Lucy´s blog

Brno, čtvrtek 16. dubna, 10:00. Dobrodružství začíná. Honza a Vojta mě vyzvedávají před školou a vyjíždíme směr Praha, kde nasedá Simča. Cesta ubíhá v pohodě, jen jedno zaváhání, kdy zjišťujem, že Kanec moc neovládá, kde je vlevo a kde vpravo. Ale času máme dost, dokonce si stihnem zakopat na benzince. Akorát někdo šikovnej překopl plot, takže další půl hodiny prolézáme křoví a hledáme kopačák. V Roztoku jako vždycky nenajdeme odbočku a dvakrát se projedeme placeným tunelem. Cestu trajektem prospíme a v šest ráno jsme konečně ve Švédsku. Po pár telefonech a chvílí hledání dostáváme klíče od klubovny v Perstorpu. Asi po 5 minutách přijíždí Švéd, který neumí anglicky. Slovy ja/nej a pantomimou se domluvíme, kde teda můžeme spát. Pak přijíždí nějaká paní a vysvětluje nám, co dělat, kdyby hořelo. Naštěstí to byla poslední návštěva a pak už můžem jít spát (narkolepsie už se projevuje). Spánek, trénink, jídlo, seriály – den jako každej jinej (u sebe bych teda z normálního dne vyškrtla ten trénink). Večer přijíždí Hagaby, jedem pro Karin na letiště, cestou zpátky trochu bloudíme, kroužíme tak desetkrát po kruháči a po návratu jdem zase spát.

Ráno odjíždíme do centra, postavíme stany a obhlídnem co a jak. Já a Simča rozbíháme. Moc si nedovedu představit těch 300 lidí v lese. Start se blíží, nervozita stoupá. Před druhou hodinou se do lesa vydává přes 300 žen. Cesta na jedničku mi připadá jak nějaký kros, cestou na dvojku už otvírám i mapu. Moc nevím, kde jsem, ale naštěstí se po chvíli najdu. Předbíhat se skoro nedá, protože to v těch bažinách a hustníkách ubírá hodně sil. Po necelý hodině dobíhám, jsem celkem spokojená. Zjišťuju, že Simča zaběhla výborně – paráda! Pak už jen sledujeme, jak celý závod dopadne, a přemýšlíme, jestli zůstaneme přes noc v centru. Prý má být celkem teplo – kolem nuly… Po dvou týdnech, co jsme měli teploty přes 20 stupňů, se mi nezdá, že je to teplo. Nakonec ale zůstáváme.

O půl desáté vybíhají muži, jdem se podívat na start a fandit Martinovi a Freddemu. Pak se přesunem do vyhřívaného stanu. Postupně si oblékáme všechno, co máme (= 2 trička, 2 mikiny, vesta, větrovka, zimní bunda, asi tak čtvery kalhoty), protože je fakt kosa. Akorát se mi zdá, že zima je jen mně a Simče, ostatním ani nevadí, když se vyplo topení. No, asi jsou zvyklí. Kolem druhé se rozhodnem jít spát. Po dvou hodinách převalování se a pocitu, že fakt zmrznu, snahu o usnutí vzdávám a jdu čekat na start Honzy. Běží 6. úsek, naštěstí už má celkem světlo. Pak přijíždí Vojta, který finišuje. Všichni jsou zvědaví, jak poslední úsek ustojí. Nakonec dobíhá na 40. místě.

Po doběhu všech balíme věci a vydáváme se na dlouhou cestu zpátky. Cesta trajektem uběhla rychle, jeli tam snad jen orienťáci. Naneštěstí si brácha dal pivko, tak musím chvíli řídit. Jsem ráda, že ňák jedu, takže nemám moc radost, když kluci chtějí, abych v předjížděcím pruhu zpomalila, aby stihl Vojcek vystrčit prdel na Hradečáky… Pak už zas řídí brácha, je to celkem nuda, za neustálého opakování písničky The Sound of Silence se dostáváme do Česka. Nabíráme směr Chrastava (kdo by tak řekl, že Teplice a Liberec nejsou vzdáleny jen 20 km), kolem třetí v noci Janču vysazujem doma a pokračujem dál. V Praze už to vypadá, že brácha usne, tak ho radši vystřídám. Sice říká, že neusne, když budu řídit já, ale po 5 minutách už spí. Já si cestou zanadávám na opravy dálnice a před šestou jsme konečně v Brně. Honza jde rovnou do školy, já si jdu ještě na hodinu lehnout. Když se o tři hodiny pozdějc potím v ordinaci, kde je asi 30 stupňů a nejdou otevřít okna, říkám si, jestli ta zima opravdu nebyla lepší.



Rostock



Po závodě



Tak takhle se spalo...

Tak po dlouhe dobe je cas neco stvorit. Sice jeste ani to letni Svedsko jsem nedotahla do konce, ale tak treba se jeste nekdy zadari.

A ted k tomu "maratonu"...

Ctvrtek 15.1. 10:30: Vstavam a ani se nesnazim posunovat budik kazdych pet minut, prece jen nestiham s tim ucenim. A zkousku mam ani ne za 24 hodin.

11:00: Po lehke snidani jdu zhodnotit stav otazek prectenych:neprectenych. 27:23. No nic moc, ale tak casu dost, ne?

13:00: Jedu do vinarny nakoupit nake vinka na vikend:)

14:00: Jeden dil HIMYM nikdy neuskodi.

14:30: Jo, tak uz je potreba opravdu zabrat.

20:00: Prvni krizovka, pada na me unava. Cerny caj to spravi.

Patek 16.1. 1:00: Docitam otazky. Ted uz si to jen nak zapamatovat. Ale nejdriv jdu sbalit veci na zitra.

1:45: Zhruba dobaleno, zacinam opakovat.

4:00: Super, jedu celkem podle planu, uz staci zopakovat "jen" 23 otazek.

6:00: Zvoni budik, no ten jsem fakt potrebovala. Chybi jedna otazka. To stihnu pri snidani.

6:45: Odchazim z privatu, cestou docitam tu posledni otazku.

7:10: Prichazim do te budovy, kde je zkouska, vypada to, ze sem prvni a ze teda mam sanci vsechno stihnout.

7:25: Prichazi pro nas naka pani. Tak jdem s Jirkou jako prvni.

7:26: Dobre, tak nejsme prvni, dve holky uz jsou na priprave. Zkousi Lokaj, pulhodka na jednoho, tak to bych v devet mela byt hotova. Taham lymfaticke organy a Imunosupresi a imunopotenciaci. Kdyz vidim tu druhou otazku, tak nemam moc radost. Tak kamoska je tam asi 25 min, dalsi holka aspon tri ctvrte hodky. Celkem je dusi, zacinam mit trochu obavy. Hlavne nevim, jak obstojim s mou jednou vetou u te imunopotenciace.

8:45: Jdu na vec, prvni otazka probiha hladce. Az se divim. Tak imunosuprese, taky dobry, par leciv si vzpominam, dokonce i odpovidam na jeho otazku. Imunopotenciace - reknu moji jednu pripravenou vetu, pak se jeste pokusim dat priklad... A pak spis mlcim a snazim se teda zodpovedet nejakou otazku. Jeste doplnujici otazka, tu vim No nechapu, ale mam acko a v devet odchazim.

9:30: Prichazim na privat a jdu dobalit veci. Pokus o uklid vzdavam...

10:30: Uz jsem vzhuru 24 hodin. Semtex jeste posetrim, bude hur.

10:45: Konecne se dostavam do kadernickoho a kosmetickeho salonu Vendy Teslikove

12:20: Vyrazim na bus.

13:00: Vyjizdime s Pecim smer Praha. Misto Hrisneho tance pousteji nejaky unknown film, takze to balim. Prichazi dalsi krize... Vypadame oba, jak kdybysme tyden nespali... Nejhorsi je, ze se nemuzu ani oprit, aby se mi nerozpadl uces.

13:30 - 15:30: Marne pokusy o usnuti.

15:30: Prijezd na Florenc a presun na Cerny most.

16:15: Hura, stihli jsme i bus do Jablonce. Jesteze se Peci zeptal, jestli to tam jede, ja porad tvrdila, ze urcite ne. Za nama sedi naka pochybna particka, nastesti ta hodina jejich kecu se da vydrzet.

18:00: S Pecim a Jancou se dostavame uspesne k Barce domu. Pohled na pohodlnou zidli me dost potesil. Davam Semtex. Chce se mi spat, prece jen 32 hodin uz je celkem zaber. Rikam si, ze bych si mohla na chvili odpocinout aspon v te zidli. Mozna by to aj vyslo, kdyby Majda nezjistila, ze jsem lechtiva..

19:10: Vyrazime na ples - Barcin maturitak. Vypada to, ze tam jde cely Jablonec, tak to v pohode najdeme. Pekny sal, vsechno nove. Ale docela nas zdesila ta rada u vsech baru, ale musime dodrzovat pitny rezim a tak jdem cekat. Pri nasi horlive debate nas vsichni predbihaji, a tak jsme porad posledni. Potkavame Kobrika, ktery ma uz ctyri zkousky z peti a Martu, ktere nestaci jedna sklenka vina . Kobrikova hlaska - ctyri z peti - nas vydrzi bavit celou noc...







20:00: Sachova partie maturantu, perfektne vymyslene Pak jeste predtanceni - taky super. Pak jdem opet zkontrolovat radu a je opet dlouha. Je cas, aby BigPeta, Toncek a Honza ukazali, jaky maji prehled o nejblizsich hospodach. Prehled maji dobry a tak vyrazime do hospudky Na rampe, ktera je asi 50 metru, super, to prejdu i v tech podpatkach:) Servirka ma na hlave zelenyho kohouta, dalsi taky nejakou barevnou kreaci, v nasem obleceni tam pusobime jako pest na oko... Davame prvni varku zelenych a vracime se zpatky...





22:00: Serpovani a snaha trefit maturanty mincema... Nejlepsi jsou Majda s Adelkou, ktere poctive vysbiraly penize v celem okoli a pak to vsechno hodily na Baru. My hazime z balkonu, takze je to spis sprcha pro ty, co sedi pod nama .



22:30 - 5:30: Dalsi kola zelenych, piv, Puskinu nejruznejsich barev. Laser show, ze ktere jsou videt jen dve svitici tyce. Tanec, tanec, tanec, samozrejme nechybely ani hity jako Dlouha noc a Sladke mameni. Zkouseni kravat. Fotbalovy tanec s balonkama. Cesta k Barce, rady nejakeho totalne naliteho borce, jak ma Barca ridit..











Sobota 17.1. 5:30: Po 43 hodinach si konecne leham na 6 hodin do postele...

Co tak rict zaverem? Byla to paradni akce, na kterou budu dlouho vzpominat:) Diky Barce za pozvani!

Tak jsem se opet po delsi dobe dostala k psani nakeho clanku. Taky to je castecne tim, ze od nekterych porad posloucham, ze nic nepisu a ze to snad zase neshrnu do deseti radku.

Takze ted zpatky o dva mesice do hor pobliz Ljungdalenu. Po probuzeni jsme spocitali stipance a rekli jsme si, ze takhle by to teda dal neslo . Pote, co jsme videli naplanovanou trasu, tak bylo jasny, ze cele to rozhodne neabsolvujem… Chcem se cestou třeba i zastavit a ne sprintovat s baglama na vsechny kopce v okoli .

No a jak se teda vyvijel odboj? Uplne první skupinu vytvorili Mr. a Mrs. Zeleni , kteří se odpojili hned na zacatku. Skupinka 2 byla Eliska s Petou, ty to zabalily první den u jezer. Trojka - tak to byla Iwcha, Kalipero a Koren. No a ctverka – ja, Janca, Aja a Honza. A ted pekne poporadku…

Po dvou hodinach chuze v pichlavych kerikach jsme si rekli, ze je cas na prestavku. Ostatní ale rekli, ze budou jist jedine u jezera… Tak jsme jim zamavali a zustali sami… Po pauze jsme pokracovali ve smeru na Ljungdalen. Meli jsme mapu neznameho meritka, ale tak par cest na ni bylo. Cestou jsme prelezli a podlezli par plotu, potkali se s nakou skupinkou turistu a pak jsme konecne dosli do civilizace (pokud se tak da rikat tem deseti chatkam). Objevili jsme tam i drevene kresilka, zrejme na vyhozeni, ale i tak jsme se diky nim mohli kultvovane najist . Pak jsme si od mistnich vyprosili vodu a pokracovali dal = asi 500 metru, protože pak jsme objevili cedulku Bad . No a protoze jsme meli kotel casu, tak jsme se sli na hodinku valet do reky.. A tak vznikl Bad and Vallen…

Po ceste dal jsme narazili na Zelene, kteri si zrovna davali pauzu. Ptali se nas, kam sli ostatni a kdyz jsme jim ukazali ten kopec a jezero, kam sli, zeptal se pan Zeleny: „ A proc tam jako sli na ten dalsi kopec ?“ No a pani Zelena na to odpovedela: „No proc, proc? No a proc ne ???“ Jo, taky se nam zdalo zbytecne, jit zase na kopec, když to bude vypadat stejne, nebo jit k jezeru, kde budou komari a bude misto nej stejne bazina…

Po kratkem pokecu jsme vyrazili dal a bylo to prave vcas, protože jsme na ceste uvideli… Koho??? No soba prece ! Tak jsme se vsichni dockali a nemuseli jsme za soby vyhodit tech 80 SEKu na farme. S klidem v dusi jsme zas vyrazili a za dve hodinky uz jsme byli zpatky v Ljungdalenu. Zasli jsme si do pizzerky a zacli jsme hledat misto k utaboreni. V turistickych informacich nam poradili stary kemp, kde nebudem muset platit. Prave kdyz Piskot s Lukasem dostavili stan, priritil se naky dedek a zacal neco vykrikovat… Anglicky tvrdil, ze neumi, ale vylezlo z nej: „No, no, no camping here!“ Vypadal dost vztekle , tak jsme se radsi sebrali a sli hledat misto pro stany jinam. Nakonec jsme se utaborili v lese vedle nakych chat, vypadalo to, ze majitele by nemuseli druhy den prijet, to by nas asi necekalo mile probuzeni. Vypadalo to, ze je vsude pusto a prazdno, tak jsme postavili stany a pak jsme jeste chvili vykladali karty. Pri kazdem zvuku pripominajicim motor auta nam teda pekne zatrnulo. No ale vykladani tech karet bylo dost vtipne, takze jsme byli dost hlucni a to se asi nekomu nelibilo, protoze jsme za chvili uslyseli nekoho volajiciho. To uz jsme vsichni byli dost vystraseni a tak jsme sli radsi spat. Komaru tady moc nebylo, ale tech malych musek…

Rano nas zadne nemile prekvapeni necekalo – majitele chaty neprijeli. Tak jsme vyklepali musky ze stanu a vydali se k nasemu zelenemu Gerhardobusu. Byli jsme tam jako prvni, po chvili zacali prichazet ti z te delsi trasy... No na kopci meli po ranu peknou mlhu, mozna i naky destik a urcite potkali par bazin . No nejlip to asi vystihla slova Misy: "Tak jsme si dali takovy mensi offroad... "

Po prichodu z party jsem byla trochu hladova a tak jsem si rekla, ze si udelam neco k jidlu, nez kluci dojdou.. Spagety vypadaly velmi pochybne, tak sem je smichala s vajickama a asi tunoou kecupu, aby se to dalo jist... Ve tri rano jsem se rozhodla sbalit par veci, celkem se mi to i zadarilo... Rano budicek na sest, posledni pokyny brachovi a pak uz me Lasse veze autem do Sälenu. U busu sem skoro prvni, ostatni se pomalu potaceji z telarny. Nacpeme veci dovnitr, pak nekolik spolecnych fotek a vyrazime smer sever . Cestou stavime v Coopu, nakupujem placky, cider na zavodneni, susenky, cokoladu a bonbony - proste nakou tu energii... Pak stavime v Fulufjället parku a jdem se podivat na nejvyssi vodopad Svedska, asi 93 metru. Pekny Pak sme jeli na losi farmu, ale za 80 SEKu se nam nechtelo divat na zvirata za plotem a tak sme si misto toho dali zmrzku a opalovali se na slunicku. Pak jsme zas nasedli do naseho zlutozeleneho skvostu a pokracovali dal... Po nekonecne ceste jsme dorazili tesne pod 63. rovnobezku do Ljungdalenu. Pekne to mestecko, ale tech psu!!! Vsichni zacli prebalovat veci, pak jsme dali k veceri nake ty placky a Tobleronku v tekutem stavu. Doplnili jsme zasoby vody, vyplytvali pulku repelentu, nahodili bagly na zada a vyrazili jsme! Dosli jsme na konec vesnice a pokracovali po skutrove ceste, ktera vedla pres co? No prece pres bazinu:irked: ! Ja jako clen klubu teniskaru jsme mela v botach pekne jezirka asi po deseti metrech. No ale co se da delat, show must go on! Cesta pekne ubihala do ty doby, nez jsme se dostali pod sjezdovku. No a my chteli k jezeru, tak jsme si to pekne vyplazili nahoru... Zakempili jsme v nejakem sedylku, samozrejme vedle jezera. Psu tam bylo jak psu, takze jsme vsichni nahodili buff, co davali na Oringu a chodili jsme jak naky zakuklenci. Toalety a sprchy prirodni, navic tma na severu nebyla, takze to vzdycky znamenalo tak kilometrovou prochazku za obzor. Podivali jsme se na asi hodinovy zapad slunce, zahrali kostky a valili spat. Jelikoz jsme se s Jancou nechteli mackat v nasem ministanu s baglama, dali jsme je do igelitu a nechali je venku. No ale po chvili jsme zaslechli podezrele zvuky . Podivali jsme se na sebe a rikali si, ze to je v klidku, jen nakej ptak. No jenze ty zvuky se porad opakovaly... Co kdyz je to medved ??? Nakonec se Janca odvazne podivala a nic tam nebylo. Asi to jen delal ten igelit, jak foukal vitr. No veci jsme radsi daly dovnitr a dobre jsme udelali. Rano prisel takovy mensi destik, nastesti stan stihl uschnout. Vsechno jsme zase sbalili a mohli jsme pokracovat vesele dal...

No jo, O-ringen jsem dokoncila, ale jeste neskoncil uplne. Pro nekoho ten den teprve zacal . Jak to??? No prece 6th etapp Pro Svedy parba vsech pareb... No po dobehu jsme cekali, az zacnou davat ceny, aby si to Vojta mohl vyzvednout. No ale poradatele nak nedostali vysledky, tak jsme to vzdali a jeli zpet, nastesti sme nemuseli stat pulhodinovou radu na bus, protoze vsichni uz byli davno pryc. Dokonce i Chrastavaci, kteri tam nechali Racka a jeli na veceri... Kdyz jsme dovalili do apartmanu, tak mi Karin rekla, ze na pre-party odjizdime za hodku a pul... Aaaaa, jak stihnu sbalit, uklidit, osprchovat se a prevlict se? A co jidlo? Pivka jsme nastesti meli z domu... Baleni? No, tak muzu balit v noci, ne? Uklid; Kluci se velkoryse nabidli, ze to udelaji ! Jidlo? Nestihacka... Takze aspon ta sprcha vysla.. No a pak uz vyrazime, klukum se nechce, jeden spi, druhy se diva na telku, proste klasika... Ja jsem vyrazila s Karin, Malin a Johanem k Davidovi. Dosli jsme jako prvni a zacli jsme hrat "hru" - tref se vickem od piva do sklenicky, ale musi se to hodit o stul... No vsichni ocividne trenovali cely rok, jen ja sem hledela, co to jako hrajem... Nastesti sem mela jen cider, takze sem se pri tom nemohla opit. (Kdyz se nekdo trefil, tak ostatni pili.) Pak dovalili naky kluci, jeden se predstavil jako David, celou domu sem si myslela, ze si dela srandu a je nekdo jinej, ale asi fakt ne . Dorazila i Elin, Lina, Beata a Amanda, takze uz jsem se mela s kym bavit. Beata me naucila dve "nejdulezitejsi " slova, ktera urcite pouziju a to "kulma" a "zehlicka na vlasy". Pak mi namichala naky drink , fakt dobry, asi odmena za to, ze jsem si ty slova zapamatovala (akorat nevim, jak se pisou ). Jinak pak pousteli nake svedske hity, obcas jsem s nekym pokecala, kluci pak lezli na strechu (jako loni), Henrik si nak vyrazil dva zuby... (Ale to jsem se dozvedela az po tydnu.) Pak jsme se presunuli na party, cestou jsme to vzali pres ubytko, kde se pridal bracha s Vojtou, s kapsama nacpanyma zasobama . Johan, jiz znacne posilneny, nam zacal neco vypravet o nejake holce, dokonce to rikal Honzovi, ktery mu velmi presvedcive na vsechno prikyvoval:D . No pak jsme si vystali minimalne pulhodinovou radu na vstup, dostali jsme razitko, co vypadalo spis jak drsnacke tetovani a vyrazili dovnitr. No Johana sem ztratila a pak jsem nastesti narazila na Lenu Zatloukalovou . Jinak vsude bylo kotel lidi, na piti jsme ani nesli, chvili jsme tancovali.. Netancovalo se na parketu, ale spis na rozbitem skle a kazdou chvili pribylo dalsi a dalsi... Pak zahrali Ela ela, no a za chvili uz Lena vyrazela zpatky, ja sem se chvili pokousela najit nekohop znameho, ale pak jsem to vzdala a sla "dom". Kluci nikde nebyli, tak jsem se sla podivat, jestli jsou porad za hotelem u tech schodu, ale nebyli, protoze... Vice zde.