My Opera9) operační systém
By Jana VondrákováJanisCW. Wednesday, May 13, 2009 11:17:50 AM
9) OPERAČNÍ SYSTÉM PC
Definice, vývoj operačních systémů ( vznik GUI )
Druhy operačních systémů, příklady
OPERAČNÍ SYSTÉM
Je základní software, který nám dovolí spouštět programy a manupulovat s uloženými daty. Jeho existence začala na přelomu 50. A 60.let 20. Století v druhé generaci počítačů, kde představoval sadu příkazů a instrukcí, které dokázlay komunikovat s paměťovými zařízeními a ukládat i číst z nich údaje nebo programy.
Za půl století se hlavní úloha operačního systému velmi nezměnila - představuje technické a programové prostředky počítače, které zabezpečují komunikaci mezi hardwarem a uživatelem. Operační systém se stará o efektivní využití operační paměti a procesoru, o optimální komunikaci mezi všemi používanými technickými i programovými prostředky. Inicializuje se vždy, když se spustí počítač, a umožňuje uživateli realizovat obsluhu počítače prostřednictvím příkazů.
Vzhledem k tomu, že kažý operační systém má svoje vlastní "abstraktní příkazy" je potřeba, aby byl obladač vytvořený nejen pro konkrétní hardware, ale i pro konkrétní operační systém. Ovladače jsou standardně k dispozici v samostatných souborech ve formě knihoven, díky čemu jsou k dispozici i aplikačním programům.
Složení:
Jádro operačního systému představuje výkonnou část systému umístěnou v paměti od spuštění do vypnutí počítače. Jádro podle potřeby a požadavků uživatele či aplikací spouští, nebo přesouvá do operační paměti ostatní součásti operačního systému.
Monitor operačního systému zabezpečuje komunikaci systému s uživatelem. Přijímá a analyzuje impulsy z klávesnice, zjišťuje význam systémových příkazů, vypisuje příslušné odezvy na výstupní zařízení.
Ovladače obhospodařují komunikaci operačního systému s hardwarovými zařízeními. Každé hardwarové zařízení má svoji vlastní strukturu a využívá specifické vlastnosti, které při vývoji operačního systému ještě nemusely existovat. Ovladač je proto navržen tak, aby dokázal komunikovat s operačním systémem prostřednictvím všeobecnějších ( abstraktních ) příkazů.
Každý operační systém je navržen tak, aby transformace příkazu aplikace k hardwaru a naopak proběhla co nejplynuleji.
Komunikace přitom procházi následujícími vrstvami:
Uživatel je v heirarchii umístěný na nejvyšší pozici, od něj vycházejí požadavky a pro něj jsou určeny i výsledky činnosti zařízení.
Aplikační programy jsou vrstvou, prostřednictvím které uživatel komunikuje s operačním systémem.
Operační systém disponuje " abstraktními" příkazy, které dává k dispozici aplikačním programům a do kterých řekládá požadavky aplikace
Firmware ( BIOS ) zabezpečuje základní služby zařízení. Tvoří rozhraní mezi hardwarem a vrstvami programového vybavení, vykonává příkazy formulované ovladačem zařízení
Hardware představuje nejnižší vrstvu, která má na starosti samotné vykonávání příkazů.
OS zabezpečuje funkce:
Komunikaci s uživatelem zpřístupovaním vstupních ( myš, klávesnice ) a výstupních (monitor…) zařízení, rozhodovat o přidělování kanálů ( např. pevný disk na uložení nebo načtení údajů ) při žádostech uživatele nebo sysému
Přiděluje prostředky systému uživatelům nebo aplikacím. ( např. aktuální stav procesoru pro právě zpracovaný proces se " odloží", zpracuje se nový proces nebo jeho část a procesor pokračuje po načátaní odložených údajů v původním procesu od místa, kde byla jeho činnost přerušena.
Řízení přístupu k souborům se využívá v operačních systémech, které umožňují definovat pro daný soubor a konkréhního uživatele právo na čtení, změnu souboru nebo vykonávání programu uloženého v souboru, případně mu přístup zakázat.
Vykonávání programů představuje zavádění programů do operační paměti ( spouště ) a spojování se s exitujícími knihovnami poskytujícími další funkce
Diagnostiku, detekci chyb, chybové řízeční a protokolování činností - operační systém vykonává automatickou kontrolu systému, detekuje chyby a v případě, když se mu je nepodaří odstranit, chová se podle předepsané rutiny. Stejně tak je potřeba, aby chránil systém před ztrátou údajů např. při výpadku napětí. O vykonaných operacích a chybách se vedou záznamy v protokolovacích souborech.
Komunikace s jinými systémy ( počítači ) v síti při použití síťových operačních systémů.
DRUHY:
OS můžeme dělit na:
Jednouživatelské operační systémy jsu takové, ve kterých v jednom časovém okamžiku může počítači zdaávat příkazy jediný uživatel. Jejich opakem jsou-
Víceuživatelské OS, které povolují současnou práci více uživatelům. Je samozřejmě, že uživatelé nesedí v jené místnosti a nepřipojují se k danému počítači prostřednictvím klávesniv - víceuživatelský systém předpokládá počítačovou ( terminálovou ) sít, prostřednictvím které se do počítače přihlásí uživatelé na základě jména, hesla a systém jim přidělí výpočtové i paměťové prostředky
Jednoúlohové OS umožňovali mít v jednom časovém okamžiku spuštěný jen jeden program
Víceúlohové umožňují současný běh bětšího počtu programů a zabezpečuje se prostřednictvím přidělování prostředků i času procesoru běžícím úlohám
Systémy nepodporující práci v síti
OS síťové, které dokážou komunikovat s ppočítači připojenými do počítačové sítě
Paměťově rezidentní ( pro jednoduché mikropočítače, kde je celý systém pevně umístěný v ROM ) nebo diskově orientované, jejichž součásti jsou umístěny na diskových médiích a podle potřeby nahrány do operační paměti.
První OS byly orientová textově a všechny činnosti se vykonávaly prostřednictvím příkaů zadávaných do příkazového řídku. Současně s vývojem OS proto byla vyvíjena uživatelská prostřed označována jako nadstavby OS, která zjednodušovala jejich používání. Primární úlohou těchto aplikací bylo poskytnout uživatelům nástroj na správu souborů a přehled o tom, co mají uložené na svých discích a disketách. Navíc umožňovaly zadávat příkazy bez toho, aby užival musel znát jejich přesný tvar - většinou výběrem z menu. Zpočátku byla talo prostředí orientovaná na využívání funkčních kláves, ale později začala mít grafickou podobu a jako hlavní ovládácí prvek používala myš.
Odtud byl už jen krůček k vytvoření a avedení grafických OS, které se ovládaly intuitivně, s údaji se manupulovatlo prostřednictvím myši. Jejich prostředí se označuje jako GUI ( Graphical User Interface - grafické uživatelské prostředí.
V prvních OS od Microsoftu bylo potřčeba znát k ovládání počítače několik desítek příkazů a pracovalo se obvykle v textovém režimu. OS Windows tyto příkazy skryl za klikání myší, ukazování na ikony a výběr z položek menu.
Nejznámější OS:
UNIX - založen firmou Bell Telphone Laboratories r. 1973.
Pracuje ve třech vrstvách:
Jádro systému komunikuje s technickými prostředky počítače a poskytuje své služby jiným programům.
Interpret příkazů příkazového řádku vykonává příkazy vyššího programovacího jazyka určeného na komunikaci uživatele se systémem. Zabezpečuje realizaci služebních programů systému a poskytuje také množinu strukturovancýh řídících konstrukcí, pomocí kterých je možno psát skripty.
Služební programy předstvují kategorii alikačních programů a v rácmi UNIXU se jejich počet odhaduje na stovky
LINUX - pod tímto pojmem je množství verzí OS založených na UNIXU, které mají společné jádro systému - Linux. Toto jádro bylo napsané studentem helsinským studentem Linusem Torvaldsem. První distribuce byla zveřejněna v r. 1991 a krátce na to se už na jejím vývoji podíleli tisíce nadšenců.
Mac OS ( macintosh operating systém )
OS pro počítače Apple, který kombinuje grafické prostředí se stabilitou OS UNIX.
MS DOS ( Microsoft Disk Operating Systém )
Je diskový OS určený pro počítače IBM. Byl vyvinut firmou Microsoft pro PC od IBM.
WINDOWS
Vznik v r. 1985 kdy vytlačil MS DOS.
První populární verzí byl Windows 3.0, který nebyl úplným OS, ale jen grafickou nadstavbou MS DOS.
Prvním OS Windows v dnešní podobě byla verze 95. Její náročnější verzí na hardware, ale spolehlivější byl Windows NT 4.0.
Následovníkem 95 byl Windows 98, který měl kromě vnitřních vylepšení zabudovanou podporu Internetu. Spojením NT a 98 vznikl 2000 dále pak několik verzí typu Windows XP. V současnosti je aktuální OS Windows Vista, která má několik verzí ( home, ultimate, Bussines…)
Definice, vývoj operačních systémů ( vznik GUI )
Druhy operačních systémů, příklady
OPERAČNÍ SYSTÉM
Je základní software, který nám dovolí spouštět programy a manupulovat s uloženými daty. Jeho existence začala na přelomu 50. A 60.let 20. Století v druhé generaci počítačů, kde představoval sadu příkazů a instrukcí, které dokázlay komunikovat s paměťovými zařízeními a ukládat i číst z nich údaje nebo programy.
Za půl století se hlavní úloha operačního systému velmi nezměnila - představuje technické a programové prostředky počítače, které zabezpečují komunikaci mezi hardwarem a uživatelem. Operační systém se stará o efektivní využití operační paměti a procesoru, o optimální komunikaci mezi všemi používanými technickými i programovými prostředky. Inicializuje se vždy, když se spustí počítač, a umožňuje uživateli realizovat obsluhu počítače prostřednictvím příkazů.
Vzhledem k tomu, že kažý operační systém má svoje vlastní "abstraktní příkazy" je potřeba, aby byl obladač vytvořený nejen pro konkrétní hardware, ale i pro konkrétní operační systém. Ovladače jsou standardně k dispozici v samostatných souborech ve formě knihoven, díky čemu jsou k dispozici i aplikačním programům.
Složení:
Jádro operačního systému představuje výkonnou část systému umístěnou v paměti od spuštění do vypnutí počítače. Jádro podle potřeby a požadavků uživatele či aplikací spouští, nebo přesouvá do operační paměti ostatní součásti operačního systému.
Monitor operačního systému zabezpečuje komunikaci systému s uživatelem. Přijímá a analyzuje impulsy z klávesnice, zjišťuje význam systémových příkazů, vypisuje příslušné odezvy na výstupní zařízení.
Ovladače obhospodařují komunikaci operačního systému s hardwarovými zařízeními. Každé hardwarové zařízení má svoji vlastní strukturu a využívá specifické vlastnosti, které při vývoji operačního systému ještě nemusely existovat. Ovladač je proto navržen tak, aby dokázal komunikovat s operačním systémem prostřednictvím všeobecnějších ( abstraktních ) příkazů.
Každý operační systém je navržen tak, aby transformace příkazu aplikace k hardwaru a naopak proběhla co nejplynuleji.
Komunikace přitom procházi následujícími vrstvami:
Uživatel je v heirarchii umístěný na nejvyšší pozici, od něj vycházejí požadavky a pro něj jsou určeny i výsledky činnosti zařízení.
Aplikační programy jsou vrstvou, prostřednictvím které uživatel komunikuje s operačním systémem.
Operační systém disponuje " abstraktními" příkazy, které dává k dispozici aplikačním programům a do kterých řekládá požadavky aplikace
Firmware ( BIOS ) zabezpečuje základní služby zařízení. Tvoří rozhraní mezi hardwarem a vrstvami programového vybavení, vykonává příkazy formulované ovladačem zařízení
Hardware představuje nejnižší vrstvu, která má na starosti samotné vykonávání příkazů.
OS zabezpečuje funkce:
Komunikaci s uživatelem zpřístupovaním vstupních ( myš, klávesnice ) a výstupních (monitor…) zařízení, rozhodovat o přidělování kanálů ( např. pevný disk na uložení nebo načtení údajů ) při žádostech uživatele nebo sysému
Přiděluje prostředky systému uživatelům nebo aplikacím. ( např. aktuální stav procesoru pro právě zpracovaný proces se " odloží", zpracuje se nový proces nebo jeho část a procesor pokračuje po načátaní odložených údajů v původním procesu od místa, kde byla jeho činnost přerušena.
Řízení přístupu k souborům se využívá v operačních systémech, které umožňují definovat pro daný soubor a konkréhního uživatele právo na čtení, změnu souboru nebo vykonávání programu uloženého v souboru, případně mu přístup zakázat.
Vykonávání programů představuje zavádění programů do operační paměti ( spouště ) a spojování se s exitujícími knihovnami poskytujícími další funkce
Diagnostiku, detekci chyb, chybové řízeční a protokolování činností - operační systém vykonává automatickou kontrolu systému, detekuje chyby a v případě, když se mu je nepodaří odstranit, chová se podle předepsané rutiny. Stejně tak je potřeba, aby chránil systém před ztrátou údajů např. při výpadku napětí. O vykonaných operacích a chybách se vedou záznamy v protokolovacích souborech.
Komunikace s jinými systémy ( počítači ) v síti při použití síťových operačních systémů.
DRUHY:
OS můžeme dělit na:
Jednouživatelské operační systémy jsu takové, ve kterých v jednom časovém okamžiku může počítači zdaávat příkazy jediný uživatel. Jejich opakem jsou-
Víceuživatelské OS, které povolují současnou práci více uživatelům. Je samozřejmě, že uživatelé nesedí v jené místnosti a nepřipojují se k danému počítači prostřednictvím klávesniv - víceuživatelský systém předpokládá počítačovou ( terminálovou ) sít, prostřednictvím které se do počítače přihlásí uživatelé na základě jména, hesla a systém jim přidělí výpočtové i paměťové prostředky
Jednoúlohové OS umožňovali mít v jednom časovém okamžiku spuštěný jen jeden program
Víceúlohové umožňují současný běh bětšího počtu programů a zabezpečuje se prostřednictvím přidělování prostředků i času procesoru běžícím úlohám
Systémy nepodporující práci v síti
OS síťové, které dokážou komunikovat s ppočítači připojenými do počítačové sítě
Paměťově rezidentní ( pro jednoduché mikropočítače, kde je celý systém pevně umístěný v ROM ) nebo diskově orientované, jejichž součásti jsou umístěny na diskových médiích a podle potřeby nahrány do operační paměti.
První OS byly orientová textově a všechny činnosti se vykonávaly prostřednictvím příkaů zadávaných do příkazového řídku. Současně s vývojem OS proto byla vyvíjena uživatelská prostřed označována jako nadstavby OS, která zjednodušovala jejich používání. Primární úlohou těchto aplikací bylo poskytnout uživatelům nástroj na správu souborů a přehled o tom, co mají uložené na svých discích a disketách. Navíc umožňovaly zadávat příkazy bez toho, aby užival musel znát jejich přesný tvar - většinou výběrem z menu. Zpočátku byla talo prostředí orientovaná na využívání funkčních kláves, ale později začala mít grafickou podobu a jako hlavní ovládácí prvek používala myš.
Odtud byl už jen krůček k vytvoření a avedení grafických OS, které se ovládaly intuitivně, s údaji se manupulovatlo prostřednictvím myši. Jejich prostředí se označuje jako GUI ( Graphical User Interface - grafické uživatelské prostředí.
V prvních OS od Microsoftu bylo potřčeba znát k ovládání počítače několik desítek příkazů a pracovalo se obvykle v textovém režimu. OS Windows tyto příkazy skryl za klikání myší, ukazování na ikony a výběr z položek menu.
Nejznámější OS:
UNIX - založen firmou Bell Telphone Laboratories r. 1973.
Pracuje ve třech vrstvách:
Jádro systému komunikuje s technickými prostředky počítače a poskytuje své služby jiným programům.
Interpret příkazů příkazového řádku vykonává příkazy vyššího programovacího jazyka určeného na komunikaci uživatele se systémem. Zabezpečuje realizaci služebních programů systému a poskytuje také množinu strukturovancýh řídících konstrukcí, pomocí kterých je možno psát skripty.
Služební programy předstvují kategorii alikačních programů a v rácmi UNIXU se jejich počet odhaduje na stovky
LINUX - pod tímto pojmem je množství verzí OS založených na UNIXU, které mají společné jádro systému - Linux. Toto jádro bylo napsané studentem helsinským studentem Linusem Torvaldsem. První distribuce byla zveřejněna v r. 1991 a krátce na to se už na jejím vývoji podíleli tisíce nadšenců.
Mac OS ( macintosh operating systém )
OS pro počítače Apple, který kombinuje grafické prostředí se stabilitou OS UNIX.
MS DOS ( Microsoft Disk Operating Systém )
Je diskový OS určený pro počítače IBM. Byl vyvinut firmou Microsoft pro PC od IBM.
WINDOWS
Vznik v r. 1985 kdy vytlačil MS DOS.
První populární verzí byl Windows 3.0, který nebyl úplným OS, ale jen grafickou nadstavbou MS DOS.
Prvním OS Windows v dnešní podobě byla verze 95. Její náročnější verzí na hardware, ale spolehlivější byl Windows NT 4.0.
Následovníkem 95 byl Windows 98, který měl kromě vnitřních vylepšení zabudovanou podporu Internetu. Spojením NT a 98 vznikl 2000 dále pak několik verzí typu Windows XP. V současnosti je aktuální OS Windows Vista, která má několik verzí ( home, ultimate, Bussines…)
