"Ondro, my na toho Kapra prostě musíme!!!" Celej minulej tejden mi chodily od Janduly zprávičky tohoto typu... No ještě aby ne. Pro nás to byly pravděpodobně poslední závody a Jana měla jeden dost vážný důvod, (ten důvod má jméno:)) se závodů zúčastnit. Elis Brožová si v Kašperkách poranila koleno, Monča Prácházková dostala zákaz na Kapříka jet a zbytek oddílu neprojevoval o tyto závody zájem. Proto naše Kapříkovská sestava čítala celé dva členy. Jájinu Beranovou a mojí maličokst... V pátek ve 12:00 jsme na autobusáku ve Varech nastoupili do korábu Student Agency a vesele se vezli směr Praha. Díky prima servisu jsme si cestu krátili čtením o dobrých duších českého OB. Také promítaný film Kolja nám posloužil jako názorný příklad toho, co nás v ten den čeká a nemine...

staničářka: Na trase B se ztratil pětiletý chlapec, neumí česky a slyší na jméno Kolja. (Louka si veme mikrofon.) Louka: Kolja ty něboj sa, hlavně nikam něuběgaj, my si tě najdem… Zdravstvuj! Konec hlášení v ruském jazyce.

Cestu jsme naštěstí přežili bez úhony, na Florenci se setkali s Kalim a metrem se dostali na Smíchovské nádraží. Tam začínala nezapomenutelná cesta vláčkem. Cesta byla neopakovatelná. Už nějaký ten pátek jezdím vlakem do školy, ale tolik srandy jako tady, jsem si nikdy v životě ve vlaku neužil... Po příjezdu do Vodňan jsme se navečeřeli a po noční procházce centrem jsem to zapíchli v teploučké posteli.
V sobotu ráno jsme si sbalili svých pár švestek a zamířili na tržiště. No jistě - tradiční blešák. Naprosto LUXUSNÍ modely v cenách za 13,- a 30,- Kč. Za málo peněz hodně muziky! Tyto velice ostrý modýlky jsme následně použili jako drez nebo jako šactvo na kapří zábavu. Po tomto "vybílení peněženky" jsme už pelášili na shromážďo závodu - autokempu Pražák. Sobotní klasika nám nabídla tyto parametry: 6,8 km; 220 m a 16 kontrol. Samotný les byl dobře průběžný, poměrně kopcovatý s občasnými přeběhy přes louky. Trať by se dala jít tak 6 min/km. Šel jsem to 46 min, ale určitě se to dalo jít lehce nad 40 min. V kopcích jsem se dost flákal a většinu vycházel. Nejvíc mě zamrzela chyba na předsběrku. Měl jsem se víc koukat do mapy a né po modelkách, které běhaly okolo. Pája Procházka mi nandal docela kotýlek - šel to 42 min. Naštěstí mi na závodech nejde o výsledky, ale jenom o pivo. V tomto ohledu si pořadatelé vedli na výbornou. S každým závodníkem celou trať běžel číšník a ten měl u sebe kupu lahváčů. Jakmile Vás to už nebavilo, tak jste se jenom posadili, luskli prsty... Co se týče mapy, nebyla zas tak špatná. Oproti Kašperkám super. Sice tam občas neseděl nějaký ten hustníček nebo vyrostla nová oplocenka, ale na to si nemůžu stěžovat. Po návratu z lesa, obědu a relaxu v tělocvičně jsme vyrazili na tradiční Kapří zábavu. Teda řeknu Vám, že jsem si snad nikdy líp nezatrsal... Kali samozřejmě všechno dokumentoval a vyfotil mě při zpěvácké kreaci. Bohužel všechno krásný musí jednou skončit a to byl přesně tento případ. Ve dvanáct se skončilo a šlo se dóm.
Nedělní krátká trať se běžela na totožném místě jako sobotní klasika. Parametry trati: 4,5km; 110 m a 14 kontrol. Já jsem to šel 30 minutek, ale určitě to šlo dát tak za 25 - 27 min. Občas jsem lehce zaváhal a běžecky jsem to taky nějak nehrotil. O to mě víc překvapilo, že jsem porazil Páju o 8 vteřin. Oba s Jájinou jsme skončili druzí. Počkali jsme na vyhlášení, zatleskali nejlepším, zasmáli se kapřím akrobatickým vylomeninám a nakonec přišlo na řadu smutné loučení. Cesta nazpátek byla taky výživná. Bořas nás hodil do Prahy, svezli jsme se metrem na Florenc a tam nás potkala smutná příhodička. Všechny žlutý busy byly totál zamluvený a my jsme museli zvolit konkurenční Letušku. Bohužel nám ten fešák u okýnka neřekl, že jedeme klasickym busem a né tim zlatym korábem. Nebudu to nějak rozpitvávat - autobus nám ujel. Jako na potvoru jsme byli na mizině. Díky zaplacení startovného za dvě nezúčastněné dorostenky jsme neměli téměř ani vindru. Jandula byla na pokraji šílenství... V klíídu, moje sestřička to přeci jistí - studuje totiž v Praze. Jako mávnutím kouzelným proutkem se situace vyjasnila. Ségra rozbila prasátko a za dvě hoďky jsme seděli ve správném kočáru. Okolo půl desátý jsem si hovil doma ve vaně a byl vážně spokojenej. Závody vyšly téměř na výbornou! Kdo na Kaprovi nebyl, nepochopí. Podle mě to byly jedny z nejlepších závodů a vážně jsem si je moc užil. Kéž by Kapříků bylo víc! PS: Že má Baník nejhezčí dorostenky? Taky že jo! Ale slečny z Pragovky jsou silnou konkurencí... Viď Pájo?

Mapy: sobota, neděle

Fotky: Berounské rajče

A co nás čeká příští víkend?? No přeci úklid lesa a případné mapování... Ale dost možná nebyl Kapřík poslední závod. Za čtrnáct dní asi podniknu výlet do Kokořínska.