrknout měřítko a až paralelní chybka a 4 minutový kufřík mě probrali z letargie. Ve stejném terénu a na stejné mapě jsme absolvovali i závod velikonoční. Teda až po ranním výprasku od našich chlapců. Ještě, že švédi Velikonoce neslaví...Zbytek týdne jsme věnovali trenálům ve všemožných terénech. Ve zbylém čase jsme výletovali (Kali-kullen, ,,Stonehenge"..), kluci se věnovali zase jiným krásám (Odin atd... ). V předvečer 10mily nastala válečná porada. Matěják nám rozdal mapy a udělil nějaké ty rady do lesa. Při koukání na 18km Lange nate jsme s holkama konstatovaly, že být dívka je někdy sakra výhoda .

10mila
V sobotu ráno všichni natěšení skáčeme do aut a hurá směrem Skåne. Při příjezdu na shromážďo tleskáme hradečákům, kteří vyhráli Open. Jenže my už máme jiné starosti, musíme ztopořit oddílový svatostánek a začít se koncentrovat. První se na trať vydává bojovat Marti, i přesto že celý týden léčila nachlazení běží skvěle. Předávka na 38. místě, na trať vysílá Ivču, která trochu ztratí, ale předávka na 114.místě není vůbec špatná. Třetí nefarstovaný úsek patří mě. Našim cílem je porazit štafetu Berušek, ta vybíhala chvilku přede mnou. U startovního lampionu jsme společně, jedničku razím první, jenže...otočím si mapu a valím to totálně do háje. Z pozdějších rozborů jsem zjistila, že mě to stálo 3 minuty...achjo. Balík i s beruškou však záhadně docvakávám už na 4.kontrole. Dál se s jednou švédkou až do cíle střídáme na čele 10členného balíku. Lenču vysílám na trať z 97.místa. Leňa jde dobře, předává na 104.místě takže nám zbývá poslední úsek- Vlaďka. Ta běží opět skvěle, na divácké předbíhá hmyzáky, v cíli se objevuje na skvělém 84.místě ...můžeme jít slavit .
Už máme odpracováno, takže nám zbývá jen dělat klukům dobré zázemí a pořádně fandit, ale únava už je značná. Ani jedna z nás nevydrží celou noc bdít. Naši kluci se postupně dostávají z konce druhé 100ky na její začátek. Tado dobíhá pro 118.místo což je skvělé .
Tak už jen domů...tentokrát s expresem by Bahňák, Lucy a Vojcek. Cestu nám zpříjemňoval hit Sound of Sillent od Simona a Garfunkela, který si kluci pouštěli téměř dvě hodiny stále dokola . Už ve tři ráno jsem uléhala do pelíšku a nechala si zdát sny třeba Tiomile 2010..

Women team- SK Praga: Marti Spurná, If-cha Prchalová, Janča Valešová, Leňa Hrušková, Vlaďka Hrstková
Men team- SK Praga: Flaška, Voi-Toi, Kali, Matěják, Vory, Borek, Syon, Lanďák, Kládin, Tado