My Opera
Nežádoucí účinky zeleného čaje
Wednesday, February 16, 2011 2:04:20 AM
Říkáte si co je tohle za blblbost?!
Následně Vám tu blbost vyvrátím..
Včera jsem se dostala do nesmírného - vesmírného časového pressu. Potřebovala jsem donavrhovat hlavní koncept/dějovou linii jednoho katalogu pro zahradní nábytek. Tak jsem se tedy posadila k Indesignu a Photoshopu s konvicí uvařeného pravého vietnamského čaje. Dalo by se říci, že to nejdůležitější a nejhlavnější jsem měla již "zmastěné" a rozvržené na takovém právě že "vývrhel" papíře, na kterém jsem pracovala v průběhu kdejaké snídaně, oběda i večeře. Následně šlo pouze jen o to, přetvořit návrh do té elektronické podoby, aby se to dalo prezentovat zadavateli- řediteli oné firmy.
Čas utíkal velmi rychle a spolu s ním i hladina mé zcela nevinně tvářící se skelněné čajové konvice. Tuším, že to bylo právě 17 hodin, kdy jsem si uvařila svojí první čajovou konvici zeleného vietnamského čaje. Konvice o objemu 1 litr vypadá opravdu neohrabaně, ale přesto podílí část své viny na tom co se mi dělo následovně pár hodin poté.
Popíjím a upíjím, blahodárné účinky jsem opravdu zaznamenávala, klid na duši, vyrovnanost, oddanost práci a hlavně ten zápal do ní. Bavilo mne to opravdu. Byla jsem nadšená, opravdu nadšená, jak mi to jde, jak mne to baví, jak to šlape jak po másle.
Přišla 2. konvice s čajem. Já docela euforicky naladěná, dalo by se říci až rozladěná jsem si v průběhu své práce poslouchala na iTunes svou složku skladeb od jednotlivých interpretů jako je Portishead, We Are Scientists, Donna Regina, Chromeo, Camera Obscura apod.. Postupně vydávajíc nevědomky skřeky, povyky, možná i ten zpěv, kdo ví jak toto nazvat, opravdu jsem začala ztrácet kontrolu nad svým tělem jakmile jsme se dostali přes konvici s číslem 3! To jsem ten nával blažennosti už nevydržela sama se sebou a měla jsem následovné nutkání se o tomto prudění přebytečné energie podělit i s ostatními, a tak jsem zapla ICQ a psala jsem si s pár lidmi z mého "friends contact folder". V průběhu rozhovoru mezi 3 a více lidmi jsem se s nimi začala dostávat do zajímavé pozice, a to už pouze do té vyprávěčské a otravovat tím, jak jsem šťastná, veselá a plná elánu, všechny okolo, a to hlavně ty, kteří zrovna neměli svůj den. Až teprve teď si uvědomuji jak sobecká a bezcitná jsem byla, jak jsem je ještě popichovala při jejich určitém docela i závažném problému a dělala si z toho sama srandu. Nedokázala jsem to brát zcela vážně a pořád jsem se smála, posílala úsměvné smajlíky a odpovídala krátce čímž jsem odsekávala rozhovory.
Po 4. konvici čaje jsem zjistila, že jsem se dostala do stavu naprostého nevědomí a ztráty pojmu o čase, který byl pro mne v ten den velmi cenný. Práci jsem měla takřka dodělanou jenom stačilo ji ještě doladit, zabalit do souboru a odeslat firemnímu manažerovi na posouzení. Ovšem k tomu souboru bylo nutné připsat několik slov do emailu. Jelikož jsem jela přes noc nonstop takřka, tak můj mozek už semnou dávno nespolupracoval jak by alespoň z části ještě měl a mi nepřišlo vůbec divné a vůbec drzé odeslat/odepsat email bez diakritických znamének a slušného oslovení!
Samozřejmě, že potom co jsem email odeslala mi vůbec taky nepřišlo divné, že mi mozek nepředal informaci či připomínku o tom, že bych si jako měla ten "drzý" email po sobě řádně alespoň 3x přečíst a opravit, abych nevypadala jako naprostý a totální nevzdělaný "buran"!
A to si pak řeknete má to cenu ještě teda pít takové bylinky?
Příště to bude rozhodně s mírou, protože jsem taky dnešní volný čas strávila nad čtením, sice pozdě, ale přeci článků o tom jaká připadá doporučená maximální dávka zeleného čaje na jeden den pro "dospělého" člověka. Ty uvozovky jsou směřovýny přímo k mé osobě, právě jenom kvůli této čajové zkušenosti. A jak dopadl email, ten dopadl dobře. Návrh mi schválili a ještě mne i dokonce pochválili.
Tak ta nadmíra té pozitivní energie snad i k něčemu přeci jenom byla!
Následně Vám tu blbost vyvrátím..
Včera jsem se dostala do nesmírného - vesmírného časového pressu. Potřebovala jsem donavrhovat hlavní koncept/dějovou linii jednoho katalogu pro zahradní nábytek. Tak jsem se tedy posadila k Indesignu a Photoshopu s konvicí uvařeného pravého vietnamského čaje. Dalo by se říci, že to nejdůležitější a nejhlavnější jsem měla již "zmastěné" a rozvržené na takovém právě že "vývrhel" papíře, na kterém jsem pracovala v průběhu kdejaké snídaně, oběda i večeře. Následně šlo pouze jen o to, přetvořit návrh do té elektronické podoby, aby se to dalo prezentovat zadavateli- řediteli oné firmy.
Čas utíkal velmi rychle a spolu s ním i hladina mé zcela nevinně tvářící se skelněné čajové konvice. Tuším, že to bylo právě 17 hodin, kdy jsem si uvařila svojí první čajovou konvici zeleného vietnamského čaje. Konvice o objemu 1 litr vypadá opravdu neohrabaně, ale přesto podílí část své viny na tom co se mi dělo následovně pár hodin poté.
Popíjím a upíjím, blahodárné účinky jsem opravdu zaznamenávala, klid na duši, vyrovnanost, oddanost práci a hlavně ten zápal do ní. Bavilo mne to opravdu. Byla jsem nadšená, opravdu nadšená, jak mi to jde, jak mne to baví, jak to šlape jak po másle.
Přišla 2. konvice s čajem. Já docela euforicky naladěná, dalo by se říci až rozladěná jsem si v průběhu své práce poslouchala na iTunes svou složku skladeb od jednotlivých interpretů jako je Portishead, We Are Scientists, Donna Regina, Chromeo, Camera Obscura apod.. Postupně vydávajíc nevědomky skřeky, povyky, možná i ten zpěv, kdo ví jak toto nazvat, opravdu jsem začala ztrácet kontrolu nad svým tělem jakmile jsme se dostali přes konvici s číslem 3! To jsem ten nával blažennosti už nevydržela sama se sebou a měla jsem následovné nutkání se o tomto prudění přebytečné energie podělit i s ostatními, a tak jsem zapla ICQ a psala jsem si s pár lidmi z mého "friends contact folder". V průběhu rozhovoru mezi 3 a více lidmi jsem se s nimi začala dostávat do zajímavé pozice, a to už pouze do té vyprávěčské a otravovat tím, jak jsem šťastná, veselá a plná elánu, všechny okolo, a to hlavně ty, kteří zrovna neměli svůj den. Až teprve teď si uvědomuji jak sobecká a bezcitná jsem byla, jak jsem je ještě popichovala při jejich určitém docela i závažném problému a dělala si z toho sama srandu. Nedokázala jsem to brát zcela vážně a pořád jsem se smála, posílala úsměvné smajlíky a odpovídala krátce čímž jsem odsekávala rozhovory.
Po 4. konvici čaje jsem zjistila, že jsem se dostala do stavu naprostého nevědomí a ztráty pojmu o čase, který byl pro mne v ten den velmi cenný. Práci jsem měla takřka dodělanou jenom stačilo ji ještě doladit, zabalit do souboru a odeslat firemnímu manažerovi na posouzení. Ovšem k tomu souboru bylo nutné připsat několik slov do emailu. Jelikož jsem jela přes noc nonstop takřka, tak můj mozek už semnou dávno nespolupracoval jak by alespoň z části ještě měl a mi nepřišlo vůbec divné a vůbec drzé odeslat/odepsat email bez diakritických znamének a slušného oslovení!
Samozřejmě, že potom co jsem email odeslala mi vůbec taky nepřišlo divné, že mi mozek nepředal informaci či připomínku o tom, že bych si jako měla ten "drzý" email po sobě řádně alespoň 3x přečíst a opravit, abych nevypadala jako naprostý a totální nevzdělaný "buran"!
A to si pak řeknete má to cenu ještě teda pít takové bylinky?
Příště to bude rozhodně s mírou, protože jsem taky dnešní volný čas strávila nad čtením, sice pozdě, ale přeci článků o tom jaká připadá doporučená maximální dávka zeleného čaje na jeden den pro "dospělého" člověka. Ty uvozovky jsou směřovýny přímo k mé osobě, právě jenom kvůli této čajové zkušenosti. A jak dopadl email, ten dopadl dobře. Návrh mi schválili a ještě mne i dokonce pochválili.
Tak ta nadmíra té pozitivní energie snad i k něčemu přeci jenom byla!
