článek do Jantaru

Byl jednou jeden tranzit z Hradce Králové, který si to šinul směr Praha, tam potkal červenou Octavku z Brna a společně zamířili do Belgie, kde jejich pasažéři běhali šťastně, někteří málem navěky.

Takže, letošní rok se konal v Belgii, konkrétně ve městě Arlon, kousek od hranic s Lucemburskem a Německem, ve dnech 30.8.-1.9. JEC (Junior European Cup). Za Českou Republiku jelo závodit celkem 13 orienťáků, včetně Danáče, který měl mj. i funkci řidiče již zmíněné Octavky. Celé výpravě šéfoval VaHo. V kompletní sestavě jsme se sešli v pátek 29.8. v Praze na jakémsi parkovišti před OBI. Už tady nastaly drobnější komplikace, to když brněnská Octavka ztratila parkovací lístek a nemohla se z onoho parkoviště dostat ven. Po chvíli se vše vyřešilo, když ho Dým našel mezi svačinou. A my mohli pokračovat směr Německo. Tam jsme také zakotvili na přespání. Na nocleh v Youth hostelu v Norimberku, který vypadal zvenku jako středověký hrad, si nemohl nikdo stěžovat. Ráno zas hurá do tranzitu směr Arlon.

V sobotu odpoledne byl na programu middle. I když jsme již na tréninkové mapě zjistili, že terén je dost odlišný od těch, na které jsme zvyklí v Česku, že vývraty jsou černé křížky, nikoliv zelené, a že plošinky (hnědá kolečka) vypadají jinak než u nás, tak hodně z nás bylo zaskočeno i při samotném závodě (včetně mě). Velkou roli sehrála i velmi nízká viditelnost. Nevím, jestli se v našich terénech dá na centimetrovém postupu nechat „masážník“ - v tomto případě chybu 26 min., ale každopádně obdivuju Honzu Kubáta, že to nevzdal. Útěchou mu bohužel mohlo být jen suverénní vítězství, co se týče průměru na postupu, jeho 190min./km nebylo překonáno. Jinak závod to byl pěkný.

Co bylo ale ještě lepší, bylo koupání v bazénu kousek od chatek, kde jsme byli ubytovaní, a pak výborná velká večeře. Po vyhlášení jsme ještě potrénovali na vloženém nočním sprintu, který pro nás připravil zkušený mapař a stavitel Klusy a tímto mu děkuji. Mezi nechápavými výrazy poblíž stojících Francouzů a Belgičanů, kteří netušili, že máme v Česku tradici tahat mapu z odpadkového koše a běhat sprinty s koštětem v ruce, se objevil i jeden nadšený, takže sprint byl nakonec i mezinárodním přeborem.

Další den se běžela klasika. Mapa už nebyla tolik zelená a vypadala přívětivěji než předešlý den. Možná taky proto se snad všem dařilo lépe než na middlu. Závod to byl opět pěkný a trať byla hezky postavená, stavitel využil 3 odlišné typy terénů. Osobně se mi klasika líbila víc než middle. A hlavně pár českých borců a borek ukázalo Rusům, Švýcarům, Francouzům a dalším, že nejen oni mají reservé na stupně vítězů.

Je před námi 1.září, vzpomínáme na „oběti ve školních lavicích“ a radši vyrážíme závodit na štafety. A daří se. Holky vyhrály a kluci skončili třetí. Závod zas hezký. Kdyby to bylo teď místo školy, tak ho běhám každý den, a to klidně dvakrát.

Po obědě a vyhlášení jsme rychle naházeli bágly do aut a „rollovali“ to domů. Na benzínce před Prahou jsme dali sbohem našim brněnským kamarádům a vyrazili směr Hradec. V autě jsme střídavě spali a hráli „inteligentní“ společenské hry, jako např. formule nebo vláček [cink, cink,..tdm,tdm,..]. Kolem půlnoci dorážíme znaveni, ale šťastni do Hradce, kde končí náš úžasný „výlet“.



P.S. Díky za to, že jsem tam mohla být.