
Heslo víkendu: ,,Zážitky nemusí být hezké, hlavně když jsou silné"

Ještě v pátek ráno jsme se probudili s Pájou ve Vídni na exkurzi se školou, celou ji procourali a pak hurá směr ČR a hlavně Rokytnice nad Jizerou. Přihlásili jsme se do prestižní kategorie HD, které už několik let vládne Ďunďa se svou dcerou. Oba dva dny nám nasolili kládu jak nikdá, ale to vůbec nevadilo, protože bylo hezké počasí, proběhnutí po horách bylo parádní a bramborová medaile taky není žádná ostuda. Ale popořádku, v pátek jsme se na chalupu vyvalili až někdy pozdě večer a naši spolubydlící už spali, ale to nám nebránilo cucnout si Vencovi slivovičky z Moravy, aby nám to zítra dobře běželo. Kluci byli vůbec vybavení, Venca krom slívky přivezl i krabici karbanátků a Honza řízky,uzený jazyk a kbelík domácího hovězího vývaru. Pokaždé, když jsme ,,jamajský" tým na trati potkali nabízeli nám občerstvení všeho druhu a křičeli ať přidáme. Sobotní trať nás vedla jižním směrem, často po loukách a někdy i sjezdovkách. Doběhli jsme na 4.místě ale před námi byla 20minutová díra. Denča s Dejwem nedokončili (záda protestovala)a Alda s Jančou byli kolem 10., Jamajka s úsměvem přežila. Večer jsme ještě trocho zakarbanili, popili a rychle na kutě, abychom další den přežili.
V neděli jsme docela dlouho vyspávali a tak jsme s Pájou absolvovali start letmo. Už cestou na jedničku mi začalo být jasné, že to bude boj. A taky že byl. Prvních 5kontrol (12km) jsem měla krizi, bolel mě nárt, kolena a kyčle. Každý seběh z kopce byl očistcem a výběh do kopce peklem. V druhé půlce závodu už se s tím mé tělo smířilo a my jsme ukrajovali z 20kilometrové trati sice pomalu ale jistě. Nad Rokytnicí nás Ája Malý ještě vyfotil (ano, i tohle je výhoda proti obyčejným o-závodům, vteřinky vám neutečou), Pája mi slíbil, že nás čeká poslední kopec a z občerstvovačky jsme se vydali na nejtěžší část trati (Vilémov- Kapradník 2km/550 výškových metrů!!). Pak už nás čekal jen závěrečný seběh na vyhlídku kousek od shromka a JE TO DOMA)!! Po několika hodinovém boji dobíháme na 4.místě do cíle, od bedny nás sice dělí celých 70 minut, ale jsme spokojení když jíme horkou polévku a pozorujeme další dobíhající.
Díky pořadatelům za hezké závody v krásném horském terénu a díky mému parťákovi na trati- Pájovi, že mě tam nenechal

!!