Štěpkův portugalský zápisník

Dva měsíce intenzivní výuky mám za sebou. Otázka není co jsem se naučil, ale co jsem se mohl naučit? Do školy chodíme dvakrát týdne, ve středu máme hodinu a v pátek dvě. Pokud Marisa na výuku vůbec přijde, je to s patnácti až dvacetiminutovým zpožděním. Někdy nepřijde vůbec nějaká náhrada... když se párkrát neomluví, tak už člověka nepřekvapí nic. V další hodině si každý do prezenční listiny zapíše zpětně účast a všechno je formálně v pořádku. Pro koho... pro vedení školy nebo pro nás?

Zvláštní je i výuka samotná. K dispozici hodně chaotický balík okopírovaných materiálů bych vzal jako tu lepší část třída je rozdělena na dvě skupiny. Holky z Rumunska, které se portugalsky učily (rozumí a jsou schopné projít doplňovačky, gramatiku apod.), a pak ten zbytek... zastoupení je pestré od Čechů, přes Litvu až po Turecko. Marisa si však jede svým tempem, které nevyhovuje nikomu. Rumunky se nudí a ten zbytek nechápe. Dnes jsem se zamyslel, jak by vypadala výuka programování kdyby látka začínala u vícevrstvé architektury (EJB)? Asi docela masakr

Naštěstí má Marisa alespoň tolik pochopení, že nám dá týden dopředu "very similar" test ptám se sám sebe kde se stala chyba, že jsem ztratil motivaci?