Posts tagged with "cyklovýlet"
Saturday, 9. May 2009, 20:00:00
cyklistika, Hradec u Stoda, sport, cyklovýlet
...
FotoalbumDneska jsme chtěli jet do Horšovského Týna, ale už ráno jsme přešli přes bludný kořen a brzy jsme začali bloudit. Navíc jedinou mapu jsme měli v GPS a té došly baterky. 
Problém jsme vyřešili částečně tím, že se nám podařilo nafotit jednu mapu na návsi nějaké vesnice. A však cesty asi nebyly příliš často využívány, či aktualizovány a tak jsme značku každou chvilku ztratily. Několikrát se nám stalo, že jsme se museli brodit vysokým mlázím, či jet vysokými kopřivami, kde slézat rozhodně nebyl dobrý nápad. Nejtěžší byl asi úsek po nějaké louce, kdy jsme jeli v cca 30 centimetrů vysoké trávě a jenom pohybovat se dopředu bylo dost náročné. Cestu domů jsme však našli, takže to nebylo tak špatné.
Večer jsme hráli šipky. I když ve výsledcích byly propastné rozdíly, ten co vedl, si nikdy nemohl být jistý, zda náhodou neskončí poslední. Jednu chvíli se mohlo zdát, že nejlepším hráčem s nejpevnější rukou je Kýčis. Trefit totiž jednu šipku do druhé, není nic lehkého. A však při pohledu na trefenou jedničku nám bylo jasné, že to asi nebude tak horké.Fotoalbum
Friday, 8. May 2009, 20:00:00
kolo, cyklovýlet, sport, Hradec u Stoda
...
FotoalbumA tak tu máme takové uvítání cyklosezony. Řepka kvetla jako o život a všude bylo hromadu žlutých lánů. My jsme vyrazili přes Kladrubský klášter do Stříbra. Všude také bylo hrozně bláta a cesta byla dost vyčerpávající. Proto jsme se Stříbře opět zastavili u Rybičků na pivo. Tentokrát měli výborné Májové. Bylo to první tmavé pivo, které mi fakt chutnalo. Jak jsme byli unavení a hladoví, pěkně lezlo do hlavy a vůbec se nám nechtělo jet domů. Obzvláště když jsme věděli, že to je ještě dobrých třicet kilometrů.
Na chatě Martin vytáhl úžasnou přenosnou sprchu. Jednalo se o neuvěřitelný vynález, kdy se do hrnce nalila voda a z něj vedla hadička zakončená sprchovátkem. V hrnci byla pumpa a tak bylo zapotřebí ke sprchování dvou lidí – jeden se sprchoval a druhý pumpoval. Největší vychytávkou byla elektrická topná spirála, která vodu ohřívala. Ohřívání šlo docela rychle a tak si každý dopřál příjemně teplé sprchy. No klobouk dolů za tuto důmyslnostFotoalbum
Monday, 27. October 2008, 20:00:00
cyklovýlet, cyklistika, kolo
Protože svátek 28.října připadl na úterý, bylo vhodné si vzít na pondělí dovolenou. Pro mě to byla úplně první dovolená v mé kariéře. Byli jsme domluveni, že pojedeme v tento den na kola. Sešlo se nás asi pět a vydali jsme se cestou necestou na směrem za Rokycany. Přes Čilinu, Kotlík a Žďár. Počasí bylo sychravé a hned jak jsme dorazili domů, tak začalo silně pršet. Myslím, že první dovolená se povedla 
.
Sunday, 12. October 2008, 20:00:00
kolo, cyklovýlet, cyklistika
Fotoalbum
Protože jsme tentokrát spali na chatě všichni, na nikoho nebylo třeba čekat a vyrazili jsme opravdu už skoro v jedenáct. I mlha se dnes rozpustila dříve a sluníčko svítilo silněji. Takle nádherný podzimní den už si dlouho nepamatuji. Stromy hráli všemi barvami a nemohl jsem se vynadívat.
Dnes už jsme neměli takové cíle jako včera a dojeli jsme na Žebrák a Točník. I tak nás na cestě zpět bolely nohy. Však na Točník je to pěknej kopec.Fotoalbum
Saturday, 11. October 2008, 20:00:00
kolo, cyklovýlet, sport, cyklistika
FotoalbumVyrazit jsme měli přibližně v jedenáct, ale protože hodně lidí mělo přijet až ráno, bylo téměř jasné, že se vyrazí později.
Ovšem když ve dvanáct si někteří vyndali a svačinu, že se ještě nají, připadalo mi to jako výsměch všem, co už byli připraveni vyrazit.
Od rána byla pěkná mlha a chladno, ale poté co jsme se vydali na cestu směrem k údajnému Partyzánskému úkrytu, se začaly mlhy rozestupovat, až se udělalo nádherné počasí. I z tohoto důvodu jsme si Janina, Martin a já cestu prodloužili přes vojenské území v brdech. Vydupali jsme na Osičinu a za Mýtem jsme počkali u kaple Svatého Vojtěcha na zbytek skupiny. Pak už jsme víceméně po silnici dojeli zpět na chatu.
Večer jsme pekli buřty. Ty moje už neměli nejlepší vůni, ale po důkladné tepelné úpravě se nevábné vůně zbavili a chutnali výborně. Dokonce buřt neměl urychlující účinky na mou trávicí soustavu.
Fotoalbum
Sunday, 5. October 2008, 20:00:00
cyklovýlet, Budějovice, sport, kolo
...
Fotoalbum
Dneska jsme jeli sami. Němec již neměl čas a Vašek jet nechtěl. Vyzkoušeli jsme místní cyklostezku na Hlubokou a jeli dále po červené podél řeky. Krajina byla úžasná, ale na cestě leželo hodně stromů a místy to byla velmi náročná turistika. I přesto to byla hezká vyjížďka. Asi tomu pomohlo i teplejší počasí bez mráčku na obloze.
Do Prahy jsem tentokrát jel už přímo. Byly na výběr dvě cesty, jedna přes Příbram a druhá přes tábor. Ta přes Příbram měla dvě výhody. Půl cesty bylo po dálnici a Honzu jsem mohl kousek odvést na vlak a proto jsme ji také zvolili. Ta přes Tábor měla výhodu v tom, že bych nemusel jet přes Barrandovský most, na který nemám v posledních dnech dobré vzpomínky a vyhýbám se mu jako čert kříži.Fotoalbum
Saturday, 4. October 2008, 20:00:00
kolo, Budějovice, cyklovýlet, sport
...
FotoalbumNa víkend jsme tentokrát jeli s Honzou navštívit Iva do Budějic. Naší povinnou výbavou bylo kolo, pro které jsem se musel včera zastavit v Plzni. Dostat se do Plzně trvalo skoro dvě hodiny, čili stejně jako když jedu autobusem. Pak už ale cesta byla dobrá. To bylo asi způsobeno tím, že byla tma a pozdní večer.
Ráno jsme měli sraz na náměstí ještě s dalšími Ivovo spolupracovníky Vaškem a dvěma němci. Všichni jsme se tu sešli tak akorát a přestože bylo chladné počasí, bylo díky svíticímu sluníčku příjemně.
Cílem výpravy byl kopec s názvem Kleť. Cesta z počátku spíše rovinatá a vše dobře ubíhalo. Pak se jeden z němců i přes vydatné přemlouvání kolegy odpojil, že mu není moc dobře. Asi dobře udělal, protože za chvilku se cesta ohla prudce vzhůru. I na mapě ty souřadnice vypadaly dost divoce. Podle cedulí nás čekalo překonat cca 500 výškových metrů. Za silného funění některých členů jsme stále křižovali lanovku sem a tam. S každým nastoupaným metrem klesala i teplota vzduchu. Při dosažení vytouženého cíle teploměr ukazoval pouhých pět stupňů.
Po polívce a čajíku na zahřátí jsme si mohli užít zasloužený sjezdík po žluté a pak pěknou cestu podél řeky Vltavy téměř až do Budějovic.
Večer jsme se dohodli, že se podíváme do šumu. Měli jsme doporučené asi čtyři restaurace, ale žádná neměla volné jediné místo. Proto jsme začali zkoušet každou slušnější restauraci, ale nikde nebylo místo. Kdo hledáte podnikatelský záměr otevřete si restauraci v Českých Budějovicích, fakt jich tu je nedostatek. Nakonec jsme skončili v příjemné restauraci, kde maso připravovali přímo na grilu uprostřed místnosti. Místo tam měli asi díky tomu, že to bylo už mimo střed města.Fotoalbum
Friday, 12. October 2007, 09:00:00
cyklovýlet, cyklistika
FotoalbumNějak jsme neměli čas dříve a tak až tuto sobotu a neděli jsme se mohli rozloučit se sezonou. Navíc to tak i vyšlo, že Marianna se přijela na nás podívat. Výlet na kolech přes sedm brodů se povedl. Překonávaní brodů totiž na některých místech připomínal kvalitní grotesku a já se samozřejmě ve všech nedobrovolně vykoupal.
K večeru už bylo poznat že je podzim, protože jsme se všichni začínali poohlížet po teplejším oblečení. To že je chladno nám potvrdil i led, který byl ráno v sudu s vodou.
Druhý den jsme se ještě pěšmo prošli okolím a došli na Čertovu skálu. Sluníčko svítilo a ukázalo nám les v těch nejkrásnějších barvách, jaké jen může mít.
Fotoalbum
Sunday, 26. August 2007, 08:00:00
koupání, cyklovýlet, ostrov
Fotoalbum
Jo o tomto ostrově nám vyprávěl už asi před rokem a dnem Bartek, že by jsme se tam měli podívat. Jedná se o místo, kde se dá na ostrov přebrodit přes moře. Takže o zážitek je postaráno již od počátku.
Cesta je z velké části stejná jako do Bogense, takže velmi pěkná. Vítr byl klasicky proti, ale svítilo sluníčko, ačkoliv to ráno nevypadalo. Vyrazit jsme museli již v devět, protože to bylo třicet kilometrů pak jsme se také chtěli chviličku zdržet na ostrově.
U našeho cíle byli informace, kdy je moře jak vysoko a jak se to dá přejít. My tu byli dvě hodiny po maximální hladině, takže jsme měli vody stále hodně. Teda hodně. Vody jsem měl, v maximu,do půlky stehen, ale ty půlmetrové vlny, mě občas nepříjemně ošplouchly na citlivém místě.
Samozřejmě, že jsem neměl plavky ale jen cyklo-hadry, a i Venca to musel zvládnout v trenýrkách. Jen holky si opatřili plavky. Je ale fakt, že já byl jediný, kdo nebyl namočen více než po. Agáta to měla občas skoro po prsa a o nic líp na tom nebyli ostatní.
Voda byla docela studená, ale říkali jsme si, že ten kousek to vydržíme. Po notné době jsme si ale říkaly, jak se v té vodě pomalu chodí. Cesta byla vytýčena, takže bylo jasné kudy jít, ale trvalo to opravdu dlouho. Ke konci už jsme byli řádně promrzlí. Až na ostrově jsme zjistili, že mořem jsme šli jeden a půl kilometru.
Tento ostrov je také rozdělen na dva, ale zde bylo vody jen po kotníky. Mělo to šířku řeky a protože se jednalo o přelévající vlny, šlo doslova o slanou řeku. Při procházení této řeky jsem, ale nechtěl věřit vlastním očím. Opět traktorbus jako v Grenenu. Ach jo.
Ostrov je jakousi rezervací, kde se nechávají stromy volně bujet. Ale vlastníkem překvapivě není stát, ale nějaká osoba. Okruh na ostrově měl asi čtyři kilometry a my jej obcházeli asi dvě hodiny. Během těchto dvou hodin jsme se opět začali připravovat na chladnou procházku přes moře a vůbec se nám do ní nechtělo. V podstatě jsme byli rozhodnutí použít traktorbus. Jen jsme nenašli jeho zastávku.
Naštěstí na cestu zpět nám to vyšlo na nejnižší hladinu a vody viditelně ubylo. Místo, kde byla předtím řeka, nyní byl takový skoro vyschlý potůček, který se dalo s většími obtížemi přeskákat. U hlavního brodu navíc zmizely vlny, takže bylo rázem o půl metru vody méně, navíc opadlo dobrých třicet centimetrů a tak jsem hladinu měl po většinu času hodně pod kolena a nikdy jsem se nenamočil nad kolena. Nejvíce jsem se namočil od cákanců jak jsem se brodil.
Cesta zpět byla celkově mnohem příjemnější a to i na kole. Musím poznamenat, že nyní jezdím na legendární Zlatušce. Kolo které je nesmírně rychlé, ale moc nebrzdí. Má tři převody, ale přehodit je možné jen když kolo stojí, protože k přehazovačce na zadním kole nevede žádný drátek. Řidítka jsou trochu uvolněná, a klepou dopředu a dozadu, jsou ale bezpečná. Tak toto kole se poprvé podívalo k moři. Cestu zvládlo na výbornou.Fotoalbum
Sunday, 12. August 2007, 08:00:00
cyklovýlet, roznašeč, práce, noviny
Tak stížnosti byly jenom tři. Super. Ale po příjezdu do depa mě čekalo opět překvapení. Má hromada byla větší, mnohem větší, byla obrovská oproti minule. Začal jsem propadat v pláč, jak jsem mohl slíbit takovou pitomost, že během 4,5 hodiny zvládnu udělat tři rajony. Papíry ale říkali, že mám mnohem více novin než předchozí den. Vysvětlení přišlo záhy. Tentokrát mi jeden rajon nesebrali, ale přidali. Kdybych měl trasy dvě, tak to není problém, ale já už měl tři.
Navíc nevím, co se stalo, ale všechny noviny byli mnohem tlustší než obvykle. Jeden druh už musel být výjimečně rozdělen na noviny dvoje, přičemž oboje by mohly být novinami plnohodnotnými. Součet byl tedy 357 (302 počítám-li rozdělené jako jedny). Což je podstatně více než včera (246), a to některé noviny v neděli nevycházejí.
Co se týká toho nového rajonu, tak mi opět nikdo nedal vědět. Navíc jsem neměl tuchy, kde ulice nové trasy jsou, kde je mám hledat, protože mi tu nikdo nenechal ani mapku, která se navíc občas hodí pro hledání konkrétních domů. Je tedy jasné, že takováto nálož se stihnou v limitu nedá. Škoda, že jsem neměl foťák.
V patře nad depem měli zrovna karaoke párty (u písniček je pouze melodie a zúčastnění lidé se snaží zpěv co nejvíce napodobit), takže jsme to měli i s hudbou a velmi falešným zpěvem nebo přesněji řevem. Dnes v noci jsem byl v depu hodněkrát.
Své původní trasy jsem stihl v dostatečném předstihu a tak jsem na poslední rajon měl času poměrně dost. Ulice posledního rajonu jsem našel rychle, protože při dělání ostatních ulic jsem se rozhlížel kolem sebe, zda nenajdu jméno patřící této ulici a to se mi povedlo.
Bohužel to nezabránilo faktu, že jsem skončil opět v osm. Jeden člověk si pro noviny ke mě dokonce došel, ale spíš to bylo, že zrovna někam odjížděl a když mě viděl… Jsem zvědav, kolik tras budu mít připraveno příště.
Odpoledne jsme jeli na kola. Cílem byla rozhledna velmi blízko Kerteminde. Cesta tam byla fajn, ale při sjezdu z rozhledny Agáta opět utrhla ventilek a my opět neměli náhradní duši. Při pokusu to opravit jsme byli na dětském hřišti, takže se dá očekávat co jsme tam vyváděli. Agáta musela domů dojet autobusem a její kolo jsme dotlačili.
1 2 3 Next »
Showing posts 1 -
10 of 28.
WIDGETIZE