Právě jste vstoupili do pekla horoucího

Po delší odmlce, za kterou jisto jistě může jen naše tréninková a akademická vytíženost, nikoli lenost nebo snad literární impotence, Vám, věrným čtenářům, přinášíme exkluzivní článek o předzávodní přípravě, která má jistě dramatický vliv na vrcholový výkon další den.
Určitě si všichni lámete hlavu nad výkony šumperské Severky na víkendových štafetách.. Po dlouhé debatě s našimi odílovými šamany (Ukulu Kebebe a DJ Karamec) jsme se rozhodli, že naše knowhow vypustíme do éteru. Zatímco všichni chodí po večerech pařit do klubu, my, kluci z Moravy, dáváme přednost kvalitní oddechové dechovce a pokud je to jenom trochu možné tak preferujeme živou produkci a tanečnicemi v pokročilém důchodovém věku, neboť jejich zkušený krok nás mlaďochy vede na parketu tím správným směrem. A v čem že je vlastně ten trik? Není to jen kvalitním tanci ale hlavně o zaposlouchání se do libých tonů rozladěné basy a výskání bezzubých, bujarých a rozčepýřených babek a naladění vlastního malého dechovkovéjo já na správnou vlnu a tu si podržet do dalšího dne, protože na rytmickou vlnu dechovky se běhá opravdu nejlépe, neboť v ANP vám srdce bije ve velmi podobmém rytmu jako hity Moravanky. Jako příklad bych uvedl hit z největších a nejznámějších, jenž způsobil průlom v dechové hudbě svou nadčasovostí a srdeceryvným textem o láce a žalu a to Vysoký jalovec
Jeslti je tu snad ještě někdo kdo by této teorii velkého cimbálového rachotu nevěřil, tak ať se podívá na výsledky z víkendu. Na MČR štafet už objendáváme nejlepší dechovku na Moravě a to Cimbálovku Stojana Jakotyče a jeho věrné party podržtašek, takže kdo by měl zájem se hvězdně naladit na vítězství nechť se ozve.

Redakce Lenochobřan

Redakce Lenochobřan tímto článkem hlásí svůj velký comeback na bulvární o-scénu. Naši fandové jistě poctivě kontrolovali každý den celý půlrok naší nečinosti jeslti jsme nepřidali nějaký nový neotřelý či pobuřující článek, bohužel nás opustila literární můza a nebyla žádná velká inspirace.
Tento a minulý týden byl však naprosto zlomový, nejenže jsem měl tu čest se zúčastnit několika velmi vydařených tréninků, ale hlavně náš kamarád Libor všechny převezl a vrhnul se na trénovaní rakouské juniorské repre. a jak sami vidíte i tenhle opičák je z toho celkem na větvi.
Abych mohl opravdu začít něco psát, je potřeba vypustit do éteru informace o novém složení naší tréninkové skupiny. Nejvýraznější změnou je náš počet. Jeden ze dvou základních pilířů skupiny TomCek nevydržel nastavené tréninkové tempo a deportaci do skupiny MarVič by pro takového velikána byla jistě potupou tak se radši odstěhoval na Špicberky, kde holduje popíjení čerstvě nadojeného tuleního mléka a lovu opilých ruských dělníků za úsvitu, nutno podotknout že za polárním kruhem je úsvit jednou do roka a tak to zas taková supr zábava není... Další cennou ztrátou je odchod Foukače roku na konkurenční privát do Soběšic, což ale na jeho přístupu k učení a dělání cvik nic nezměnilo, takže si jistě tento prestižní titul ponechá i příští rok. My jsme se nejprve radovali, že konečně zmizí Márův syndrom, ale realita je naprosto odlišná. Jako malé světélko v černočerné tmě beznaděje se nám jeví možný příchod tzv. Víčkova syndromu, což je protiklad Márova syndromu. Víčko, jakožto velmi pilný student, se také snaží přenést něco ze své poctivosti i na ostatní členy privátu. Doufejme tedy, že se Víčkův syndrom rozšířil alespon tak, aby zneutralizoval Márův syndrom, ne-li ho definitivně přebyl (pozn. redaktora: Víčkův syndrom je v lidovém léčitelství znám jako halucinace vyvolaná pozřením většího množství omamných látek).
Teď už se tedy dostávám tak kam jsem chtěl... Minulý týden jsem došel k velmi překvapivému zjištění. Tak moc překvapivému, až se tomu věřit nechtělo. Zjištění, které otřáslo samotnými základy světa.
Hradecký kotáry
Vy to snad z té mapy nevidíte? Mimochodem, vynikající mapáč, který připravil E-dick. Naprosto to bourá moje představy a určitě představy všech nehradečáků. Hradec jsem navštívil povíkrát, ale tohle, tohle jsem ještě nezažil a to už nejsem nejmladší. O tom se snad jen mezi orienťákama kolovaly legendy, ale tohle... když je možný už i tohle tak pak může v pekle sněžit. Celé roky jsem žil v blahé nevědomosti o tom, že v Hradci jsou i kopce No posuďte sami, věřili byste tomu? Po 10 pivkách chcát? no toš to ne...
Další den už to bylo podle představ , zima, kopce, skály, pořádná šukatura na supr mapách a nekonečný přísun pubertálních vtípků pragováckýho spermoníka
Byla to uplná řezbářská práce, důležitá byla jemná práce s buzolou a taky bylo potřeba štěstíčko při výběru té správné štěrbiny, skalní samozřejmě.

Co dodat na závěr? Snad jen malé upozornění, že kvůli našemu neuvěřitelnému tréninkovému nasazení nevíme jestli budeme mít čas přihazovat nové příspěvky ve zběsilém tempu jak konkurenční blogy typu MOF či KTN ale vynasnažíme se.
A na úplný závěr bych dodal: Ich wünsche Ihnen viel Erfolg in Österreich Herr Seltenkomisch

Za redakci Lenochobřan: Anonymní pisatel trapných článků Vojcek

Minulý víkend jsme se já (víčko) a peči zúčatnili prestižního oblastního mistrovství na krátké a ve sprintu ve Šternberku (pořádané STE a ASU). Ti z vás, kteří již stihli prolétnout fotogalerii "Úspěchy Lenochobřan" a nenašli zde žádné nové přírustky, už možná tuší nějakou kobříkovinu. A bohužel mají pravdu, tyto závody si za rámeček určitě nikdo z nás nedá...
První na pořadu byla krátká trať. Až do 12. kontroly probíhal závod ještě v přijatelných mezích. Pak jsem se ale mrkl na hodinky a zjistil, že téměř 7km dlouhý middle (natočenej na mapičce A5), který nebyl úplně po rovině, asi nestihnu doběhnout ve směrném čase. Proto jsem se vydal rovnou na 14 . Na 14. jsem to pořád nestíhal a nemělo cenu se dál honit. Proto jsem se rozhodl vrátit pro 13ku , s tím, že potrénuju. S tím pomalým tempem jsem to však přehnal...div, že mě nakonec ještě potupně neporazil Thierry z Plumlova.

Nebyl čas na bědování, po závodě jsme honem spěchali na jídlo a pak hurá do karantény před odpoledním sprintem. Počásko bylo až moc pěkný, tak jsme tam do času 70 pořádně vyschli ...ale aspoň jsme nešli 120 . A potom přišla chvíle sprintového specialisty Pečiho, který se vyhecoval k téměř životnímu závodu. V tom fičáku ovšem nestihl orazit jednu z posledních kontrol což nemohlo znamenat nic jiného než DISK. Stejný osud měl potkat také mě (a většinu závodníků), protože jsem probíhal otevřenou brankou v místě, kde byl nepřekonatelný plot. Většina pořadatelsva z ASU v čele s hlavním rozhodčím už byla tou dobou dávno v hospě, takže v klidu

Postupy a výsledky: http://www.obpostupy.cz/gadget

Už jsem si myslel, že pro mě lyžařská sezona konečně skončila ale když v tom zazvoní mobil a já se ze své vlastní vůle upíšu samotnému ďáblu, rozuměj souhlasil jsem s mojí účastí na krkonošské 70.
Dostal jsem se do elitní štafety ok99, prý ale jen za podepsání 3-letého kontraktu, což je fér a tak asi vyšoupnu Panchyho z A štafety. Ale teď už k samotnému závodu, teda ještě před ním jsem vyfasoval nějaký gel a trochu tabletek, prej abych nejel tak nalehko a spolujezdci už měli plný kapsy a neměli si to kam dát. Taky jsem si před závodem prohlídnul profil trati abych věděl, kde mě čeká nějaký ten kopeček a byl jsem celý štěstím bez sebe, že hned prvních 15km se jede do kopce. Tak jsem zvolil optimální tempo abych zvládnul bez větších problému celých 70km a jelo se. A že se jelo pěkně dlouho, jj, aspoň jsem měl čas obdivovat krásy místní přírody. Průběh závodu až do 50. kilometru nemá ani moc cenu zmiňovat, leda jen, že jsme to rvali hlava nehlava. Na 50. kilometru nastala ale zásadní změna, naše družstvo už bylo celkem unavené až na jednoho prestižáka, který na nás musel pořád čekat a tak se demokraticky odhlasovalo, že ho někdo bude muset zpomalovat, aby nám tak neujížděl. Černý petr padl na mě, ale měl jsem ještě sil dost, takže pro mě nebyl problém regulovat jeho neuvěřitelnou rychlost. A že jsem si v této pozici vedl nadmíru dobře, ukazuje velice objektivně náš výsledný čas.
Zážitků z této akce mám plno a všechny jsou velice pozitivní a proto nebudu příště váhat nad přihláškou ani vteřinu.

Je neděle. A protože je v Hlubočkách opravdu krásný počásko, který se tam vidí skoro každej den, je to den jako stvořený pro pořádnej laufík . Kochání, sluníčko, běh a Ewička Farná v uších

Kopeček nad snowparkem, opravdová zabijárna - velký převýško a hlavně dost sněhu

Tentokrát byl laufík pekelně dlouhej...před posledním kopečkem jsem už byl pořádně desert. Dal jsem do toho ale morálku a vyplatilo se - čas stoupáníčka 2:11 . Už jsem si myslel, že mám vyhráno. Stačí to jen naprasit v seběhu do Hlu. Za Posluchovem se za mnou rozběhlo roztomiloučký štěňátko, který si chtělo hrát

Skočilo po mně a najednou cvak. Trošku to štíplo. Doma jsem pod třemi vrstvami oblečení objevil krvavý otisk.

Rána už se, narozdíl od overalu, skoro uzdravila. Ale jestli budu mít vzteklinu, tak se těšte. Na závodech vás všechny porazím!