Sice si po dnešních štaflích pořád připadám jako totální čůrák, ale prý to nebylo tak strašné a k tomu všemu zmatku to moje plácání nesmyslů asi tak nějak patřilo. Pro dokreslení jen pár výjevů, o něž jsme se právě podělili s Danim:

# Rakouský kouč asi nemohl dospat, a tak se šel nad ránem podívat na shromaždiště. Když tam ještě tři hodiny před startem prvních úseků neviděl ani nohu, začal se bát, že se centrum přesouvá na nějaké utajené místo.

# Čtvrt hodiny do startu, dokonalý zmatek. Chybí dokonce i kolíky na vytyčení koridorů. IOF kontrolor Dušan ve vzteku hází taškou do stanu. Ukrajinský trenér a člen jury v jedné osobě se hlasitě rozesmívá. Ostatní se dusí a zakuckávají. V tuhle chvíli už máme skoro vyhráno.

# Start stíháme luxusně a Dušan se uklidňuje. Při výpadku proudu nám padá cílový oblouk. Je čas 20 a za chvilku začnou přibíhat první vlčáci. Dušan ale jen suše hlásí: "Ještě deset minut a pak to kdyžtak stáhnem."

# Polovina druhých úseků. Už asi pět minut zuřivě mlátím do klávesnice, aby se mi konečně aktualizovala téměř fiktivní kategorie W16. V tu chvíli se v koridoru zjevuje ženská s kabelou plnou Red Bullů a nabízí mi plechovku. Absurdní drama na druhou.

Večer se bude zároveň se štaflema vyhlašovat i WRE. Doufám, že ho nevyhraju, protože to už by byl vrchol.