Štěpkův portugalský zápisník

Poslední dva dny se cítím na umření bolí mě v krku, mám ucpaný nos a ještě jsem se při nedělních toulkách kolem Braganci spálil. Prostě jsem na odpis. Ležím ve spacáku, narvanej Paralenem, a chlastám horkej čaj. Přitom venku svítí sluníčko a ještě cítím jak mám spálenou hlavu a krk.
Pavel si stěžuje, že chrápu… nojo, to je možný. Člověk kašle a nemůže usnout, poslouchá v tichu noci zvuky na pozadí… venku šukali psi a sousedi měli nějakou party. Když se mi konečně podaří usnout, tak naladím zvuk startující sekačky… což je s ucpaným nosem celkem normální. Ale abyste si nemysleli, Pavel chrápe taky a pořádně

Je ale fakt, že moje problémy jsou výsledkem mojí vlastní blbosti (Martina to označila za nezodpovědnost). Producírovat se po kvartýru v bermudách a žabičkách může jen naprostej exot nevzal jsem si ani krém na opalování, při cestě do Portugalska základní věc. Ale stejně si myslím, že i kdybych ho měl (a třeba i v batohu), tak se stejně nenamažu… bude se mi totiž zdát, že to sluníčko přece tolik nepálí

Moje mamka říká, že chytrý člověk se poučí z chyb druhých… já mohu doufat, že se poučím z těch vlastních v pátek vyrážíme na několikadenní party Erasmus studentů z celého Portugalska, tak se snad dám do té doby dohromady.