Maturitní otázky ITE

Program je určitý postup operací, který umožňuje realizaci dané úlohy. Program je ve skutečnosti posloupnost čísel v binární (dvojkové) soustavě, kde 1 znamená, že elektrický obvod bude spojen a 0, že spojen nebude (jiné čísla dvojková soustava neobsahuje). Tyto posloupnosti se nazývají strojový kód. Strojový kód vyhodnocuje procesor počítače. Protože tvorba komplexních programů by byla těžce realizovatelná psaním strojového kódu přímo, postupem času bylo navrženo několik druhů programovacích jazyků. Programovací jazyk obsahuje příkazy, funkce a další prvky, které činí tzv. zdrojový kód programu (definované operace programu v programovacím jazyce) čitelným i pro člověka. Zdrojový kód se pak kompilačním programem překládá do strojového kódu, aby mohl být vyhodnocován procesorem.

Příkazová řádka pochází z raných počítačových období, kdy interakce uživatele s počítačem probíhala v textové podobě. Princip příkazové řádky je poměrně jednoduchý: uživatel zadá příkaz - vstup - příkazem je konkrétní program, který může mít i své parametry a čeká na vyhodnocení příkazu počítačem. Když je příkaz vyhodnocen, v příkazové řádce se vypíše výsledek - výstup. Podle výstupu uživatel zadává další příkazy. Parametry se zadávají za název programu podle konvencí, který daný program používá. Většinou ve formátu: „program --parametr hodnota dalšíparametr --další hodnota“. Pokud neznáme konvence předávání parametrů programu, drtivá většina programů reaguje na parametr help („program --help“), po jehož zadání vypíše návod o obsluze sebe samého.

Příklad
Mám program s názvem kal, o kterém vím, že funguje jako kalkulačka a chtěl bych s jeho pomocí vypočítat jednoduchou matematickou operaci „342 * 335“.

$ kal --help (ptám se na použití programu - vstup uživatele)
Kal, použití: --vypocet <výraz> (použití - výstup programu)
$ kal --vypocet 342*335 (předávám programu data - vstup uživatele)
výsledek: 114570 (výsledek - výstup programu)