Tomajda - Trip to Hualien

Trip to Hualien

Wednesday, 11. March 2009, 14:12:47

12-3-09 - 15-3-09, na skůtrech, jižní cesta, 326km v sedle věrných skůtří

JE TO TADY

Slavný skůtr trip do Hualienu, celkem víc jak 900km

zhruba trasa cesty ZDE

Začalo to ve čtvrtek ráno. 5 lidí, 4 skůtry, 2 z toho 50ccm. I z toho důvodu jsem trval na tom, abychom vyrazili už v pět ráno. Nakonec se to trochu posunulo, takže se vyráželo až v 5:30. I tak jsme do hualienu dorazili kolem 22 večer, takže se brzký odjezd osvědčil.

Cestou tam se řešily jen minoritní obtíže. Proseděniny zadků, prázdné nádrže skůtrů, nestartující skůtry a chcípající skůtry. Cestou na východní pobřeží jsme si i sluníčka užili. Pršet ale stejně začalo. Protože už jsem zkušenost s deštěm na východě měl, ukázalo se mé doporučení k nákupu pláštěnek ještě před odjezdem jako zcela oprávněné.

Nevím jak ostatní, ale na mém skůtru jsme jeli 2 a do hualienu jsem dorazil naprosto vyčerpaný. I proto, že se cesta neskutečně vlekla. Když jedu někam sám, cestovní rychlost se pohybuje mezi 70 a 90km/h. Kvůli těm padinám jsme jeli maximálně 60, takže asi tak. ...šnečci, ale pšššt

Spalo se zajímavě, u jedné naší bývalé výměnné studentky v jejím pokoji na kolejích, šest v jednom pokoji, ostatní v pokoji vedle, u dalšího ex-výměnného studenta. Jiank se už nic dalšího zajímavého nedělo.

V pátek jsme vyrazili ve stejné konfiguraci jako den před tím (já+1) do národního parku Taroko. Celkem zajímavý se pro cestování osvědčil web wikitravel.org O Taroku je možné se dočíst ZDE. Nádherná scenérie střídala ještě nádhernější scenérii. Byli jsme tam v pravé poledne a sluníčko krásně pražilo. O to obtížněji se mi ale fotilo. Nejsilnějším zážitkem toho dne pro mne byl hike jednou zakázanou cestou. Krásnou přírodou se šlo kolem koryta řeky, kolem vodopádů až do místa, kde končila cesta a začínal tunel, ze ktterého vytékala voda. Pláštěnky jsme samosebou všichni měli, ale ve skůtrech (asi půl hoďky cesty pěšky), takže nám byli k prdu. Vyzul sem si sandálky, bágl s foťákem zabalil do šusťákovky, vytáhl jsme baterku a šlo se. Ani nevím jak to popsat, ale je úžasné sledovat vodu prýštící ze stropu tunelu. Ne z jednoho místa, ale prostě z každého... Vylezl jsem zmáčený, osvěžený a naprosto nadšený. Něco tak pěkného jsem už dlouho neviděl.

Cestou z parku jsme ještě stavěli na několika "oblíbených" místech, ale proti sprchovému tunelu to už byl jsen slabý odvárek. Po večeři jsme nakoupili vodku sprite a pifka a šlo se do místní školy na vodka boom party.

První možnost setkat se s kolegy studenty z UHK v Hualienu. Party se vyvedla, všechno se vypilo a šlo se spát. Nutno ještě dodat, že my teplíni z Kaohsiungu, kde teplota neklesá pod 24°C (ok, občas je v noci i 22°C), jsme tam klepali náramnou kosu.

Teplota 12 - 17°C proti našim 24 když je kosa, to je už trochu znát. Takže já v sandálkách a kraťáskách a triku (standardní konfigurace), představu asi máš...

Další den nás Joce vzala do parku západně od Hualienu. Museli jsme se zaregistrovat na nějaké lesní policejní stanici, zaplatit 10NT nevím za co, podepsat nějaké papíry, vyplnit něvímjaký formulář a cesta kopcemami byla volná. Mají tam limit turistů na den, ale byli jsme tam brzo ráno, tak to prošlo v pohodě

Krásně mordá říčka, zase pěkné scenérie. Cestou jsem zahlédl i nějaké spádové vodní elektrárny, nicméně skupinu mých spolucestovníků technické výdobytky civilizace nezajímají tolik, abychom u něčeho takového stavěli, takže jsem měl smůlu. Pár fotek z toho dne jse udělal, některé považuji i za hezké, tak snad to dá představu o kráse přírody kolem Hualienu.

V porovnání s Kaohsiungem (kde bydlím já) má Hualien několik výhod. Čistý vzduch, ohleduplné řidiče, nádhernou přírodu všude kolem a krásné hory. Na druhou stranu je to díra uprostřed díry, kde nic tu nic a je tam kosa. Víc by asi měli psát lidé v Hualienu někdy bydlící, tohle je čistě můj prvotní dojem.

Cesta zpět probíhala obdobně jako cesta tam. Akorát že v 5 ráno byla opravdu děsná kosa. Jediný já jsem měl rukavice (co jsem koupil v Kao proti sluníčku na dlouhých cestách, musím se chránit..). Takže i když nepršelo, vyjeli jsme všichni v pláštěnkách, abychom alespoň trochu tepla udrželi. O to víc byl znát teplotní rozdíl s postupující cestou na jih.

Tam jsme jeli podél pobřeží, silnice 11 tuším. Zpět se jelo vnitrozemím, silnice 9. Kolem devítky jsou farmy a políčka, je to nejspíš pěstitelský ráj, takže všude byla rejže nebo čaj nebo další plodiny.

Vlastně jo, cestou zpět to bylo zajímavé. Rozhodli jsme se totiž, že navštívíme jeden z mnohých hot springů, kterých je na východě jak nastláno. Po jedné přestávce jsem si všiml, že Jirkovi ze skůtru nějak něco teče. Byl to benzín a celkem hezky se z vejfuku kam to teklo odpařoval

Říkám, musíme najít opraváře ASAP, může to chytnout nebo i řachnout. Našli jsme opraváře, vyměnil hadičku a jelo se dál. Po odbočení na hot spring Léňa na chvilku sesedla, chtěla fotit nějaký manga nebo co, když v tom se zničeho nic přihnal takovej vetchej stařec a že jestli ho kousek nesvezu. Říkám Léně, za chvilku jsem tu a odvážím dědu do vesničky na kopci naproti kam ukazoval. Když sem tou vesničkou projel, děda furt ukazoval dál a dál, a tak se jelo. A furt se jelo, do kopců, do lesů. Když se asfaltka změnila v betonovou cestu uprostřed lesa, znejistěl sem. Když se betonová cesta změnila v lesní pěšinu se sklonem asi 45°, opět jsem mírně znejistěl. Skůtr kvílel, sotva se do kopců vlekl. Uprostřed ničeho, asi 300m výš než jsem byl před tím, se najedou vynořilo nějaké stavení, děda poděkoval, seskočil ze skůtru a upaloval dál.

Alespoň jsem mu pomohl, sand to ocenil

Vrátil jsem se a našli jsme hot spring. Řeku, do které ze dna vytékala horká voda. Vzhledem k nedostatku času jsem nestihl dokončit svůj projekt na přehrazení té řeky na dvou místech a vytvořit tím lagunu s teplou vodou. Ještě se tam ale vrátím a dodělám to. Všichni na mě koukali asi jak na zjevení když sem tam pohazoval s kusama skály. Hmm, nejspíš nevědi co se s šutrama ve vodě dá všechno dělat

Pak už jen cesta dom, celkem unaven ze stavění hrází jsem další cestu prostě přetrpěl.

No a tím bych asi zápis o výletu do Hualienu ukončil. Taiwanci na nás koukaj jak na magory, že jezdíme takový dálky na skůtrech, když jim řeknem že na padesátkách, tak slabší jedinci omdlívají. Nicméně, cesta Kaohsiung - Hualien stojí (jedna cesta) busem kolem 1400NT, skůtrama tam i zpět nás to vyšlo na asi 400NT

Tato cesta mi dala ideu, objet ostrov na skůtru. Původně jsem to chtěl udělat na kole, ale vzhledem k času to nejspíš bude na déle. Možná až skončí škola. Na skůtru bych to za 4 dny zvládnout mohl. Už se na to těším

v Těšte se na další cestopisná vyprávění