Tchai-wan

Vytvořil jsem nový anglicko-český slovník a česko-anglický slovník online. Zvu vás na vyzkoušení překladatelských dovedností. Pokud naleznete anglické, nebo i české slovo, které není ve slovníku obsaženo, je možné ho do naší databáze snadno doplnit. Anglicko český slovník se těší na odzkoušení.

Tenhle web s se zacina docela rozjizdet a tak jsem tam hodil nejaky svoje fotky. pro ty, komu se líběj moje fotky, můžete je teď najít i na Hezkých obrázkách. Vřele doporučuju nahrát nějaký fotky a poměřit svý schopnosti s ostatníma fotografama. Brzo tam taky už budou i články o focení a nějaký návody aby fotografie stály zato.

Dneska začal den úplně stejně jako včera. Vstávání bylo přibližně kolem devátý a pak jsem si skočil vedle do sámošky pro kafe a nějakej ten raní startovací koláč. Pos snídani se to ale už trochu lišilo. Nejdřív jsme si dali spršku, protože to měla bejt asi naše na dlouho poslední a pak si zabalili věci. V jedenáct už na nás zahulákal chlápek z recepce, že už je čas jít a že máme nejvyžší čas se odhlásit z hostelu. My jsme s tím počítali, takže jsme byli připravený a jenom přesunuli bšechny bágly do místnosti pro dočasnou uschovu zavazadel, která byla v předsíňce normálního pokoje....v naší předsíňce zase byli pytle s odpadkama, ale zase nám tam aspoň nikdo nelez a měli jsme to kousek:-P. Věci jsme měli uložený a kde zlstat už nebylo, tak jsme vyrazili do města. Potřebovali jsme sehnat ještě nějaký věci. Vzali jsme si lodičku, ale tentokrát s ní jeli jenom kousek a pak dál šli už pěšky. Já jsem věděl, že na vstupy ani na nákupy už nemám peníze, že mi tak tak zbydou na jídlo, ale nevadí, chtěl jsem toho vidět co nejvíc. Trochu mě to mrzelo, prottože jsem chtěl ještě skusit dvouhodinovou masáž na který byli kluci včera. Procházeli jsme zase obrovskýma trhama, tentokrát s textilem. Měli toho tam strašný kvanta a ceny naprosto v pohodě. Ještě se dalo smlouvat, takže vás tričko vyšlo tak na 50Kč ... nusim říct, že tam měli moc hezký. Nakonec jsem to nevydržel a šel si ještě vybrat k bankomatu. Nechal jsem to na kartě která mi nedala ani korunu poslední tři tejdny(všude mi to psalo špatnej pin). Říkal jsem si, když dá, tak dá a když nedá, tak nedá. DALA. Takže jsem dostal novou finanční vzpruhu 1000 bátů. Už jsem nemusel koukat na každej padesáťák. Musim říct, že to byla příjemná změna. Mezi trhama nám vyhládlo tak jsme pomalu začali pokoukávat k něčemu k snědku. Jak jsme tak kolem chodili, fotili a kameramenovali, ozval se jeden černoušek, že nechce bejt na záznamu a že chce aby ho Holistr z kamery vymazal. Holistr mu samo ukázal kameru, jeho nahrávku a že to smaže. Vysvětlili jsme mu, že jsme studenti a že ho netočíme, že se jen náhodou dostal do záběru. Pak jsme se s ním začali bavit a on, že je z Afriky ze Siera Leone. Zrovna seděl před restaurací, která byla shodou náhod Africká. Africký jídlo jsem ještě nikdy předtím nejed, tak jsem se ho na to začal vyptávat a jestli je ta restaurace drahá. On že není a s radostí nám všechno začal vysvětlovat a popisovat. Po krátkým přemejšlení jsme se rozhodli jít dovnitř. Teda spíš po ujištění, že tam nemusíme jíst rukama . Emanuel nám pomoh si obědnat i když to vlastně nebylo potřeba. V bankoku umí anglicky snad každej, a paní nebyla žádná vyjímka. Dali jsme si něco, čemu jsme jen tak z těžka rozuměli, co to vlastně je, protože nám to říkal rodným jazykem. V angličtině to asi jméno nemá a jestli, tak ho určitě neznám já a asi ani on. Přidesli nám 3 různý druhy příloh a 3 druhy masa(kuře připravený na různej způsob). Já dostal sladkou rejži, Němda něco, co se tvářilo jako cihla čistýho škrobu bez chuti a Holistr něco jako převařenou lepivou rejži taktéž bez chuti. Jak nám bylo vysvětleno, příloha se namáčí do polívek a omáček a tak má vlastně dycky jinou chuť. Ještě jsme se ptali jak to maj s polívkama. U nás se jí nejdřív polívka, pak druhý, v Asii je to naopak, no a aby nebyla shoda, tak v Africe jedí polívku během hlavního jídla:). Kromě příloh a mas jsme dostal jakousi misku s něčím prej asi od brambor ...to nebylo špatný, taková zvláštní chuť. Masa taky šli. Ale stejně sme se všichni nakonec shodli, že Africký jídlo není naše chuťová skupina. Než jsme si obědnali tak se Emaunel potácel okolo, tak jsem ho pozval ke stolu, jestli s náma nechce pokecat. On si nachyvilku přised a tak jsme povídali. Dokonce jsme se dozvěděli, že z Čech se prej vyvážej nějaký luxusní baterky do Nokie, který fakt vydržej. Slyšeli jsme to všichni poprvé, tak je to asi jen pro export. Asi po půl hoďce se omluvil, a šel pokecat se svojema známejma před hospodou. Ještě jsme se o něm dozvěděli, že se v Thajsku živí jako učitel anličtiny(jak jinak – pro cizince je to v zahraničí dost obvyklej druh zaměstnání). Pořádně jsme se najedli, ale všechno jsme nezvládli. Africký jídlo je vážně celkem hutný. Zaplatili jsme, každej platil za jídlo a vodu v přepočtu 50 Kč a šlo se dál. Ještě jsme toho nachodili dneska celkem hodně, ale většinou to byli obchody, takže nemá cenu to moc popisovat. Snad jen prostředí. Všechno špinavý, všechno na ulici, 10 metrl vedle nóbl hotelů chdinský čtvrtě, Lidi tu vážně žijou v bídě a jako dům využijou cokoliv, co zabrání dešti padat na hlavu. Po procházce nejrůznějšima uličkama jsme se to rozhodli ukončit a začít se ubírat cestou na hostel. Byl obrovskej provoz, takže jenom překročit silnic byl obrovskej problém, pravda – měla teda 8 průhů, ale to je v Bangkoku celkem normální. Rozhodli jsme se jet domů SkyTrainem(nadzemkou – vlak jednoucí na speciálních kolejích asi 30m nad zemí). Prej je z něho fajn výhled. To pro mě bohužel nebyl, protože okna končili tak metr sedmndesát nad zemí, což je odně nízko pod úrovní mých očí. No neva. Dojeli jsme a sedli si nachvilku v hostelu k bedně, zrovna dávali Přátelé. Mělii jsme čas, tak jsme jeden díl shlídli. Vzhledem k tomu, že jsem si vybral před tím peníze a vzhledem k tomu, že jsme měli ještě sposutu času, mohli jsme se pak s Holistrem vydat na Pravou nefalšovanou Thaiskou masáž, která trvá dvě hodiny. Vyšlo mě to asi na 150Kč, ale ten požitek byl parádní. Slečny byly vážně profesionálky a dvě hodinky utekli jako voda. Kdo pojedete do Thajska, určitě tohle nesmíte propásnout! Thajská masáž je něco neuvěřitelnýho. Po masáži jsme si dali čaj a byl čas odkráčet.Došli jsme k nám na hostel, ještě si na chvilku sedli k bedně, převlíkli se, zabalili a už byl čas chytnout taxíka na letiště. Toho jsme bez problémů chytli a vyrazili na letiště. Dokonce ani neremcal, že chceme jet na taxametr a dokonce se nás ani nesnažil vozit po městě. Na letiště jsme teda dorazili v pohodě. Dokonce nám odbavili i kufry v pohodě a to měl němda asi 6 kilo přesváhu. Bohužel ale dělali trochu problémy s příručníma zavazadlama – to se nám ještě předtím nestalo aby je vážili. Kluci v nich maj spousta věcí aby prošli kufry a takhle nás to dost překvapilo. Povolených je 7 kilo. No a Němda ve svý příruční krosně měl skoro 14. Naštěstí nám dovolili to přebalit a Němdův příručák zdarma poslat jako zavazadlo letadlem. Tak si to kluci přebalili aby to vyšlo a už bylo všechno bez problémů. Teď tu sedíme na letišti, utrácíme poslední peníze v sámošce za jídlo a pití a já píšu blog. Právě jsem ho dopsal, tak si taky du dát něco k jídlu. Lidi, JÁ LETIM DOMŮŮ!!!!!!!!!!!!
JÁ JEDU KONEČNÉ DOMŮ!!!!! ZA PÁR HODIN MĚ TAM MÁTE!!!!!!!!
BANGKOKU A ASIE NASCHLEE!!! JÁ ZDRAVIM ČECHY!!!! A ZACHVILKU UŽ OSOBNĚ!

Tak další zprávička! Po tom, co jsem napsal předchozí zprávičku, jsme se šli nalodit a u letadla jsme potkali úplně náhodou Pavla z kaohsiungu. Zrovna se taky vrací domů. V letadle jsme si teda dali společně pár pivek a tady na letišti ve Vídni se rozloučili vzhledem k tomu, že od jede autobusem a my letíme do Prahy letadlem. Letí nám to tak za hodinku, takže v Praze budu co by dup! Ahoj domove sladký domove!

Už si pro nás přijel autobus a odvez nás k našemu letadlu do Prahy. To bohužel mělo zpoždění asi 40min. Pilot byl ale zřejmě frajer a zpoždění během cesty téměř dohnal. V Praze jsme vystoupili s šli si užít pohybu v Šengenským prostoru. Nevim, jak je to možný, za půl roku se nám to nestalo, ale tady na domácí půdě na nás bafla celní kontrola a museli jsme všechno prohnat rentgenem. Ja s Holistrem jsme byli v pohodě, ale Honza tam převážel novej počítač, nějaký procesory atd. atd. S Holistrem jsme po menším vysvětlování co znamenaj tvary na obrazovce rentgenu našich věcí prošli a byli poslání čekat na našeho kolegu ven. Tak jsme šli. Venku se Holistr přivítal se svojí rodinou a svojí milou. Rozloučili jsme se a opustil letiště. Já jsem musel ještě počkat na Honzu vzhledem k tomu, že mě jeho rodiče měli hodit domů. Bydlíme minutu od sebe. Čekal jsem snad hodinu, Pak konečně vyšel a zlostně běžel k bankomatu, kde si vybral a do toho telefonoval s rodičema. Bylo mi řečeno, že snad už jen půl hoďky. No bylo to trochu víc. Mě to ale zase tolik nevadilo, protože jsem byl na Českým letišti jak v Alenčině vidění....Nápisy v Češtině, hlášení v Češtině a hlavně mumraj kolem v Češtině. Všemu bylo rozumět .. dokonce i věcem, který nebyly určený pro moje uši....zvláštní pocit. Pak už přišli Honzovi rodiče a poznali mě asi díky výšce. Chvilku jsme povídali a už přišel Honza. Měl to konečně zasebou... o pár korun lehčí a o pár stupňů naštvanější. Dojeli jsme na parkoviště, naložili auto a vyrazili. Nejdřív malinký zaváhání a pak už jsme chytli správněj směr a valili neomylně domů. Ještě teda s jednou zastávkou v cukrárně. Doma mě čekalo příjemný překvapení v podobě chleba se solí. Přivítání se nedá jen tak popsat...zkrátka proběhlo přivítání.
Tímhle bych asi zakončil tenhle dlouhej, nekonečnej blog. Pochybuju, že zajímal víc než 3 lidi, ale jestli jo, tak splnil svůj účel.

Ráno jsme podle domluvy v 8 odhlásili pokoje, doplatili doplatky a vyrazili dodávkou na letiště. Tam jsme se Švýcarem rozloučili a šli protáhnout svoje zavazadla rentgenem. Jako obvykle kontrolovali jen Holistra. Na letišti v Koh Samui je zajímavý to, že každá budova je vlastě jenom něco jako slunečník, nebo skleník. Třeba u odbavení zavazadel jim normálně v místnosti dávali do děl v pultících ještě velký slunečníky, protože střecha byla skleněná. Zavazadla jsme odbavili celkem v pohodě, i Němda, kterej měl přes 25kilo. Tak jsme si pak šli sednout na guče, kde jsme spořádali zbytky jídla, který náma do letadla bohužel nesměli. Po chvilce nám řekli, že se máme přesunout a že nás autíčko odveze k letadlu. Odvezlo nás ale jen k další čekárně, kde ale už bylo aspoň nějaký to pití zdarma. Naše letadlo mělo asi 20 minut zpoždění, nám to ale nijak nevadilo, protože jsme na to nebyli nijak závyslí. Po odstartování nám přinesli sníani, která jen rozdráždila žaludek a jen so jsme dojedli už bylo přistání. Tyhle přesuny mi už nějak dávaj zabrat. Přeci jen přesun se všema věcma co jsem za půl roku nashromáždil není žádná sranda. Další problém byl sehnt taxíka. To samo o sobě problém nebyl, protože se nám všude nabízeli, ale byl problém sehnat takovýho, kterej by nás odvez za běžnou cenu 300bátů(150kč). Nejdřív u zavazade nám nabízeli za 1200 bátů, pak u východu už za 600. Všichni nám tvrdili, že za 300 bátů je to nemožný a taky že potřebujem dvě auta nebo dodávku, protože by jsme se do jednoho nevešli. Sebrali jsme se a podle rady šli k příjezdům vzít si taxíka, kterej tam zrovna někoho přivez. V zádech jsme měli pořád jednoho neodraditenýho chlápka, kterej nám neustále tvrdil, že nám sežene nejlevnější taxi za 600bátů. To se špatně věří chlápkoj, kterej chodí po letišti v kvádru, na krku řetězy a nahání klienty. Nechal nás až když jsme mu jasně řekli, že se s ním už nechceme bavit a ať nás už neotravuje...taky viděl, že budeme asi úspěšný. Taky že byli. Hned první taxík ... věci jsme narvali. Ačkoliv měl malej kufr, dozadu jsme narvali dva velký kufry a dve krosny kluků. Moje věci už museli na zadní sedadlo. Taxikář jel podle taxametru a i s poplatkama za dálnici nás to nakonec vyšlo za necelých 300bátů. Po příjezdu jsme se nahlásili a dostali pokoj s palandou...spodní postel je manželská dvoupostel dokonce s jednou manželskou dekou:-O. Tam budeme teplit já s Holistrem(jediný místo kde není pelest a kde se budu moct natáhnout). Dali jsme si 20 minut odfuk a pak vyrazili na jídlo. Narazili jsme tu hned na rohu na stánek kde nám udělali jídlo v přepočtu za 10Kč. Jenže toho zase nebylo pro urostlý nenažraný Čechy moc, takže jsme to muslei ještě pojistit hambáčem ze sámošky. Nebo jako Holistr druhou porcí. Po jídle jsme se vydali do města. Nejdřív pěšky na lodičku, která brouzdá místní kanály. Slovo kanály je tu opravdu na místě. Myslim, že kdyby se tý vody někdo omylem napil, moc dlouho by bez lékařské pomoci nepřežil. Cestou na lodičkou jsme procházeli chudinskou čtvrtí...vážně mazec....slepice na skládce, lidi bydleli na kolejích(který se snad už nepoužívaj), dokonce sem viěl udělaný příbytky ze starých odložených říčních lodí - vážně nejchdší lidi. Nastoupili jsme na lodičku, zaplatili 14 bátů a s jedním přestupem se dostali až do centra. Tam jsme chtěli vidět nějaký ty sochy budhů a podobně. Potkali jsme tam ale nějakýho Thaice, kterej kdysi asi studoval v Evropě a hrozně nám chtěl pomoct. Tak nám ukázal na mapě, kam všude by jsme měli zajít, jak je to nejlpš a že pěšky by jsme to měli daleko, že si máme vzít radši Tuktuka a že nejlevnějc nást vo vyjde jedním speciálním druhem, kterej nám hned zastavil a jízdu domluvil. Tuktu je Thaiská specialita...je to něco jako motorka předělaná na auto....vepředu je řidič a za ním cedačka kam se vejdou až 3 lidi a to všechno pod střechou. Různý barvy Tuktuků se chvaj různě. Některý se chovaj jako taxíky a některý jsou super levný, ale zato vás vezmou cestou do nějakých obchodů, kde se musíte aspoň pokoukat i když nic vlastně nechcete. My jsme jeli přesně tímhle levným tuktukem. Musim říct, že moc příjemný to nebylo...Hrozně byl cejtit kouř ze silnice a nebylo vidět ven díky nízký střeše. Nejdřív náz zavez K ležícímu Budhoj, pak obchod se sakama, pak zase někam a pak zase obchod se sakama a pak zase někam. Nic jsme si samo nekoupili, tak byl naštvanej. Maj z toho totiž provizi a hlavně dostanou 5 litrů benzínu. Dál ns teda už vozit nchtěl a vyhodil nás u posledního chrámu. Dali sme si hambáče a šli si to projít. Procházeli jsme celkem dlouho. Pak jsme si řekli ž euž musíme teda jít....sice jsme byli už unavený a ale na dnešek jsme měli naplánovanej ten Thaiskej box. Došli jsme teda k aréně pěšky(nebylo to daleko). Před arénou spousta lidí a motorek. Uvnitř nás troch zarazila cena, ale tak trochu jsme to čekali. Za večer tahle sranda vyjde minimálně na 1000bátů(500Kč). Ale tak zase je to Thajsej box v Thajsku, přímo v Bankoku a v jedný z nejznámějších arén. Aréna je už stará asi 70 let a bylo to na ni vidět...jediný co se tam od tý doby asi opravovalo byli turnikety. Zaplatili jsme teda ty njlevnější lístky(na njvětší vzdálenost od ringu – měli za 1000, 1500, 2000) a vydali se nahoru. Tam nás nějakech chlápek upozornil, že musíme do jiný části pro cizince. Asi aby předešli nepokojům. Nám to vyhovovalo, protože tam nebylo narváno a bylo celkem dobře vidět. Vytáh jsem svůj teleobjektiv a těšil se na akci. V plánu bylo 10 zápasů po 5ti kolech po 3 minutách. Ve vysledku v posledních třech zápasech bojovali už jen děti. Musim říct, že jsem si to až nečekaně užila že ty prachy určitě stály zato. Z 10ti zápasů jsme viděli jeden opravdu napínavej. Knockout jsme viděli taky jenom jeden a to ještě u dětí – docela překvápko:-D. Po zápasech jsme se chtěli už vydat domů. Věděli jsme ž taxík by nás měl stát domů tak kolem 80 bátů, takže jsme byli na taxikáře vyavený. Oni na nás vytasili 300. Samo jsme odmítli a oni zase se svojí písničkou, že je to nemožný. Jeden tuktukář nám pak ze 150 slevil na 100... ale i to se nám zdálo dost, na to, že je to jen nepohodlnej tuk tuk a vzhledem k tomu, že jsme se jedním jezdili celý dopoledne za 20bátů. Taxíků jsme zkusili víc, ale ani jeden nás nechtěl vzít na taxametr. Zkoušeli věci jako že maj nový auto a podobný blbosti....zkrátka na taxametr nechtěli. Tak jsme se rozhodli jít kousek pěšky, a zkusit to po cestě. Prvního jsme stopli tuktuka, kterej zase tvrdil 150... Tak jsme mu řekli jen ahoj a šli dál...další taxík chtěl 200, takže zaky bez taxametru a taky bez debat ... nazdar. Do třetice jsme měli už štěstí a chlápek, řek že v pohodě....cesta nás podle taxametru nakonec vyšla na 60 bátů. Z Číny jsme hold už zvyklí že s náma každej jenom vyběhne, takže víme jak na ně....když nechtěj maj smůlu, ztrácej zákazníka.Domů jsme ted dorazili v pohodě, dali si véču v sámošce a teď se chystáme vyspat svoje zážitky a přiravit se na zítřejší. Dobrou noc:).

Ráno se vstávalo vstávalo celkem v pohodě. I když teda musim říct, že i zbytečně, protože celý dopolko propršelo. Dopoledne jsem teda zaplác úpravou fotek. Když přestalo pršet Vydali jsme se na oběd. Dali jsme si jako obvykle dvojitou porci a ovocnej koktejl. Výborně jsme se najedli(jedna porce byla fakt ostrá, málem mi upad jazyk) i napili a pak si šli lehnout na chvlku k bazénu...Slunce sice nesvítilo, ale i tak to byla pohoda. Dopolko jsem nám domluvil na večer grilování, takže jsme se fak sebrali a jeli do Tesca koupit maso. Musim říct, že tady ho prodávaj dost odlišně. Žádný zatavený kousky masa ale pult, kde bylo 6 oddílů a v každým jinej druh masa. Nebylo to nijak zadělaný, takže mouchy mohli v klidu řádit. Vzali jsme si teda 3 porce od 3 druhů mas. 3 kuřecí stehýnka, Tři plátky prasečí nožičky a 2 pořádný kusy žebírek. Koření jsme se rozhodli nekupovat, že si něco vyprosíme v naší kempový restauraci. Rozhodli jsme se ale koupit si nějaký pivka...bez toho by se grilovačka zkrátka neobešla. Vybrali jsme si zdejší, který jsme už zkusili. Na plechovce sou sloni, takže jsme vzali šest malých “slůňat“. Další šok na pokladně.. bylo nám řečeno, že nám alkohol neprodaj....ne snad protože by jsme byli nezletilý, ale protože v Thajsku se smí prodávat alkohol jen ve vymezených hodinnách(vim jen že někdy po pátý). Když jsme nepořídili v Tesku, nakoupili jsme v první sámošce, kde s porušením tohohle zákona žádnej problém neměli :-P. Cestou jsme ještě vrátili skútry už jsme byli na bungalovech. Ihned jsme vyrazili do kuchyně, že chceme nějaký to koření a oni nám milerádi vyhověli. I gril nám chlápek od baru připravil...asi teda jeho soukromej, ale půčil nám ho. Maso jsme hned naložili(3 různý nálevy...hlavní přísada sloni:-P – Takže jsme vlastně měli Vepřový a kuřecí na sloním:-D). Koření jsme hned vrátili a maso dali ještě uležet k ledu. Zase válenda u bazénu....tam se lenoší příjemě. Když už bylo dost hodin, rozhodli jsme se rozpálit gril...dovolili jsme si to udělat přímo u bazénu .. to byl fajn nápad.. spousta sezení a nebyli jsme tam aspoň sami. Začali jsme žebírkama – povedli se, pokračování nožičkama – povedli se a konec stehýnka, taky se povedli....celkově vzato 100% úspěšný grilování. Jedno stehýnko jsme teda dali Švícarovi na baru za pomoc a ochotu. Zároveň jsme s ním taky domluvili, že nás další den odveze na letiště. Už V 8.15 jsme museli vyrážit, takže vstávání nic moc. Grilování jsme zabalili někdy kolem 11 aby sme to ráno zvládli. Nicméně se nějak zázračně rozešel internet, takže jsem šel spát stejně až v 1 ráno.