Skip navigation.

PODIVNÉ PRIATEĽSTVO

"Na téhle akci nemůžeš udělat ostudu!"
"To jakože není s kým?"
"Ne. Jakože tě nemá kdo soudit!"

Na tenhle výlet jsme se kurva těšili. Konečně zase spolu. Dement, Debil, NP, Bokovka. Čtyři největší kanci v okrese. A tenhle víkend Turman. Bez bab a jako zamlada.

Read more...

ZPÁTKY NAHORU! A NA HORU.

Mohlo by se zdát, že má nálada po PP bude na nule. Nebylo by divu. Výsledkový propadák - 6. místo na sprintu a 2. v Gundersenovi. Ale opak je pravdou. Prohry ke sportu patří, ale emoce a zážitky jsou důležitější než umístění. Večení pařba byla obrovským prožitkem. A dnes, podobně jako po štafetách na Botase, mám chuť jít za rok opět do boje a zkusit to už konečně společně dotáhnout do úspěšného konce.

Read more...

ST. FLORIAN, BITTE FÜR UNS!

Tak stojí na soklu pod sochou na náměstí. Nevím, kolik českých obcí se hlásí ke svému sudetskému původu tak hrdě jako Teplice nad Metují. I jejich nejbrutálnější český bajkový závod se jmenuje Rallye Sudety.

Read more...

NESMYSLNÝ ZÁVOD

Ale aspoň jsme poznali pěkný kus naší země.

KUFROVÁNÍ BEZ KUFRU

aneb co se člověk v práci všechno nedozví...

Read more...

ZÁPISSSKY ZE SSSLOVINSSSKA

Kdo tu cessstu vymyssslel? Lhossstejno. Prossstě přinesssla ssspoussstu sssrandy a ssskvělých sssuvenýrů a to ssstačí.

Read more...

19 HODIN A 11 MINUT

Kopaonik – Bělehrad – Novi Sad – Budapešť – málem Vídeň – Bratislava – Brno – Přerov – Šumperk – Rychnov – Hradec Králové. A pak dekadentní nádražní snídaně a cesta vláčkem do Prahy. Jsme konečně doma a zničení jak zvířátka. Ale na začátku září je v Paraćinu mistrovství Balkánu, co?

IF MY WRITTEN WORDS SLUR, THEN MY SPEECH CORRECT

Máme to za sebou. Ohlasy byly nakonec docela příznivé a Srbové prý loňské mistrovství ve Švýcarsku předčili skoro ve všem. Ubytování, stravování, doprava, terén, všechno na výborné úrovni. Sice to každou chvíli vypadalo na kolosální průser, ale ten se nakonec vždycky podařilo nějak zažehnat.

Poslední den komentování a konečně obstojný výkon. Po včerejším fiasku jsem totiž pochopil, že bude lepší se nespoléhat na cizí pomoc. Takže jsem si přivstal a postavil si na shromaždišti vlastní stánek. A nebyl to špatný nápad. Zoranovi se sice podařilo takřka okamžitě shodit mezičasy z rádií, ale naštěstí to bylo ještě deset minut před startem.

I banket se docela vydařil. Český tým v čele s Marošem sehrál úlohu hlavních tahounů večera a byla jenom škoda, že závodníci měli večerku v 23:00. I když slibovaná kapela nakonec stejně nezahrála vůbec nic.

Závěrečný ceremoniál s medailemi , na kterých bylo datum bez měsíce, to všechno tak hezky shrnul. Jediný, kdo chyběl, byl Dani. Nejdůležitější element celého mistrovství, který tady nechal tak pět let života. Doufám, že to přežije bez újmy na zdraví. Tohle je totiž opravdový dělník orientačního běhu.

Read more...

RED BULL A KRVAVÉ OČI

Sice si po dnešních štaflích pořád připadám jako totální čůrák, ale prý to nebylo tak strašné a k tomu všemu zmatku to moje plácání nesmyslů asi tak nějak patřilo. Pro dokreslení jen pár výjevů, o něž jsme se právě podělili s Danim:

# Rakouský kouč asi nemohl dospat, a tak se šel nad ránem podívat na shromaždiště. Když tam ještě tři hodiny před startem prvních úseků neviděl ani nohu, začal se bát, že se centrum přesouvá na nějaké utajené místo.

# Čtvrt hodiny do startu, dokonalý zmatek. Chybí dokonce i kolíky na vytyčení koridorů. IOF kontrolor Dušan ve vzteku hází taškou do stanu. Ukrajinský trenér a člen jury v jedné osobě se hlasitě rozesmívá. Ostatní se dusí a zakuckávají. V tuhle chvíli už máme skoro vyhráno.

# Start stíháme luxusně a Dušan se uklidňuje. Při výpadku proudu nám padá cílový oblouk. Je čas 20 a za chvilku začnou přibíhat první vlčáci. Dušan ale jen suše hlásí: "Ještě deset minut a pak to kdyžtak stáhnem."

# Polovina druhých úseků. Už asi pět minut zuřivě mlátím do klávesnice, aby se mi konečně aktualizovala téměř fiktivní kategorie W16. V tu chvíli se v koridoru zjevuje ženská s kabelou plnou Red Bullů a nabízí mi plechovku. Absurdní drama na druhou.

Večer se bude zároveň se štaflema vyhlašovat i WRE. Doufám, že ho nevyhraju, protože to už by byl vrchol.

SPÍKR, TEN TVRDÝ CHLEBA MÁ

Když mi předloni na bajkách vylil Tomskáč pivo do zesáku, myslel jsem si, že víc už se při komentování nikdy nenaseru. Stalo se.

# Prvních deset minut závodu mi nefungoval mikrofon, protože jaksi nebyla elektřina. Ještě, že ten cílový oblouk spadl dřív, než začali dobíhat závodníci.

# S mezičasama to bylo ještě horší než včera. Když do toho přidáte nepřehledné shromaždiště a totálně zmatené číslování štafet, máme tu v tom pěknou bramboračku, řekl by legendární Petr Kment.

# České štafety mají i tři zlata. A kdyby bylo po mém, měly by i čtvrté. Jenomže pak se najednou v cíli zjevily Švýcarky, které jsem zase neměl na mezičase, a bylo po nadějích.

# Možná bych si ale neměl stěžovat. Ještě deset minut před startem to totiž vypadalo, že se bude buď všechno posouvat, nebo poteče krev. Nervózní Dušan, zmatený Zoran, nasraný Dani a totální bordel.

# Korunu tomu nasadil start závodu trenérů, který měl proběhnout až po květinovém ceremoniálu. Pak si ale naštěstí nějaká osvícená duše vzpomněla, že by asi neměl kdo závodníkům tleskat, a obě procedury přehodil.

# "Hlavně, že je závod regulérní," okomentoval to nakonec Dani. A má recht. Závod to byl pěkný a nikdo si nestěžoval. Zaplaťpámbů.

A večer nás čeká banket a tam to všechno hezky spláchnu Jelenem. Johoho!