Včerejší kvalifikace longu se nesla ve znamení pohody. České barvy postoupily bez ztráty kytičky, počasí přálo, seveřanky v bikinách se promenádovaly po shromaždišti… učiněný ráj! Norsko je jako dobrá pizza, nikdy ho nemáte dost! Bylo úžasné sledovat ty naše trikolóry, které dobíhají v naprostém klidu do cíle a rozdávají úsměvy. Většina našich reprezentantů neměla s postupem problémy, ba naopak – závod si naprosto užívali a postoupili naprosto s přehledem. Opět si dovolím obohatit hradecký lingvistický slovník o další speciální slovíčko. Tohle na mě vybalila Vendulka Klechová po doběhu kvalifikace longu.

„Žádnou chybu jsem neudělala, všechno jsem si čekovala, šla jsem opatrně… Dobrý! Jenom tam byla nějaká ta volba postupu, ale bylo to hezký. Chtělo to čekovat, pořád se soutředit a vyšlo to. Já jsem spokojená! Jinak to bylo jiný než včera, víc běhatelnější. Ale byly tam takové STRKY. Vždycky vylézt nějaký sráz a pak běhat po bažinách…“



Naštěstí to naše severská plavovláska doSTRKala do cíle v dosti svižném čase! Po návratu z kvalifikace bylo už pozdě na nějaký ptákoviny. Takže jsme si Majklem koupili k večeři pizzu a zapíchli to u válečného seriálu Pacific. Včera jsem to moc nechtěl lámat přes koleno, užíval jsem si pohodovej den. Dnešní den byl poměrně rušnější. Měl jsem původně v plánu se zúčastnit doprovodného VIP / media závodu, ve kterém se vzájemně mydlí novináři, koučové apod. Bohužel jsem tak nějak prokaučoval čas podání přihlášek a musel jsem závody oželet. Ráno jsem sfouknul nějakou tu novinářskou prácičku a musel jsem ještě něco docvaknou do jedné projekční kanceláře, kde brigádničim.





Docela zajímavej projekt, co říkáte?

Odpoledne jsem se vydal na WOC Tour, kde jsem se setkal s tou naší partičkou hradečáků a jen tak se nezávazně poflakovali po městě… Po návratu dom jsme shlédli další díl Pacifiku bla bla bla bla bla… a na večír k nám přišla partička kamarádů ze Slovinska a Rakouska. Kromě oblíbeného rozebírání holek a klasického mužského tlachání, jsme poměrně detailně rozebrali lahev slovinské pálenky a čtvrtinu slivovice. Zapíchli jsme to tak kolem druhý, kdy jsem byl lehce posilněn několika shoty a u počítání oveček jsem došel k magickému číslu tři. Někdy je těch mých 60 kilo lehce limitujících…