Tomajda - 2009-05-11

2009-05-11_Monday

Tuesday, 12. May 2009, 10:38:09

Ranní Dragon Boat trénink, odpolední fruit market, večerní ovocné obžerství a půlnoční pohotovost.

Jak už tomu bývá, jdu do všeho hlava-nehlava, ta tak se taky stalo, že jsem zapsaný jako reprezentant za Wenzao na závody dračích lodí. První trénink měla naše loď (24 lidí) minulý pátek, ale měl jsem tu návštěvu, a tak jsem trénink (na univerzitě) vynechal a místo toho jel na jih. V pondělí měl pak být ostrý trénink na Love River.

Začalo to tak, že jsem nedostal koordináty místa konání akce, takže jsem na skůtru objížděl břehy Love River tak dlouho, dokud jsem nenarazil na zaparkované dragounbouty. Nicnéně jsem přijížděl asi o patnáct minut pozdě (pro nečechy = dýl). Na břehu už pobíhaly polovojenský šiky studentů. Za mocného řevu pobíhali po břehu sem a tam. Chudáci, sou ze školy připravený na vojnu jak já z učňáku na práci v továrně

Říkám si, na seznamu lidí jsem byl já jediné evropské jméno, jinak samé čínské karakaty (oblíbená učitelka čínštiny neuměla vyslovit anglicky slovo character, takže jsme všichni Češi zůstali i karakata

). Poznal jsem jednoho Taiwance z posilky, a tak se ptám, kde je tým Wenzao, ke kterýmu tomu běhajícímu týmu nabušenců se mám jako přidat. Ukázal na jeden přístřešek a mě bylo hned jasný, že je zle.

Mimo nás výměnné studenty, studuje ještě na Wenzau čínštinu spoustu dalších westíků, bělochů. Co jsem tak vypozoroval, jsou to převážně takový ty sockoidní typy. Ne všichni, ale většina. Kolem opět proběhla skupinka hranatců a já se zahleděl tam, kde byl můj tým. Socky a vyhrýzci se různě buď váleli po zemi a nebo postávali kolem. Haha, řekl jsem si a vmísil se do skupinky.

Další věc, trenér. Nebo jak nazvat zřejmě přiděleného, postaršího učitele tělocviku z Wenzaa. Nemluví anglicky a z pohledu který naší skupině věnoval jsem vyčetl vzkaz: "Klidně se snažte, ale stejně nemáte šanci!" Podle toho vypadala i rozcvička před nástupem do lodi. V poslední fázi jsme si měli sednout na zem, tak jak budeme sedět na lodi. Najednou zmatek, nikdo nic nevěděl, každej nějak pobíhal. Tak sem zastavil jednoho chlapíka a ptám se ho, co jako dělali v pátek, když ani neví jak mají kde sedět. Odpověděl mi že se učili sedět na lodi (WTF?) a pádlovat. Ještě že sem tam v ten pátek nebyl, ztráta času, přesně jak jsem předpokládal. Abych to zakončil, když sme se za pět minut poskládali na zem do dvou řad, tak aby bylo každýmu jasný kde má sedět, měli jsme trénovat pobyb. Správně má pádlovat dvacet lidí jako jedno tělo, napomáhat tomu má i bubeník na přídi lodi. Ten postarší pán tělocvikář jen tak začal pískat a naprosto nikdo netušil, o co jako jde. Efektivní pádlování nevychází pouze z pohybu rukou, ale z pohybu celého trupu, takže cílem toho houpání se na zemi, měla být zkouška toho jak budou všichni (lol, stejně) pohybovat trupem ze předu do zadu. Na semtam zapískání se někdo hýbal opačně, někdo vůbec, někdo jen tak koukal nebo se s někým bavil, prostě tak jak to má být, grr

Pak ho to asi přestalo bavit, tak řekl, že to máme dělat jako skupinka, která to samé zkoušeka nedaleko od nás, a odešel. Da Fak!

Na lodi. LOL. Tam jsem teprve nechápal, co jako dělali v pátek hodinu a půl na Wenzau, protože většina vypadala (a myslím že nejen vypadala), jako by měla pádlo poprvé v životě v ruce. Oh My Google, zabědoval jsem a mlčky pozoroval, jak mě 4 lidi, předemnou sedící, neustále kropí a další zajímavosti. Po prvních dvou jízdách jsem identifikoval máchače pádla, bourače rytmu, neslyšící a simulanty pádlování

Holčina bubeník, až na prvním místě za veslařema, je typ dívčin, která se zeptá, jestli má teda jako bubnovat nebo ne. Když začne, hmm, jednou je to tempo že bych se z toho po$ral a hned na to nasadí jiný, ze kterýho bych se taky, ale na duhou stranu. Co mě ale dorazilo, byl španělsky hovořící občan nějaké, možná jihoamerické země, který se snažil vstoupit do role "Už sem to jednou jel, tak poslouchejte mě všichni mě hlavně poslouchejte co máte dělat ať víte co máte dělat" role. No patlali sme se sem a tam, ale bylo to zajímavý. Nejdřív sem myslel že se nebudu míchat, že jeen počkám, jak to nakonec zpytlíkujou, ale nakonec jsem se rozhodl, že to trochu upravím. Když už nevyhrajeme, tak si alespoň užijeme legraci. Pohovořím s holčinou bubenicí, určíme teamleadera, domluvíme společnou večeři a rozjedem teambuilding. Zas ve svym živlu

Po lodích sem musel do školy, místo oběda pak do posilky a pak z posilky na oběd a zas do školy. Odpoledne pak krásně uteklo zevlováním po jednom z tradičních marketů. Chci tam vzít jednou kameru a nahrát to. Je to fakt mazec. Maso na hákách ve 30 °C vedru a slepice v klecích čekající na porážku... Jen malá troška z tý "hustosti". Nakoupil sem ovoce, koupil si svý oblíbený hoa shen moa džhi a jel sem dom.

Myslím, že právě to ovoce, konkrétně asi Lichi, se mi postaralo o noční zábavu. Nevím jestli to bylo skutečně z toho, ale někdy kolem druhé ráno, mě začaly svědit ruce. Celé červené, říkám si, spálil sem se na Dragon Boat, debil. Pak mě začalo svědit čelo, řekl jsem si, že jsem pravděpodobně už unaven. Do sprchy a spát. Jenže, nejen že to sprchou nepřešlo, ale na nohách se mi udělaly pupínky jak od komárů. Vylezu ze sprchy a koukám co to mám na xichtu. Vypadal sem jak šarpej

Vypadalo to komicky, ale zas tak sem se nesmál. Mezitím se mi pupínky sliliy do jednolité, neskutečně svědící vrstvy. Nějaká alergie, nebo co já vim co to bylo. Asi sem si nějak překyselil žaludek, jinak si to nedokážu vysvětlit. Za patnáct minut se to furt nelepšilo, právě naopak. Tak jsem se rozhodl pro krajní krok (kdo mě zná tak ví, jak sem na tom s doktorama a kor nemocnicema). V mapě sem našel nejbližší nemocnici a celej napuchlej sem se vydal na cestu. Ještě před tím sem si pro jistotu dal tabletu antihistaminik, doufal sem že to přejde.

Nepřešlo. Je celkem zajímavě, projít si zdejším sektorem zdravotnictví. Jednou už jsem to viděl, ale teď se mi dostalo unikátní možnosti, zažít to na vlastní kůži. Na recepci člověku změří tlak, teplotu a udělají zákládní dotazování. Pak dostanete na ruku psí známku se jménem a posadí vás na chodbu, kde kolem ostatních lidí pobíhají doktoři a dělají svou práci. Nějaké ordinace nebo soukromí se tu moc neřeší. Aspoň tam co jsem byl já. Pravdou je, že tam spoustu lidí vypadalo hůř jak já, některejch mi bylo až líto. Funny part byl hned na tý recepci. Říkám jim, že nejsem OK, že mám alergickou reakci, pravděpodobně na jídlo a pravděpodobně kvůli Lichi. Viděl jsem ten prvotní šok co dostaly obě ty sestry. Uááá, běloch, neni mu dobře, uááá, chřipkááááá

(pro pozdější čtení, květen 2009 média rozmázla údajnou pandemii takzvané prasečí chřipky - A/H1N1). Uklidnily se až když sem jim řekl, že sem na Taiwanu od ledna. Stejně Byly ale dost zmatené. Našly má US víza a jako jestli sem prej amík bo co. Prostě komedie.

Po nějaké době čekání na chodbě/ordinaci přišel lékař a tak jsem mu zopakoval co mi je. Ukázal sem na sebe, xicht, nohy, břicho. Zatím co si pán v bílém zapisoval, chlápek co seděl vedle mě se zvednul a raději si stoupnul daleko odemě

Hehe. Pán pak povídá, že mi něco napíchaj a že to bude OK. Jak si tak čekám na jehlu, trochu se mi přitížilo (asi z těch ostatních) a tak sem způsobil nejspíš trochu rozruch, když jsem se chtěl napít trochu vody

Nakonec jsem i vodu dostal, přišla pani a začala chystat nářadíčko. Říkám jí, že sem dost dizzy, jestli to bude OK, když do mě narve ty dvě obrovský injekce co si tam chystala. Jen tak se podívala a povídá: "Po tomhle budeš dizzy ještě víc, jak se dostaneš dom?" Na to já (nebudu to psát v přímý řeči, to bych se u"oval) že domů pojedu, a ona zas jako busem jako? Já že ne, že jako na motorce. Ona zas jakože na kole? A já zas že ne, že jako fakt na motorce, na skůtru. Asi jí to bylo jedno, nebo nechápala, je to fuck. Dostal sem další antihistaminika a něco dalšího (asi stolitrový stříkačky), nevím přesně co to bylo, asi nějaký steroidy bo co

Že prej až mi bude líp, že mám dojít zaplatit a že mě pustěj.

Seděl sem tam asi 4 minuty a začalo se mi brutálně chtít spát. S vidinou desetiminutového řízení back home jsem se zvedl a že už je mi jakože dobře a že jdu. Byl sem jak na tripu. Pani mi chtěla ještě měřit tlak, tak sem tam stál, nechal si mačkat druhou ruku tlakoměrem, ale nějak to nešlo. Skoro sem u toho usínal a když mi to chtěla měřit po třetí, tělo mi dalo jasnej signál, tak sem se omluvil, že si odskočím, než mi to zas bude měřit. Na záchodě sem hodil solidní tyčku. Damn you LICHI! Otřel sem hubu a šel si nechat změřit ten zatracenej tlak. Už sem moc nevnímal co říkají. Na kase sem dal nějaký prachy, něco mi vrátili, dostal sem papíry a jel sem dom. Cesta v poho, v půl třetí ráno není na silnicích skoro žádný provoz. Naštěstí. Naštěstí sem taky vypadnul z nemocnice dřív, než se mi to stačilo pořádně rozjet.

Doma už sem stihl jen odepsat některým lidem na IM, že jsem OK. Místo vypnutí kompa, sem otevřel nápovědu, ale to už sem nevnímal vůbec. Ráno koukám, komp celej žhavej. Otevřu ho a čtu co sem psal

Dám pár vzorků, jak moc sem byl mimo: jdrm foms = jsem doma, nejfe mi tose koncegv = nejde mi to se koncentrovat, zízta pob = zítra to probereme, ěim home = I'm home, thak you loe r w (posláno ve třech zprávách) = thank you for everything. Takže asi tak...

Ráno sem byl jak praštěnej, ale celej den jen tak relaxuju, tak je mi líp

Zdravím dom a vzkazuju, že na sebe dávám pozor a že se mi dobře daří

Tak, a teď to víš i ty...