Lucy´s blog

Jsem tady sice uz 8. tyden, ale porad jsem nemela cas nic napsat, az ted.

16. ledna jsem vyrazila na pet a mozna i vic mesicu (zatím netuším, jak se odtud dostanu) do Umeå. Na letisti vsichni kolem breceli (vsichni, i nejaci muzi tak kolem ctyricitky), tak jsem si rekla, ze nebudu trhat partu. Nastesti to nemelo dlouhe trvani, protože tam nabehli lidi s paskou „nevstupujte“, a tak jsem ja sla dovnitř a naši zpatky k autu. Prohledavalo se letiste kvuli podezřelému zavazadlu, ale nakonec to asi bylo jen zapomenute zavazadlo. Po přistáni ve Stockholmu jsem asi 6 hodin cekala na vlak, hrozna nuda. Pak nocni vlak do Umeå, asi 9 hodin. Nakonec to mělo sekeru hodku a pul, takze jsem porad nervozne kontrolovala, jestli uz tam nahodou nejsem. Před osmou rano jsem vysedla v Umeå. Vsude bylo kotel snehu, na coz moje kolecka u kufru nejsou moc prizpusobene.. Nakonec jsem vse uspesne dovlekla do International Housing Office. Tam nam dali klicky a mohla jsem jit hledat bus. Busy jezdi tak jednou za dvacet minut a podle radu vůbec, takze jsem se celkem nacekala. Po kratkem hledani jsem objevila dům a pokoj, kde bydlim. Bohuzel povinny meeting ve skole jsem nestihala (nakonecc asi ani povinny nebyl). Ale rekla jsem si, ze pujdu aspon na prednasky. Mela jsem nakou mapu a planek nemocnice, který je tak na dve věci… No ale nějakým záhadným způsobem jsem se dostala az do arealu nemocnice a dokonce jsem pritom objevila luxusni zkratku přes les V arealu jsem se všech ptala, kde je ten barak, kde jsou prednasky. Nikdo nevedel, protože oznaceni budov v planku a ve skutecnosti je uplne jiné. Navíc na planku je jen nemocnice a zadne okoli, takze vůbec nevite, z které strany jste prisli. Po půlhodinovém hledani jsem narazila na pani,která vedela, kde ta prednaskova mistnost je a dovedla me tam. Před halou sem chvili vahala, jestli mam jit nebo ne, když jdu pozde, ale nakonec jsem sla. Prednaska byla ve svedstine, ale jak zjistili, ze nemluvim svedsky, tak prepli do angliny. Po prednaskach jsem se zase vydala zpet. Samozrejme jsem se ztratila, vsechno to tu vypada podobne. Takze opet jsem se ptala, jak se dostanu do Pedagoggrändu (ctvrt, kde bydlim). Takze uspesny první den

Na chodbe je nas tu devět: ja, Svedi Johan, Gustav a Viktor, Svedka Frida, Italka Tonia, Sun z Nepalu, Polka Agata a Nemec Jan. Vsichni jsou hodne v pohode, vybrala jsem si dobry „corridor“. Mame spolecnou kuchyn a „obyvak“ s jídelním stolem, pohovkou a telkou. Na patre je pro dve chodby spolecna mistnost s prackou a susickou.

Pro zahranicni studenty (je nas tu asi 400) je tu Buddy Programme. Jsme rozdeleni do několika skupin, mame sve vedouci a s nima mame pak ruzne akce (Movie Night, Baking Day, BBQ + Pulka, Lasergame,…). Pak obcas byvaji International Pubs.

Hned první tyden jsem si poridila kolo. Jak poznamenala Karin, vypada jak typicke „exchange kolo“… Brzdy narozdil od meho taiwanského kola funguji, ale ty zvuky, co vydavaji, taky stoji za to. Obcas hraji duet s blatnikem, co dre o dusi Ti, co měli kolo prede mnou me upozornili, ze v zime to blbe prehazuje. No nezda se mi, ze by to v teplejším počasí snad prehazovalo lip… Tak pro jistotu neprehazuju…

Ve skole mam celosemestrovy předmět Pathology, symptoms and diagnostics. Je to hodne narocne. Prednasky, case studies (to je nejtezsi), laborky, pak jeste něco jako praktika ve fyziole, pitvy, mikroskopie, EKG. A hlavne v angličtině se to uci fakt blbe, když clovek není zvyklej. Jsme jen tri exchange studenti, ja a dva Francouzi, Paul a Jordan. Ostatnich 80 – 90 lidi tu studuje celou dobu.

Par poznatku:
1) Skoro vsichni chodi na prednasky.
2) Snih pry roztava az na zacatku kvetna.
3) Vsichni jezdi na kole, bez ohledu na počasí.
4) V -30°C vam zamrzaji nosni dirky a bryle.

Byla .

Po priletu do Vidne sem si rikala, jak na me urcite budou vsichni cekat. Ale to jsem se teda prepocitala… Jednak jsem asi rekla doma spatny cas (ale jen o pul hodky) a navíc jsem nikde nemusela jako obcan EU nikde cekat. V letadle totiž letelo jen par Slovaku, jinak vsichni z Taiwanu – naka hudbni škola. Takze jsem si pekne pockala na tatku s brachou, mezitim vsichni z meho letu uz odjeli. Tak co, casu dost. Nakonec se teda objevili. Cestou zpatky jsme se ztratili, po probdenych 15 hodinach jsem nemela silu sledovat cestu. Ale tak nespechali jsme, na zavody se jelo az za 5 hodin! Po prijezdu domu uz zbyvaly do odjezdu jen 4 hodiny a to sem potrebovala vsechno preprat. Mamka to nakonec nakym zazrakem dokazala, zbytek sem dosusila vecer .

Druhy den byly stafety a sprint a v nedeli stafety. Pamatuju si jen to, ze tam byly hrozny kopce, ze se mi chtelo spat a vubec sem nemohla. Tak casovy posun 7 hodin udelal sve. Vecer jsem usla v hospode, aspon se vsichni zasmali . Vysledky byly tragicke, ale v nedeli to bylo rok, co chodim s Danem, takze aspon jedna pekna vzpominka na tenhle vikend!

Nastesti ještě nebyla škola, a tak jsem byla v Doksech a ve Splavech. Dokonce me Dan vytahl na houby, nake jsem aj nasla, no a taky jsme hlidali Krystufka, kterej je nastesti hodnej, takze to nebyl zadnej problem.

O vikendu byly Acka v Rymarove. Veteranum z Boru se tam nechtelo, tak jsme museli jet vlakem. Cesta byla dlouha, ale bez problemu. Aspon jsme byli první v telarne . Zavody byly super, klasika se mi fakt libila, akorat jsem na jednom postupu nechala kotel. Cesta zpatky uz byla zajimavejsi, protože autobus, kterym jsme měli jet, se pokazil. Tak jsme cekali a cekali a cekali a porad nic. Nakonec dojel az ten další, takze nam vsechno ujelo, ale nakonec jsme se nak domu dostali. Jo a malem jsem zapomnela na nejdulezitejsi vec, a to, ze nam v nedeli rano dosla zprava, ze se narodil Krystufek . Vzhledem k tomu, ze to bylo tak v sedm rano, tak chvili trvalo, nez mi to doslo .

Další vikend bylo mistrovstvi na klasice. Tam uz jeli i vetosi z Boru, tak se jelo autama. Akorat jsme nemohli najit ubytko. Vysledky asi nic moc, nastesti sem sla jen Cecko. Za zminku stoji jen pivovar Jezek (v Jihlave), kde měli fakt vyborny pivo .

A pak uz zacla škola a zkousky.

Na mistrovstvi stafet jsme se nenominovali, tak jsme radsi jeli do Hradce podivat se na Krystufka a pak k tete. Když jsme videli to počasí v nedeli, tak se nam nechtelo ani na ty druzstva, ale co se dalo delat. Ale závod se mi celkem libil.

No a to je tak vse, pak uz byly jen naky oblastaky.

Slibila jsem naky clanek o doprave, tak tady to je (a doufam, ze se mi to zase nesmaze).

Doprava...

... je nejvetsi zmatek!!! Kdyz jsme si pujcovali skutry (bez mezinarodniho ridicaku samozrejme, proslo to vzdycky), tak nam rekli: kdyz je cervena, zastavte a neparkujte za cervenou carou. Takze asi jediny pravidla tady. A jak jsme tak zjistili, tak je stejne nikdo nedodrzuje...

Skutr poprve: Green Island. Po prijezdu na ostrov nam dali skutry a ze pry si musime dojet k hotelu, tak co nam zbyvalo. Ja jsem teda neridila, protoze Clark byl trosku vysokej na to, aby sedel vzadu a ja se pokousela udrzet skutr:). Na ostrove byli vicemene jen skutry, takze pohoda.

Skutr podruhe: okoli Kentingu. Tady uz slo trochu do tuheho. V pujcovne samozrejme mluvili cinsky, nastesti jsme meli Cris, ktera to zaridila. Na cestach to vypadalo asi jako mix aut, autobusu, skutru, chodcu a psu. Nake pravidla se tady vubec neresi, vsichni si tady jezdi, jak kdyby byli sami na ceste. Takze pokud vidite nekoho, kdo by se vam mohl priplest do cesty, tak zacnete troubit. Pokud se tak o vterinu zpozdite na zelene, tak taky vsichni troubi. Ale kdyz si jdete po ceste, tak to nikomu nevadi. Znaceni dost zvlastni, parkrat jsme se ve tme ztratili, jednou jsme dojeli k nakymu baraku, pan s nama musel jet zpatky, abysme to nasli... Jeden vecer jsme jeli na night market do Kentingu, cesta tam se jeste dala. Market des - z ctyrproudovky udelali silnici s dvema pruhy, po tech bocnich chodili lidi a hned vedle byly stanky. Ani pohnout se tam nedalo. Pro jistotu zaclo prset a blizila se bourka, takze cesta zpatky stala za to.

Skutr potreti: Hualien, Taroko. Dneska jsme si vyrazili na skutru do Narodniho parku Taroko. Serpentiny, celkem kopce, cely den dest. Cesta zpatky celkem peklo, mega lijak... No a prijezd do Hualienu nejhorsi. Kazdy si odbocuje, jak chce, zrcatka nezrcatka... Uz se tesim, az ty skutry vratime.


Tainan: V tomhle meste jsem byla 4 tydny, je to 4. nejvetsi mesto na Taiwanu. Kdo v tomhle meste nema skutr, je ztracenej. Jezdi tam teda i auta, ale oproti skutrum celkem slabota. A pak je tam jeste par zoufalcu s kolama (exchange studenti a ti, co jeste nemuzou ridit skutr). Nektere kruhace jsou fakt super, skutry si tam tak v pohode odbocujou pres cyklisty... Skutry klickujici mezi autama normalka, jinak skutry jezdi i po prechodech. Kdyz jedete doprava, tak vetsinou nic neresite, jen jedete a nak se vmacknete mezi ostatni skutry. Jinak normalni obleceni na skutr v 30°C je svetr, dziny, helma, neco co vam prikryje oblicej, obcas i rukavice. A u zen vetsinou podpatky. Nosnost skutru je neomezena, clovek by se divil, co na tom jde prevezt. Jinak obcas jezdi cele rodinky (rekord zatim 4 lidi), psi a kdovi kdo jeste... Dite vetsinou stoji na ty plosince pred sedatkem, vhodne???

…akcni!!!

Soustredko Doksy

Po prospanem tydnu (měli jsme volno) jsem se vydala opet na predalekou cestu do Doks. Cesta me nak zmohla, tak jsme první den vyrazili akorat do Motorky na pivsona. Druhy den rano jsem teda vstala nad pomery brzo a sla na trenink s teamem, kteremu velel Kobris. Bezeli jsme shluky asi na Karoline (Dan teda říká, ze na Kukacci skale, takze teda tam) a byl zas snih (jaka novinka tam na severu…). Odpoledne jsme asi spali, hrali Kinga, nebo cetli hodnotnou literaturu (Spravna petka – nesmejte se – je to kratky a když mate tendenci se vsechno ucit nazpamet, tak je vyhodny cist kratky knizky). Vecer jsme vyrazili poladit do Zanziku. Abychom si neodvykli na tu zimu venku, tak pro jistotu v tom sklepe nazatopili. Zahrali jsme fotbalek, někdo spis jen podlezal, pak biliar, jukebox, zelene a mohlo se jet domu…

V sobotu nas cekal Bor cup, kterej poradal Pekka. Bezelo se systemem „stastna farsta“, která teda pro me stastna nebyla, a tak sem nabehala asi milion kilometru a byla jsem tam asi tak sto minut. Snehu bylo ještě vic nez den predtim a zima byla jak na Sibiri. Ještěze sem nakonec nemela omrzliny, prece jen první pomoc jsme měli v prvaku… Odpoledne jsme dali odpocinek před narocnym vecerem. Cekal nas totiž hreb celeho soustredeni (o kterym jsme zatím nevedeli) – Hasicskej ples ve Splavech Po rychlem nakupu v Penny (měli jsme na to tak pet minut) a zjisteni , ze nemaj Tonic, jsme vyrazili na vlak do Splavu. Tam mela byt party, tak jsem chtela oslavit narozky. Dorazili jsme tam a vsichni měli hlad, tak se jelo do Sklipku. Z tama presun do Zanziku (kam sme vubec nechteli, kdo ma pak vetrat ty věci). Po asi hodinovem premlouvani jsme jeli zpatky, cestou zastavka na benzince (pro Tonic). Na klubce nasledovalo další premlouvani, aby s nama sel někdo na ten ples (nakonec jsme par lidi presvedcili, mozna je spis presvedcilo obcerstveni podavane cestou). No ples… Jelikoz sme tam vyrazili tak o pul dvanacte, tak uz bylo celkem jedno, ze nemame slusny obleceni. Polovina lidi tam stejne byla v dzinech a ten zbytek uz byl totalne na kary. Nejvetsi hvezdou byl Hynek (Vilem Jarmila – podle nas, podle mistnich Nick Slaughter), kterej nabaloval TPcko. Pak predvadel i tanec vklece a vleze. Hudba byla bud hodne zla (polkove sekce), nebo v pohode. Kazdopadne zabava se rozjela a tak jsme vydrzeli az do rannich hodin. Jako odmenu za absolvovani plesove sezony jsem dostala kytku.

Rano se nam kupodivu podarilo vstat a vyrazili jsme na poslední Bor cup (by Pepa). Ukolem bylo najit bobrika… Smutny pribeh byl, ze část mapy byla vymenena a ještě smutnejsi pribeh byl, ze ta mapa se jmenovala Replace, coz jsem si vsimla az po zavode… No po dvacetiminutovem chozeni a nechapani jsem se nakym zazrakem dostala na první kontrolu, pak aj na druhou a to uz jsem mela vsechny potrebne udaje – ze Bobrik je na G7. No ale zdalo se nam to malo a tak jsme sli ocihnout ještě další kontrolu, jestli tam nebude třeba ještě něco dalsiho. Pak jsme chteli jit pro ještě vetsi jistotu na další kontrolu, ale potkali jsme Martana a ten řekl, at jdem na G7, tak jsme tam dobehli a ten Bobrik tam fakt byl. No ale i to se nam zdalo divne a nechteli jsme dobehnout první, tak jsme nesli do cile, ale na druhou stranu. Nakonec nas to nebavilo a zamirili jsme do cile. Nakonec pekny 7. místo (tak nak). Mmch Martan, kterej tam byl první, dobehl dost po nas… Asi se mu zatoulal Burak…

Po Bor cupu pizza (bez cibule!), odpocinek a nekonecna cesta do Brna.


Praha + Ovalna

Další tyden jsme měli genetiku, nastesti jen tri dny. Jedine, co bylo celkem zajimave, bylo to geneticke poradenstvi (dobra doktorka a zajimavy pripad). V utery dojel Dan a podarilo se nam dodelat jeho bakalarku (s nasimi vedomostmi o Wordu je to celkem zazrak). Ve ctvrtek vecer (az po prednasce samozrejme) jsme jeli do Prahy. Necekane zase nasnezilo a tak byla ucpana dalnice, rychlost byla opravdu zavratna. Navíc jsme nemeli stewardku, takze zadny video, zadny pito a zadny noviny… Nakonec jsme stihli metro a dostali se na koleje. Druhej den jsme vyrazili do centra, omrkli jsme Karluv most, Simpatickou (to mekke i je fakt v nazvu) kavarnicku a vystavu Czech Press Photo (doporucuju – je to na radnici, do konce dubna). Vystava me nak zmohla, takze jsem byla rada, když jsme dosli na koleje. V sobotu jsme se prospali asi tak do dvanacti, udelali si tousty, dodivali se na Mamuta a skvele jsme si vypocitali cestu do Cernej Most. Bylo to opravdu vyborne vypocitane, protože jsme dorazili presne pul minuty před odjezdem busu. Pohodaaa… Po odlozeni věci u Katky a Radka jsme vyrazili na mensi nakup do Erka, pak pustili Kluse a cekali, az bude osm a konecne pojedem na jedinecnej koncert Ovalny!!! Nejdriv hrali Olini (Olin Wajt) a pak uz Ovalna!!! Dobře jsme zaparili, fakt super!!! Akorat skoda, ze nehrali Danovu oblibenou pisnicku…


Skolni tyden

Infekcni – tenhle tyden se nesl v ocekavani toho, co kde chytite. Jako par lidi obcas nedoslo, ale jestli si to dotahli z nemocnice, to fakt nevime. První dva dny v Bohunicich na dospelem a pak tri dny v Detske. Po delsi době jsme zase vysetrovali pacienty, psali do karet, dobry to bylo. Hlavne na detskym jsme měli vybornou doktorku, která by vas snad presvedcila, ze infekcni je ten pravy obor (a to bez jakehokoliv vychvalovani). Proste spravny clovek na spravnem miste. Jak to tak vypada, staz jsem zvladla i bez nakazeni se rotaviryJ

ORL tyden

První tyden stazovani na ORL. K tou nemam moc co rict. Leda tak, ze jsme se „podivali Veverce na buben“ a ze jsme drzela hlavu při trhani mandli. Jo a v detske mají na dverich senzory (to jen kdybyste si nekdy mysleli, ze vas nechteji pustit na sal). Co ale stalo za to, byl kulturni a sportovni program.

V pondeli konecne vylezlo slunicko a tak se nam zdalo vic nez vhodne jit si posedet na zahradku do pivovaru. Nejdrive jen ja, Hanka a Lena, pak dorazil i Dan, Helca a Monca. Nakonec me a Dana (ostatní ještě museli do skoly) Monca presvedcila, ze je dobry napad jit se podivat do Vankovky na Beniga a Bagarovou. No bylo narvano. Prezili jsme bez jakekoliv ujmy nebo ztraty. V utery pokracoval kulturni program koncertem Davida Kollera s jeho skupinou. Hral hodinku, pohodicka. Lidi bylo min nez den predtim. Ovšem za zminku stoji zena, která to tam solidne roztacela (tricko tak do pulky bricha, mozna byla tehotna, mozna taky ne, vyhodila ji asi ochranka, tak se vzdycky posunula o kousek dal a zacala sve tanecni kreace predvadet i dalsim zucastnenym). Aby toho nebylo malo, vecer jsme ještě vyrazili do bazenu – plavani, para, vyrivkaJ Kultury uz bylo dost a tak jsme ve stredu sli na trenink a ja pak ještě po pul roce doplnit znalosti svedstiny… No a ve ctvrtek první letosni grilovacka. Dorazil skoro cely kruh, takze super. Muz nakonec uspesne zprovoznil gril (i když jsme museli gril menit – koho by napadlo, ze nemaj stejnou velikost, kdyz vypadaj stejne…), takze jsme mohli grilovat maso, klobasky, hermeliny. V šest jsme to decentne zakoncili, ptze slunko uz se schovalo a zacla byt kosa. V patek vyborna snidane od Dana, pak škola a presun do Luha. Přes noc jsem chytla rymicku, takze jsem si udelala rekord – spotreba ctyri balicky kapeniku během skoly a cesty domu. Když jsem si vecer lehla, tak jsem mela pocit, ze se snad udusim. Ale tak přes noc se to nak zlepsilo a tak jsme v sobotu vyrazili na první zavody (aspon pro me). Kratka trat v Kromerizi, pekny závod, akorat naky chyby. Zbytek vikendu odpocinek (uspesny) snaha zbavit se rymy (neuspesna)…

Co tak zaverem rict??? Super tri tydny!!!

Kde: Polesi
Kdy: nekdy v lednu
Kdo: ja, Dan, Janca, Dann, Honza P, Tp, Agnes, Nikca
Pocasi: kotel snehu (necekane) a porad snezilo
Treninky: byly
Zhodnoceni v par slovech: super vikend, osobnosti nam s Danem fakt jdou (pokud tam nejsou veci z historie, ale i tak se na tom pak da vydelat hodne bodu), super kote (kdyz uz pak lezlo na stul a chtelo jist ze stejneho talire, tak uz moc super nebylo), napodobovani obrazu, nocni cesta do Rynoltic , baziny na Bor cupu (po Vojtove pruchodu nepruchodne )
Znicene veci: propadla postel 2x (spraveno), vypadle dvere u sprchoveho koutu 2 (spraveno), netekouci voda (spraveno)