My Opera17) soubory
By Jana VondrákováJanisCW. Wednesday, May 13, 2009 11:23:03 AM
17) SOUBORY
Velikost, jednotky objemu dat, formáty souborů a k jakým druhům informací se používají
Komprimace, metody komprimace, komprimační programy
Úlohou operačního systému je v první řadě zabezpečit uživateli dostatečně flexibilní prostředí pro práci s údaji. Je nesmysl, aby uživatel, který chce na disk uložit napsaný text, určoval část paměti, ze které se má text vybrat a sektor či stopu na disku, kam se má pro další zpravování uložit. Údaje v počítači musí být organizované na takové úrovni, aby uživatele co nejméně zatěžovaly a byly k dispozici vždy v té podobě, v jaké byly uloženy. Operační systém data ukládá do souborů.
SOUBOR
Je množina dat představující kompaktní celek. Data v souboru jsou obvykle smysluplné buď pro uživatele, nebo pro počítač. Můžeme si pod nimi představit např. list, fotografii. Souborem je i textový editor, přehravač videa či zvuku.
Každý soubor má svoje jméno a na základě něho ho dokáže operační systém jednoznačně identifikovat a prostřednictvím tabulky souborového systému ( FAT či NTFS ) ve spleti stop a sektorů najít.
V každém počítači se na pevném disku nachází značné množství souborů. Aby byl na disku přehled a pořádek, sdružují se soubory se stejnými charakteristikami ( např. texty, obrázky ) do celků - adresářů.
Adresář ( složka, folder ) představuje prostor, ve kterém je několik souborů uloženo pohromadě na základě spoučného znaku nebo jen podle libovůle uživatele. Adresář může obsahovat i další adresáře, nebo může být prázdný.
Rozdíl mezi adresáři a soubory je ten, že soubor obsahuje konkrétní údaje, adresář má za úkol zpřehlednit jejich organizaci. Komplex adresářů a souborů na paměťovém zařízení má logickou stromovou strukutru, ze které je na první pohled zřejmé, co kam patří
Operace se soubory i adresáři jsou zabezpečované operačním systémem a zabezpečují vytvoření, odstranění, změnu názvu a změnu obsahu. Soubor, se kterým se právě pracuje, označujeme jako otevřený a v tomto stavu obvykle není přístupný na zpravování dalším uživatelům či programům. Název souboru může mít v opečaních systémech Windows od verze 95 délku až 255 znaků.
Každý slušnější operační systém nabízí i vyhledávání souborů na zákadě jména, typu, velikosti a ostatních vlastností. V případě standardně podporovaných souborů dokáže operační systém prohledávat i jejich obsah a najít soubory, které v sobě obsahují zadaný text.
Každý existující soubor nebo adresář reprezentuje v grafickém operačním systému malý obrázek nazývaný ikona.
Má svoje vlastnosti, které se příležitostně prezentují v různých zobrazeních. Pokud chceme zobrazit komplexní informace o příslušném objektu, můžeme je získat prostřednictvím kontextového menu.
V případě použití souborového systému NTFS máme při údajových souborech ( programy a adresáře mají vlastnosti téměř identické ) kromě názvu souboru k dispozici informace o jeho umístění, velikosti, časových údajích ( datum a čas vytvoření, poslední úpravy a případného otevření ), údaje o vlastníkovi a přístupových právech.
Navíc můžeme každému souboru určit atributy, ze kterých potom vyplývá jeho chování vůči uživateli:
- Jen pro čtení ( read-only ) - soubor, který má nastavenou tuto vlastnost je možno si prohlížet, ale pokud se v něm vykonají úpravy, není možno změny uložit do původního souboru. Atribut mají nastavený obvykle ty soubory, pro které není vhodné, aby je běžný uživatel měnil. Soubory i adresáře, které jsou umístěné na médiích neumožňují ukládání standardním způsobem ( CD, DVD )
- Skrytý ( hidden ) určuje, zda je adresář nebo soubor viditelný. Pokud má nastavený tento atribut, běžný uživatel s vypnutým zobrazováním skrytých souborů ho v systému neuvidí. Tím se chrání před modifikací a náhodným vymazáním zejména systémové údaje. V některých operačních systémech může být tato charakteristika doplněna i dalším atributem - systémový.
- Připravený k archivaci ( archive ) je vedlejší atribut využívaný některými aplikacemi při zálohování - identifikuje soubory, které se maí zálohovat, nebo které byly zálohované.
Jedna z definic souboru hovoří, že jeho název se skládá ze jména a koncovky, které jsou odděleny tečkou ( např. můj text.txt, tabulka.xls atd. ) - název naznačuje obsah, koncovka typ soboru ( text, obrázek….) .
Systémy Windows tento spůsob zobrazování názvu potlačují a koncovku nahrazují ikonou, která se určuje podle programu, se kterým je soubor propojený. Na základě koncovky je souboru přiřazený program, který se při pokusu o jeho otevření spustí a umožní ho prohlížet nebo upravovat. Připojený program se obvykle také zobrazuje ve vlastnostech souboru.
Komprimace souborů je stále užitečná funkce, která nám pomáhá řešit dva problémy:
• Pevný disk je zaplněný daty, kterých se nechceme vzdát.
• Potřebujeme přenést na disketu nebo jiný nosič (i CD je někdy malé) velký soubor, který se prostě tam, kde jej chceme mít nevejde.
Komprimační programů je celá řada. Například:
-WinRAR,
-Quik Zip,
-Freecommander a další
METODA KOMPRESE POMOCÍ WinRARU
Pro vytvoření RAR archivu stačí označit soubory, jež chcete sbalita pak kliknout na tlačítko Přidat. Objeví se okno s možností nastavení dalších parametrů jako je např. jméno souboru, metoda komprese ( normální, dobrá, velmi rychlá….), formát komprese (RAR nebo ZIP), rozdělení souboru do archivů , vytvoření samorozbalovacího souboru, který se hodí pro případ, že data chcete poslat někomu, kdo nemá nainstalovaný WinRAR, a tak dále. V záložce Pokročilé / Přidat heslo můžete nastavit heslo pro zamezení neoprávněného otevření souboru.
To jsou asi nejpotřebnější parametry, které můžete ve WinRARu nastavovat. Pak stačí kliknout na OK a soubory se začnou komprimovat. Během procesu komprimace vidíte, kolik zbývá času do konce procesu a také graficky vidíte kompresní poměr, kdy béžová barva představuje velikost komprimovaného souboru oproti skutečné velikosti souborů na disku - to je ta delší světle šedá čára.
Velmi se vám také může hodit odhadovaná velikost souboru po kompresi aniž byste něco skutečně sbalili. Tohle zjistíte tak, že opět označíte soubory, u nichž chcete zjistit odhadovanou velikost po kompresi a kliknete na Informace / Odhadnout (výsledek vidíte na obrázku vpravo).
Pokud jde o rozbalování (dekomprimaci) souborů RAR, pak je postup stejně jednoduchý. Stačí najít daný RAR soubor, vybrat jej a kliknout na Extrahovat do a jednoduše vyberete umístění, kam se má soubor rozbalit. Pokud je soubor zaheslován budete vyzváni k zadání hesla.
Velikost, jednotky objemu dat, formáty souborů a k jakým druhům informací se používají
Komprimace, metody komprimace, komprimační programy
Úlohou operačního systému je v první řadě zabezpečit uživateli dostatečně flexibilní prostředí pro práci s údaji. Je nesmysl, aby uživatel, který chce na disk uložit napsaný text, určoval část paměti, ze které se má text vybrat a sektor či stopu na disku, kam se má pro další zpravování uložit. Údaje v počítači musí být organizované na takové úrovni, aby uživatele co nejméně zatěžovaly a byly k dispozici vždy v té podobě, v jaké byly uloženy. Operační systém data ukládá do souborů.
SOUBOR
Je množina dat představující kompaktní celek. Data v souboru jsou obvykle smysluplné buď pro uživatele, nebo pro počítač. Můžeme si pod nimi představit např. list, fotografii. Souborem je i textový editor, přehravač videa či zvuku.
Každý soubor má svoje jméno a na základě něho ho dokáže operační systém jednoznačně identifikovat a prostřednictvím tabulky souborového systému ( FAT či NTFS ) ve spleti stop a sektorů najít.
V každém počítači se na pevném disku nachází značné množství souborů. Aby byl na disku přehled a pořádek, sdružují se soubory se stejnými charakteristikami ( např. texty, obrázky ) do celků - adresářů.
Adresář ( složka, folder ) představuje prostor, ve kterém je několik souborů uloženo pohromadě na základě spoučného znaku nebo jen podle libovůle uživatele. Adresář může obsahovat i další adresáře, nebo může být prázdný.
Rozdíl mezi adresáři a soubory je ten, že soubor obsahuje konkrétní údaje, adresář má za úkol zpřehlednit jejich organizaci. Komplex adresářů a souborů na paměťovém zařízení má logickou stromovou strukutru, ze které je na první pohled zřejmé, co kam patří
Operace se soubory i adresáři jsou zabezpečované operačním systémem a zabezpečují vytvoření, odstranění, změnu názvu a změnu obsahu. Soubor, se kterým se právě pracuje, označujeme jako otevřený a v tomto stavu obvykle není přístupný na zpravování dalším uživatelům či programům. Název souboru může mít v opečaních systémech Windows od verze 95 délku až 255 znaků.
Každý slušnější operační systém nabízí i vyhledávání souborů na zákadě jména, typu, velikosti a ostatních vlastností. V případě standardně podporovaných souborů dokáže operační systém prohledávat i jejich obsah a najít soubory, které v sobě obsahují zadaný text.
Každý existující soubor nebo adresář reprezentuje v grafickém operačním systému malý obrázek nazývaný ikona.
Má svoje vlastnosti, které se příležitostně prezentují v různých zobrazeních. Pokud chceme zobrazit komplexní informace o příslušném objektu, můžeme je získat prostřednictvím kontextového menu.
V případě použití souborového systému NTFS máme při údajových souborech ( programy a adresáře mají vlastnosti téměř identické ) kromě názvu souboru k dispozici informace o jeho umístění, velikosti, časových údajích ( datum a čas vytvoření, poslední úpravy a případného otevření ), údaje o vlastníkovi a přístupových právech.
Navíc můžeme každému souboru určit atributy, ze kterých potom vyplývá jeho chování vůči uživateli:
- Jen pro čtení ( read-only ) - soubor, který má nastavenou tuto vlastnost je možno si prohlížet, ale pokud se v něm vykonají úpravy, není možno změny uložit do původního souboru. Atribut mají nastavený obvykle ty soubory, pro které není vhodné, aby je běžný uživatel měnil. Soubory i adresáře, které jsou umístěné na médiích neumožňují ukládání standardním způsobem ( CD, DVD )
- Skrytý ( hidden ) určuje, zda je adresář nebo soubor viditelný. Pokud má nastavený tento atribut, běžný uživatel s vypnutým zobrazováním skrytých souborů ho v systému neuvidí. Tím se chrání před modifikací a náhodným vymazáním zejména systémové údaje. V některých operačních systémech může být tato charakteristika doplněna i dalším atributem - systémový.
- Připravený k archivaci ( archive ) je vedlejší atribut využívaný některými aplikacemi při zálohování - identifikuje soubory, které se maí zálohovat, nebo které byly zálohované.
Jedna z definic souboru hovoří, že jeho název se skládá ze jména a koncovky, které jsou odděleny tečkou ( např. můj text.txt, tabulka.xls atd. ) - název naznačuje obsah, koncovka typ soboru ( text, obrázek….) .
Systémy Windows tento spůsob zobrazování názvu potlačují a koncovku nahrazují ikonou, která se určuje podle programu, se kterým je soubor propojený. Na základě koncovky je souboru přiřazený program, který se při pokusu o jeho otevření spustí a umožní ho prohlížet nebo upravovat. Připojený program se obvykle také zobrazuje ve vlastnostech souboru.
Komprimace souborů je stále užitečná funkce, která nám pomáhá řešit dva problémy:
• Pevný disk je zaplněný daty, kterých se nechceme vzdát.
• Potřebujeme přenést na disketu nebo jiný nosič (i CD je někdy malé) velký soubor, který se prostě tam, kde jej chceme mít nevejde.
Komprimační programů je celá řada. Například:
-WinRAR,
-Quik Zip,
-Freecommander a další
METODA KOMPRESE POMOCÍ WinRARU
Pro vytvoření RAR archivu stačí označit soubory, jež chcete sbalita pak kliknout na tlačítko Přidat. Objeví se okno s možností nastavení dalších parametrů jako je např. jméno souboru, metoda komprese ( normální, dobrá, velmi rychlá….), formát komprese (RAR nebo ZIP), rozdělení souboru do archivů , vytvoření samorozbalovacího souboru, který se hodí pro případ, že data chcete poslat někomu, kdo nemá nainstalovaný WinRAR, a tak dále. V záložce Pokročilé / Přidat heslo můžete nastavit heslo pro zamezení neoprávněného otevření souboru.
To jsou asi nejpotřebnější parametry, které můžete ve WinRARu nastavovat. Pak stačí kliknout na OK a soubory se začnou komprimovat. Během procesu komprimace vidíte, kolik zbývá času do konce procesu a také graficky vidíte kompresní poměr, kdy béžová barva představuje velikost komprimovaného souboru oproti skutečné velikosti souborů na disku - to je ta delší světle šedá čára.
Velmi se vám také může hodit odhadovaná velikost souboru po kompresi aniž byste něco skutečně sbalili. Tohle zjistíte tak, že opět označíte soubory, u nichž chcete zjistit odhadovanou velikost po kompresi a kliknete na Informace / Odhadnout (výsledek vidíte na obrázku vpravo).
Pokud jde o rozbalování (dekomprimaci) souborů RAR, pak je postup stejně jednoduchý. Stačí najít daný RAR soubor, vybrat jej a kliknout na Extrahovat do a jednoduše vyberete umístění, kam se má soubor rozbalit. Pokud je soubor zaheslován budete vyzváni k zadání hesla.
