Právě jste vstoupili do pekla horoucího

Subscribe to RSS feed

Kam spěje současná pořadatelská orientační scéna?

Každoročně a téměř s absolutní přesností se dá odhadnout, kdo bude pořádat velké závody (na kterých se dají vydělat peníze, v poslední době hlavně díky minimalistickému provedení). Ví to jen ti, kdo si přidělují každým rokem mistrovské a áčkové závody do béčkových terénů, na oběhanost terénů se v jejich případě taky nehraje. Chcete závody v nezajímavých terénech? Chcete diktát několika zamindrákovaných papalášů? Podporujte tuhle mafii a můžete se těšit na krásné závody v pardubické „orientačně technické“ rovině, zlínských „detailních a kamenitých“ kopích a ve všech dalších nevyužitých ryze neorientačních terénech po celé ČR kam se nasockuje asu. Až se jednou vrátíte ze závodů v průměrném lese, sedněte k počítači, napište pochvalné hodnocení závodu, vynadejte Jirkovi Jansovi na benu za to, že umí psát a všichni si nezapomeňte s nehynoucí chválou za parádně uspořádaný závod, podat ruce od krve malých oddílů, kde chtěli dělat orienťák pro lidi a pro radost.
Tak neváhejte a pokračujte s dalším zpřesňování pravidel OB dalšími a komplikovanějšími větami. Vzdávám hold všem odvážným inovátorům v tomto ohledu, nikdy není dost pravidel zákazů a smysluplných omezení a hlavně administrativních zpřesnění. Těším se na dobu, kdy budou závody pořád na stejných místech a budou se běhat pořád ty stejné tratě, jen aby to bylo divácky atraktivní, pro to je nutné zahodit jedinečnost orientačního běhu, jeho nezávislost, krásu a výjimečnost. To si potom vzpomenete na to, jak bylo pěkné se proběhnout v různých terénech.
Nezbývá než pogratulovat vítězům o žezlo českého orientačního běhu a napomenout poražené za to, že se vůbec snažili přijít s něčím, co by mohlo být kvalitní a na úrovni. Nechť žije OB v ČR a celá soutěžní komise jakbysmet.

Věnováno soutěžní komisi,
Lenochobřan

Tajemství úspěšného víkendu

Po delší odmlce, za kterou jisto jistě může jen naše tréninková a akademická vytíženost, nikoli lenost nebo snad literární impotence, Vám, věrným čtenářům, přinášíme exkluzivní článek o předzávodní přípravě, která má jistě dramatický vliv na vrcholový výkon další den.
Určitě si všichni lámete hlavu nad výkony šumperské Severky na víkendových štafetách.. Po dlouhé debatě s našimi odílovými šamany (Ukulu Kebebe a DJ Karamec) jsme se rozhodli, že naše knowhow vypustíme do éteru. Zatímco všichni chodí po večerech pařit do klubu, my, kluci z Moravy, dáváme přednost kvalitní oddechové dechovce a pokud je to jenom trochu možné tak preferujeme živou produkci a tanečnicemi v pokročilém důchodovém věku, neboť jejich zkušený krok nás mlaďochy vede na parketu tím správným směrem. A v čem že je vlastně ten trik? Není to jen kvalitním tanci ale hlavně o zaposlouchání se do libých tonů rozladěné basy a výskání bezzubých, bujarých a rozčepýřených babek a naladění vlastního malého dechovkovéjo já na správnou vlnu a tu si podržet do dalšího dne, protože na rytmickou vlnu dechovky se běhá opravdu nejlépe, neboť v ANP vám srdce bije ve velmi podobmém rytmu jako hity Moravanky. Jako příklad bych uvedl hit z největších a nejznámějších, jenž způsobil průlom v dechové hudbě svou nadčasovostí a srdeceryvným textem o láce a žalu a to Vysoký jalovec
Jeslti je tu snad ještě někdo kdo by této teorii velkého cimbálového rachotu nevěřil, tak ať se podívá na výsledky z víkendu. rolleyes Na MČR štafet už objendáváme nejlepší dechovku na Moravě a to Cimbálovku Stojana Jakotyče a jeho věrné party podržtašek, takže kdo by měl zájem se hvězdně naladit na vítězství nechť se ozve. cheers

Redakce Lenochobřan

Dobrou chuť

Je to tak! Od teď je to i na vás. Máte jedinečnou možnost pomoci rozluštit tuto odvěkou záhadu, která sžírá naše zatracené duše již od věků legendárního privátu v brněnských Obřanech. Nová anketa odhalí vaše gurmánské návyky až na samotnou hranici gastronomického poznání. Máš dost odvahy? Hlasuj!

LENOCHOBŘAN RELOADED

Redakce Lenochobřan tímto článkem hlásí svůj velký comeback na bulvární o-scénu. Naši fandové jistě poctivě kontrolovali každý den celý půlrok naší nečinosti jeslti jsme nepřidali nějaký nový neotřelý či pobuřující článek, bohužel nás opustila literární můza a nebyla žádná velká inspirace.
Tento a minulý týden byl však naprosto zlomový, nejenže jsem měl tu čest se zúčastnit několika velmi vydařených tréninků, ale hlavně náš kamarád Libor všechny převezl a vrhnul se na trénovaní rakouské juniorské repre. monkey a jak sami vidíte i tenhle opičák je z toho celkem na větvi.
Abych mohl opravdu začít něco psát, je potřeba vypustit do éteru informace o novém složení naší tréninkové skupiny. Nejvýraznější změnou je náš počet. Jeden ze dvou základních pilířů skupiny TomCek nevydržel nastavené tréninkové tempo a deportaci do skupiny MarVič by pro takového velikána byla jistě potupou tak se radši odstěhoval na Špicberky, kde holduje popíjení čerstvě nadojeného tuleního mléka a lovu opilých ruských dělníků za úsvitu, nutno podotknout že za polárním kruhem je úsvit jednou do roka a tak to zas taková supr zábava není... right Další cennou ztrátou je odchod Foukače roku na konkurenční privát do Soběšic, což ale na jeho přístupu k učení a dělání cvik nic nezměnilo, takže si jistě tento prestižní titul ponechá i příští rok. smile My jsme se nejprve radovali, že konečně zmizí Márův syndrom, ale realita je naprosto odlišná. Jako malé světélko v černočerné tmě beznaděje se nám jeví možný příchod tzv. Víčkova syndromu, což je protiklad Márova syndromu. Víčko, jakožto velmi pilný student, se také snaží přenést něco ze své poctivosti i na ostatní členy privátu. Doufejme tedy, že se Víčkův syndrom rozšířil alespon tak, aby zneutralizoval Márův syndrom, ne-li ho definitivně přebyl (pozn. redaktora: Víčkův syndrom je v lidovém léčitelství znám jako halucinace vyvolaná pozřením většího množství omamných látek).
Teď už se tedy dostávám tak kam jsem chtěl... Minulý týden jsem došel k velmi překvapivému zjištění. Tak moc překvapivému, až se tomu věřit nechtělo. Zjištění, které otřáslo samotnými základy světa.
Hradecký kotáry
Vy to snad z té mapy nevidíte? Mimochodem, vynikající mapáč, který připravil E-dick. Naprosto to bourá moje představy a určitě představy všech nehradečáků. Hradec jsem navštívil povíkrát, ale tohle, tohle jsem ještě nezažil a to už nejsem nejmladší. O tom se snad jen mezi orienťákama kolovaly legendy, ale tohle... když je možný už i tohle tak pak může v pekle sněžit. Celé roky jsem žil v blahé nevědomosti o tom, že v Hradci jsou i kopce yikes No posuďte sami, věřili byste tomu? Po 10 pivkách chcát? no toš to ne...
Další den už to bylo podle představ bigsmile, zima, kopce, skály, pořádná šukatura na supr mapách a nekonečný přísun pubertálních vtípků pragováckýho spermoníka lol
Byla to uplná řezbářská práce, důležitá byla jemná práce s buzolou a taky bylo potřeba štěstíčko při výběru té správné štěrbiny, skalní samozřejmě.

Co dodat na závěr? Snad jen malé upozornění, že kvůli našemu neuvěřitelnému tréninkovému nasazení nevíme jestli budeme mít čas přihazovat nové příspěvky ve zběsilém tempu jak konkurenční blogy typu MOF či KTN ale vynasnažíme se.
A na úplný závěr bych dodal: Ich wünsche Ihnen viel Erfolg in Österreich Herr Seltenkomisch smile

Za redakci Lenochobřan: Anonymní pisatel trapných článků Vojcek

Foukač roku

Redakce lenochobřan vám dnes přináší zbrusu nové výsledky naší celoroční soutěže o největšího flákače. Ačkoliv je uzávěrka až koncem roku, jíž teď je o vítězi jednoznačně rozhodnuto. Tato soutěž měla mnoho favoritů, avšak vítězem se stal po přesvědčivém výkonu sám velký Mára s velkým břuchem. Porazil taková esa jako je třeba Peči nebo Tomeš.

Nyní vám představíme jen malý kalíšek z bezedné studnice výmluv a fouků, které Mára stihl použít.
Pro začátek začneme obyčejnou výmluvou, že nemůže odvzdat cvičení z důvodu velké časové tísně způsobené nahromaděním mnoha cvik, alias mnoha nezkouklých seriálů (některé se pro velký úspěch dají zkouknout i 2x). Za slova jako: "moc se vám omlouvám za způsobené komplikace", či "velmi mě mrzí, že jsem nestihl cvičení odevzdat včas" nejenže mu bylo cviko často uznáno, ale dostal za něj ještě víc bodů než pilní studentí, kteří to s vypětím všech sil stihli odevdat včas.
Po náročných 2 hodinách ve škole se však Márovi zřídkakdy chce vypracovávat další cvičení. Proto jsou v záloze připraveny další výmluvy. Výmluvou, že zítra píše písemku (psali ji všichni) si posunul termín odevzdání celosemestrální práce o 14 dní. Jeden ze zlatých hřebů Márovy geniality bylo odevzdání (dávno po termínu) omylem pouze zadání u 2 cvičení. Než se vše vyřešilo, Mára získal dalších 14 dní k dobru. Mezi dalšími Márovými výmluvami vypadá úspěšná výmluva, že mu cviko posral pták (z ranné tvorby), velmi amatérsky.

Avšak ne každý má pro Márovy fouky pochopení. Jeden z doktorandů Márovým výmluvám nepodlehl. Když se ho Mára zeptal den před odevzdáním celosemestrální prezentace jaké má téma, jen suše mu odpověděl, že měl na to myslet dřív. Když se včera večer blížilo ultimátum odevzdání dalšího cvičení do tohoto předmětu, tak na to šel Mára od lesa. Místo aby se takhle na noc mořil se cvikem, důkladně studoval IS a zjistil, že tento předmět není prerekvizitou... Tak zase za rok.

A jaký geniální fouk příjde příště? Že mu cvičení roztrahal pes?

Lenochobřan v akci - hanácké mistrovství na krátké a ve sprintu

Minulý víkend jsme se já (víčko) a peči zúčatnili prestižního oblastního mistrovství na krátké a ve sprintu ve Šternberku (pořádané STE a ASU). Ti z vás, kteří již stihli prolétnout fotogalerii "Úspěchy Lenochobřan" a nenašli zde žádné nové přírustky, už možná tuší nějakou kobříkovinu. A bohužel mají pravdu, tyto závody si za rámeček určitě nikdo z nás nedá... sad
První na pořadu byla krátká trať. Až do 12. kontroly probíhal závod ještě v přijatelných mezích. Pak jsem se ale mrkl na hodinky a zjistil, že téměř 7km dlouhý middle (natočenej na mapičce A5), který nebyl úplně po rovině, asi nestihnu doběhnout ve směrném čase. Proto jsem se vydal rovnou na 14 jester . Na 14. jsem to pořád nestíhal a nemělo cenu se dál honit. Proto jsem se rozhodl vrátit pro 13ku dragonfly , s tím, že potrénuju. S tím pomalým tempem jsem to však přehnal...div, že mě nakonec ještě potupně neporazil Thierry z Plumlova. scared

Nebyl čas na bědování, po závodě jsme honem spěchali na jídlo banana a pak hurá do karantény před odpoledním sprintem. Počásko bylo až moc pěkný, tak jsme tam do času 70 pořádně vyschli furious ...ale aspoň jsme nešli 120 yes . A potom přišla chvíle sprintového specialisty Pečiho, který se vyhecoval k téměř životnímu závodu. V tom fičáku ovšem nestihl orazit jednu z posledních kontrol bigsmile což nemohlo znamenat nic jiného než DISK. Stejný osud měl potkat také mě (a většinu závodníků), protože jsem probíhal otevřenou brankou v místě, kde byl nepřekonatelný plot. Většina pořadatelsva z ASU v čele s hlavním rozhodčím už byla tou dobou dávno v hospě, takže v klidu lol

Postupy a výsledky: http://www.obpostupy.cz/gadget psmurf

Márův tlustý břuch

V Komínském potoce uteklo hodně vody a redakce Lenochobřan pro vás připravila další jedinečnou anketu. Návrhů jsme měli 3 Márovy tlusté břuchy (což, uznejte, je opravdu hodně), ku příkladu kolikrát půjde letos favorizovaná štafeta TJN ze startu hanby? Nebo kdy si konečně Vojcek nefoukne na fotbálku? nebo kolikrát uvidí letos Kobřík na svých mezičasech slovíčko DISK? ...ovšem tyto otázky budou patrně aktuální kdykoliv.
Nebylo možno si nevšimnout přestupní horečky, která propukla v nadějném a ambiciózním oddílu ASU. A je právě na vás, která z těchto hvězd, které posílily ASU, je ta nejzářivější. psmurf

K70

Už jsem si myslel, že pro mě lyžařská sezona konečně skončila ale když v tom zazvoní mobil a já se ze své vlastní vůle upíšu samotnému ďáblu, rozuměj souhlasil jsem s mojí účastí na krkonošské 70.
Dostal jsem se do elitní štafety ok99, prý ale jen za podepsání 3-letého kontraktu, což je fér a tak asi vyšoupnu Panchyho z A štafety. p Ale teď už k samotnému závodu, teda ještě před ním jsem vyfasoval nějaký gel a trochu tabletek, prej abych nejel tak nalehko a spolujezdci už měli plný kapsy a neměli si to kam dát. Taky jsem si před závodem prohlídnul profil trati abych věděl, kde mě čeká nějaký ten kopeček a byl jsem celý štěstím bez sebe, že hned prvních 15km se jede do kopce. smile Tak jsem zvolil optimální tempo abych zvládnul bez větších problému celých 70km a jelo se. A že se jelo pěkně dlouho, jj, aspoň jsem měl čas obdivovat krásy místní přírody. Průběh závodu až do 50. kilometru nemá ani moc cenu zmiňovat, leda jen, že jsme to rvali hlava nehlava. Na 50. kilometru nastala ale zásadní změna, naše družstvo už bylo celkem unavené až na jednoho prestižáka, který na nás musel pořád čekat a tak se demokraticky odhlasovalo, že ho někdo bude muset zpomalovat, aby nám tak neujížděl. Černý petr padl na mě, ale měl jsem ještě sil dost, takže pro mě nebyl problém regulovat jeho neuvěřitelnou rychlost. A že jsem si v této pozici vedl nadmíru dobře, ukazuje velice objektivně náš výsledný čas.
Zážitků z této akce mám plno a všechny jsou velice pozitivní a proto nebudu příště váhat nad přihláškou ani vteřinu.

Žijeme online!

Ale končíme offline a můj notebook by měl nejspíš skončit v kontejneru. irked
Předem bych ještě uvedl, že nejsem IT odborník, tak se mi nesmějte...

Všechno to začalo asi před rokem, kdy se mi podařilo smazat můj účet na kterém jsem byl právě přihlášen. Řešení tohoto problému bylo jednoduché, ale v systému to zanechalo nenávratné změny a tak jsem velice rád uvítal když vyšel service pack 1 pro windows vista. Největším problémem bylo, že mi fungovala CD-romka v podivně přesných 4 týdeních cyklech right
Po vánocích se zdálo že můj notebook začíná být na odpis. Nefunkční ovladače, které ale nešly přeinstalovat a někdy ani vyhledat na netu a vzhledem k tomu, že to byly ovladače na grafickou kartu tak se mi sekalo kdejaký video a o paření ani nemluvě mad Tak jsem si řek, že už s tím musim něco udělat. Po zkouškách tedy jedu k jednomu z lenochů a společnými, spíš jeho, silamai se to znažime opravit. Škoda že nefunguje CD-rom jinak by to bylo lehké, ale nakonec se to podařilo a já byl štastný, že už mi pojede počítatč bez problémů. Asi si říkáte proč jsem psal tak nudnej článek, když se vlastně nic nestalo, ale to nejlepší teprve přijde. Po prvním přeinstalováním vist se zdá být všechno ok, vesele se mi stahují aktualizace, foukám tam prográmky, ale co to? Zase nefunguje ovladač ke grafice, no to snad ne. Při pokusu o nainstalování ovladače systém padá do nejhlubších temnot z nichž mi ho pomůže vytáhnou konkurenční, tomeš by měl radost, ubuntu linux spouštěný z cd. Nic jiného nefungovalo. Po zformátování disku už můžu znovu instalovat windows, avšak jen v angličtině, a proto to musim potom sfouknout ješt ějednou aby to bylo v češtině. To měl být uplný konec, ale to by nebyla žádná sranda a tak stahuju celé dopoledne aktualizace aby to všechno jelo jak má. Zde se však nachází zásadní problém, windows vista zřejmě obsahuje sebedestruktivní program. Nevěříte? Věřte! Po nainstalování určitých aktualizací, které si systém sám stahuje z autorizovaných stránek, upadá do těžkého komatu! Z toho plyne, že můj notebook online nežije. bigsmile

Výsledkem bylo, že jsem 5x za 2 dny a doufám, že už se to nebude nikdy opakovat, přeinstalovával winsowsy. Bohužel není všechno 100%, ale jsem rád, že si aspoň můžu zahrát miny a nesekají se. smile

Setkání se psem

Je neděle. A protože je v Hlubočkách opravdu krásný počásko, který se tam vidí skoro každej den, je to den jako stvořený pro pořádnej laufík chef . Kochání, sluníčko, běh a Ewička Farná v uších sing

Kopeček nad snowparkem, opravdová zabijárna - velký převýško a hlavně dost sněhu devil

Tentokrát byl laufík pekelně dlouhej...před posledním kopečkem jsem už byl pořádně desert. Dal jsem do toho ale morálku a vyplatilo se - čas stoupáníčka 2:11 cheers . Už jsem si myslel, že mám vyhráno. Stačí to jen naprasit v seběhu do Hlu. Za Posluchovem se za mnou rozběhlo roztomiloučký štěňátko, který si chtělo hrát wizard

Skočilo po mně a najednou cvak. troll Trošku to štíplo. Doma jsem pod třemi vrstvami oblečení objevil krvavý otisk.

Rána už se, narozdíl od overalu, skoro uzdravila. Ale jestli budu mít vzteklinu, tak se těšte. Na závodech vás všechny porazím! devil