TAIWANU ZDAR!

Válíce si šunky na pohodlné posteli pro asi 6 lidí, poslouchajíce zpívající mnichy z nedalekého templu, píšíce zápis z první cesty necesty za město neměsto, relaxujíce, rozjímajíce.

Ani už nevím, kterým dnem jsem končil předchozí zápis. Čas mi tu ubíhá nepředstavitelně rychle, až mě to děsí. Každopádně, po výletu k lotosovému jezeru a drobném průzkumu města, btw, zmínil sem se že už bydlim? No jooo, bydlim V centru, od moře asi pět minut na skůtru a ještě ke všemu zadara. Čumíš, co? Já taky!



No, abych nepřeskakoval z témamatu na témamato. Zkrátka, dneska jsem se poprvé setkal s koordinátorkou výměnných pobytů, všechno sem si pěkně vyběhal, mám dokonce i permici do posilky a zašel si s nimi na oběd. Jsou to všechno milé paní, akorát poněkud vyplesklé z toho, že jsem si spoustu věcí zařídil sám. No co.

Když to všechno skončilo, nafotil sem tak trochuu Wenzao kempus a tak nějak se vydal na sever, netušíc kudy vlastně a kam. Chvilku na sever, chvilku na východ, nakonec z toho byl 80km dlouhej trip s hike mezipřistáním v džungli za městem. Poprvé jsem tu slyšel cvdrlikat ptáčky a bylo to úžasný. Ani mě nic nezežralo, za což nenažraným bestyjím tímto zápisem děkuji.

Až mě džungle nakonec zmohla, vrátil jsem se zpět ke skůtru, který jsem nechal zaparkovaný v údolí a vydal se na cestu dál za neznámem. První zajímavost co jsem viděl byla ohromná stavba, prakticky uprostřed ničeho. Nemyslím stavba jako stavení, ale rozestavěnej barák jak kráva asi kilák dlouhej. Myslel sem že z toho slítnu ze skůtru jak mě to vyndalo. Každopádně to bylo v oblasti I-Šin univerzity, zkusím najít v mapách, kde to je. Stavba byla dobře hlídaná, takže se tam nedalo nijak dostat.

(BTW, o místní přezaměstnanosti může myslím vyprávět kdejaký evropan, nicméně faktem je, že tu spoustu lidí dělá práci, o které jsem si vživotě nedovedl byť jen myslet, že by to někdo mohl dělat, být za to placený nebo ještě víc, být tou prací důležitý)

Doufal jsem tedy, že se mi alespoň podaří proniknout do univerzitního kampusu výše zmiňované univerzity, udělat pár fotek, prostě generální průzkum. Nicméně asi pět přezaměstnaných hlídačů prázdné silnice mě zarazilo a čínsky mě poslali do (_._) Takže sem si ani nezafotil, ani nevím, čím je ta univerzita speciální. Ale já jim ukážu No neva. Každopádně jsem hlídače nechal stát daleko v prachu za sebou, projel jsem dvě křižovatky se, a teď pozor, spuštěnýmy semafory, kde uprostřed každé stál maňásek s píšťalkou a i přes běžící semafory řídili neexistující dopravu. Chudáci, asi trénujou na nějakou dobu kdy tam budou jezdit auta. Ale já jim to přeju, ašpoň sou venku na vzduchu a to mávání prackama maj vlastně jako pohyb...

V dálce na kopcích jsem zahlédl něco, co před tím chlápek balil do novin kousek od cesty, nějaký kytky nebo co, říkal jsem si... I vydal se milý Tomík skůtrem do kopců, kde už ani cesty nevedly. Vpadá to, že to zas není až tak úplně špatný nápad mím transformers skůtr. Na silnici ďábel, v polích solidní kroska, hehe, za pár let troska (rýmuje se to, nemohl jsem si pomoci). Na co jsem narazil mi vyrazilo doslova. Jakože normálně, prostě, normálně, ale hustě. Ananasový plantáže. Milijoni ananasi. A ta vůně, mňááám. Příště s sebou vezu kchudlu abych si mohl napíchat polním pychem.

Co se nestalo, v dálce jsem opět něco zahlédl (zatracený kopce), tentokráte dvě podivné budovy. I vydal se opět švarný tovaryš na cestu a dorazil. Hm, tři přezaměstnaní hlídači brány mě opět chtěli asi otočit, ale to už sem se nedal, a vysvětlil jsem jim perfektní angličtinou za použití směrových příslovcí a dalších gramatických tvarů, které teď z hlavy neumím pojmenovat, že si to tam zkrátka nafotit jdu. (stačí říkat FOTO FOTO a ukazovat rukou, oni tu stejně naprosto nevědi, která bije). Když jsem ignoroval jejich zamítavá gesta a vypnul motor a čekal, nakonec mě pustili, ale trvalo to fakt asi tři minuty. Nicméně od brány až do vnitřku jedné (levé) ze dvou budov jsem měl kolem sebe další, úplně jiné tři hlídače, kteří pořád něco mleli do vysílaček a další s vysílačkou jezdil kolem na skůtru. Tyjo, si říkám, jsem v bordelu, kasínu nebo vládním bunkru, WTF?! Nikdo ani slovo anglicky, češtinou sem se ani nezatězoval. Jeden z mý ostrahy mě zavedl dovnitř k pultu recepce, ostatní zůstali venku. Na recepci se mě ujala velice milá paní, která na dotaz, zdali hovoří anglicky odvětila, džust lidl. Její little bylo jen že jsem jí ukázal foťák, naznačil, že budu fotit a prstem jsem ukázal kolem sebe a nahoru. Na to ona odpověděla fotofoto? ok! Dostal jsem novou ochranku, která mě dovedla do výtahu a vyvezla do desátého patra. Cestou na moje dotazy týkající se smyslu a povahy budov jen něco čínsky říkali.

Připadám si tu jako naprostej ignorant, já jim prostě nerozumim.

Všude mrtě malejch skříněk aa dalších věcí, bylo to moc pěkný, budha-style. Když otvíral jeden z boxů, fakt sem myslel že jsem v nějaké bance nebo něcěm podobném. Z poza skla na mě koukala fotka chlápka přilepená na urně. Hřbitov.

Pochopil jsem. Nafotil jsem. Jeden z ochranky ukázal na srop, na což jsem řekl že OK, a on mě provedl servisníma chodbama až na střechu té budovy. Byl to zážitek, akorát fotky jsou trochu napikaču, bylo smogno a sluníčko přímo proti. I tak sem to zkusil a hodného hlídače jsem vyfotil a poté odměnil lentilkama. Snad pochopil, že je to čokoláda.

Cesta zpět proběhla v naprostém klidu, dokud jsem se nepřiblížil k městu. Pak jsem jednou zapomněl odbočit, pak jsem jednou zajel někam kam sem neměl a musel sem se vracet. Tím pádem jsem ztratil pojeem o orientaci v prostoru a místo předpokládaného příjezdu do města (mapy) ze pápadní strany, jsem vjel do města (mapy) ze strany východní. Mám nějakou omezenou mapu, kde není okolí města. Takže z desetiminutového návratu domů se stal hodinu a půl dlouhý maraton šílenství a bloudění v ulicích města. Všechny ulice jsou tu šou, čan nebo jou. Mylsel sem si, že mi už z toho jebne. Když už jsem ale nepoznával ani ulice ani domy a ani jsem to na západní mapě nemohl najít, zastavil sem u jednoho krámku a tam mi ukázali, že jsem úplně na východě, za což jsem jim poděkoval a vydal se konečně k domovu. Nicméně, to bych nebyl já, aby se to ještě trochu nezamotalo. Zamotalo.

Ale tak trochu to zas nebyla moje vina, protože na druhém místě, kde jsem se ptal na cestu špatné označili místo kde se nacházíme, a tak zatímco jsem byl na jihu a měl jet na západ, jsem byl ve skutečnosti na severu a odbočil na východ. Začátečnická chyba. Ale co.

Nejdřív mi to divný nebylo, ale když už mělo začít centrum, tak najednou zmizely reklamy z baráků, pak zmizely baráky, které vystřídaly chatrče. To už sem tušil že zas jedu někam do dža a tak jsem se naposledy ptal na cestu. Ano, jel jsem naprosto na druhou stranu, na východ místo na západ. Sláva, dalších dvacet minut a byl sem doma.

Tak tolik asi ke dnešku. Psal sem to asi hodinu a půl, tak doufám že to za to stojí.[/ALIGN]