maaca's blog

o čem byla Jukola. Kromě super zážitku a zakončení mého 9ti měsíčního pobytu ve finsku i obrovská reklama pro náš oddíl v podobě neočekávané kauzy s našimi severskými pseudojmény. Proto doporučujeme dalším českým týmům, kteří mají ambice na top 100 ať raději použijí skutečná česká jména. Ačkoliv jsou naše jména až na tři, u kterých jsme se pokusili přeložit význam, jasně rozluštitelná, pořadatelé nesdílejí naš smysl pro humor. Ačkoliv Kubuv přeposlaný mail od Karponena mě přišel hoodně srandovní a Kari to bere taky s velkým nadhledem. Ještěže trička a fotky z výsledkových displejů nám už nikdo nesebere.
Morten Vanajasson

Hodně dlouho jsem nic nenapsal. Jsem totiž línej sem něco psát hlavně chci dodělat naše nové oddílové stránky a všechny úkoly do školy, pak si samozřejmě potrénovat, zkouknout nějaký film, prison break nebo lost a až pak bych se dostal k napsaní něčeho na blog. Mam sice pár věcí o kterých bych chtěl napsat, ale později.

Začalo to na podzim, kdy mě Ivoš bydlící o tři patra výše poslal link, jestli se nepřihlásime, potřebujem totiž jako každý jiný člověk prachy a tahle nabídka je docela solidní. Vyplnit anglický dotazník napsat tři eseje na daná témata a sehnat dva doporučující dopisy. Poslední zmíněný bylo vzhledem k naší nepřítomnosti v ČR docela oříšek.

Začátkem posledního měsíce roku 2007 přišel mail, že by měli zájem a nemohou se mě dovolat. Jo soráč hoši neznámé telefony z Čech tu nezvedám. Zavolejte mi na finské číslo. Takže tak učinili a s panem z oddělení HR jsme si asi čtvrt hoďky pokecali s uzavřením, že by mě v lednu rádi viděli vedoucí vývojových týmů. No dobře musim si koupit novou letenku a ještě poslat ty doporučující dopisy, transcript of records a CV což mělo být v americe už před měsícem a ja jim zapřel,že je ještě neposlal, ba je dokonce ještě ani nemam .

Z pohovoru v Brně jsem měl docela rozpačité pocity, parkrát jsem jim řekl pěknou hovadinu a test z angliny a programování v Cčku podle normy ANSI bylo také spíš otázkou štěstí. No nic čas plynul a výsledky by měly být nejpozději do 15.3.2008. V půlce února přichází mail od české personální, že ať se američani rozhodnou jakkoliv, v Brně mají zájem, abych u nich letní stáž absolvoval. Potěšující zpráva, ale prachy jsou prachy... A o čem to tu pořád tak tajemně píšu? Na tenhle email čekám celý týden. A je tu.

Honeywell Innovators Scholarship Program
13.3. 2008, 15:34 - dnes v 15:34

Dear Martin Váňa,

We are pleased to inform you that you have been selected to the 2008 class of Honeywell Innovators. Congratulations!
...

Reklamní povídačky o Honeywellu vám sem kopčit nebudu. Zkrátka

We are Honeywell. Better every day.

Tudíž po doladění některých detailů mě dva měsíce v létě zastihnete v Brně.
Investované peníze do zakoupení nových letenek se nám s Ivošem opravdu několikanásobně vrátí, protože Ivoš byl vybrán taky Těšíme se nashledanou!

Krátké ohlednutí za uplynulým víkendem. V pátek jsem navštívil opravdovou Teekarisaunu plnou až po střechu jen finů. Stalo se tak potom, co jsme měli saunu s našima tutorama na jedné z kolejí, ale nakonec to dopadlo, že byli tři tutoři a dva studenti. Proto jsme po třech kolech na Tulanhovi zašli do Teekari.
V sobotu ale byla oddílová party u Elmeriho a Sanny, kam jsem byl taky pozvaný. Vzal jsem proto zbytek Bráníků (11) a vyrazil. Autobusy tu o víkendu jezdí dost na prd, takže moje cesta by na mapě vypadala zajímavě, raději nebu, jakožto orienťák, dále rozepisovat. Ač jsem přišel o půlhoďky pozdějc:rolleyes: tak tam byli jen čtyři lidi. Zbytek se dotrousil časem. Sanna upekla výbornou pizzu. Zkouknul jsem jeden díl Vanaja, abych věděl po kom mam přezdívku, pak jsme koukali na nějaká o-videa co má Ema v kompu Sami měl nějaký proslov. Dorazil i velký malý Jarkko s Annou-Majou a ta na párty poprvé oblékla červený dres pyrintö, jakožto od příští sezony nová posila. Asi v jedenáct zazněl povel, že jdem do baru. Tam mě Sami koupil long drink, tudíž druhý šel recipročně, bylo tam karaoke, to je zařízení stvořené pro Tsaariho a neobvykle se přidal téměř celý zbytek teamu viz fotky. Taky jsem byl zpívat nějakou finskou písničku, to už jsem měl ale bohužel narvaný tabák od Elmeriho a ten mě moc nesedl, takže jsme musel dvakrát navštívit toaletu:yuck: , prostě tabák se nesmí kombinovat s kombinovanym chlastem:down: . Před třetí jsme to zabalili a před barem slyšim Vanaja Hervante here. Tágem tam jsme sotva za deset minut. Takže jsme si neužili tu správnou cestu z hospody, co sem měl ale dělat. V neděli jsem všechno rozdejchal asi 180minutama florballu cestovánim na kole. Tušim však, že párty brzo skončí a začnou chodit pozvánky na náročnější oddílové akce.

S týdením zpožděníčkem vám přinášim reportáž z SM-keskimatka neboli finskeho majstršaftu na middlu a SM-viesti jsou štafety. Middle byl krásný, ale zase jsem to nevydržel bez velké kámošky "Chyby" a tak jsem na sebe byl asi 3,5hodiny nasraný dokud mi Pekka neřekl jak to tady u nich chodi na middlu. Ale teď kousek zpět na začátek semifinále. S tím, že jsem si vyběhnul nějaké zapeklité body do ranku a nestartoval tak v jedné minutě s Thierrym jsem se vyrovnal. Na start zase kvapem, abych ho stihnul. Takový start jsem ještě neviděl, startovalo nás na ráz tak 40 nejmíň, dyť jen chlapských rozběhů je sedum. Trať tentokrát přeskočíme, prostě perkele na dvě kontroly. Pekka vyhrál náš rozběh na vteřinu stejně s Olle Karnerem a tak bylo možné, že jeden z nich půjde minutu před famóznim žabožroutem, nakonec šli oba na konci. Při čekání na odpolední finále jsem se naučil důležité slovo "paska keli" což si mi češi přeložíme jako zkurvený počasí:irked:, protože bylo - zima a pořád pršelo. Na oplátku jsem mu do telefonu napsal všechny české výrazy pro prostitutku co znám a nakonec i já mam v telefonu finské ekvivalenty. Teď už se dostáváme zase do bodu, kdy jsem přestal být naštvaný. Protože při hledání svého startovního času jsem nenašel jaký jdu rozběh, radši jsem se zeptal. A hle zajímavost finského middlu je na světě. Takže kvalifikace slouží jen pro oddělení A finále a všichni ostatní běží B finále, které ma uplně stejnou trať jako finále A, ale běží ho až po nich, aby jim mohli fandit. Další odlišností je, že se startuje ve skupinkách se stejnýma lidma jako se startovalo při rozběhu pokud se dotyčný nekvalifikoval do Ačka a startovní čas je dán dopředu, takže kvalifikace na Bčkaře nemá vliv. Startoval jsem se čtyřma týpkama, ale byly to nějaký pomalíci a tak jsem jim utekl, šel jsem totiž super závod až do divácké po které jsem udělal chybu ve stejném místě jak v kvalifikaci a i Pekka tam ztropil chybu ve finále, měli byste vidět jeho zákres postupu bylo to něco jako teleport. Byl jsem tady v tomhle údolíčku, ale nahoře jsem byl na konci toho vedlejšího, takže to bylo zakresleno asi 4mm přerušením. Pak jsem následně udělal ješte jednu chybku na odběhu od téhle blbé kontroly, ale zbytek zase rubal co to šlo a šel bez chyby. Nakonec jsem byl celkem spokojený, pořád se lepšim. Jak před finálem Pekka řekl:"Byl by to zázrak, kdyby Thierry nevyhrál." No zázraky se nekonaly a Thierry s přehledem získal svojí vysněnou medaili z finského middlu, který je podle něj težší než MS. Přečtěte si článek Strike na Tero. Druhý byl Valentin Novikov třetí Jonne Lehto prostě světová konkurence. Jarkko byl desátý a tak i TaPy dres byl vidět na vyhlášení - maj velkou bednu a vyhlašují prvních deset asi proto, aby si to vítěz na bendě náležitě užil:D

A jedeme na štafety, ale ještě předtim zpět na ubytko, kde jsem si nechal věci, protože jsem fakt netušil, že jedeme přes sto kiláků jinam.

Štafety jsem neběžel, měli jsme jen dva týmy = 8 lidí. Na shromaždiště jsem přijel po půl hoďce po startu prvního úseku. Dokonce přijel i Sami a představil mě samotnému velkému Karimu co trénoval toho času kluky v Haldenu a teď se vrátil do Tampere, ale věnoval se finské repre, takže teď možná bude mít trošku času i Red Machine. No co dělat, tak natočim video, kluci to nerozběhli uplně špatně Tsaari sice přes dvě a půl minuty ztráta a 18. místo, ale to ještě nic neznamená. Tady jsou štafety opravdovým závodem a ne odpad jak u nás. 4xnecelá hodina je ještě dost času na to se někam posunout. Pekka za to na druhém úseku pořádně bere a už na rádiu má čelo pěkně stáhnuté. A na předávku se řítí s 44 sekundovým náskokem - nejrychlejší čas na úseku a Red Machine v čele. Elmeri se s tim taky nemaže, ale Antti Harju z Kalevanu běží také závod jiné kategorie a stahuje ztrátu KR z dvou minut na vteřinové vedení před Elmeriho. Thierry už sundává bundu a dává ji koučovi Kalevanu, který stojí s deskama a foťákem vedle mě. Kolem běží dvě rakety Thierry a Jarkko, slyším jak naši povzbuzují Jarkka na celou arénu "Heja Jarkko hyva, hyva" a pak do toho suše pronesenou větu kouče Kalevanu, kterou jsem mohl slyšet akorát tak já a vedle stojící fotograf "Sorry Jarkko." Jo je to prostě dobré mít Thierryho v teamu a věřit ve vítězství. Asi i Jarkko se spíše soustředil, aby ho nesjel někdo zezadu a tak Thierry Přiběhl se čtyř minutovým náskokem a jasné vítězství pro KR. Z GPS sledování víme, že Jarkko to má pojištěný a kluci běží ke sběrce s vlaječkama na oslavný průběh koridoru. TP získává stříbrnou medaily a mají z toho obrovskou radost. Mě Sami sehnal místo v nějakem kanálním klubu co neměl čtvrtého, tak jsem to vzal abych se proběhl, přecijenom potřebuju tu každou zkušenost, šel jsem hromadný start a tak jsem to moc nerval. Když už to tak dobře dopadlo dal jsem foťák Samimu ať natočí kluky na vyhlášení zatímco budu v lese a pak to sestříhám. Výsledek je SilverRedMachine

Budou to tu trochu lekce finštiny:nervous: , takže v nadpisu je mistrovství finska na klasické trati. Cesta byla delší než bych čekal, takže jsme se stavovali na večeři v něčem jako jídelnorestaurace, protože jsem prd rozuměl nápisům co to tam vlastně maj k jídlu, tak jsem si vzal to stejné co Pekka. Přinesli nám hamburger s kupou hranolek, takové to typicky americké jídlo. Nechápu jak to můžou pořád žrát. Pravda byl jsem najedenej ještě dřív než jsem se pustil do hambáče, protože těch hranolek bylo fakt hodně a před nima ještě salát. No snědl jsem to, ale jak se mi zítra poběží fakt nevim. Ubytování bylo více než akceptovatelné, v takovém luxusu jsem asi na českých závodech nikdy nebydlel, ale zase tomu chybí to kouzlo překvapení:D . Hotel to byl něco jako formule 1 dveře na kód a žádná recepce, vlastni koupelna mikrovlnka a bedna.

Teď konečně k závodům. Protože se startuje podle ranku, tak jsem šel do lesa hned první z rozběhu a proto jel na shromaždiště s juniorama, spíš s juniorkama (jedna tam je fakt pěkná:up: ) transitem. Po příjezdu jsem měl asi 30 minut do startu a na start 2km. Tak jsem přezul boty a vyrazil. Na předstartu vzal číslo, kartičku do emitky, kouknul na hodiny = 10:47 ok mam čas. Startoval jsem v 11:01. Tak jsem se rozcvičoval a poslouchal časy, které volají. Najednou slyšim po několikáte yksitoista bla bla. Sakra yksitoista je jedenáct, ale na hodinách je pořád deset. Tak jsem se šel radši chlápka zeptat, kolik opravdu je. No a tak jsem jim tam udělal trochu zmatek a nakonec mě posunuli rovnou k mapam a řekli, že můžu běžet. No do .... sem tu deset minut předem a nestihnu start. Takže jsem málem seběhnul o hřbet vedle na jedničku, ale včas to zachránil, zato na dvojku jsem se už chybě nevyhnul. A navic mě to dneska moc netáhlo. Přestože to neni Hervanta, tak je tu dost těžké běžet, dostal jsem kotel větší než prase a naštěstí neskončil v pralese, ale kus před jeho branami. Navíc ty šutry porostlé mechem kloužou jako sviňa, takže jsem někdy musel vypadat dost komicky, když jsem krauloval, abych nespadnul dolu. Proto jsem po závodě zašel do krámu a koupil ověřené integrátorky kotníkovky za 99e (peníze mohli bejt už od března bohouška, ale asi je nechtěl, protože mojí velikost pořád ne a ne sehnat), které jsem následně uříznul.

Odpoledne jsem čuměl na atletický meeting SWE x FIN v Goteborgu a učil se finské čislovky. Pak zašel na pizzu a čaj a po té šel spát, protože B finale startuje brzo. Cíl jsem si dal do 5.místa. Takže se na to jdeme podívat

Ráno jsem se obul do ohřebíkovaných topánků a vymetl pár kaluží cestou na start, protože i přes houbičky na nádobí mě tlačily do kotníků. Na startu jsem to měl tak tak, za 4 minutky mě volají. Tak jsem se protáhnul a pro jistotu si ohlídal týpka předemnou, startuje se po minutě, podle startovního čísla, abych to zase neprošvihnul, ikdyž teď už jsem jim rozuměl (včera jsem se ty číslovky naučil dobře:lol: ) Beru popisy, tyyyy jooo, jen 11 kontrol i se sběrkou na deset kiláků? To asi budou delší postupy, taky že byly. Na jedničku jsem se ještě trochu dostával do mapy a několikrát stavěl, abych to hned nepohnojil, ale našel jsem ji dobře a na mezičasu dostal dost, ale nevadí. Na dvojku zase postup jak týden, tak jsem to rubal rovně, ale pořád se něčeho držel a nakonec to nebylo vůbec špatné. Na dvojce mě doběhl týpek o minutu (to sem ale v lese nevěl) vždycky jsme šli každej svůj postup a na kontrole byly spolu, když to bylo už po třetí, tak jsme prohodili pár slov, ale po 55minutách závodu to bylo fakt divné, takže řešení bylo, že jsem to bohužel posral já. Problém stejný jako minulý rok, po 50 minutách závodu se přestávám soustředit a dělám chyby - budu s tim muset něco udělat. Na devítku se ve třetině postupu na velké křižovatce rozhoduju změnit původní plán a tím pohřbít definitivně moje šance na pěkný výsledek. Pak ještě desítku pro jistotu o 40 vteřin přeběhnu a dílo je dokonáno. Typan byl nakonec třetí a já až dvacátý třetí dostal jsem tam více než 5 minut od sedmé kontroly do cíle.

Podle mezičasů jsem byl na šestce 5. a na sedmičce po chybě ještě pořád 6. Takže pozitivní je vědět, že to jde, když se budu soustředit. Blbé je, že jsem to zase pokazil, ale lidi z oddílu řikaj, že to chce chvilku času zvyknout si na zdejší terény. Snad si za čtrnáct dní na middlu vylepšim reputaci, terén vypadá pěkně. Pak jsem šel fotit na sběrku, takže ve fotogalerii najdete pár fotek. Cestou zpátky Pekka koupil pro každého tři Karhu, tudíž ho musim pozvat na Mikontalo na Braník:cheers: