Tomajda - Taiwan, the beautiful...

Taiwan, the beautiful...

Tuesday, 27. January 2009, 15:01:47

jeden z prvních zápisů, protože sem trubka

jinak by toho bylo víc a dřív... tak enjoy...

Okay, čas na třídenní resumé. Svou vlastní blbostí jsem neuložil dvoustránkový zápis, který jsjem udělal ještě na letišti v hongkongu. Prostě se mi chtělo na záchod a tak jsem nějak pozapomněl to uložit a jednosduše jsem to zavřel. Trubka.

---

Část postu, co jsem psal ještě v Londýně:

23. 1. 2009 16:38

Začínám psát offline na telišti HTR? V Londýně. Nejdůležitější bylo najít zdroj vody a pak wifi, vodu jsem po třiceti minutávh našel, ale wifi leda zaplatit. Nasrat.
Přišel jsem na to, že když si sundám pásek u kalhot a vyndám všechno z kapes, tak nepípám na detektoru kovů. Sice mi pak padaj gatě, ale stojí to za to. Přelet PRG > HTR byl celkem fajn. Přistání v nýdnolu bylo ale hodně hustý, dokonce snad hustější než když to piloti alaska airlines posledně krosli skoro do moře. Doporučuju zkusit youtube a zadat pojem sidewind landing. lol

Než jsem se odhodlal k odbavení do hongkongu, chtělo to ještě nasát trochu britského vzduchu. Vyjdu z terminálu, paráda. Skvělej vzdoušek, asi 7°C. Říkám si, hehe, mrknu jak tady jezděj, že prej v levo, lol. Přecházím silnici, odvážná cesta asi deset metrů z letiště a když čtu na zemi nápis look right, málem mě sejmě autobus, z prava. Co tam u všech plantážníků ten nezbeda dělal? HEHE, kua, fakt sem si říkal, že nechápu jak je možný žě se v tom někdo neorientujedoprava v pravo nebo v levo, ale zvyk je zvyk, na přechodu kouknout v levo a GO. A prd

Co se týká tekutin, ehm, už jednou jsem o tom kdysi psal (NAJ9T? pikčr), OMG! Nechápu ty pytlíky, fakt ne. Člověk nesmí táhnout nic k pití, pouze přes odbavovací kontrolu, ale v lobby si člověk může koupit lahví kolik chce. Dvě libry za půl litru. Dokonce sem si musel sundat i boty na speciální botovej rentgen. No prostějuropyjan bu-šit.

---

V Hongkongu se mi povedlo jednak najít nezabezpečenou free wifi, ale také vodu (u záchodů gate 42). Zkrátím to, protože už přesně nevím co jsem psal. V HKg používají britské zásuvky, takže redukce s sebou. Proudové zásuvky co jsem našel já jsou vždy 2 v dolní části takových ocelových krabic, co jsou tam všude kolem. Nejdřív jsem myslell ře se jedná o transformátory, ale spíš šlo o klimatizace.
Sedím právě v THSR (high speed rail) a teď co se to rozjelo tak to dost frčí

hehe. Ano, jsem na cestě do Kaohsiungu.

Co se Taipeie týká, je to mazec, ale obávám se, že nedokážu objektivně a nezaujatě situaci vyhodnotit. Můj pobyt na taiwanu je výsledkem dvouletého snažení, takže i kdyby mě hned na letišti o všechno obrali, stejně by se mi tady líbilo. Po příletu jsem byl na letišti vyzvednut jednou kamarádkou z erasmu, která shodou okolností studovala tu samou fakultu jako já, ale současně i pracuje na Taiwanu, takže přílet proběhl naprosto pohodlně. Ještě s kufrem jsme zašli na véču, výbornnou véču. Moc sem to teda nepobral, ale bylo to jako večeřet v knihovně. Všude tisíce komixů, knih a kdovíčeho ještě. Byl jsem zmaten. Za vstup se platilo 70 šušníků mez kompa a 80 s kompem. Ha, taky sem to nepobral. Do toho bylo všechno pití zdarma a jídlo stálo zhruba 50 korun.

Později mi došlo, že prostě propojili možnost číst s možností jíst. Nemyslím však, že by jakákoliv kombinace těchto dvou věcí byla kombinovatelná se záchodem, vzhledem k použití tureckého hajzliku, nebo baj se ta díra v zemi zove.

Durhý den ráné jsme se vydali k bábě na snídani (všude na ulici nekdo vaří, takže se dá najíst prakticky kdekoliv) a pak se šlo na tůru do kopců, podívat na temply a další zajímavosti. K jednomu vedlo asi 1200 schodů, možná i víc, vzhelem k tomu jak mě bolel zadeček

Co mě osobně zaujalo nejvíc, byla jídelna pro chudé nebo modlící se, hned pod templem. Výborně jsem se tam najedl, a pokecal s chlapíkem co mě učil jména těch jídel, fotku P5IKL8D8M. Večer se pak slavil nový rok, o půlnoci každý bouchal tisíce firecrackerů a nejlepší bylo vidět podpalovat rachejtle asi tříletý děcko

to mě fakt dostalo.

Druhý den pak bylo všude zavřeno, protože byl nový rok. Den kdy se všichni chodí pomodlit do templů.

Dopoledne jsem hledal free wifi ale marně a odpoledne jsem se přesunul k holčině, která byla asi před rokem u nás na Uni na výměnném pobytu. Konečně online. Vzala mě do nejstaršího TEMPLU (bude pikčr) ve staré části Taipeie. Bylo to hustý. Velice narváno ale minimum turistů, takže paráda. Třeba Praha mi tímto naprosto nevyhovuje. Bylo mi vysvětleno jak to v templu funguje a tak jsem se mohl modlit asi k sedmi bohům, včetně boha moře a boha dětí.

No a dnes ráno se přesouvám High Speed Rail na jih do kao. Na nádraží trochu panika, mrtě lidí, všechno v čínštině, ale víš jak, pohoda

Na nástupiště člověka turnikety nepustěj dřív jak 30 minut před odjezdem vlaku, což jsem nevěděl a tak jsem zoufale strkal ticket do mašiny a ona to nebrala, hehe. Všude co jsem tak viděl, naráží naprosstej chaos stáda na naprostou organizaci ze strany úředníků a různých zmocněnců. Formovat řadu před nástupem na jezdící schody na nástupiště jsem snad ještě neviděl. A to ještě před tím stádo rozdělili do dvou skupin, ta co neměla bágly a šla po schodech a ta co použila jezdící schody.

Prostě haluz. Další co mě dost pobavilo, uklízecí četa ve vlaku. Před nástupem do vlaku byby všechny dveře otevřené, ale uvnitř visela cedulka nevstupovat, uklízí se. Seděl jsem naproti vlaku a čekal, najednou z ničeho nic, u každejch dveří stál zády k vlaku uklízeč s tou cedulkou v ruce a každej čekal. Až když byli všichni venku, každej se postavil za sloup naproti dveřím vlaku a když tam zas všichni stáli, pak teprve všichni najednou odešli. Monstrózní.

Btw, když má člověk nějaké přání, navštíví svého boha, nebo boha, který je pro tu danou věc v úřadě, pomodlí se k němu, zapálí vonnou tyčku pro něj, hodí si takovejma dvěma (vypadá to jako napůl rozebraná fazole) a to hodí na zem. Pokud jedna spadne placatym dolu a druhá placatym nahoru, přání se splní. Než se tak ale stane, vytáhne si člověk z takovýho koše dlouhou tyč na který je symbol. Těch tyčí je tam mrtě, takže je to dost random. Pak jde k šuplíčkům a hledá ten symbol. Z toho šuplíčku se pak vyndá papírek na kterym je nějakej text, kterej si ten člověk nechává ještě v tom templu vysvětlit, něco jako horoskop asi. Tak asi tak to funguje v templech.