No blog title at all

Když je ráno teplo, tak navlíknu kraťasy a jdu si zaběhat. Dneska jsem dal mimochodem se třema malýma zastávkama přes dva kiláky

No a cestou jsem našel nějakej hřbitov. Docela se mi tam i líbilo. Nebylo to takový to ponurý ošklivý, co je u nás, ale hýřilo to tam barvama a přestože to bylo hodně namačkaný na sobě, působilo to tam dost otevřeně. No, udělal jsem z toho první album z dneška.

Mimochodem, jestli jsem to správně pochopil, tak Taiwanci nesmí být smutní, když jim někdo umře, protože by jeho duši, nebo co to tady maj, bránili odejít do světa mrtvých, což by byl problém. Ta idea se mi hrozně líbí. To není jak u nás, kde si hrajeme na to, že jsme to nečekali. Tady berou smrt jako součást života. Ne že by se z toho radovali, to samozřejmě ne, ale přistupujou k tomu daleko střízlivějš a myslím, že to je velmi dobře.

No a potom byla troška práce a po práci bývá legrace, když se zadaří. Nabrali jsme s Joce oběd, potkali se se zbytkem grupy a vydali se směrem downtown. Což znamená Hualien city. Tam jsme nakoukli do nějakýho Japonskýho chrámu - což je mimochodem obsahem druhého alba z dneška.

Měli tam hodně pěkný kamenný sochy. Nejdřív jsem myslel, že jsou ze dřeva - byly takový do detailů a hlavně hodně hladký. Ale vůbec, ono to kámen.

Taky jsem otestoval pořádně makro na foťáku, našel jsem tam pářící se hmyz ... potom někdy ukážu.

No a večer jsme se stavili na moje oblíbené sushi, na kterém jsem si zase královsky pochutnal. Myslím, že si zaslouží vlastní fotku.



Popíšu to, pěkně popořadě od sushi doprava, pak nahoru a pak doleva. Dva tuňáci, dva bílí tuňáci, jeden luxusní losos a jedna kreveta. K tomu samozřejmě zázvor. Dvakrát bambusové hůlky. Mimochodem, až se vrátim, budu v tom máster a podám si s nima klidně pečený kuře s bramborovou kaší! Potom nějaký vařený maso ale byla tam nějaká hromada kostí, takže jsem tomu moc nedal. Tak a teď horní řada zprava. Představte si bílou ředkvičku na sladko. Odporný. Potom nějakej salát, to žlutý není hořčice, ale něco ze sojy a vajíček. Troška toho byla dobrá, ale když už toho bylo moc, tak to bylo moc nic. Tak. Pak tajemný hrníček, k jehož víčku mi stačilo přičichnout, abych věděl, že to nechci. Nevim co to je, ale na zbytku jsem si jinak pochutnal, takže mně to ani nezajímalo. No a vlevo nahoře je nějaká celkem dobrá polívka. Až na to, že oni jsou u uplně ujetí na tofu. Takže v tom byly kostičky tofu. Tofu od slova jeTOFUj.

Celková cena: NT$ 190. To je kolem stovky kč. Za to se v čechách sežene možná tak řízek s hranolkama, no né?

Mimochodem, tofu je kapitola sama o sobě, nebo aspoň odstavec sám o sobě. Maj tady věc, která smrdí na desítky metrů daleko, řikaj tomu stinky tofu. Mám názor, že tofu samo o sobě je bez chuti, je to hmota, která možná obsahuje nějakou dávku energie, ale chuť se k tomu musí dodat. No. Nevim jak je to s chutí stinky tofu, ale rozhodně jsem si jistej, že ten nechutnej smrad ničim nejde přebít. Fuj.

Na druhou stranu hned vedle stinky tofu stánku jsem si dneska dal čerstvej džus. Jahody a pomeranč. Jahody byly na velký kousky. LU XU SS.

No nic, plácám tu nesmysly milý deníčku, pokud to někdo dočetl až sem, tak mně zajíma odpověď na: proboha, proč?