Zdravim vsechny z Italie,(kde jsme na treninkovem zajezdu s Liborem). Je to tu nadherne, treninky, tereny, mapy, ale ze vseho nejvic parta uzasnych lidi. Teste se na kratky report nebo aspon na fotky...

...tak fotky uz mate moznost zkouknout a az se vratim z Rakouska, kde jsem ted, tak pribude i post (verze clanku do Jantaru) ...článek jsem psala ve větší nadmořské výšce a mozku se nedostávalo potřebné množství kyslíku, tak mě předem omluvte...


Slovinsko a Itálie 2008 aneb Už vím, kdo je Zelda (článek do Jantaru)

Už od jara mám v diáři zablokovaný termín 22.7.-3.8.08 a teď jsem se konečně dočkala. Spolu se ségrou Lenďou, Honjanem a Míšou P. vyrážíme v úterý do Brna. Odtud odjíždí bus s téměř 60 orienťáky, pod vedením Libora Zřídkaveselého, směr Ajdovščina, Slovinsko na vícedenní závody OO.cup a poté do Itálie, do prostoru JWOC 2009.
Do Ajdovščiny dorážíme ještě ten den večer a ubytujeme se v tělocvičně místní školy. V dalších dnes nás čeká 5 etap Orienteering Online Cupu a dalších pár tréninků v krásných slovinských terénech – pro nás výjimečné závrty, hodně balvanů a kamenných polí.
Ráno, s ešusem instantní ovesné kaše v ruce, nastupujeme do busu a míříme na 1. etapu směr Mala Lazna. Po moc pěkném a mapově náročnějším závodě většina z nás jen tak relaxuje na shromaždišti. (Zelda nakupuje nové modely dresů.) Poté hromadně odjíždíme do tělocvičny, sníme nějaké to DHčko a hurá na odpolední fázi, a pak do bazénu. Podobný program nás čeká i v příštích dnech. Nezapomeneme navštívit i známou jeskyni Postojna a zaplavat si v Jadranu.
Po poslední, páté etapě OO.cupu a po celkovém vyhlášení se vydáváme na cestu do italské vesničky Canal San Bovo (Dolomity), kde strávíme další týden na tréninkových mapách pro JWOC 2009.
V neděli 27.7. dorážíme na místo a ubytováváme se v penzionu hned vedle kostela, (což se později ukáže jako velká (ne)výhoda, když slyšíme zvony každou celou a půl hodinu- i v noci). Ráno, opět s ovesnou kaší, jedeme na tréninky. Italské terény jsou nádherné, jak jinak než kopcovité v okolí Primiera a Trentina, množství kamenů a skal. A oběd mezi tréninky na horské louce či u řeky, rovnou s koupáním má taky své kouzlo.
Na čtvrtek, odpočinkový den, je naplánovaná tůra do hor nad San Martinem (di Castorzza). Někteří už se neúčastní, protože začíná řádit zákeřná střevní choroba, (některými přezdívaná Zelgitida). Ale jinak je všechno v pořádku, počasí krásné, hory také. Bohužel jen do doby, než spadne ze svahu kámen Evákovi přímo na hlavu. Naštěstí to celkem dobře dopadne a Evák má „jen“ pár stehů. (Ani Zeldův nabízený paralen se nemusel použít.)
Už jen dva tréninkové dny (mj. jsou na programu i dva sprinty), pobyt se krátí. Poslední den už se tréninků neúčastním, stejně jako pár dalších(to jak „Zelgitida“ postupně obměňuje složení autobusu). A je tu ráno 3.8., balíme své věci, vyklízíme pokoje a v plném počtu míříme zpět do Brna. Už jen vyměnit ICQ čísla, maily a zájezd je u konce.
Byly to úžasné dva týdny s ještě úžasnějšími lidmi. Nádherné tréninky v krásných terénech. Ale hlavně kopec srandy. Takže za rok nejspíš v Dánsku a Norsku 
(Jo a ptáte se, kdo je Zelda? Kdo nezažije, ten nepochopí.)