Sunday, 18. March 2007, 13:08:52
poslední dny byly opravdu nabyté zážitky. Pokusím se ve zkratce popsat ty nejveselejší příhody
pátek, 16. 3. 2007
Jako správná děvčata jsme si uvědomila, že potřebujeme něco, v čem budeme krásná. A protože je pronás Erlangen mylý, rozhodly jsme se, že vyrazíme nakupovat do Norinberka. Celý tento výlet byla jedna velká legrace.
Dopoledne jsme měli jako obyčejně kurz, možná snad s jednou výjimkou, že tento pátek jsme poprvé psali test. No zítra uvidíme jak jsem dopadla.
No a po obědě jsmevyrazily v tomto složení. Řekyně Eli a tři češky, já Lucka a Martina. Poučeny z předešlých dní jsme si pořídily Tagestiket, který je pro dě osoby a může se na něj jet i zpátky. Avšak nepoučeny jsme tiket kupovaly u přepážky na poslední chvíli, odcházely jsme tři minuty před odjezdem. Ale vlak jsme nakonec stihly. No a v Norimberku už vše probíhalo v pohodě. Každá z nás si pořídila jeden pár bot, z toho Eli už si pořídilá za svůj 16ti denní pobyt párů sedm. No decela slušné
A jak byl čas ztrávený v Norimberku v pohodě, cestou zpět se díky našemu smíchu otřásal celý vagón. Do Erlangenu jsme jeli v tom nejpomalejším vlakem, který v Německu jezdí. Po cestě bylo tolik zastávek, že jsme se Erlangenu nemohly dočkat. Při každém zastavení jsme se vrhly k okénku a zvolaly: Das ist Erlangen? Wo ist Erlangen. Nokonec jsme tanto adrenalin nevydržely a optali se naší spolucestující, kolikátá že to zastavka ten Erlangen vlastně je. Ale ani ona bohužel nebyla poučená. Tudíž jsme se v této stanici vrhli ke dveřím, že budeme vyptupovat. Se všemi taškami jsme se vrhly ke dveřím a otevřely. Bohužel, před námi se oblevyly koleje a pole. Sakra, špatná strana. Rychle na druhou. Avšak prostor za dveřmi nás znovu překvapil. Pole. Žádný Erlangen. No nakonec jsme přeci jen šťastně dojely.
Tímto výletem však náš den nekončí. Nač sedět doma, rozhodly jsme se, že vyrazíme na španělskou geburtstag party. I když žádná z nás nevěděla, kdo má narozeniny a kde přesně se párty koná, vyrazily jsme. Vzhledem k tomu, že party byla od centra velmi vzdálená, jely jsme busem. Tagesticet platí i pro městské, tak jsme si ho připravily. Až na zastávce jsme si všimly, že náš celodení tagetticet není procvaklý. Takže jmse jeli do Norimberka zadarmo. No aspoň něco se ušetřilo. I busem jsme jeli zadarmo.
Party jsme nakonec našly a dobře se bavily. Jediné špatné na tom bylo, že jsme museli jít domů pěšly. No, padesátiminutová procházka taky není špatná. Do postele jsem se dostala ve čtyři. A ráno nás čekala exkurze do Bamberka. Našim nohou dáme zabrat...
sobota, 17. 3. 2007
Bamberk.
Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Natahovala jsem to do poslední minutky až jsem přetáhla. Na sraz jsem přišla pozdě, ale vlak mi naštěstí neujel. Tantokrát jsme jeli do Bamberka na společný ticket pro pět lidí. Náš ticket měl tyto majitele. Cassia, Yoko, Mirka, Mustafa a já. A s těmito lidmi jsme v podtatě strávili celý den. Bamberk je vážně hezké město. Nejdříve jsme měli placenou, dvouhodinovou prohlídku. Průvodlyně sice byla trošku podvíživená, ale hrozně milá. Můj problém je pouze v tom, že se na němčinu nedokáži soustřidit více jak deset minut- Takže si z toho v podstatě moc nepomatuji
Zato mám první fota!
Po prohlídce jsme se šli ohřát na kávu. Nevím proč, ale kažkou sobotu, když máme nějakou exkurzi, nám skoro mrzne. Na kávě jsme se domluvili, že bychom si každé neděla mohli pořádat mezinárodní obědy či večeře. Dnes jdeme na kuchni japonskou. Tak jsem zvědavá, co na mě z talíře vyskočí
příště by mělo být Řecko či Turecko. Jsem zvědavá, kolik jídel ochutnáme
Po kafíčku nás čekala samostatná prohlídka města. My jsme vyrazily s naší pětkou přímo na kopec k zámku. Fotily jsme co jsme mohly, a hlavně Mustafu. Chudák, myslim, že mu z nás musela brnět hlava
Ale jinak jsme si užili docela legraci. Rozhodně se tato část dne vydařila!
Zato záver večera mě přivedl do depresí
Vyrazili jsme na erlangenské disco do e-werku. Nemůžu říci, že se mi večer nelíbil, to rozhodně ne, byla sranda, super atmosféra. Jen hudba byla trošku monotonní discotéková. Žíáné skákání a blbnutí. A teď to zklamání.
Jak jsem se chválila, že němčině začínám rozumět, planý poplach. No možná začínám rozumět, ale nedokáži vést konverzaci. Takže mě napadají myšlenky, co tady vlastně dělám? Hrozně mě moje jazyková bariéra štve. Vždycky se snažím něco vyprávět a uprostřed věty nevím, jak pokračovat. Jo a navíc se svojí nahluchlostí jsem nejenom nerozuměla, ale ani neslyšela. Jo je to pech. I přes to všechno jsem se dom vtátila o půl páté. No ještě že mám dnes volný ven a konečně dám svým nohoum odpočinek. Jen večer vyrazí na japonskou večeři. Co jsem měla a jak to chutnalo napíši záhy. Jejda, to bylo ale vyčerpávající, uf
WIDGETIZE