Sandálkař

Proč? Proč ne! :)

Subscribe to RSS feed

Oddílové soustředění Janov

Zatímco Pája odjel sbírat zkušenosti do Finska, zbytek Jeňovy tréninkové skupiny se jel rekreovat do penzionu Artur v Jizerských horách. No rekreovat... Už v pátek jsme vyrazili na první průzkum terénu, dojeli jsme neplánovaně až na Maliník odkud jsme to fikli okolo přehrady rovnou na příjemně vytopenou Šámalku, kde jsme absolvovali nějaký ten čaj a tatranku. Večer nám byly ještě představeny letní závody v cizině, kam bychom mohli vyrazit a pak už jen rychle do peřin nabírat energii.
Na sobotu byl v plánu celodenní výjezd na Jizerku, mě bohužel odešly ruce i nohy, takže jsem se se zbytkem skupiny na Smědavě rozloučila a jela směrem Hrabětice sama. Vzala jsem to nazpátek přes Knajpu, Krásnou Máří a panelku. Ke konci už jsem musela nasadit osvědčený styl 1km-miňonka-1km-miňonka... Večer jsme si ještě zahráli Fantoma a jupiou do pelechu.
V neděli jsme měli jet jen něco krátkého, ale Křéma nás nešetřil a tak nám do tréninkových deníčků přibylo dalších poctivých 27km. Sousko bylo fajn, takže jsem zvědavá kdy zase vyrazíme někam společně za sportem smile...

Jizerská 50 (,,25")


V loňském roce jsem dělala na padině jenom doprovod Pájovi a po startu šla běhat po svých. Cestou na Královku se v mé hlavě usídlil plán, že si to za rok vyzkouším taky. Naštěstí jsem se neodhodlala na celých 50km, neboť to bych asi nerozdýchala, pro začátek jen 25km. Klasicky jsem na běžkách sice jela naposledy před 8 roky, ale co! V rámci tréninku jsme před Vánocema jeli na chalupu, ale kvůli (ne)sněhovým podmínkám jsem před samotným závodem měla najeto celkem 22km, no bude to zajímavé...
Večer před pajdou jsme udělali s kuchyně servisní buňku a napatlali tam nějaké ty vosky. Pája mě varoval, že mi to možná ze začátku nepojede.... Což jsem si říkala ještě v kopci na Kristiánov. Bylo mi sice divné, že ani po 10km si moje máza ani neškrtla, ale nakonec jsem to nějak doplácala až na Hřebínek, kde měli být údajně k mání vosky. Dobrovolník na občerstvovačce mě ukecal, že už to prý docíle nějak dopíchám. Nakonec se mi po skoro 3,5 hodiny podařilo dosoupažit do cíle, ale byl to boj, to mi věřte.
Pak jsme zašli s Veslim (nejúspěšnější PHK jezdec dne) na oběd do stanu, vyčkali jsme příjezdu zbytku oddílu a my s Pájou jsme ještě jeli pozdravit rodičovstvo do Chrastavy. Hezký víkend, pro příště bude asi potřeba potrénovat... smile

PF 2012

Příjemné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku,
přejí Janča a Pája

Malá cena Velké Verandy

V neděli jsme si chtěla hodit mašli. Asi před 14dny jsem totiž dostala parádní nápad, že v neděli po plese pojedeme na Malou cenu Velké Verandy. Všichni můj blbý nápad navíc podpořili (jé, Veranda, to je fajn kros), takže jsme po 5hodinách spánku (já navíc s žaludkem na vodě) naházeli do Felcky boty, běžecké věci a držitele rekordu Sosáka a valili kamsi k Chocni. Je pravda, že dálka krosu (4,3km pro všechny) hrůzu nevzbuzovala, ale nakonec to bylo docela výživné. Na startu jsem pokecala s Denčou a tak jsem hned měla lepší náladu, tu mi sice zkazil už první kopec, ale i přes svůj děsivý čas jsem nakonec porazila alespoň vítěznou veteránku nad 50let a Denčinu 10letou ségru (sice o 1minutu, ale na to se historie neptá). Kluci na tom byli o dost lépe neži já, Pája byl tradičně na bedně (3.) a Sosák ho zkušeně kontroval zezadu (7.). Nu co, pěkný výlet, ale příště po plese raději spánek smile

Výsledky z Malé ceny Velké Verandy

O-gala a Malá cena Velké Verandy

To, že pofrčíme ny O-gala byla jasná věc, ale nedělní kros byl opravdu špatný nápad, ale pěkně popořadě... Letošní O-gala si vzali na triko jičíňáci. Nutno přiznat, že účast se ani zdaleka nerovnala té loňské, místy byla trochu nuda, ale naštěstí vše zachránil BIKER Patrik z Prahy a protože byl z Prahy, tak jsme ani nezakrývali radost, když si dal po sérii triků na tlamu. Ještě že byl z Prahy, sbalil si fidlátka a po rautu odjel se svým speakrem domů do Prahy. My jsme zaplácali všem vyhlášeným a vyrazili do víru tance. Bohužel jak je vidět z některých fotek, naše snažení vypadalo spíše jako bojové umění, tak jsme v půl druhé sbalili Javu a raději jsme emigrovali do HK do postele. Někteří si však poradili i přímo na plese. Naše poslední vzpomínka na Panchyho byla, jak leží uprostřed parketu a chudák Madla ho táhne ke kraji. I přes všechny mouchy patří Jičínu dík, že nám umožnil zavzpomínat, jak že ti lesní o-šílenci vypadají v gala, ale příště prosím Vás trochu jinou kapelu wink

Fotky z O-gala: Janča , Kade, Vory

Zamyšlení nad zamyšlením

Už tomu sice pár týdnů je, ale vzpomínky neblednou. Mára Schuster se rozhodl, že nás všech nemá po sezóně dost a pozval nás zakončit sezónu pod Kralický Sněžník. Páteční příjezd proběhl hladce až na jakéhosi opilého domorodce, který nám otevřel dveře Felcky, že si přisedne. Proti Honjanovu autu jsme na tom však byli ještě dobře, jim vylezl na střechu.
Celý večer i noc jsme objevovali kouzlo šipek, fotbálku a ták, znáte to smile.
Ráno nás z postele vytáhla parádní mlžná peřina, která pokrývala celé údolí, ale jen pár minut běhu a pár zdolaných vrtevnic a už se člověku nabízeli nádherné výhledy. Naše skupinka sice Kraličák dobyla o něco později než kluci, ale líbilo se nám tam minimálně stejně. Odpolko jsme všici nabírali síly na večerní karaoke a MS v šipkách, DJ Dáňa připravil luxusní songy a zpěvačka Dennča nám zpívala ,,ukolébavky" skoro až do rána. V neděli jsme podnikli jen krátký výběh po okolních loukách a lesích, našli své I-novy (a nebylo to nic lehkého) a pádili na nedělní oběd do HK. Maroši a všici ostatní, díky!

Fotky

Zakončení Western

Tak jsme letos toho pořádání měli málo a vzali jsme proto na triko asi nejprestižnější oddílovou akci- Zakončení. Už před 3týdny jsme jeli probíhat připravovanou trasu bojovky, lepili lístečky a Pája přemýšlel o tréninku a dneska je pondělí a vše je zdárně za námi. Paráda. Je to vtipné ale největší poděkování by mělo dostat počasí, protože díky němu byly naše drobné excesy brány s humorem a dobrou náladou. Nejlepší náladu měl na bojovce tým MOF, který jsem slyšela asi hodinu zpívat, než se vůbec objevili na obzoru. Videa, která večer ukazoval Panchy by sice nepotěšila Ligu ochránců zvířat, ale při lovu ovcí se kluci aspoň pořádně proběhli smile. Na večer jsme měli půjčené taneční podložky a tak si oddíláci mohli trochu zvednout adrenalin i tepovou frekvenci. Večer jsme po boji s hrošicema(čti slečnama, které byli na hubnoucím kurzu) dokonce mohli zapojit svou aparaturu a pořádně to rozjet. V noci se údajně spustil i tajuplný ,,požár chodby", ale dobrovolný hasič Zelí se svým přítelem hasičákem nás všechny zachránil. Bohužel to tak ráno nebrali stejně majitelé hotelu...
V neděli oddíláky už čekal ,,jen" Pájův vypečený trénink. Trochu nás mrazilo v zádech, když po 60minutách běhali pouze děti z nejkratší tratě, ale nakonec se nám vrátili úplně všichni. Po svíčkové si všichni zabalili fidlátka a jen nás dva čekal ještě sběr kontrol.

Snad se to všem, alespoň drobet líbilo a jestli chcete vidět OKáčko aľa divoký západ tak naklikejte sem nebo sem

MČR HROB

Heslo víkendu: ,,Zážitky nemusí být hezké, hlavně když jsou silné" smile

Ještě v pátek ráno jsme se probudili s Pájou ve Vídni na exkurzi se školou, celou ji procourali a pak hurá směr ČR a hlavně Rokytnice nad Jizerou. Přihlásili jsme se do prestižní kategorie HD, které už několik let vládne Ďunďa se svou dcerou. Oba dva dny nám nasolili kládu jak nikdá, ale to vůbec nevadilo, protože bylo hezké počasí, proběhnutí po horách bylo parádní a bramborová medaile taky není žádná ostuda. Ale popořádku, v pátek jsme se na chalupu vyvalili až někdy pozdě večer a naši spolubydlící už spali, ale to nám nebránilo cucnout si Vencovi slivovičky z Moravy, aby nám to zítra dobře běželo. Kluci byli vůbec vybavení, Venca krom slívky přivezl i krabici karbanátků a Honza řízky,uzený jazyk a kbelík domácího hovězího vývaru. Pokaždé, když jsme ,,jamajský" tým na trati potkali nabízeli nám občerstvení všeho druhu a křičeli ať přidáme. Sobotní trať nás vedla jižním směrem, často po loukách a někdy i sjezdovkách. Doběhli jsme na 4.místě ale před námi byla 20minutová díra. Denča s Dejwem nedokončili (záda protestovala)a Alda s Jančou byli kolem 10., Jamajka s úsměvem přežila. Večer jsme ještě trocho zakarbanili, popili a rychle na kutě, abychom další den přežili.
V neděli jsme docela dlouho vyspávali a tak jsme s Pájou absolvovali start letmo. Už cestou na jedničku mi začalo být jasné, že to bude boj. A taky že byl. Prvních 5kontrol (12km) jsem měla krizi, bolel mě nárt, kolena a kyčle. Každý seběh z kopce byl očistcem a výběh do kopce peklem. V druhé půlce závodu už se s tím mé tělo smířilo a my jsme ukrajovali z 20kilometrové trati sice pomalu ale jistě. Nad Rokytnicí nás Ája Malý ještě vyfotil (ano, i tohle je výhoda proti obyčejným o-závodům, vteřinky vám neutečou), Pája mi slíbil, že nás čeká poslední kopec a z občerstvovačky jsme se vydali na nejtěžší část trati (Vilémov- Kapradník 2km/550 výškových metrů!!). Pak už nás čekal jen závěrečný seběh na vyhlídku kousek od shromka a JE TO DOMA)!! Po několika hodinovém boji dobíháme na 4.místě do cíle, od bedny nás sice dělí celých 70 minut, ale jsme spokojení když jíme horkou polévku a pozorujeme další dobíhající.

Díky pořadatelům za hezké závody v krásném horském terénu a díky mému parťákovi na trati- Pájovi, že mě tam nenechal smile!!

Chrastavský pohárek a OŽ Doksy

V loňském roce jsme s Pavlikem Hradcem opustili rodný chrastavský přístav a odpluli do jiných oddílů, ale pomoct OK CHA nikdy neodmítneme, a tak jsem letos poprvé roznášela. K tomu jsem ještě bufeťačce Zuzce pomáhala obsloužit mlsouny z celé oblasti a tak bylo o zábavu postaráno. Ranní roznášení bylo vážně parádní, všude mlha kterou se prodíralo podzimní slunko, pavučiny s rosou...nádhera. Jen bych příště asi měla místo obdivování krás přírody alespoň sem tam mrknout do mapy. Vynechala jsem totiž jeden terčík při kontrolování a Lukáš mě za to tedy nepochválil, ale vše bylo nakonec úplně ok. Bufítek jsme měli ještě před vyhlášením vyjedený a zbylo nám jen pár buchet, takže Pohárek dopadl opět na výbornou (díky, paní ředitelko Zuzo!)

V neděli jsme vyrazili směrem Doksy na oblastní žebříček na mapu Barču. K téhle mapě mám zvláštní vztah, protože jsem zde před 9roky běžela svůj první opravdový závod. Po příjezdu na shromko mě hned alarmoval Dan od Lucky, že nemám zaplacené startovné. Vůbec mě nenapadlo, že vlastně na ještědskou asi moc hradeckých závodníků nezabloudí smile. Trať byla docela hezká a náročná, převýšení, které jsme vylezli vysoké a kontroly na mapě 1:10tis.sem tam obtížně dohledatelné. Pořadatelé trošku zvojtili roznos a tak první 2 závodnice z naší kategorie nemohli najít jednu z kontrol. My později startující jsme měly vše již v pořádku,ale i tak byl závod ukončen už na 11.kontrole (po mé největší chybě), což mi moc neprospělo. V cíli mě od Káti K.dělila 1vteřina na 11.kontrole však 1minuta. Ale co, byl to fajn závod ve skalách a kopce se na družstva taky budou hodit smile

Světový pohár v roli fanouška

Nejprve to vypadalo na romantický víkend ve dvou, ale mou drahou polovičku povolali do reprezentačního dresíku a tak jsem ho vyměnila za Lucku s Danem a jeli jsme do Chrastavy na mamčin skvělý guláš my tři. Pátek jsme si ještě zpestřili v hospůdce nad fotkama z léta a pak jen do hajan a nabrat síly na sobotu. Čekal nás stejně jako reproše middle. Vybavila jsem se hromadou kapesníků (rýma z klasiky) a ráno kvůli nedostatku míst v autech jsem nasadila přilbici, nabrala Zuzu a frčeli jsme kolmo do Vesce. Závody SP už byly v plném proudu, ale Páju jsme na doběhu podpořit stihly. Skončil parádně, vešel se do třicítky a připsal si třeba skalp loňského mistra světa na middlu Kaase....

Read more...