My Opera14) tabulkové procesory
By Jana VondrákováJanisCW. Wednesday, May 13, 2009 11:21:21 AM
14) TABULKOVÉ PROCESORY
Definice, využití, příklady
Popis funkcí konkrétního tabulkového procesoru
Tabulkové procesory ( kalkulátory ) jsou programy určené na zpracování číselných údajů, tabulek, grafů a matematických výpočtů. Tabulkový procesor využijeme tehdy, když nepotřebujeme údajé prezentovat jako součást textu, ale chceme je přehledně uspořádat do tabulek, realizovat nad nimi výpočty, případně je zobrazit prostřednictvím grafů.
V případě, že evidované údaje zpracováváme prostřednictvím výpočtů, zabezpečí tabulkový procesor okamžitý přepočet při změně libovolné z hodnot, na kterých závisí výsledek.
ZÁKLADNÍ POJMY ( Excel )
Tabulkový procesor nabízí pro práci s údaji listy, na kterých můžeme vytvářet tabulky ( případně celý list může být jednou velkou tabulkou ). V tabulkovém procesoru MS Excel se list zkládá z 256 sloupců a 65 535 řádků. Pokud nám toto nožství nestačí, můžeme v rámci jednoho souboru, který nazýváme sešit, používat až 256 listů.
Nejmenší jednotkou listu je buňka, která představuje jedno políčko a je jednoznačně daná svojí adresou skládající se z názvu sloupce a řádku, ve kterém se nachází ( např. A7, H42 ….)
Díky adrese se dokážeme na hodnotu buňky odvolávat ve výpočtech.
Každá buňka může obsahovat číslo, text nebo datum, případně další typy hodnot. Údaj, který je v buňce zobrazený, však nemusí být údajem, který buňka obsahuje. Kromě konkrétních hodnot totiž můžeme do buňky vložit i výpočet, který má v MS Excelu přínačné pojmenování - vzorec. Na základě vzorce se v buňce zobratí vypočítaná hodnota a na první pohled není zřejmé, že byla získaná výpočtem.
Informaci o skutečném obsahu aktuální buňky nám poskytuje řádek vzorců nebo buňka, pokud se pokusíme o úpravu jejího obsahu.
ZÁKLADNÍ OPERACE V TABULCE
Základní a zřejmě nejčastěji používanou operací v tabulce je úprava vzhledu. Tabulkové kalkulátory umožňují manipulovat se vzhledem ( font, barvy a orámování buněk..) i s formátem údajů - můžeme nastavit počet desetinných míst, formát menu či vzhled dat.
Výpočty v tabulce je možno realizovat prostřednictvím standardních matematických operací ( + - * / atd. ), nebo využívat vestavěné funkce, kterých je k dispozici několik stovek. Funkce můžeme prakticky libovolně kombinovat a /nebo vnořovat do sebe.
V případě opakování hodnoty či funkce, např. v řádcích pod sebou nebo vedle sebe je možno používat automatické vyplnění, které velmi jednoduchým způsobem vyplní označenou oblast.
Automatické vyplnění využívá pro svoji činnost relativní adresování, díky kterému se automaticky vyplněné výpočty chovají tak, jak se chovaly výpočty ve vzorci, tj. když výpočet a vněm použité buňky byly v jednom řádku, budou i automaticky vyplněné výpočty používat buňky nacházející se ve stejném řádku jako výpočet
Takovéto chování systému je většinou vyhovující, existují však situace, kdy potřebujeme, aby se při automatickém výpočtu odkaz na buňky neměnil - tehdy hovoříme o absolutním adresování a Excel ho zabezpečí pro adresy doplněné znakem $.
K zajímavým funkcím patří ty, které určují výstup na základě splnění nebo nesplnění podmínky. Umožňují to jednak funkce určené pro výpočty ( do výpočtu zahrne jen hodnoty splňující zadanou podmínku nebo zobrazí výsledek na základě splnění podmínky ) a jednak podmíněné formátování, prostřednictvím kterého dokáže tabulkový procesor nastavit vzhled buňkám splňujícím zadané podmínky.
GRAFY
Umožňují v tabulkách vizualizovat a zobrazit je prostřednictvím grafu. Na to, aby údaje poskytly co nejvýpovídavější informace, je potřeba správně určit pro danou situaci typ grafu. Výběr závisí vždy na adresátovi a účelu, na který se graf vytváří. Často je vytvoření různých typů grafů pro daný problém vhodné, avšak každý z nich klade do popředí jiný aspekt sledování tabulkových hodnot.
Nejčastěji se používají následující typy:
- Sloupcový graf je určený pro zobrazení údajů tehdy, když chceme zobrazit jejich skutečné ( absolutní ) hodnoty a porovnat je na základně výšky sloupců
- Spojnicový graf vyjadřuje průběh zaznamenaných hodnot a růst nebo pokles sledovaných veličin. Je vhodný na zobrazení jejich vývoje v časových intervalech.
- Výsečový graf zachycuje poměr zobrazených částí k celku. Obvykle jde o rozdělení celku ( 100 % ) mezi tabulkové hodnoty tak, aby se zachoval jejich vzájemný poměr.
PRÁCE S ROZSÁHLÝMI ÚDAJI
Tabulkový procesor můžeme využívat nejen na vytváření tabulek s výpočty, ale i jako nástroj na evidenci údajů. Základním požadavkem na tabulky je řazení a užitečnou funkcí je filtrování, které umožňuje zobrazit jenom data splňující podmínku a ostatní ponechat skryté.
Na možnost filtrování navazují funkce schopné v zobrazených datech realizovat základní výpočty ( součet, průměr, max, min …. ), které se při změně výběru automaticky přepočítávají.
V rozsáhlých tabulkách často nejsou důležité konkrétní položky seznamu, ale spíše pohledy na údaje jako celek. Ten poskytují souhrny, které dokážou z údajů vytvořit skupiny na základě zadaného kritéria a pro každou skupinu realizovat zadaný výpočet samostatně ( počet prvků ve skupině, průměr, součet hodnot…)
Ještě silnější a univerzálnější nástroj poskytuje kontingenční tabulka, která umožňuje organizovat, sledovat a sumarizovat evidované údaje, či odhalovat vztahy mezi jejich charakteristikami.
APLIKOVANÉ FUNKCE
Samostatnou kategorií funkcí tabulkových procesorů tvoří ekonomické a statistické funkce, které rozšiřují možnosti jeho používání i do těchto oblastí.
Zajímavým nástrojem je i hledání řešení, prostřednictvím kterého dokážeme při zadaných podmínkách najít vstupní hodnoty, ze kterých je možno získat daný výsledek.
Definice, využití, příklady
Popis funkcí konkrétního tabulkového procesoru
Tabulkové procesory ( kalkulátory ) jsou programy určené na zpracování číselných údajů, tabulek, grafů a matematických výpočtů. Tabulkový procesor využijeme tehdy, když nepotřebujeme údajé prezentovat jako součást textu, ale chceme je přehledně uspořádat do tabulek, realizovat nad nimi výpočty, případně je zobrazit prostřednictvím grafů.
V případě, že evidované údaje zpracováváme prostřednictvím výpočtů, zabezpečí tabulkový procesor okamžitý přepočet při změně libovolné z hodnot, na kterých závisí výsledek.
ZÁKLADNÍ POJMY ( Excel )
Tabulkový procesor nabízí pro práci s údaji listy, na kterých můžeme vytvářet tabulky ( případně celý list může být jednou velkou tabulkou ). V tabulkovém procesoru MS Excel se list zkládá z 256 sloupců a 65 535 řádků. Pokud nám toto nožství nestačí, můžeme v rámci jednoho souboru, který nazýváme sešit, používat až 256 listů.
Nejmenší jednotkou listu je buňka, která představuje jedno políčko a je jednoznačně daná svojí adresou skládající se z názvu sloupce a řádku, ve kterém se nachází ( např. A7, H42 ….)
Díky adrese se dokážeme na hodnotu buňky odvolávat ve výpočtech.
Každá buňka může obsahovat číslo, text nebo datum, případně další typy hodnot. Údaj, který je v buňce zobrazený, však nemusí být údajem, který buňka obsahuje. Kromě konkrétních hodnot totiž můžeme do buňky vložit i výpočet, který má v MS Excelu přínačné pojmenování - vzorec. Na základě vzorce se v buňce zobratí vypočítaná hodnota a na první pohled není zřejmé, že byla získaná výpočtem.
Informaci o skutečném obsahu aktuální buňky nám poskytuje řádek vzorců nebo buňka, pokud se pokusíme o úpravu jejího obsahu.
ZÁKLADNÍ OPERACE V TABULCE
Základní a zřejmě nejčastěji používanou operací v tabulce je úprava vzhledu. Tabulkové kalkulátory umožňují manipulovat se vzhledem ( font, barvy a orámování buněk..) i s formátem údajů - můžeme nastavit počet desetinných míst, formát menu či vzhled dat.
Výpočty v tabulce je možno realizovat prostřednictvím standardních matematických operací ( + - * / atd. ), nebo využívat vestavěné funkce, kterých je k dispozici několik stovek. Funkce můžeme prakticky libovolně kombinovat a /nebo vnořovat do sebe.
V případě opakování hodnoty či funkce, např. v řádcích pod sebou nebo vedle sebe je možno používat automatické vyplnění, které velmi jednoduchým způsobem vyplní označenou oblast.
Automatické vyplnění využívá pro svoji činnost relativní adresování, díky kterému se automaticky vyplněné výpočty chovají tak, jak se chovaly výpočty ve vzorci, tj. když výpočet a vněm použité buňky byly v jednom řádku, budou i automaticky vyplněné výpočty používat buňky nacházející se ve stejném řádku jako výpočet
Takovéto chování systému je většinou vyhovující, existují však situace, kdy potřebujeme, aby se při automatickém výpočtu odkaz na buňky neměnil - tehdy hovoříme o absolutním adresování a Excel ho zabezpečí pro adresy doplněné znakem $.
K zajímavým funkcím patří ty, které určují výstup na základě splnění nebo nesplnění podmínky. Umožňují to jednak funkce určené pro výpočty ( do výpočtu zahrne jen hodnoty splňující zadanou podmínku nebo zobrazí výsledek na základě splnění podmínky ) a jednak podmíněné formátování, prostřednictvím kterého dokáže tabulkový procesor nastavit vzhled buňkám splňujícím zadané podmínky.
GRAFY
Umožňují v tabulkách vizualizovat a zobrazit je prostřednictvím grafu. Na to, aby údaje poskytly co nejvýpovídavější informace, je potřeba správně určit pro danou situaci typ grafu. Výběr závisí vždy na adresátovi a účelu, na který se graf vytváří. Často je vytvoření různých typů grafů pro daný problém vhodné, avšak každý z nich klade do popředí jiný aspekt sledování tabulkových hodnot.
Nejčastěji se používají následující typy:
- Sloupcový graf je určený pro zobrazení údajů tehdy, když chceme zobrazit jejich skutečné ( absolutní ) hodnoty a porovnat je na základně výšky sloupců
- Spojnicový graf vyjadřuje průběh zaznamenaných hodnot a růst nebo pokles sledovaných veličin. Je vhodný na zobrazení jejich vývoje v časových intervalech.
- Výsečový graf zachycuje poměr zobrazených částí k celku. Obvykle jde o rozdělení celku ( 100 % ) mezi tabulkové hodnoty tak, aby se zachoval jejich vzájemný poměr.
PRÁCE S ROZSÁHLÝMI ÚDAJI
Tabulkový procesor můžeme využívat nejen na vytváření tabulek s výpočty, ale i jako nástroj na evidenci údajů. Základním požadavkem na tabulky je řazení a užitečnou funkcí je filtrování, které umožňuje zobrazit jenom data splňující podmínku a ostatní ponechat skryté.
Na možnost filtrování navazují funkce schopné v zobrazených datech realizovat základní výpočty ( součet, průměr, max, min …. ), které se při změně výběru automaticky přepočítávají.
V rozsáhlých tabulkách často nejsou důležité konkrétní položky seznamu, ale spíše pohledy na údaje jako celek. Ten poskytují souhrny, které dokážou z údajů vytvořit skupiny na základě zadaného kritéria a pro každou skupinu realizovat zadaný výpočet samostatně ( počet prvků ve skupině, průměr, součet hodnot…)
Ještě silnější a univerzálnější nástroj poskytuje kontingenční tabulka, která umožňuje organizovat, sledovat a sumarizovat evidované údaje, či odhalovat vztahy mezi jejich charakteristikami.
APLIKOVANÉ FUNKCE
Samostatnou kategorií funkcí tabulkových procesorů tvoří ekonomické a statistické funkce, které rozšiřují možnosti jeho používání i do těchto oblastí.
Zajímavým nástrojem je i hledání řešení, prostřednictvím kterého dokážeme při zadaných podmínkách najít vstupní hodnoty, ze kterých je možno získat daný výsledek.
