:-P

Po dvanácti hodinové cestě jsme konečně dorazily na hotel,jelikož jsme z čr v naší výpravě jeli 2 autobusy tak jsme jste asi 2 hodiny čekaly na druhý autobus žeměli nějaké komplikace s najitím hotelu.Hotel byl uplě luxusní. . Potom sjem vyrazili na první závod Adriatic meetingu do města Alonte, kde se konal i závod PWT.Závod se běžel část ve městě a část ve vinicích, no nemohla jsem najít zběrku ale jinak sem běžela bez chyby teda až na tu zběrku, kde jsem nechala minutu. Tatkovi jsem dala 2 minuty a to měli uplně stejnou trať. .Potom jsme se jeli podívat na město Vicenza, kde jsem potkala Nikolu Manfredi a hned jsem se snim musela vyfotit. a když sem mu říkala že mam jeho song v mobilu tak mi po celou dobu dvou závodů řikal hallo. . Další den se konal závod v městě Lonigo a bylo to i finále závodu PWT.Mapa byla skoro stejná jako v prvním závodu ale tady bala taková zvláštnost, zámek, u kterého byli cesty a ty cesty a schody měli 2 patra, tak se tam docela dobře bloudilo.. Závod PWT vyhrála Lena Eliason a u mužů Mattias Muller. Musím však říci,že do A finále postoupila u elity i eva horčičková a filip hadač.
Potom jsme měli v plánu navštívit vinárnu Cris. Paní nám am dávali vyzkoušet nejrůznější druhy vína, a kdo chtěl tak si je potom mohl zakoupit za pouhých 2 euro za jedno víno, což je celkem dobrý.
Následovně jsme potom jeli do města Verona navšívit ten slavnej balkón kde Julie čekala na Rómea, (stejně to většina lidí nenašlo ).Jinak vztup nahoru stál 6 euro takze vástup nahoru se nekonal:( . Další den už čekal ten závod venezia, zaparkovali jsme na parkovišti a už tam na nás čekala nějaká loď, která nás odvezla kousek od shromaždiště.Závodů se zúčastnilo něco přes 3600 lidí, což si někteří z nás ani nedokáží představit. V závodě jsem neudělala skoro žádnou chybu akorád jsem volila špatné postupy. viz. kontrola č3: .
Vyhráli jsme už po čtrnácté pohár jako klub ..
Užili jsme si poslední chvíle chození v tryčku Měli jsme asi 3 hodiny na to vrátit se na parkoviště, tak jsme si užili poslední hvíle se prodíráním davů a rozhodli jsme se jít možností pěšky. Řekla bych že to mohlo být tak 10 km nebo i víc ale vůbec jsme nestíhali, takže jsme šli hrozně rychle a chvilemi jsme i běželi. Byli jsme unaveni vic jak po tom závodě .Pak nás čekala ještě výborná pizza, kterou vařil kuchař přímo před našimi očmi. Po cestě zpátky jsme ještě oslavili naše vítězství, a hurá domů.