Štěpkův portugalský zápisník

Dva měsíce intenzivní výuky mám za sebou. Otázka není co jsem se naučil, ale co jsem se mohl naučit? Do školy chodíme dvakrát týdne, ve středu máme hodinu a v pátek dvě. Pokud Marisa na výuku vůbec přijde, je to s patnácti až dvacetiminutovým zpožděním. Někdy nepřijde vůbec nějaká náhrada... když se párkrát neomluví, tak už člověka nepřekvapí nic. V další hodině si každý do prezenční listiny zapíše zpětně účast a všechno je formálně v pořádku. Pro koho... pro vedení školy nebo pro nás?

Zvláštní je i výuka samotná. K dispozici hodně chaotický balík okopírovaných materiálů bych vzal jako tu lepší část třída je rozdělena na dvě skupiny. Holky z Rumunska, které se portugalsky učily (rozumí a jsou schopné projít doplňovačky, gramatiku apod.), a pak ten zbytek... zastoupení je pestré od Čechů, přes Litvu až po Turecko. Marisa si však jede svým tempem, které nevyhovuje nikomu. Rumunky se nudí a ten zbytek nechápe. Dnes jsem se zamyslel, jak by vypadala výuka programování kdyby látka začínala u vícevrstvé architektury (EJB)? Asi docela masakr

Naštěstí má Marisa alespoň tolik pochopení, že nám dá týden dopředu "very similar" test ptám se sám sebe kde se stala chyba, že jsem ztratil motivaci?

Poslední dva dny se cítím na umření bolí mě v krku, mám ucpaný nos a ještě jsem se při nedělních toulkách kolem Braganci spálil. Prostě jsem na odpis. Ležím ve spacáku, narvanej Paralenem, a chlastám horkej čaj. Přitom venku svítí sluníčko a ještě cítím jak mám spálenou hlavu a krk.
Pavel si stěžuje, že chrápu… nojo, to je možný. Člověk kašle a nemůže usnout, poslouchá v tichu noci zvuky na pozadí… venku šukali psi a sousedi měli nějakou party. Když se mi konečně podaří usnout, tak naladím zvuk startující sekačky… což je s ucpaným nosem celkem normální. Ale abyste si nemysleli, Pavel chrápe taky a pořádně

Je ale fakt, že moje problémy jsou výsledkem mojí vlastní blbosti (Martina to označila za nezodpovědnost). Producírovat se po kvartýru v bermudách a žabičkách může jen naprostej exot nevzal jsem si ani krém na opalování, při cestě do Portugalska základní věc. Ale stejně si myslím, že i kdybych ho měl (a třeba i v batohu), tak se stejně nenamažu… bude se mi totiž zdát, že to sluníčko přece tolik nepálí

Moje mamka říká, že chytrý člověk se poučí z chyb druhých… já mohu doufat, že se poučím z těch vlastních v pátek vyrážíme na několikadenní party Erasmus studentů z celého Portugalska, tak se snad dám do té doby dohromady.

Minulý týden měla místní "zemědělka" nějaké oslavy, třídenní akce od večera do rána v duchu alkoholu a hudby. Bohužel jsme první den vynechali a vypravili se až na druhý. Bylo to strašné… prostředí zemědělské usedlosti, která je součástí školy, mi nevadilo. Sice člověk občas ucítil nespecifikovaný zápach (hnůj, zvířata… možná něco mezi), ale dejme tomu. Abych tancoval na portugalské coververze diska (bum, bum – šišlání – bum, bum – šislání stále dokola), to už je trochu moc asi jsem byl zřejmě až příliš při smyslech. Místní se docela bavili, což nejde říci o Erasmus studentech. Holky byly dost zklamané, protože si chtěly zpestřit večer, mě s Pavlem to bylo jedno, protože jsme od toho raději nic nečekali.

Po deseti minutách jsme se proto vytratili a nasměrovali kroky do Barnabé, abychom neseděli celý večer zase doma. Holky tam dorazily několik minut za námi. Po skončení "oslav" jsme se dozvěděli, že první a třetí den byl nejlepší… druhý naprostý propadák. Takže jsme zase měli neomylnou ruku

Poznámka:
Příští víkend se chystá společná akce všech Erasmus studentů z celého Portugalska. Bude trvat tři dny a tři noci přesuneme se o několik set kilometrů blíže směrem k Algarve (až pod Lisabon) a každý z večerů bude tématicky zaměřen. Jednou párty na hradě, podruhé na pláži a vše vyvrcholí závěrečným rejděním nechme se překvapit. Určitě napíšu vlastní spot.

Včera se za námi zastavil André s naplněnou nákupní taškou a úsměvem na tváři přichystal si pro nás rybí specialitu, kterou považuje za základ portugalské kuchyně. Na pořadu dne byla treska s batatas fritas. Přišel sice s dvacetiminutovým zpožděním, ale u Portugalců to člověka už ani nepřekvapí. Pojďme na vaření

Zmražená treska se nechá chvíli povařit ve vroucí vodě a potom následuje její příprava. Ryba se vykostí, očistí od kůže a "rozdrobí" na malé kousky. Ty se přidají do hrnce, v kterém mezitím na olivovém oleji restujeme malé kousky cibulky s česnekem. Kombinace oleje, vařené cibulky a kousky ryby přidávají pokrmu na výrazném, ale příjemném, aroma. Během několikaminutového vaření doléváme rozmíchanou směs vajíček se salsou a na závěr přidáváme batatas fritas (na velmi tenké proužky nakrájené a osmažené brambory) a černé nevypeckované olivy.

Především mě oslovila kombinace jednotlivých ingrediencí. Chuťově sice zajímavá zkušenost, ale do nezapomenutelného zážitku několik pomyslných stupínků chybí. Příště bych zvolil zelené olivy (nemají tak výraznou chuť) a určitě vypeckované, protože se nemusíte zabývat vyndáváním pecek a můžete si naplno vychutnat požitek z jídla. Čerstvé papriky nebo rajčata by dodaly pokrmu svěžest a trochu utlumily chuť cibule s česnekem. Samozřejmě dobrá chuť je subjektivní obrázky najdete ve fotoalbu Gastronomie.

Když jsem odjížděl do Portugalska, věděl jsem, že místní lidé milují fotbal, kávu a rádi se baví. Po třech týdnech mám pocit, že nedělají nic jiného při procházce městem sice narazíte v parku na partu zahradníků, ale místo obdělávání zeleně se vesele baví. Na všechno je tu spoustu času. Prodavačka v krámě si pohodovým krokem odejde od kasy a místním to ani nepřijde divné. Stejně tak nápisy na dveřích "přijdu hned", které tam mohou viset klidně dvě hodiny nebo déle.

Dobrým příkladem může být i škola. Učitelé tu nejsou o konzultačních hodinách a není ani jisté, jestli vůbec dorazí na hodinu jednou nám na dotaz ředitel školy odpověděl, že vyučující má učit za dvě hodiny a možná dorazí – máme prý počkat a uvidíme.

V Portugalsku je na všechno spoustu času. Pokud něco neodevzdáte včas, nic se nestane, prostě to odevzdáte příště. Lidé nikam nepospíchají. Autobusy tu jezdí s deseti až dvacetiminutovým zpožděním a nikoho to nepřekvapuje. Někdy mohou jet i dříve, na což jsme doplatili my při návštěvě národního parku. Čas je tu zřejmě komodita, které mají všichni dostatek

Na kávu Portugalci chodí zásadně do kavárny… udělají si v práci nebo ve škole podle potřeby přestávku a ke kávě si zapálí. Kouří se všude, na školních chodbách, v restauracích nebo na zastávkách (ne jako v ČR). Takové je Portugalsko.

Zábava začíná až po desáté hodině. Mladí se chodí bavit do kaváren a hospůdek celý týden, do postele se dostávají v ranních hodinách. Vstávají kolem poledne, protože škola začíná až ve dvě hodiny – výjimečně dříve, ale spíš je to ojedinělé (popisuji situaci na vysokých školách v Bragance).

Tak vidím Portugalsko po třech týdnech. Je to možná trochu stereotyp, ale místní lidé to berou jako svůj způsob života. Člověk si zvyká velmi rychle. Kdybych nechodil třikrát týdně ráno do posilovny, tak nevím nevím jsem zvědav, jak se rychle vrátím do "normálních" kolejí po návratu do Čech.