ph7 a Nemocnice Pardubice

Na poslední chvíli jsme chtěli stihnout vše jak už to bývá. Ale dá se říct, že se docela dařilo. Stihli jsme mariánskolázeňskou lanovku na Krakonoše a byla to pohodka. Dole jsme na poslední chvíli šópli do ML muzea, kde jsme prokókli co se dalo a zjistili vše o milenkách Ghéteho (či jak se to šrajbuje). Večer jsme se uctivě rozloučili se šnekem, pak fontána o devátej, rychlý disco třisko v Jaltě, pak fontánka o desátej - zahráli nám v prodloužení Vltavu, z čehož naše parta uchcávala a tak jsme se s ní důstojně rozloučili. Pokračovali jsme kde jinde než v Irský, ale maraz nad maraz. Ožrali jsme se jak dogy, obvzlášť Prďka - ta tam tancovala u tyče, která tam nebyla - jen si jipředstavovala u zábradlí - no je natočený vídko a "moudří vědí" ;-). Totálně nakalený jsme se vraceli na pokojík asi v 5 ráno a to jsme si to stihli ještě rozházet s číšnicí, se kterou jsem si na poslední chvíli potykal. Ale wostře dobrej večer :-D.

Minigolf, konečně Skotská pro změnu, ale Irská fakt lepší, no a nakonec Pubelo Mexicano - a to jako hodně dobrý! Jsem se tam rozpařil sám, protože tam nikdo nebyl a pak se osmělili ňáký maminy, tak jsme zablbli, ženský ode mně byli ale asi málo nakalený, tak mě jenom fotili a čučeli jak si užívám krócení se na parketě. Já měl za večer jen 4 piva, ale každý jiný :-) - Vzal jsem plechovku Gambáče z auta, bo jsem měl absťák, pak to jistila ve skotský Stela Artoa (jde o fonetický přepis, fakt teď nebudu lovit jak se to píše), Staropramen a v Mexicanu to jistil něchutnej a nechutně drahej Budvar. Ale ta díza byla jéje wostrá, furt na to musím myslet :-) - rozdal jsem tam pár pozvánek na koncík Petra Pana a trandili jsme si to dom. Na vrátnici jsme pokecali s vrátným - on je takovej pohodář. :-) Jo a jinak jako procedůry dobrý...

Tak Pěťas Kozů odjíždí - šáde - fakt borec, ale což za tejden zaschlastáme v Praze, né... Já se stěhuju na Vltavu. Myslel jsem si kdoví co, ale kam se to hrabe na Berounku. Mrňavá koupelna, sprchovej kout stojí za prd, ale což. To tu doklepu. Šici odjeli, zůstaly tu na mě tři ženský, tak co by si Petr Pan stěžoval :-).

Tak jako kencert výbornej. Teda jako energie nářez. No a pak co byste pouděli?... No - Rampa, pak nějaká ta brzkoranní vyhlídka na Mariánky a jel jsem poprvé nonstop. Šli jsme rovnou na snídani a prospali jsme půl dne. Večer asi pitná kůra...

Jsem dnes vstával v 7, protože jsem včera nedošel za sestrou, aby mi dala novej rozpis procedůr. Tak jsem jí brnknul z pelechu a pokračoval v pasení koníčků. Ale dobře, že jsem jí ten drát hodil, bo že jsem měl poprvé inhalace a ty nebyli v desítku jak jsem prve myslel, ale už v devítku. Jináč na inhalacích jsem se málem zadusil, bo jsem nevěděl xe to dělá, ale nakonec ok (čti "ok", né "ó ká"). Už se těším na masáže...
Dnes snad ten Kynžvart? Uvidime.
No jo, naštěchtali jsme se do auta a vyrazili. Našli jsme lom v Pavlovicích a parádně jsme se vyčvachtali. Nejčistší voda, zahráli jsme freesbee ve vodě, splnil jsem si svůj dávnej sen - vykoupat se nahatej v lomu a rozříznul jsem si ve vodě palac o nějakej šutrák (to už nebyl můj sen :-) ). Neboj mami, nechal jsem si to odborně ošetřit...
Pak Kynžvvart zámek - rozechca(prše)lo se zrovna když jsme byli uvnitř, takže pohoda. Jinak romantika největší - byli jsme tam jen já, Petr s Petrou a průvodce - takže taková soukromá prohlídka. Jinak průvodce taky Petr a já jak víte... Takže koncentrace Petrů/er na jednom místě o5 100procentní :-).
Dneska jsem šel asi poprvé spt před půlnocí. Krásně jsem se prospal...

Lidi se šli čvachtat a já dopisuju blog. Řikám ať jedou károu a já za nima těch 14 kilásku dám v tom vedru kolmo. No uvidím, zatím se mi moc nechce. Chtěj tam bejt zas aspoň 4 hoďky a z toho fakt nejsu nadšeny. No uvidime, zatím hodim kafčo, někomu drát ve Šnečkovi. Čautě lidi. Jo a jedna sestřička mi dnes začala říkat pane inženýre a jedna pacoška, že jestli nedělám někde modela, když se tak strojím. Jo bílá... ;-).
Dojel jsem do Planý na ten jejich koupák. Neměl jsem plavky, ručník, nic. Tož jsem šel do trenclí a načnul jejich místní tobogán. Šici byli už tak nějako hotoví, tak po chvili jeli dom. Já si dal ještě klobásku s piváskem a chystal jsem se taky. Než jsem dojedl, přiřítil se chlap, že chce zavolat sanitku; žena 47 let, 4 minuty pod vodou, plavčík zrovna někde kecal nebo co. Vrtulník ji převezl asi do Plzně, ale moc šancí na přežití ji nedávaj...
Dobelhal jsem se na večeři, aby zjistil, že mi ji moji spolumariňáci odhlásili. Fakt jsem říkal, že ji "možná" nestihnu, ale stihnul jsem ji! No tož mi dali nějaké zbytky a taky fajné.
Večer Irská.

Hned ráno jedeme do Františkovek o5, hned na otevíračku a zabíráme si nejlepčejší místečka na sluníčku. Čvachtáme se, hrajeme plážovej volejbal a tak. Odpoledne už nevím, co jsme dělali, bo blok píšu zas se zpožděm. Ale jistě jsme zkončili zas v lihu.

Tak jo... Je pátek třináctýho, láme se půlnoc. Jsme na mariánském hřbitově. Je to fakt síla. Zamek kolem vrat byl nastraženej, ale zamčeno nebylo. Víme díky tomu i kód zámku, kdybysme tam chtěli jít i později. Adrenalin na max. Procházíme se kolem krematoria, obřadní místnosti, rozptylové loučky, kolem starých hrobů a hrobek. Docházíme až k nacistickému hřbitovu. Tolik lidí na jednom místě jsem neviděl ani na Sensation White v Praze. Fakt síla - jak z americkýho filmu. Jeden hrom stejnej jako druhej a na každým až deset vojáků. Fakt síla. Chodíme všichni 4 ve skupince a holky se chtěj dokonce držet za ruce. Jedna to ale tak vostře nevidí a zdrhá sama mezi hroby do temnoty. To mám strach i já. Před márnicí uvažuje o tom, že se podívá dovnitř. Řekli jsme jí kdo tam "bydlí" a na poslední chvíli si to rozmyslela. Uf... Pečem na hřbitov. Plni dojmů jedeme autem na rozhlednu na mariánky. Jdem lesem a zakopáváme o kořeny stromů. Jdeme na rozhlednu, je tam sma jak v pytli, jen okýnkama abčas prosvitně něco jako světlo. Někdo žádá o baterku. Rzmluvil jsem to s tím, že si těch 100 schodů dáme nahoru i dolů po tmě, ať nepřijdem o žádnej zážitek. Na hoře je to super - celý město svítí. Je nádherná noc. Když jsme se vrátili do Irský, už zavírali, takže jsme s Dálím dali kecací siestu před hotelem a rozloučili jsme se. Super začátek dne.

Prší.
Uklízečka byla po ránu drsná ale hajzlpapír nedonesla :-).
Odpolko minigolf, možná jsem i vyhrál, ale zatím to není spočítané (už je to spočítané - wow - vyhrál jsem :-).)
Měli jsme jít do Irský, ale jdem do Šneka.
Zmrskali jsme se. Je to maraz (překlad pro neostravaky s dlhymi zobaky - maraz = mazec).
Blíží se pátek třináctýho... půlnoc... jdeme na hřbitov... Pokračování příště... uáááá...

Krize. Jako den super, ale po vydařeném bowlingu jsme se všici pohádali kvůli ..čovině.

No super - dnes asi zatím nejlepší den. Poprvé bylo hezkiy a nespadla snad ani jedna kapka z nebe. Ráno jsme s Petrem vzali kolo a projezdili jsme vše možné po lázních, kam se moc pěšky nechce. Vyděl jsem Medvědí pramen, kterej nějakej magor před osmi lety zrušil kanistrem oleje nebo kýho výra a vypadá to, jako by to bylo včera. Omrknul jsem židovskej hřbytov a Antoníčkův pramen. Po kolech jsem nandal kolečkový brusle a s Mlynářskou čepicí jsem udělal rozruch v centru města. Odpoledne jsme se dvouma naloženejma autama omrkli raašeliniště, který je ve vesnici, která momentálně nevim jaxe jmenuje, ale to neva. Pak jsme to stáhli na Krakonoše, kde jsem se dozvěděl, že když sochu Krakonoše obeskáču na jednej noze a pak se dotknu jeho opasku, tak se mi splní přání. Až když jsem to udělal, tak mi lidi řekli, že to neplní přání, ale zaručuje, že se sem do roka vrátím... hmmm... tak jo :-). Pak jsme kouleli na Miniatury - hodně wostrý stavbičky i v měřítku 1:24 - doporučuju každýmu, mám z teho wostrý fotky, že. (Sorry za tu ostravštinu, jdou tu na mě vlivy fšech kultur, žé... :-) ). No a po véče minigolf (prohrál jsem) a večer Šnek a Irská. Paráda (o)pička :-).
.

Nevěřili byste tomu, zase leje. Lázeňský švihák... se zpamatovává ze včerejšího tahu. Ale spal jen 2 hodiny + asi 3/4 mezi procedůrama, takže nic moc. Jinak i když bylo hnusně, rozhodli jsme se jet do Karlovejch Varů na Mezinárodní Filmovej Festival. Super. V Krlovkách jsem taky nikdy nebyl a moc se mi tu líbylo. Pocítil jsem zde opět takovou chuť do živata a tak. Dělal jsem kraviny a byl jsem tak moc hodnej na lidi, že si mysleli, že mi hrabe, ale očividně byli pobaveni a to mi stačí... Stejně mě tu ještě 3/4 roku nikdo nebude znát. Pak se začnu drobek obládat... :-).
V Karláčích bylo trošku líp, ale večer v Mariánkách zase čie. Vytáhnul jsem kolečkový brusle a brutálně jsem zmoknul. No což, usušil jsem se a po zpívající osvětlený fontáně v deset jsme zaschlastali v irský pub Velveta. Paráda. Jo a jeden borec co je tu na léčení mě učí přemet a zatím jsem si dech nevyrazil, jen mám promáchaný triko na zádech a trávu až za trenkama.

Včera jsem to přhnal s tím karlovarským třináctým pramenem. Ráno jsem měl od 7:45 procedůry - 2 reychlý po sobě a mezi tím jsem dal snídani. Bylo mi děsně. Dospával jsem to asi do půl jedenáctý dopoledne. Maminko slibuju, že to u neudělám...... do doby než zase vystřízlivím. No co tady, když furt leje...¨
Jo doktorka mi sdělila, že je nemocná jedna rehabilitační sestra, která je tu přes masáže a to je důvod, proč mi na nohu ještě nikdo nesáhnul a asi ještě dlouho nikdo nesáhne. Poslala mě za sestrou, ať mi najde nějakej náhradní termín, tak jsem na ni půl hodiny čekal, aby mi pak krátce sdělila, že náhradní místo není a nebude. Poznamenal jsem něco ve smyslu proč tady vlastně jsem a že by pojišťovna se asi měla postarat o náhradní péči; no ale vzpomněl jsem si minulej rok, kdy bylo výročí upálení Honzi Husa a Kirila a Metalorděje, kdy v Pardukách taky neměli zrovna doktora a jak jsem dopadnul... tak to teď nechávám bejt, snad mi nohu už řezat nebudou...

Leje jak z konve. No co dneska budem dělat.... Chlastat?
13:27 - furt chčije a chčije. V hospodě jsem dnes ještě nebyl. Nějakej blbej den - ráno jsem nemohl dospat (nevim proč, když jsem byl unavenej), pak jsem schytal asi jako první po vejkendu perličku a hned na úvod mě zchladily studený trysky, voda tam asi vychladla přes ten vejkend. Do toho furt lilo, pak jsem měl trapnou mechanoterapii, tedy obyčejnou posilku s neobyčejně rozbytejma strojema na prd. Přes noc se mi udělal opar - nevím absolutně z čeho, ale prej se nějakej udělal v kopcích, tak to na mě asi skočilo přes zavřený okno do pokoje. (Pořád nechutně lije). No a perlička visí od rána na internetu - britská policie říká, že atentátníci přišli z Blízkého východu a maďarská matka vyhodila dvojčata z osmého patra. To není zdaleko všechno - nepěkný zprávy se dočítám i na "vlastních" zdrojích ;-(...... Prší.
Zítra si vylepším náladu - zítra totiž oslavím přesně rok od mého úrazu ze Strakonic. Nezapomeňte: V 10:00 si dejte dvojtýho panáka na mou nohu k ročnímu výročí úrazu a v 21:00 si dejte dalšího dvojtýho na první operaci z devíti, která proběhla v pardubické nemocnici. Zítra to rozjedem a budem slavit. Já budu samozřejmě pít lzeňský pramen - vyzkoušel jsem tu snad všechny, ale na nohu funguje jen třináctý karlovarský - Becherovka.
Prší, leje, všechno...
PS: Jo a taky mám dnes nechutnou sr.... a asi to nebude jen z Křížového pramenu.
Prší.
Přestalo pršet.
Chlastáme.

Dnes jsme v bárku s klukama oslavili náš společnej svátek na Petra a Pavla.
Přijel "můj" fotograf Dalí a odjeli jsme na nedalekej fesťák Digital Sun ve vesničce Velká Hleďsebe kousek od Mariánek. Paráda. Končili jsme někdy ve 3 ráno, pak jsme pokračovali i s Petrama asi do pěti v nonstopu. Kluci jeli skutečně nonstop a došli až na snídani. To já jsem si nedal, zkončil jsem v oněch 5 a snídani jsem zaspal.

Po snídani chlastáme v hospůdce. Jo jasný, taky jsme byli na kolonádě, omrkli zpívající fontánu a vymslel jsem novou pranostiku, která se od dneška váže k Mariánkám. Ve Františkovejch Lázních šahaj ženský Františkovi na pindíka, aby do roka otěhotněly, v Mariánkách ode dneška chlapi choděj k Lesnímu pramenu, aby jim až do osmdesáti stál. Bližší reportáž o tom, co je třeba udělat pro výbornou erekci v pozdním věku, přineseme včetně fotografií již brzy :-). Odpolko vejlet na zámek večer hospoda, panáčkovali jsme jak diví. U stolu v hospě to bylo zajímavý - přišel novej týpek, se kterým jsme se dali dohromady a jeho žena - jmenovali se Petr a Petra. Takže jsem u jednoho stolu seděli 3 Petrové a Petra :-).

Lázeňský švihák jsem já :-).

Zjistil jsem, že spolubydlič je pohodář. Je mu 30 nebo co a jmenuje se taky Petr. Je hnusně, víceméně jsme zavřený v hospodě.

Doplnil ztracené informace o cestě na kriplkáře z Hradce Králové do Pardubic. Mrkněte na 9.9. odpoledne

Dnes jsem jel poprvé bez doprovodu na kole. Nepřekvapuje Vás to? Mě taky ne - už jsem to měl udělat dávno! Jinak mi všichni tlačej ty lázně. Uvažuju na prázdniny o Mariánkách, co myslíte?...

Trávím Silvestra na horách. Včera jsem zkusil snowboard a v pohodě mi nožka dovolila. Horší to bylo dnes, když jsem zkoušel lyže. Noha v přaskáčích pěkně bolela, ale odližoval jsem to v celku úchvatně :-) Hodil jsem sice jednu držtičku, ale to asi díky ledovce kombinované s trávou a hlínou. Málem jsem si zlomil nohu v důsledku špatně seřízených lyží. Na odpoledne jsem si lyže seřídil na svejch 77 a vše bylo ok.

Přijel jsem svým milým automatkem (spojku v autě stále nezmáčknu) do garáže. Zabouchnu auto a ... ještě jsem si to rozmyslel, znovu otvírám, otvírám kufr... Vyndal jsem berle, který si v autě už 14 dní vozím jen pro jistotu a vyvezl jsem je k sobě do šestky. Rajčata nemám, ale jsou (trošku nostalgicky) opřený v chodbě o zeď. Začínám poskakovat střídavě na obou nohách. Brzy budu běhat! Život je krásný!

Dnes jsem se poprvé po úrazu koupal v lázních. Byl jsem si dát v Hradci 2 bazény. Na začátek dobrý :-).

Už jsem byl asi 3x na rehabilitaci. Doktor posledně řekl, že rána skoro zarostla a že mě vezmou. No tak chodím. Každej mi říkal, jak jsou ty rehabilitace bolestivý, ale není to tak horký, tedy příjemný to taky není.
Dnes mi doktor strhnul strup, co se udělal po třech tejdnech, co jsme se neviděli. Konstatoval, že rána se nezahojila, jak čekal a připravil mě na to, že se možná dočkám své jubilejní desáte operace, i když jenom v lokální anestezii. Zároveň mi doktor dnes řekl, že má fofrklacky píchnout k rajčatům a mám začít chodit sám bez nich. Taky řekl, že mi nepředepíš Žofráckou hůlku, kterou mi doporučila rehabilitační pracovnice, prej ty předepisuje starším bábuškám. Překvapil mě zároveň tím, že mi chce předepsat aspoň na tři týdny lázně. Ty mi následně bez ohledu na doktora doporučila i rehabilitační pracovnice. Hm... tak to to s tou nohou asi opravdu není nejlepší... Každopádně začínám pomalu chodit bez berlí a snad je do tejdne odhodím úplně, tak mi držte balce, pěsti nebo co se prostě drží.

Doktor na kotrole byl překvapen, že ještě nemám botu na levé noze. Řekl, že už mám začít chodit a pokud možno odkládat berle. Předepsal mi rehabilitace. Díru v noze mám cca 3x3 mm, očekává, že příští týden už bude rána zahojená.

Dnes jsem se poprvé postavil na obě nohy bez berlí. Zkusil jsem taky udělat pár komickejch kačeřích kroků ;-). Zatím nemám šanci nohu ohnout v kotníku a tak stojím s jednou nohou nataženou jak baletka (ale taková divná baletka :-)).

Tak jsem realizoval kýženou cestu z Hradce do Pardubic na vozíčku. Jsem moc rád – dokázal jsem to až do konce, psychicky mi to opět pomohlo – jsem se sebou spokojenej. Jelikož mám na kriplkáře nainstalovanej tacháč, tak mohu zveřejnit detailnější informace o cestě:

13:40 - Start Palachova ulice (Nový) Hradec Králové
„Frčím“ si to Hvězdu k Duranu, když mi volá mamka. Mám bluetooth handsfree, takže se nezastavuju, pokračuju v jízdě a pravdivě mamku informujo o tom, že se projíždím po Hradci a že se asi kolem osmý večer dostanu do Pardubic :-). Zatím jezdím na malejch silničkách v sídlišti nebo po chodníku, tak je to OK. Za Duranem se dostávám na starou cestu do Pardubic. Přímo se dostávám do asi nejwostřejšího úseku na trati – cesta je moc úzká a zakulacené – jezdí na můj v kus moc aut, ty zastavujou, aby se mi mohli bezpečně vyhnout, když jede něco v protisměru. Jsem rád, že nikdo nezastavuje a neptá se, jestli nechci někam hodit – trapně bych musel vysvětlovat, že chci dojet do Pardubic sám.

14:57 - Labe most
Za mostem jsem potkal v autě svého kolegu z práce. (Co si asi říkal?... :-))

15:20 - Opatovice nad Labem hospoda
První orosená odměna na cestě. Číšník nechápal, na co mám na stole tachometr a jaké že si to opisuji hodnoty.
Průběné informace z tachometru:
RT: 1:20:32 h:mm:ss (aktuální čas jízdy)
AVG: 5,5 km/h (průměrná rychlost)
MAX: 14 km/h (maximální rychlost)
DST: 7,48 km (vzdálenost od startu)
ODO: 61 km (celková vzdálenost, co jsem najel od doby, co jsem nainstaloval tacháč na kriplkáru)

Opatovice nad Labem - Elektrárna DST: 10,69 kmČůrací pauza

17:15 - Hrobice hospoda pension
Druhá orosená odměna. Protože v hospodě na hlavním tahu byla svatba, zajel jsem na doporučení kamaráda do odlehlé hospody spojené s penzionem - nikdy jsem tam nebyl a nevěděl jsem, že v Hrobicích něco takového mají. Jedný ženský, co tam byla na pifku s manželem to nedalo a řekla, ať si přisednu, byla zvědavá na mou cestu. Osudové toď setkání, že jo Klárko?...
Průběné informace z tachometru:
RT: 2:23:39
AVG: 5,6 km/h
MAX: 16 km/h
DST: 13,43 km
ODO: 67 km

19:05 - Staré Hradiště hospoda
Trošku nostalgicky jsem si vzpomněl na ty, co mají čas a zprincipu ho přesto nemají a vychutnal jsem si třetí orosenou odměnu.
Průběné informace z tachometru:
RT: 3:18:40
AVG: 5,6 km/h
MAX: 19 km/h
DST: 18,78 km
ODO: 73 km

cca 20:00 - Parduice Ohrazenice hospoda
Vychutnal jsem si čtvrtou orosenou odměnu a dal jsem vědět Klárce. Přece je to osud. Úžasně jsme pokecali. Život je krásný.
Dal jsem si pátý a nebojte - nebyl jsem na káry - všechno jsem rukama vyjezdil.
Tak už nevim - měl jsem to šestý nebo ne? :-)

22:47 - Pardubice Polabiny
Průběné (zde závěrečné) informace z tachometru:
RT: 4:04:43
AVG: 5,7 km/h
MAX: 19 km/h
DST: 23,32 km
ODO: 77 km

Dorazil jsem k našim. Pěkná cesta - za 4 hoďky cesta z HK do Pic - dobrý ne? ;-)
No a to bylo naposledy co jsem jel na kriplkáře, dál už jsem se jenom berlil a postupně...

Furt byli nějaké akce (ke konci prázdnin :-)), tak se ani nedostalo na mou plánovanou vozíčkářskou cestu. Ale o5 se udělalo hezky, tak doufám, že mi to vyjde teď v sobotu a vydám se na mé ručně poháněné čtyřkolce na celodenní výlet. Od začátku toho co mě pustili z nemocnice plánuju cestu na kriplkáře z Hradce Králové do Pardubic. Jen furt přemítám o tom, po které ze tří možných cest to bude nejlepší. Na nejstarší pod Kuňkou je to nádhera – největší romantika (krásný okolí, klid, miluju tu cestu!), navíc tam jezdí minimálně aut. Problém je v tom, že tato nejstarší cesta má dosti zakulacenej profil a to s vozejkem dělá šílenosti – furt to zahejbá do příkopu. Nejnovější cesta je supr co do technickejch požadavků – je prakticky rovná, má širokou krajnici, ale auta tam jezděj jak hovada, to by pro mě mohlo bejt fatální. No a prostřední cesta je tak nějak kompromis. Vzhledem ke skutečnosti, kde v HK bydlím a kam se chci v Pcích dostat, zvolím mnou nazvanou cestu “duhovou” – vystřídám postupně všechny cesty (starou, střední i novou).

Předběžný plán cesty:
Start:
(stará cesta)
Nový Hradec Králové
Třebeš
před Vysokou nad Labem odbočím doprava
napojím se na novou cestu
Opatovice nad Labem
minu Čeperku a za elektrárnou se napojím na středně starou cestu
Hrobice
Hradiště na Písku
Staré Hradiště
Ohrazenice
Pardubice Polabiny (cíl)

Toť plán mé vozíčkářské cesty. Mělo by to koštovat nějakejch 25 km, tak uvidíme, kam až dojedu. Držte mi palce nebo co se držet má, ať mě nic nesejme. Neříkejte mi, že jsem blázen – vím to :-).

Najal jsem si tu zlatou rybku (o které jsem v minulosti psal), ale říkala, že na elektrickej invalidní vozejk mám v nejbližší době zapomenout. No, potěšila mě každým coulem, škoda jen, že nebyla opravdová a osobně ji sponzoruju.

Chci na tomto místě poděkovat zejména mým rodičům, kteří se o mě úžasně starali a chodili za mnou téměř každý den těch nekonečnejch 44 dní. Krmili mě pravidelně jogurtama, ovocem, zeleninkou a specielní pooperační stravou. Díky mami, že když už jsem nemohl, tak jsi mě plácala po zadku a říkalas, že jsem pašák :-), mám Tě rád! Tati díky za lízanej mariáš a že jsem nemusel míchat karty, když jsem měl bolesti, mám Tě rád!

Díky brácho, že jsi u mě byl těsně po mé asi nejnáročnější operaci a držel jsi mě za ruku. Myslím, že to byla ta operace, co mi na bolest nezabíraly ani opiáty. A díky za tu pusu na čelo :-).

Je spoustu díků, které si zaslouží víc než zveřejnění v mým blogu a vlastně se to do blogu nehodí nebo to sem prostě nechci napsat a jednotliví účastníci se to dozvěděj osobně no a nebo nedozvěděj nikdy, protože po narkózách prostě zapomínám, každopádně dix všem. Takže děkuji … za …, potom … za … a taky … za … :-).

Děkuji všem, kteří slibovali servis na moje 3 přání (v případě vylovení zlaté rybky) – tedy parkovací garážové místo v mém domě, auto s automatickou převodovkou a elektrický invalidní vozík. Díky za nabídku speciálních cen vozů s tou automatikou, děkuji za nabídku speciální ceny baterie do mého budoucího invalidního vozíku. Děkuji za povzbuzení, že mi nohu amputujou pod kolenem a ne nad. Děkuji za tyhle úžasný kecy, protože ty mi v těžkejch chvílích pomáhaly rozhodně víc než informace o tom, že nejsem schopnej nýst na zádech batoh, že nemohu se svým zraněním jet sám vlakem, dojít si na nákup, uvařit si…

Děkuji všem, kdo mě přišli navštívit přímo do nemocnice. Měl jsem opravdu každej den aspoň jednu návštěvu.

Díky (srovnáno dle toho, jaxte mi přišli pod ruku :-)):

Líbě
Jirkovi
Aleně
Kamilovi (super právní podpora :-))
Petrovi (bráško jsi nejlepší!)
Janě
Michaele (díky za pejska – že vrátím)
Lence (díky za naději, zemřela jako vždy poslední ;-/)
Janě (díky za nestandardní podporu)
Soně (díky za půjčení filmů, zejména za „Věčný svit neposkvrněné duše“, asi si taky nechám napíchnout mozek na kompjůtr a budu mazat ;-/. )
Mirce (díky za větrák, bez něj bych v těch vedrech asi pošel)
Zdeňkovi
Zdeně
Ivě
Honzovi (díky za jedinou skutečně objektivní informaci o Wobenzimu)
Jardovi (dix za doporučení vozíčkové baterie :-))
Michalovi (dikas za psaní komentářů do mého nemocničního blogu :-))
Martině
Michalovi (díky za vojenskou podporu sil KFOR)
Vláďovi (dix za filmesy a za pomoc v mé neschopnosti pracovat na všech mých polích)
Milanovi (díky spolubydličovi za Playboye)
Vojtovi
Jirkovi
Davidovi
Honzovi (díky sousede za odborné prohlídnutí mé nožky)
Lucce (díky sousedko za odborné prohlídnutí mé nožky)
Michalovi
Lukášovi
Lence (dix za perfektní řízení vrtulníků k nám do nemocnice, díky, žes mi s tím netřískla do oken :-))
Petrovi
Lucce
Péťovi
Honzovi

Díky výše jmenovaným ještě jednou. Všechny Vás bez rozdílu věku, pohlaví a vyznání zvu k sobě do privátního hudebního baru x-press na panáčka nebo něco jinýho :-). Jde o slib nevojáka a platí do nastávajících Vánoc. Ale předem se objednejte na obvyklém telefonním čísle :-). Moc si vážím toho, že jste za mnou přišli pobejt do nemocničního prostředí.

Děkuji babičce za zapůjčení invalidního vozíčku – je to fakt jízda!
Díky Hugo_Jugovi a Kátě za nádhernej pohled z Dojčlandu, kterej mi sestřička donesla až do postele – tím se budu ještě dlouho chlubit :-).
Děkuji všem profesionálním sestřičkám, zejména těm, které se dokázali chovat i neprofesionálně a pokecaly. Díky všem doktorům ze sálu i z předsálí. Děkuji jednomu zřízenci, kterej jezdil s mou postelí zaručeně nejlíp (líp jak všechny sestřičky do hromady) a snad ani jednou se mnou nenaboural – vždycky jsme úžasně pokecali než jsme dojeli na sál. Díky sestřičkám z dospáváku za navlhčené tampóny vložené do mých vyprahlých úst, když jsem nemohl pít. Díky jedný uklízečce z Ukrajiny, která snad uvěřila, že život je krásný a místo za rok jede domů už za měsíc, díky za super pokec téměř každej den na pokoji.

Specielně děkuji Lídě a Louise za psychickou podporu na dálku a na velkou dálku!

Snad jsem na nikoho nezapomněl, pokud ano, sveďme to na ty anestesie :-).

Tak normálka den - převaz - "zbytečně" válení v pelechu.
Zas jsem si nějak uvědomil a připomněl, že za úraz si můžu sám, včetně tý jetý infekce a ne doktoři. (Díky Louiso!) A ačkoli se to nezdá, floorball byl jen prostředek, když by jsem si to neudělal při floorballu, stalo by se to o chvilku později jinak. Vlastně se to může ještě stále po... ale už vím co mám dělat, aby to bylo OK; vím, že dávat pozor na nohu a brát tabletky zdaleka nestačí. Je to na dobrý cestě! Brácho Ty víš o čem mluvím, že jo? Někdo nechápe? Nevadí. Jednou třeba pochopíte...

Vizita no. 2.: "Tak pane Hochmanne, zítra to s primářem převážeme a když to bude v pořádku, tak se s Vámi rozloučíme." Nějak jsem ztratil na moment dech. Po chvilce jsem vyžbleptnul něco v tom smyslu, že už jsem koupil nealkoholický šampaňský na oslavu mého padesátého dne v nemocnici. Doktor mě pak uklidnil, že oslavit se dá i 45. den :-). No tak uvidíme zítra - to se asi nedočkám ani tý desátý plastický operace :-( - Asi nějakej práskač z discotéky :-). Teda! - že mě huba nepálí :-)))))))! Já možná už zítra budu na stálo doma, no super!

Poznámka pro věci neznalý (zpětná vazba):
Plastika v mém případě není kosmetická záležitost - je to čistě funkční nutná záležotost (pokud si příroda neporadí sama). Noha nebude na konci všeho vypadat kosmeticky vůbec dobře :-/.

Propustkáááááááááá!!!!!!!!! :-)
A jsem doma. Po obědě, kterej udělala moje maminka vyrážím o berlích o5 do posilovny. Podle nohy už mě tu znají jménem. Dal jsem si zdravě do těla po hodince jsem opět doma. Konečně opuštěn rodiči vyrážím na invalidním vozíčku (půjčeném od babičky - díky babi!) na nákup do Carrefouru (chete-li nového Tesca nebo prostě Futura). Mám radost, že jsem sám a dělám si zase co chci. Drobek pršelo, když jsem se vracel domů, ale pohodička. Dost mě to unavilo, tak jsem pak doma trošku spinkal. Na desátou jsem byl domluvenej s kámošem, že se staví, pokecáme, a půjdem trsnout do klubíku. Kámoš přišel, pokecali jsme o chlapskejch záležitostech, popili něco nealka (on řidič, já wostrej feťák Dalacinu - nebojte - přestávám - už si ho nepíchám přímo do žíly). A potom... viz 13.8. :-)

Do nemocnice jsem to na sedmou stihnul jen tak tak a během chvíli jsem měl převaz. V pokoji mě přivítal osmej spolubydla Pavel. Protože v pátým patře nebylo místo, tak ho dali přes noc sem. V 9:30 odjel na operaci a sestra, že ho přestěhujou do pátýho patra. Tak jsem přišel o dalšího spolubydlu. Devátej spolubydlič na sebe nenechal dlouho čekat - Roman přijel odpoledne se zlomeným kotníkem, prej ho tu budu mít do půlky dalšího tejdne.
Jo málem jsem přišel o večeři, když jsem přišel pozdě z procházky, ale stihnul, jsem zavolat na Alici, ať mi ten talíř ještě nebere - vyplatilo se, bylo to dobrý :-).

Dobrou noc :-).

No ještě info ke včerejšku - včera byl v nemocnici leteckej den a ještě dnes si ze mě sestry dělali srandičky. Prostě jsem včera chtěl odnýst sestrám teploměr, tak jsem si ho dal do pusy, vzal berle a šel jsem. Čerstvě umytá podlaha, hm... Musím opatrně, berle dávat kolmo, abych se nesmekl jako v koupelně. Pár kroků jsem udělal, ale po chvíli se mi smekla levá berle. Smekla se dost, takže jsem musel hapat. Pád byl ladný, pomalý, protože jsem ho očekával; snažil jsem se spadnout na ruce a nedotknout se levý nohy. Podařilo se - noha nepřišla k úhoně, odřel jsem si jen ruce, zuby jsem nescvaknul, takže i teploměr zůstal celej. Sestra, která tu ránu slyšela, dostala šok, ale rychle ji to přešlo; doktor se ubezpečil, že jsem OK a já si šel zase lehnout. Teploměr si sestřička vzala osobně.

Jinak dneska asi normoška nebo co. Dobře jsem si pokecal se spolubydličem, kterej má Martinis bar v Pardubkách. Hned jsem s ním předběžně domluvil mobilní bar na připravované říjnové Disco Plavání :-).

Jo a skutečně - na desáté operaci jsem dneska nebyl, tak uvidíme - platika prej má úspěšnost 80 procent.

Dnes jsem na sedmoun přijel z víkendové promustky domů. <= Tak tohle nebylo schválně! Stalo se mi to už po třetí nebo po čtvrtý. Je to šílený - už mi přijde, že jsem doma v nemocnici :-(. Naposledy dneska doma - přišel mi dopis od pojišťovny, zdála se mi divná částka a nahlas jsem pronesl: "No až dnes přijedu domů, tak mrknu na internet a zkontroluju to." Myslel jsem samo v nemocnici. Jinak doma to bylo super už proto, že jsem prostě byl DOMA! Super být zase ve svým "bordýlku" :-). Místo pohodlné postele - nízká matračka, žádný úchyty na záchodě, žádný jídlo pod nos od sestřiček, ale tohle je prostě lepčejší. Teď jsem zase v nemocnici a čekám na úterní jubilejní desátou operaci. Doktor mi před chvilkou převázal nohu, rána byla podivuhodně zelená, ale řekl, že je to normální, zároveň vznesl podezření, že je zas problém s kloubem. No uvidíme zítra.

Dnes je můj šťastnej den. Proč? Protože je třicátej třetí a 33 je moje šťastné číslo. Jinak nejsem pověrčivej a venku celej den prší, tak uvidíme, co bude. Ale je pátek a zítra víkend! Taky vám je to úplně putna, teď když... jsou prázdniny? :-)

Dneska mnou nějak projela energie a zjistil jsem, že už nepotřebuju berle - prostě skáču po jedný noze, hlavně nesmím stoupnout na tu druhou nebo to bude toltálně v prdeli. Po pokoji se pohybuju bez berlí i na hajzlík si doskáču :-). Zjistil jsem to, když jsem si pustil písnučku It´s My Life a zachtělo se mi tancovat - však mnozí víte, jakej jsem pařan a jak to asi u mě na pokoji vypadalo - tancovačka u mě na pokoji, já jeden a moje jedna noha :-). Viva any music bar!

Noha mě po operaci bolela celej večer. Bral jsem si na to prášky a moc to nepomáhalo. Paradoxně mě to tak hodně bolelo na druhé straně nohy, tedy ne tam, kde jsem měl ránu (asi obvaz nebo nevím, ale bolest festová). Jo a to jsem vám ještě neříkal - včera jsem poprvé v životě zkusil čípek do prdelky :-). Při představě, že mi ho bude mladá sestřička zavádět, jsem ho odmítnul, ale později jsem se dozvěděl, že to zvládnu i sám, tak jsem to průbnul. Zeptal jsem se sestřičky na instrukce, ale ona se jen zarděla a prostě řekla něco ve smyslu, že "tam" :-). Čekal jsem, že mi podá lubrikační gel nebo tak něco. No nic. Zvládnul jsem to! :-) :-) :-). Ale pomohlo to až za dlouhý 2 hbodiny :-/.
Jsem tu měsíc a konečně doktoři uznali, že bych se mohl mezi kapačkama podívat na propustku domů. Dnes tedy jdu poprvé. Těším se jak babka na důchod.

Nazdárek. Dneska me po vizitě čekalo malé milé překvapení - přišla sestra, že se stěhuju. Je tu nový pacient a je třeba, aby byl blízko sesterna jako jsem byl doposud já. Hodili mě teď úplně mimo dění na konec chodby - je tam klid, nikdo z pacientů tam nechodí; nemám moc výhled na Železné hory, jako jsem měl na šestce, ale mám přímo před oknama stromy, které brání nepříjemnému wostrému letnímu slunci. Bylo to znát hned. Stále jsem na dvoulůžáku a to sám i se svou cenulkou "Reservé", pro případ, že by se ke mě chtěl nastěhjovat někdo kdo chrápe - už ji tu mám týden a zatím to stále funguje. WC a koupelna dokonce není propojena s vedlejším pokojem a je tu konečně klíč, takže pohodička. Takhle si nějak představuju hotel ;-) - no pravda, ty zvláštní postele to trošku rušej (i když jsou moc pohodlný). Doktor na převazu dnes zase podal jiné informace než, které jsem měl doposud (už nevím, co je realita si nebo co) - prej sádru nebudu mít 9 tejdnů, ale jen 4, abych ty vazy prej ještě někdy rozhejbal. Jo vazy prej utrpěly infekcí a jsou mírně nažraný, nedá se to přímo vrátit, ale prej to nebude mít vliv na mé budoucí chození, tak uvidíme; no a kdyby prej jo, tak dodatečná operace to jistí.
No je hodně hodin, dopiju Nutridrink (bych zítra vydržel hladovět spoustu hodin) a jdu spát. Zítra mě čeká devátá operace, tak mi držte palce nebo co se to vlastně drží.

Normálka, převaz už proběhnul. Dnes jsem se konečně s blogem dostal na aktuální den, tzn., že teď když tohle píšu, tak je skutečně sobota 29.7. Tož uvidíme, co mi ještě přinese den...

Tak už nic zvláštního novýho. :-)

Dneska na mě zapomněli s převazem, tak jsme se odpoledne připomněl. Kupodivu mi to převázali - dokonce na posteli - ani na vyšetřovnu jsem nemusel :-).

Hurá! Béďu pustili z nemocnice domů! Dozvěděl jsem se to až když jsem se vrátil ze své 8. operace, když po něm bylo uklízeno a na telefonu jsem měl cedulku s přáním brzkého uzdravení od něj.

Jinak operace proběhla tak nějak normálně, další bude za týden. Akorát si pamatuju, že mi pouštěli do kanily velkou injekci plnou něčeho, co vypadalo jako mlíko (to je furt nějaká slivovice, vodka nebo fernet, tak teď mlíko, no). Docela to bolelo, když mi to tam pouštěli, ale bylo to fuk, za chvilku jsem byl stejně tuhej.

Takovej normální převazovací den.
Dnes o půl sedmý se vrátil Béďa z víkendu. :-(

Až na Béďovo chrápání - normální den.
Zkončili mi pravidelné obdenní operace a začaly pravidelné každodenní převazy na vyšetřovně. Žádná anestezie, žádnej zákaz jídla a pití, žádný negativní pooperační stavy, ale ty převazy sami o sobě mi jsou dost nepříjemný a bolestivý, i když je to každým dnem lepší. I rána se prej lepší.

Takovej normální den.
Dovezli mi sem kluka, kterej se vyboural s manželkou na motorce (škodárna jim nedala přednost v jízdě). Ještě, že jeli přes vesnici jen 40 - zrušili motorku za 300 papírů, ale oba šli třetí den domů.

V mé rodině byl docela šrum ohledně mé zdravotnické dokumentace. Cílem bylo vytáhnout dokumentaci a dát ji ke konzultaci dalším doktorům v Hradci Králové a v Praze. Vlastně to začalo celé tím, že jsem si našel na netu alternativní léčbu mé nohy - larvy mouhy zvané masařky :-). Zní to jistě divně, ale myslím to vážně. Zkuste www.larvy.cz . Moje léčba by trvala 3 dny a dovoluju si tvrdit, že by byla účinější. Problém byl v tom, že tůto léžbu prováděj v Praze ve vojenské nemocnici a na Motole, v Ostravě a ještě na pár místech v ČR a v Pardubicích chudáci ani nevěděli, že je léčba od roku 2003 sválená Ministerstvem zdravotnictví ČR a že larvy jsou pro tento účel specielně pěstovány a jsou čisté. Každopádně doktorka v Praze se vyjádřila s tím, že tento typ léčby je pro mě nevhodný, protože mám infekci přímo v kloubu, což je průser. No ta slavná dokumentace... spousta hádek o mě beze mě a výsledek, že doktoři mi dokumentaci nedají k okopírování. Když jsem se dozvěděl, že lékaři nechtějí mou dokumentaci vydat, rozhodl jsem se o ni se ucházet přímo sám. Dokumentaci mi donesla sestra, ale musela bejt celou dobu u mě a nesměl jsem si ji ofotit. Tak jsem jí to po chvíli vrátil s tím, že je mi to takhle na 2 věci, protože já tomu nerozumím. Nechal jsem si zavolat svého doktora, ale ten se mi vydržel skoro 2 dny vyhýbat. No to mi fakt nevoní, zavolal jsem právníkovi, ať mi ji získá. Do dvanácti hodin toho dne jsem měl dokumentaci okopírovanou přímo u své postele a předával mi ji osobně právník pardubické nemocnice. Moje dokumentace je konečně na světle božím a může můj stav posuzovat taky někdo externí. To jestli na dokumentaci mám právo či nikoli je složitá otázka, protože ji naše zákony přímo neřeší. Je to na dýl, ale ve výsledku na ni právo mám; spekulanty odkazuju např. na časopis "Český pacient" - průvodce občanů po českém zdravotnictví, ročník 2005, číslo 0. Mimochodem tento časopis mi ochotně věnovali na transfúzním oddělení v Picích, kde dávám krev (o 4 patra níž, než jsem už skoro měsíc ubytovanej).

Mimochodem, chvílo po tom, co začal můj právník jednat, přišla doktorka (specialistka na zdravou výživu) s tím, že mi jde předepsat speciální stravu, protože každej druhej den nejím a nepiju. Docela paradox, že "už" mi to jde předepsat, když mě čeká poslední operace ze série a na další budu chodit už jen tak jednou za týden...

Takovej normální den.
Někdy kolem tohoto času (beztak to byl už pátek) mi sem přivezli kluka, kterje jezdí na koni. Skákal zrovna přes nějakou překážku v Kladrubech, ale kůň mu uhnul do boku, on přelítnul přes překážku a na zemi ho přimáčknul kůň, kterej skákal za ním. Ještě večer chtěl jít na reverz domů, ale doktoři ho ukecali a šel až druhej den, každopádně pohodička.

Takovej normální den

Takovej normální den.
Jelikož píšu zpětně, tak si nejsem jistej, kdy jsem měl kterýho spolubydliče, ale mám pocit, že někdy kolem tohoto času mám nového spolubydliče Pavla. Milana pustili a dnes už jezdí autem a chodí do práce. Milan je taky super chlápek. Před dvouma rokama na něj spadly 3 tuny železa, když nakládal svůj kamion. Tentokrát spadnul z postele a pochroumal si opět hrudní koš. Nevypadal na tom taky nejlíp, ale do 3 dnů ho pustili. Super se s ním kecalo.

Takovej "normální" den

Dneska na 17:00 jsem měl předběžně vymyšlenou "Vídeň párty" na mém soukromém baru doma. Ten čas je přesně rok od doby, kdy jsem slavnostně pěšky dorazil z Pardubic za ceduli Wien. Po tom jsem nasednul na vláček z5. Tenkrát jsem dělal úplně jiný věci za krásného slunného počasí. Vzpomínášte? Takže Víděň párty proběhla v nemocnici v celkovém počtu jedna osoba a bez alkoholu :-/.

No, noha mě bolí zase dost solidně. Překvapilo mě, že tu v neděli na chvíli otevřeli krám a doktor mi převázal nohu. Konstatoval, že to vypadá blbě a uvidíme, co s tím udělá čas, když teď mám ty antibiotika, prášky a injekce na ředění krve.

Ještě že se se nesešel svátek Cyrila a Metoděje, Den upálení mistra Jana Husa a sobota s nedělí. Naštěstí to bylo proloženo jedním pátkem. Ten den šlo deset lidí s podobným problémem, jakej jsem měl já, domů. Já jsem domů nešel. Doktor sundal dlahu a konstatoval pokročilé stádium nekrózy. "Domů nejdříve v pondělí". Pochopil jsem, že jsem ve státní nemocnici; otvíračku tu maj asi jako v malém krámku na vesnici.

Moje doporučení: Pokud chcete koupit opravdu čerstvé maso, nakupujte v Globusu Pardubice (mají tu otevřeno denně až na výjimky i v sobotu, v neděli a osvátcích od 8:00 do 21:00). Maso tu není ležákem 2 dny a je čerstvé.

Doktor se mi na vizitě vysmál s tím, že mě dnes pustěj a ptal se, kdo mi to říkal. Prej nejdřív v pátek. Definitivně jsem vzdal naději na to, že se vrátím ještě na kurz aspoň na chlastání a smířil jsem se s tím, že mě pustěj až v pátek.

Pořídil jsem si kartu pacienta za zálohu 200,- Kč a předplatil něco penízků za sledování televize (24,- Kč / den). Doma telku nemám, tak aspoň tady občas mrknu.

Přes den jsem si stěžoval na netypickou bolest v noze, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost.